Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 5. 11. 2014, sp. zn. 1 T 95/2013,
byli obvinění J. Ť. a Mgr. A. V. uznáni vinnými přečiny neoprávněného podnikání
podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku, porušení práv k ochranné známce a jiným
označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku a výroby a jiného nakládání s
látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1 tr. zákoníku, spáchanými ve
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za toto jednání byla obviněná J. Ť.
podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k
úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon jí byl podle
§ 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na
zkušební dobu tří roků. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3
tr. zákoníku jí byl uložen též peněžitý trest v počtu 50-ti celých denních
sazeb, přičemž denní sazba činí 1.000,- Kč, tj. celkem 50.000,- Kč. Podle § 69
odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené
lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců.
Současně byl obviněné podle § 70 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku uložen
trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí blíže
specifikovaných na čl. 8 a 9 výroku rozsudku. Obviněný Mgr. A. V. byl podle §
251 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2, 3 tr.
zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu v počtu 250-ti
celých denních sazeb, přičemž denní sazba činí 1.000,- Kč, tj. celkem 250.000,-
Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že by peněžitý trest
nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v
trvání dvanácti měsíců. Současně byl obviněnému podle § 70 odst. 1 písm. a),
písm. b) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty,
a to věcí blíže specifikovaných na čl. 9 a 10 výroku rozsudku.
Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných J. P. a L. P.
Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost Boehringer Ingelheim
Pharma GmbH & Co. KG, se sídlem Ingelheim, 55218, Spolková republika Německo,
odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že
Obvinění J. Ť. a Mgr. A. V.:
v období od 1. 1. 2010 do 10. 6. 2011 A. V. s J. Ť. v obci M. a od ledna 2011 v
domě čp. … v ulici K. v obci V. ve značném rozsahu vědomě vyrobili za účelem
uvedení do oběhu a uvedli do oběhu padělky přípravků obsahující látky s
anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem za jiným než léčebným účelem a další
přípravky chráněné ochrannou známkou, v napodobených lékovkách za použití
napodobenin krabiček a kopií příbalových letáků, které neoprávněně opatřili
ochrannou známkou držitele oprávnění, kdy jde nejméně o přípravky vyráběné,
přechovávané a distribuované jako originál výrobku pod obchodním názvem
SPIROPENT, vlastníkem ochranné známky č. … je společnost Boehringer Ingelheim
Pharma, Ingelheim 55218, Německo a VIAGRA, vlastníkem ochranné známky č. … je
společnost Pfizer Inc. USA,
J. Ť. se mimo vlastního prodeje, podílela i na výrobě látek, zajišťovala obaly,
potisky a krabičky na uvedené látky s anabolickým nebo jiným hormonálním
účinkem, zejména k přípravku SPIROPENT v tiskárně společnosti Grafiapress, s.
r. o. se sídlem na adrese V. …, okr. K., kde odebrala nejméně 30.000 kusů
papírových krabiček k přípravku Spiropent,
A. V. a J. Ť. společně nejméně do 10. 6. 2011 v bytě J. Ť. na adrese L. … ve Z.
přechovávali padělky obsahující látky s anabolickým nebo jiným hormonálním
účinkem a padělky přípravku Viagra, a to 370 ks tablet padělku přípravku
SPIROPENT, 2 ks papírových krabiček k přípravku Spiropent, 6 ks příbalových
letáků přípravku SPIROPENT, 1 ks 1 ks bílé plastové lékovky Viagra 100 s
obsahem 30 ks modrých tablet s označením 100, 372 ks modrých tablet různých
tvarů, s označením 100, 1 ks bílé lékovky s nápisem VIAGRA 100 v zatavené
průhledné folii, 84 ks holografických nálepek s nápisem VGR 100, 23 ks nálepek
s nápisem VIAGRA 100, 126 ks holografických nálepek s nápisem VGR 100, 46 ks
holografických nálepek s nápisem VGR, 148 ks holografických nálepek s nápisem
VGR 100, 101 ks ampulí přípravku AGOVIRIN DEPOT 2 ml, 150 ks tablet přípravku
OXANDROLONE, 27 ks ampulí přípravku NANDROLONE 2 ml, 76 ks ampulí přípravku
SUPERANABOLON 1 ml,
A. V. v blíže nezjištěné době do 10. 6. 2011 v místě svého trvalého bydliště
přechovával padělky obsahující látky s anabolickým nebo jiným hormonálním
účinkem a padělky přípravku Viagra, a to cca 34750 ks modrých tablet s nápisem
„100“ ve třech bílých plastových kbelících - padělek přípravku Viagra, dále 3
kusy lékovek, jedna zabalená ve folii, název VIAGRA 100 mg, 52 kusů lékovek
zabalené ve folii s názvem VIAGRA 100 mg, 100 ks tablet přípravku NAPOSIM, 90
ks tablet přípravku OXANDROLONE SPA, dále v domě čp. K. … ve V. přechovával
padělky obsahující látky s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem a to 4175
ks tablet padělku přípravku SPIROPENT v blistrech, 4166 ks prázdných papírových
krabiček k přípravku SPIROPENT, bílý prášek v plastovém barelu označený SPI k
tabletování zjištěna směs k tabletování padělku přípravku SPIROPENT, 15 ks
tablet padělku přípravku SPIROPENT,
dále na základě objednávky ze dne 11. 2. 2011 od S. P., formou SMS z čísla …
slovenského mobilního operátora na číslo …, které používá J. Ť. prodali dne 14.
