11 Tdo 227/2025

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2025 dovolání obviněných 1. M. P, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, 2. J. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, a 3. nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného M. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 11. 2024, sp. zn. 15 To 83/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 22/2024, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. P. a J. P. a nejvyššího státního zástupce odmítají.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 2. 7. 2024, sp. zn. 3 T 22/2024, byl obviněný J. P. uznán vinným ad 1) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku; obviněný M. P. byl uznán vinným ad 1) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr.

zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ad 2) přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, ad 3) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl obviněný J. P. odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Podle § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest v celkové výměře 500 000 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. Obviněný M. P. byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest v celkové výměře 500 000 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to finančních prostředků ve výši 7 500 Kč.

2. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozhodl rozsudkem ze dne 8. 11. 2024, sp. zn. 15 To 83/2024, k odvolání obou obviněných a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze podanému v neprospěch obou obviněných tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že ad 1) oba obviněné uznal vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr.

zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a to ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ad 2) uznal obviněného P. vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což byl obviněný M. P. odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 6 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to finančních prostředků ve výši 7 500 Kč. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 roků. Obviněný J. P. byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) roků. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí.

3. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že 1) oba obvinění po předchozí vzájemné domluvě bez povolení k takové činnosti v době nejméně ode dne 15. 2. 2023 do dne 1. 4. 2023 v nemovitosti na adrese XY, v obci XY, okres XY, vyrobili nejméně ve třech případech za užití kompletní laboratorní soustavy, tzv. „varny“, sestávající se z destilačních baněk, trojhrdlých baněk o objemu 2 litry, 4 litry, 6 litrů a 10 litrů s gumovými zátkami, chladiče, teploměrů, elektrických vařičů, skleněných tálů při použití červeného fosforu, acetonu, kyseliny chlorovodíkové, hydroxidu sodného, jódu, toluenu a léčiva obsahujícího efedrin celkem nejméně 611,36 gramů metamfetaminu, o koncentraci 73,7 %, tedy o hmotnosti nejméně 450,63 gramů účinné látky, a dále měli nejméně dne 1.

4. 2023 ve shora uvedené nemovitosti uloženy dosud nespotřebované suroviny připravené ke zpracování, mimo jiné červený fosfor, kyselinu chlorovodíkovou, jód, toluen a zejména 13 balení léčiva Efedrina Arena 50 mg, po 1 500 tabletách, celkem 19 500 tablet, obsahující dohromady 975 gramů efedrinu hydrochloridu, ze kterých měli v úmyslu připravit nejméně 574,5 gramů metamfetaminu, což by při koncentraci 73,7 % znamenalo výrobu nejméně 425,2 gramů účinné látky, a obviněný M. P. od přesně nezjištěné doby nejméně ode dne 1.

4. 2023 od 13:15 hodin do 13:30 hodin, do doby, kdy byl zadržen Policií České republiky na polní cestě ve směru z obce XY přes obec XY do obce XY, okres XY, bez povolení k takové činnosti přechovával pro sebe plastovou krabičku s obsahem 0,97 gramu metamfetaminu, o koncentraci 78,5 %, o hmotnosti účinné látky 0,76 gramů; 6 plastových sáčků s obsahem bílé a nažloutlé krystalické látky o celkové hmotnosti 11,06 gramů metamfetaminu, o koncentraci 68,9 %, o hmotnosti účinné látky 7,62 gramů a 3 kusy zlatnických sáčků s obsahem bílé krystalické látky o hmotnosti 7,03 gramů metamfetaminu, o koncentraci 72,1 %, o hmotnosti účinné látky 5,06 gramů, které měl uložené ve vozidle Škoda Kodiaq, registrační značky XY, a současně přechovával 1 plastový sáček s obsahem nažloutlé hmoty o hmotnosti 9,56 gramů metamfetaminu, o koncentraci 74,1 %, o hmotnosti 7,08 gramů účinné látky, který měl uložený u sebe v oděvu, kdy celkové množství vyrobeného metamfetaminu, pokud by dne 1.