2. 2011 A. V. a J. Ť. S. P. látky s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem,
a to: 30 ks přípravku TREMBOLON, 30 ks přípravku NANDROLON, 30 ks přípravku
BOLDENON, 30 ks přípravku „PD“ a „TD“, 30 ks přípravku ANABOLIK, 30 ks
přípravku WINSTROL, 30 ks přípravku TESTOSTERON ENANTHAT, 30 ks přípravku
SUSTANON, 30 ks přípravku TESTEX, 5 ks přípravku NIBAL, 5 ks přípravku „STROM“,
na základě objednávky ze dne 22. 2. 2011 od S. P., formou SMS z čísla …
slovenského mobilního operátora na číslo …, které používá J. Ť. prodali A. V. a
J. Ť. S. P. látky s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem a to: 3 ks
balení SUPERANABOLON, 30 ks přípravku NANDROLON, 10 ks přípravku ANDROBOLIC, 3
ks přípravku PARABOLAN,
dne 1. 3. 2011 S. P., posílá SMS z čísla … slovenského mobilního operátora na
číslo …, které používá J. Ť. objednávku na 4 ks přípravku SPIROPENT po 150 ks
tabletách, 30 ks přípravku TESTEX a dne 3. 3. 2011 J. Ť. s A. V. objednané
látky s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem vyvezli z České republiky do
Slovenské republiky, kde je předali S. P.,
dne 19. 1. 2011 A. V. dovezl L. B. 390 ks tablet padělků přípravku Viagra,
které B. následně distribuoval dalším osobám, přičemž tohoto jednání se
obvinění dopustili bez příslušného povolení, ačkoliv zde uváděné a jimi
nabízené a prodávané přípravky obsahují mimo jiné i anabolické látky, resp.
látky s hormonálním účinkem z přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 454/2009 Sb. a
byli si vědomi jejich povahy, jakož i nelegálnosti svého jednání,
obvinění A. V. a J. Ť. se výše popsaného jednání dopustili bez příslušného
oprávnění, neboť jim nebylo k takovéto činnosti živnostenské oprávnění uděleno
příslušným živnostenským úřadem, protože nesplňují zákonné podmínky uvedené v
zákoně č. 95/2004 Sb.,
dále se obvinění A. V. a J. Ť. popsaného jednání dopustili bez příslušného
oprávnění, neboť jim nebylo k takovéto činnosti živnostenské oprávnění uděleno
příslušným živnostenským úřadem, neboť výdej léčivého přípravku Viagra je vázán
na lékařský předpis (01/07/2010 Viagra-EMEA/H/C/000202-100064) a vydává se v
souladu s rozhodnutím o registraci, zejména pak se souhrnem údajů o přípravku
dle § 82/1 zákona č. 79/1997 Sb. o léčivech.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali oba dovolatelé a spoluobvinění
J. P. a L. P., rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích
tak, že je usnesením ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 14 To 84/2015, podle § 256 tr.
ř. zamítl jako nedůvodná.
Obvinění J. Ť. a Mgr. A. V. napadli rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím
společného obhájce dovoláními, která shodně opřeli o dovolací důvod uvedený v §
256b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V
části svých mimořádných opravných prostředků shodně namítají, že bylo
rozhodnuto o jejich vině, aniž by byla oddělena účast každého z nich na tvrzené
trestné činnosti. Tím, že oba byli posuzováni jako jeden subjekt a nikoli
odděleně, ačkoliv z obžaloby i meritorních rozhodnutí soudů je zřejmé, že měli
mít diametrálně odlišná postavení, když obviněná Ť. byla toliko sekretářkou
obviněného Mgr. V. – jednatele společnosti AV 82 s. r. o., byl podle jejich
mínění skutek posuzován nepřípustným způsobem. Svá tvrzení, že soudy neodlišily
jejich zcela rozdílné role, pak opírají o odkazy na konkrétní citace odůvodnění
napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Současně oba vznáší námitky vůči popisu
skutku ve vztahu k délce doby, po kterou měli společně provozovat živnost, a
vytýkají, že soud jejich role a podíl na tvrzené trestné činnosti směšuje,
ačkoliv měl přesně vymezit, zda, co a v rámci jakého časového období měl každý
z nich protiprávně činit. V tomto ohledu považují rozhodnutí soudů za
nepřezkoumatelná. Odmítají taktéž jejich závěr, že „oba obvinění věděli, že
nemají příslušná živnostenská oprávnění“ a dodávají, že z této skutečnosti
nelze dovozovat přímý úmysl k neoprávněnému podnikání ve smyslu naplnění znaků
dané skutkové podstaty. Namítají rovněž nesprávnou interpretaci výpovědi S. P.
z přípravného řízení, když soud prvního stupně toliko z jím zaslaných SMS zpráv
dovodil, že měli po dobu roku a půl vyrábět a distribuovat anabolika a zcela
pominul jeho další výpověď k vysvětlení celé události. K tvrzení soudů, že u
obou obviněných byl dán přímý úmysl ohledně všech trestných činů, shodně uvádí,
že tento nebyl ani zjišťován ani prokázán a že se jedná o pouhé domněnky.
Obviněná Ť. dále zdůrazňuje, že ačkoliv je na jedné straně pojímána jako
zaměstnankyně a sekretářka společnosti AV 82 s. r. o., současně je ztotožňována
s jednatelem společnosti, obviněným Mgr. V. v tom směru, že stejně jako on
podnikala, ač dobře věděla o trestnosti svého počínání a distribuovala zakázané
látky. K tomu uvádí, že jako sekretářka – zaměstnankyně nemohla vědět, že
porušuje trestní zákon, pokud plní úkoly zadané jí zaměstnavatelem, když jí
nepříslušelo kontrolovat, zda společnost AV 82 s. r. o., resp. její
zaměstnavatel má licenci k úpravě (nikoli anabolických) tablet a licenci s
takovou látkou nakládat. Odmítá závěry soudů, že oba věděli, že nemají
příslušná živnostenská oprávnění, když ze skutečnosti, že byla pouhou
zaměstnankyní společnosti obviněného Mgr. V. nelze dovozovat její přímý úmysl
neoprávněně podnikat ve smyslu naplnění zákonných znaků dané skutkové podstaty.
Nemohla mít vědomost ani o tom, co je obsahem tašek s věcmi, které si u ní
obviněný Mgr. V. – její druh – u ní ponechal, když tvrzením, že něco „zobkal“
rozhodně nemínila zakázané přípravky, ale přípravky pro kulturisty, neboť se
kulturistice věnoval. Nebylo tak postaveno najisto, komu z uživatelů bytu látky
patřily, když soud nepřihlédl k doznání Mgr. V., že patří jen jemu. Pokud soudy
ohledně přechovávání látek s anabolickým a hormonálním účinkem v jejím bytě
konstatovaly, že již její vědomost o tom, že nějaké léky Mgr. V. u ní v bytě
má, postačí k uznání viny daným trestným činem, popřely princip in dubio pro
reo. Forma účasti na trestném činu přechovávání zakázaných látek je podle
jejího názoru judikaturní otázkou, která dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena.
Shrnula, že soudy nevyhodnotily ani se nezabývaly jí nastíněnými pochybnostmi a
místo toho nesprávně dovodily, že musela vědět, že obviněný u ní přechovává
anabolika, že podniká nedovoleně a že její zaměstnavatel nemá patřičnou
licenci.
Obviněný Mgr. V. též zpochybňuje závěr nalézacího soudu o jeho vině za situace,
který na jedné straně trestnou činnost obou obviněných směšuje, avšak současně
tvrdí, že obviněná Ť. „v podstatě měla vše na starosti“. Připouští toliko
existenci zákonných znaků (včetně subjektivní stránky) u trestného činu držení
anabolických steroidů, jehož spáchání doznal, ale u trestných činů nedovoleného
podnikání a porušování práv k ochranné známce soudy jeho úmysl dovodily
neopodstatněně. Pokud je mu kladeno za vinu, že měl po dobu jednoho a půl roku
vyrábět látky s anabolickým účinkem, distribuovat je a podílet se na
nedovoleném podnikání a porušování práv k ochranné známce, pak tyto skutečnosti
neprokazuje ani objednávka krabiček léků, neboť existovala spolupráce s více
společnostmi, které u společnosti AV 82 s. r. o., zadávaly činnost jako tzv.
outsourcing, tedy běžný typ spolupráce, kdy se na jednotlivé části vlastní
zakázky vybírají subdodavatelé, přičemž jeho vinu nelze dovodit ani ze
skutečnosti, že odmítl uvést na této činnosti spolupracující společnost. Soudy
též popřely princip in dubio pro reo, pokud důkazy o jeho nevině zpochybnily
(např. výpověď S. P. z přípravného řízení či nález většího množství steroidů,
které jako vrcholový sportovec užívá) nebo je neprovedly (výpověď S. P. před
soudem), když i přes rok a půl trvající sledování orgány činnými v trestním
řízení žádný přímý či vážný důkaz o jeho vině neexistuje. S odkazem na nález
Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 1104/08, namítá, že postupem odvolacího soudu
došlo k porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv
a svobod.
Nesouhlas oba obvinění projevili též s uloženými peněžitými tresty, když v
tomto směru shodně vytýkají, že orgánům činným v trestním řízení se za téměř
dvouleté sledování nepodařilo zajistit jediný důkaz o tom, že by z tvrzené
trestné činnosti měli jakýkoli zisk či projevili snahu jej získat. Uložené
peněžité tresty považují za nepřiměřené, přičemž poukazují na své osobní,
finanční a majetkové poměry a namítají, že pro jejich uložení nebyly splněny
podmínky stanovené v § 67 odst. 1 tr. zákoníku.