4. 2023 nedošlo k zadržení obou obviněných, mohlo být celkem nejméně 1185,86 gramů metamfetaminu o hmotnosti účinné látky 875,83 gramů, přičemž metamfetamin je zařazen v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného dle § 44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako látka psychotropní, 2) obviněný M. P. sám dne 1. 4. 2023 v době od 13:15 hodin do 13:30 nejméně mezi ulicí XY, XY, a silniční pozemní komunikaci č. XY ve směru z obce XY do obce XY, okres XY, řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Kodiaq, registrační značky XY, kdy následně odbočil na polní cestu vedoucí do obce XY, načež byl ve 13:30 hodin zastaven a zadržen Policií České republiky, a takto jednal, ačkoliv věděl, že mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22.

9. 2022, sp. zn.

4. Obviněný M. P. podal proti rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g) a h) tr. ř.

5. Dovolatel k důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. uvedl, že podal dovolání pouze do výroku o vině pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně a státní zástupce pouze do výroku o trestu. Odvolací soud pochybil v tom, že i přes uvedené zrušil rovněž výroky o vině pod bodem 2) a 3) rozsudku soudu prvního stupně, přičemž proti skutkům v těchto výrocích uvedených bylo trestní stíhání ve stadiu odvolacího řízení nepřípustné, neboť šlo o skutky, o nichž již bylo pravomocně rozhodnuto a odvolací soud nebyl oprávněn je přezkoumat. Přezkoumání výroků nenapadených odvoláním není podle dovolatele možné ani podle § 254 odst. 2 tr. ř., neboť nelze dovodit, že vytýkané vady ve vztahu ke skutku pod bodem 1) mají svůj původ ve výroku pod bodem 2) či 3). Důvody uvedené odvolacím soudem ke změně výroků, tj. že nejde o změnu v neprospěch obviněného, popř. že jde o odstranění zřejmé nesprávnosti v uvedení spisové značky, nelze podle obviněného akceptovat, neboť připuštěním uvedeného by v důsledku podaného odvolání existoval neomezený revizní princip, což není v souladu se současnou právní úpravou.

6. Dále obviněný namítl extrémní rozpor ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. mezi provedenými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to ve vztahu k výroku pod bodem 1) rozsudku. Obviněný konkrétně napadá skutková zjištění soudů spočívající v tom, že za jeho účasti mělo dojít k další výrobě pervitinu s využitím 19.500 ks tablet Efedriny Areny. Tablety byly sice zajištěny přímo v nemovitosti, kde docházelo k výrobě pervitinu, avšak nebylo prokázáno, kdo je pořídil, kdo byl jejich vlastníkem, zda byly součástí většího souboru léčiv, z nichž část byla již použita při nelegální výrobě, zda bylo skutečně plánováno je užít k výrobě pervitinu nebo byly určeny pro prodej třetí osobě apod. Obviněný zejména upozornil na to, že nebylo prokázáno, zda se výroby pervitinu měl účastnit, zda vůbec o existenci tablet věděl a pokud o nich věděl, jakou měl představu o množství pervitinu, které se z nich dá připravit a o množství účinné látky, kterou bude výrobek obsahovat. V napadeném rozsudku podle dovolatele zcela absentuje odůvodnění uvedených skutkových zjištění a je pouze zpochybňována argumentace obviněných, že v nemovitosti již k žádné další výrobě dojít nemělo. Soud prvního stupně sice argumentuje komunikací obviněného ze dne 11. 3. 2023 týkající se tablet pro B. H. a následnou komunikací spoluobviněného P. s obviněným, nicméně, jak správně poznamenává i odvolací soud, B. H. neměla s předmětnou výrobou nic společného a k opatření v nemovitosti nalezených tablet Efedrina Arena žádný konkrétní důkaz neexistuje. V této souvislosti obviněný opět poukázal na nesprávný postup odvolacího soudu, který jednání popsané v rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 2) zahrnul do skutku pod bodem