Obviněný Mgr. V. dále brojí i proti uložení trestu propadnutí věci – tří
tabletovacích strojů, zabavených v jeho provozovně, přestože ohledně nich
neexistoval žádný důkaz o tom, že by byly používány nebo byť jen jednou použity
k výrobě zakázaných látek. Zdůrazňuje, že tyto stroje nejsou a nikdy nebyly
jeho vlastnictvím, ale patří E. A., která ačkoliv se jako jejich majitelka o
tyto přihlásila, podala soudu čestné prohlášení a kopii smlouvy, soudy, aniž by
si ověřily její stanovisko např. její výpovědí, jí neuvěřily. Soudy rozhodly v
rozporu s judikaturou Ústavního soudu, když uložení tohoto trestu odůvodnily na
základě důkazů nalézacím soudem neprovedených ani nezmíněných, navíc zcela
neurčitých (fotodokumentace, protokol). Své podání obviněný dále doplnil o
podrobnou úvahu o obsahu a povaze předložené smlouvy uzavřené mezi společností
AV 82 s. r. o. a E. A., jednatelkou společnosti Juvital, s. r. o. Současně
předložil Nejvyššímu soudu k posouzení judikaturní otázky týkající se
problematiky neoddělení rolí dvou obviněných, hodnocení důkazů ve vztahu k
uloženému peněžitému trestu a vyhodnocení smlouvy prokazující vlastnictví třetí
osoby k věci ve vztahu k opodstatněnosti uložení trestu propadnutí věci.
Obviněná J. Ť. závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a
vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. S poukazem na
svou osobní situaci dále požádala o odložení výkonu peněžitého trestu, neboť je
samoživitelkou, matkou tří dosud nezaopatřených dětí a peněžitý trest by
výrazně zasáhl do její finanční situace. Obviněný Mgr. A. V. závěrem navrhl,
aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc odvolacímu soudu k
novému projednání a rozhodnutí. Současně požádal o odklad výkonu peněžitého
trestu a trestu propadnutí věcí, neboť hrozí, že předmětné věci budou
zlikvidovány či jinak se v budoucnu stanou nedostupnými, a bude tak zavázán
uhradit E. A. škodu.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k
dovoláním obviněných konstatoval, že ohledně skutkových zjištění soudů jsou
jejich námitky založeny pouze na jiném hodnocení provedených důkazů, přičemž se
domáhají užití principu in dubio pro reo. V této části svých dovolání jen
nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů, kteréžto námitky však důvod dovolání
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádný jiný důvod dovolání zjevně
nenaplňují. S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn.
11 Tdo 1494/2011, dále uvádí, že pokud dovolatelé nenamítají porušení zásad
spravedlivého procesu, je z tohoto hlediska tato okolnost překážkou
přezkoumávání napadených rozhodnutí. Rovněž nejsou dány nebo nejsou extrémní
jimi namítané rozpory mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým
zjištěním. Pokud se obviněná Ť. hájí tím, že jako zaměstnankyně se nemohla
dopustit neoprávněného podnikání, jedná se o argument zjevně nepřiléhavý a
nelogický, neboť jestliže je někdo zaměstnancem, neznamená to, že je pro případ
provádění neoprávněného podnikání chráněn před trestním postihem. Podle
státního zástupce odvolací soud přiléhavě vysvětlil, z jakých důvodů bylo
jednání obou obviněných neoprávněným podnikáním, když k činnosti, za niž byli
odsouzeni, by potřebovali živnostenské oprávnění, a dílem i oprávnění od
majitelů ochranných známek (Spiropent a Viagra) či další povolení (Viagra a
látky s hormonálními účinky). Obviněná tak podle státního zástupce pouze
konstruuje jiný než soudy zjištěný skutkový stav – že byla pouze zaměstnankyní,
která o podnikání obviněného Mgr. V. nic nevěděla a nijak se na něm nepodílela.
Obdobný charakter má i její požadavek, aby bylo její jednání odděleno od
jednání obviněného Mgr. V., přestože soudy shledaly a logicky odůvodnily, že
jejich jednání oddělena nebyla a oba jednali jako spolupachatelé.
Za pouhý nesouhlas s učiněným skutkovým zjištěním o záměru dovolatelů označil
státní zástupce rovněž námitky, že jim nemohly být uloženy peněžité tresty,
když neměli z trestné činnosti žádný zisk. V tomto ohledu konstatoval, že soudy
učinily správný závěr, že jejich společným cílem bylo získání majetkového
prospěchu (str. 20 rozsudku odvolacího soudu) a poukázal, že při objemu výroby
zřejmého ze zajištěných 34.750 ks modrých tablet je nereálné, že by cílem
jejich činnosti byl jiný motiv. Pokud obviněný Mgr. V. napadá uložení trestu
propadnutí tří tabletovacích strojů, zdánlivě zde napadá jiné nesprávné právní
posouzení věci – nesprávné užití občanského práva při určování, kdo je
vlastníkem těchto strojů. Z obsahu odůvodnění na str. 25 rozsudku nalézacího
soudu je však patrno, že právní hodnocení smlouvy o nájmu nebylo důvodem
odmítnutí tvrzeného vlastnického práva E. A., když za podstatné považoval soud
i to, že se začala o své stroje zajímat až po více než třech létech po jejich
zajištění policií. Předmětnou smlouvu proto shledal nevěrohodnou a motivovanou
snahou zabránit propadnutí těchto strojů. Státní zástupce je tohoto názoru, že
i kdyby předmětná smlouva vlastnictví jiné osoby než obviněného obsahově
osvědčovala, vzhledem ke svému pozdnímu předložení by i poté byla považována za
pouhý účelový pokus zabránit propadnutí předmětných věcí a za nevěrohodný
dokument. K tomu dodal, že je-li řešena otázka věrohodnosti a nikoliv právního
obsahu smlouvy, jedná se o otázku skutkovou a nikoliv právní. Otázku
věrohodnosti uvedené smlouvy přitom státní zástupce označil za zásadní, neboť
obsah účelově vypracovaného dokumentu nemůže být podstatný pro posouzení
vlastnictví. Ani tato námitka obviněného Mgr. V. tak podle státního zástupce
tvrzenému dovolacímu důvodu neodpovídá. Závěrem státní zástupce uzavřel, že
obvinění svými námitkami obsahově nenaplnili jimi zvolený dovolací důvod a ani
žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Proto
navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. b) tr.
ř. odmítl jako podaná z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou
přípustná [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byla podána obviněnými
jako osobami oprávněnými, prostřednictvím obhájců [§ 265d odst. 1 písm. b),
odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e
odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §
265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.,
bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž jsou dovolání
opírána, naplňují obviněnými uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence
je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem
podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k
revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci
má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d
odst. 2 tr. ř.).
Oba obvinění ve svém dovolání uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě
právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním
posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z
hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti
porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu
posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS
279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho
hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně
posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze
přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či
prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve
smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004,
sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu
justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27.
5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí
založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze
skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je
vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda
je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné
skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak
řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného
a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy
zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv.
skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění),
není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné
skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty
dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento
dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného
činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě
dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch obviněný v rámci tohoto
dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným
činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226
písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným
činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb.
rozh. tr., str. 298.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu předně zjistil,
že citované námitky oba obvinění uplatnili již v předchozích stadiích trestního
řízení v rámci obhajoby, kterou učinili v řízení před soudy obou stupňů, a
především byly podstatou odvolání, které podali proti rozsudku soudu prvního
stupně. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již
vypořádaly soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní
judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu, sp. zn. 5
Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen
námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení,
se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde
zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1
písm. e) tr. ř.“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu,
svazek 17, C. H. Beck).
Z výše citovaného obsahu podaných dovolání je rovněž zřejmé, že námitky obou
obviněných deklarovaný dovolací důvod zjevně nenaplňují, neboť dovolatelé
nenapadají právní posouzení skutku ani jiné hmotně právní posouzení, nýbrž
primárně pouze skutkové závěry soudů obou stupňů, a to zejména poukazem na
údajnou existenci extrémního nesouladu skutkových závěrů, výsledků provedeného
dokazování a právního posouzení stíhaného skutku, tedy že hodnocení důkazů
nebylo provedeno v souladu s postuláty vyplývajícími z ustanovení § 2 odst. 6
tr. ř., čímž ovšem uplatňují námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou
povinnost dovolacího soudu. Nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů
tvrzením, že se nedopustili inkriminovaného jednání, rozebírají celkovou
důkazní situaci s tím, že zpochybňují hodnocení důkazů soudy námitkami, že tyto
byly vyhodnoceny v rozporu s požadavky zákona, a důkazy, jimiž byla vyvrácena
jejich vina, byly přehlédnuty, resp. nebyly ani provedeny (výslech svědka S. P.), a tvrdí, že jejich úmysl ve smyslu požadavků na naplnění subjektivní
stránky jim přisouzených trestných činů, nebyl zjišťován ani jim nebyl
prokázán. Tím vším se však obvinění primárně domáhají změny skutkových zjištění
soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usilují o změnu právního
posouzení skutku v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustili, resp. nenaplnili zákonné znaky jejích skutkových podstat. Na stejném podkladě (tj. na
polemice se skutkovými závěry soudů) je postavena jen obecně uplatněná námitka
obou obviněných spočívající v tvrzení, že soudy nebyla jejich jednání oddělena
a konkretizována, ačkoliv jejich vzájemná součinnost s ohledem na jejich
odlišné postavení ve firmě nebyla prokázána, jakož i námitka obviněné Ť., že se
jako zaměstnankyně nemohla dopustit neoprávněného podnikání. Nejvyšší soud se
ani nemohl zabývat obecnými námitkami, v nichž oba obvinění tvrdí, že nebyl
prokázán jejich úmysl spáchat posuzovanou trestnou činnost, který navíc nebyl
soudy ani zjišťován, neboť jde o námitky procesně právní povahy směřující
především proti způsobu vyhodnocení provedených důkazů. V této souvislosti je
třeba rovněž připomenout, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž
měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit a takové námitky pro svou neurčitost
vyvolávají nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013,
sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014). Nadto je
zřejmé, že tyto a další obdobné námitky obviněných směřují výhradně proti
skutkovým závěrům soudů obou stupňů a obsahově tak nenaplňují nejen deklarovaný
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z
důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny. V souvislosti s
předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněnými považuje Nejvyšší
soud pro úplnost za vhodné též zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II.
ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces
není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na
rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze
zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny
zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení obou dovolatelů,
že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. zásadou in
dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění
a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že
pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl.
40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy
vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného
dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v
pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má
procesní charakter, týká se jen otázek skutkových, a jako takové není způsobilé
naplnit zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého
stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní
rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě
je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně
garantovanému právu na spravedlivý proces. S ohledem na uplatněné dovolací
námitky je třeba připomenout, že extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a
provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají
obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů
při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková
zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla
tato zjištění učiněna, apod. Nutno zdůraznit, že v posuzovaném případě se v
poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Svitavách, z nichž v
napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v
Pardubicích, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně o
žádný extrémní rozpor nejedná.
Není účelem rozhodnutí dovolacího soudu znovu provádět rozbor důkazní situace a
opakovat hodnotící úvahy nižších soudů v této věci. Jen pro úplnost tak lze
dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry
opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Jedná se
především o výpovědi spoluobviněných J. P. a L. P., ale i svědků P. K., M. L.,
J. Š., R. K. a Ing. R. R. Tato svědectví si navzájem korespondují a jsou též
podporována i dalšími, zejména listinnými důkazy. Z nich lze za stěžejní důkazy
svědčící o vině obou obviněných označit protokoly o domovních prohlídkách v
bytě obviněné Ť., tak i v domech Mgr. V. a protokoly o prohlídkách jiných
prostor, včetně zajištěné fotodokumentace. V rámci domovní prohlídky u
obviněného Mgr. V. v jeho domě ve V. byly zajištěny nejen tři tabletovací
stroje k výrobě tablet a kapslovací stroj, ale i množství přípravků, které byly
analyzovány jako přípravky k výrobě Spiropentu a Viagry, jakož i velké množství
těchto tablet, obalů, holografických nálepek, příbalových letáků apod.
svědčících o tom, že docházelo k výrobě padělků těchto tablet ve velkém
množství. Z protokolů rovněž vyplývá, že tabletovací stroje byly stroji
používanými a ani jeden z nich nebyl v zabaleném stavu, jak bylo obviněným
namítáno. K výrobě Spiropentu pak lze poukázat i na zajištěné poznámky v bytě
obviněné Ť., svědčící pro závěr, že tablety přípravky byly vyráběny s určitými
čísly expirace, když ze shora citovaných analýz od vlastníků ochranných známek
je patrné, že právě tyto expirační doby neodpovídaly jejich číselným řadám.
Kromě toho, že tyto výrobky obvinění ve velkém vyráběli, tak je také v poměrně
velkém množství, jak je zejména z výsledků domovních prohlídek zřejmé,
přechovávali v bytě obviněné Ť. i v domech obviněného Mgr. V.
Z obsahu spisu rovněž vyplývá, že byť obviněný Mgr. V. podnikal v rámci firmy
AV 82 s. r. o., tato firma neměla oprávnění k prodeji přípravků Spiropent či
Viagra, a společnost ani obvinění neměli živnostenské oprávnění k provozování
této činnosti, přičemž výdej přípravku Viagra je navíc vázán na lékařský
předpis a vydává se v souladu s rozhodnutím o registraci, kdy tato oprávnění
obvinění rovněž neměli. Rovněž tak nedisponovali potřebnými povoleními k
výrobě, přechovávání či distribuci látek s hormonálními účinky. Pokud jde o
přípravky obsahující mimo jiné i anabolické látky, které byly zajištěny v rámci
domovní prohlídky u obviněné Ť., zajištěné větší množství anabolik vyvrací
obhajobu obou obviněných, že se jednalo o přípravky patřící pouze Mgr. V. a že
obviněná Ť. s nimi neměla nic společného. Bylo rovněž prokázáno, že tyto
přípravky byly na základě objednávky též distribuovány S. P., přitom již jen
pouhé přechovávání takového množství těchto zakázaných látek s hormonálním
účinkem v bytě obviněné při jejím vědomí a při splnění dalších podmínek postačí
k naplnění zákonných znaků označeného přečinu. Ohledně námitek obviněné J. Ť.,
že ve firmě, jejímž jediným společníkem a jednatelem byl spoluobviněný Mgr. V.,
zastávala pouze funkci jeho asistentky a nemohla mít tudíž vědomost o
protiprávnosti svého jednání, neboť pouze plnila úkoly zadané jí
zaměstnavatelem, stejně jako její tvrzení, že neznala obsah tašek, v nichž se
nacházely látky s anabolickým a hormonálním účinkem, které si u ní
spoluobviněný Mgr. V. jako její druh ponechal, lze jen konstatovat, že
provedeným dokazováním byl její podíl na trestné činnosti dostatečně
konkretizován a prokázán. Soudy rovněž logicky zdůvodnily, proč neuvěřily
tvrzení svědka S. P. z přípravného řízení, když jinak byla distribuce látek s
anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem tomuto svědkovi prokázána např.
odposlechy telefonních hovorů a SMS zprávami. Věci zajištěné či vydané při
domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor byly podrobeny laboratornímu
zkoumání. Byly vypracovány odborné analýzy a vyjádření vlastníků ochranných
známek (společnost Boehringer Ingelheim Pharma k přípravku Spiropent a
společnost Pfizer INC USA k přípravku Viagra), ohledně vzorků a věcí
zajištěných při domovních prohlídkách u obviněných a při prohlídkách jiných
prostor, které jednoznačně konstatují, že všechny zajištěné vzorky týkající se
přípravku Viagra a Spiropent jsou padělky, a to jak tablety, které obsahovaly
jiné směsi, než které společnosti užívají, tak i obaly, etikety a holografické
etikety, přičemž v tabletách byla zjištěna i nízká hodnota účinných látek.
Soudy si byly vědomy tvrzení obviněných, že se předmětného jednání nedopustili,
a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně. To, že obvinění
nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňují s
jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem. Podle názoru Nejvyššího
soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených
důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou
svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod.
Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného
dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny
v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Společně tak vytvářejí
podklad pro spolehlivý závěr, že obvinění svým jednáním po objektivní i
subjektivní stránce naplnili zákonné znaky přečinů neoprávněného podnikání
podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku, porušení práv k ochranné známce a jiným
označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku a výroby a jiného nakládání s
látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaných ve
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Nejvyšší soud tak v tomto směru
neshledal důvodu k výtkám na jejich adresu. K podrobnostem lze odkázat na
odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, konkrétně na str. 15 až 23 rozsudku
soudu prvního stupně a str. 13 až 18 usnesení odvolacího soudu. Pokud by
obvinění brojili toliko proti odůvodněním soudních rozhodnutí, tak podle § 265a
odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
Pokud jde o výtku obou dovolatelů uplatněnou v rámci dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ohledně uložených peněžitých trestů spočívající v
tvrzení, že uložený peněžitý trest je nepřiměřený, když podle obviněné Ť.
nebyly pro jeho uložení splněny podmínky uvedené v § 67 odst. 1 tr. zákoníku,
nutno v obecné rovině konstatovat, že námitky vůči druhu a výměře uloženého
trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně
uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1
písm. h) tr. ř. (který obvinění neuplatnili), tedy jen tehdy, jestliže byl
obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře
mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu,
zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. (resp.
§ 41, § 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo
naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani
jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně
právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o
trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného
práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v
právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný
trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č.
22/2003 Sb. rozh. tr.).
V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně zmínit usnesení Ústavního soudu
ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud
„připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení
soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích,
tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo
hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní
hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného
rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za
situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení § 23
odst. 1 tr. zák. a § 31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a
stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře
trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku
nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o
trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže
být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených
dovolacích důvodů. V rámci obviněnými uplatněného důvodu dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. lze toliko namítat nesprávné hmotně právní posouzení ve
vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení
soudu při ukládání souhrnného trestu nebo úhrnného a společného trestu, za
pokračování v trestném činu. O žádný z těchto případů se ale v posuzované věci
nejedná.
Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku může soud uložit peněžitý trest, jestliže
pachatel pro sebe nebo pro jiného úmyslně trestným činem získal nebo se snažil
získat majetkový prospěch.
Podle § 68 tr. zákoníku je výměra peněžitého trestu stanovena ve formě tzv.
denních sazeb, jejichž podstatou je vyjádření povahy a závažnosti trestného
činu (odst. 1). Při stanovení výše denní sazby se přihlíží k majetkovým poměrům
pachatele a vychází se především z čistého příjmu, který pachatel má nebo by
mohl mít při náležitém využití svých schopností průměrně za jeden den (odst.
3). Peněžitý trest se tedy ukládá v denních sazbách a činí nejméně 20 a nejvíce
730 celých denních sazeb (odst. 2). Denní sazba činí nejméně 100 Kč a nejvíce
50.000 Kč. Maximální výměra peněžitého trestu je tedy až 36.500.000 Kč.
Soud prvního stupně, který podrobně zkoumal osobní a majetkové poměry
obviněných, dospěl k závěru, že podmínky pro uložení peněžitého trestu byly
splněny, neboť zištný motiv obviněných je zcela evidentní a nasvědčuje tak
správnosti úvah o jejich schopnosti vykonat jim uložené peněžité tresty ve
stanovené výměře. Rovněž odvolací soud v tomto směru neshledal žádné pochybení,
když podle jeho názoru nelze hovořit o tom, že by peněžité tresty byly s
přihlédnutím k povaze a závažnosti jednání obviněných, k hodnocení jejich osob,
osobním, rodinným a majetkovým poměrům, ke způsobu jejich života a možnostem
jejich nápravy, nepřiměřeně přísné. Ani Nejvyšší soud nespatřuje ve výroku o
peněžitém trestu žádné pochybení, když i podle jeho názoru výše peněžitých
trestů odpovídá nejen rozsahu a charakteru trestné činnosti, která byla
evidentně páchána se záměrem získat majetkový prospěch, ale rovněž i finančním
a majetkovým možnostem obviněných. Námitky obviněných proti uložení peněžitého
trestu proto nebyly způsobilé zvrátit správné rozhodnutí soudů nižších stupňů.
S ohledem na jejich charakter nemohly naplnit žádný z důvodů dovolání, včetně
důvodu předvídaného ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) ani h) tr. ř.
Pod deklarovaný důvod dovolání nelze podřadit ani námitku obviněného Mgr. V.,
jíž brojí proti trestu propadnutí věci – tří tabletovacích strojů podle
ustanovení § 70 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku. V tomto směru nelze
jeho dovolání přiznat důvodnost ani tehdy, pokud by ji dovolací soud zvažoval
jako námitku, jíž by měl být naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
h) tr. ř., jenž obviněný formálně vzato explicitně ve svém mimořádném opravném
prostředku neoznačil.
Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 5. 2015) soud může
uložit trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a) které bylo užito k
spáchání trestného činu, b) která byla k spáchání trestného činu určena, c)
kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, nebo d) kterou
pachatel, byť jen zčásti, nabyl za věc nebo jinou majetkovou hodnotu uvedenou
pod písmenem c), pokud hodnota věci nebo jiné majetkové hodnoty uvedené pod
písmenem c) není ve vztahu k hodnotě nabyté věci nebo jiné majetkové hodnoty
zanedbatelná. Podle odst. 2 téhož ustanovení trest propadnutí věci nebo jiné
majetkové hodnoty může soud uložit, jen jde-li o věc nebo jinou majetkovou
hodnotu náležející pachateli.
Těžiště námitek obviněného spočívá v tvrzení, že nebyly splněny zákonné
podmínky pro uložení trestu propadnutí věci – tří tabletovacích strojů,
zajištěných dne 10. 6. 2011 u obviněného při domovní prohlídce na adrese V., K.
čp. …, neboť podle § 70 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku může být tento
trest uložen, bylo-li věci nebo jiné majetkové hodnoty náležející pachateli
užito ke spáchání trestného činu nebo byla-li ke spáchání trestného činu
určena. Obviněný zejména tvrdí, že tři tabletovací stroje nejsou jeho
vlastnictvím, ale patří E. A., která se o ně přihlásila dne 24. 10. 2014, když
předložila smlouvu o nájmu, o kterou své vlastnické právo k těmto strojům
opírá, přičemž za chybný rovněž označuje závěr soudů, že předmětné stroje byly
používány k posuzované trestné činnosti. Je třeba předeslat, že důkazy
provedené v průběhu trestního řízení zcela zřetelně svědčí o tom, že soudy obou
stupňů založily svá skutková zjištění i ve vztahu k této dovolací námitce, na
relevantních důkazech. V tomto ohledu nutno zdůraznit, že soud prvního stupně
shledal předmětnou smlouvu za nevěrohodnou, motivovanou snahou obviněného
zabránit propadnutí výše označených věcí. Taktéž odvolací soud oprávněnost
nároku E. A. neshledal, když dospěl k závěru, že předmětná smlouva, již označil
za neurčitou a zmatečnou, o jejím vlastnictví k předmětným strojům nesvědčí.
Soudy poukázaly na její předložení až po více než třech létech od zajištění
předmětných strojů a s ohledem na celkové okolnosti případu dospěly k závěru o
její účelovosti a nevěrohodnosti s tím, že obsah takového dokumentu pak nemůže
být pro posouzení vlastnictví podstatný, resp. že se nevylučuje závěr, že
předmětné stroje náležely obviněnému ve smyslu podmínek pro jejich propadnutí
podle § 70 odst. 2 tr. zákoníku. Nejvyšší soud se s těmito správnými závěry
může ztotožnit. Pokud obviněný dále tvrdí, že předmětné stroje nebyly používány
k páchání posuzované trestné činnosti, v daném případě k výrobě zakázaných
látek, lze ve vztahu k této výhradě poznamenat, že je vyvrácena především
skutečností, že při domovní prohlídce byly zajištěny směsi určené k tabletování
padělků Spiropentu a Viagry, z čehož s ohledem na stav tabletovacích strojů
svědčící o jejich používání lze důvodně dovodit, k čemu sloužily a k čemu byly
určeny. Z protokolu o domovní prohlídce (č. l. 389 tr. spisu) a následné
fotodokumentace je totiž zjevné, že stroje byly používány a ani jeden z nich
nebyl zabalen jako nový v obalovém materiálu, jak obviněný nepatřičně namítá.
Ve shodě se závěry soudů obou stupňů lze tedy konstatovat, že obviněnému nebyl
uložen trest propadnutí věci v rozporu se zákonem a námitky, které v tomto
ohledu vznesl, vycházejí z jiných skutkových zjištění, než ke kterým dospěly
oba nižší soudy. Již proto nemohou být hodnoceny jako důvodné ve smyslu
naplnění jím uplatněného dovolacího důvodu.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f
odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na
ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se
dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních
názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v
příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.,
je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho
ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací
důvody nepřipouští.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněných J.
Ť. a Mgr. A. V. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podaná z
jiných důvodů, než jsou obsaženy v § 265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně
přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v
neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Pro úplnost je třeba dodat, že s ohledem na způsob rozhodnutí o podaných
dovoláních Nejvyšší soud nerozhodoval o podnětu obviněných na odložení výkonu
uložených peněžitých trestů, popřípadě trestu propadnutí věci nebo jiné
majetkové hodnoty, neboť za této situace k postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř.
nebyly shledány žádné důvody.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. ledna 2016
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu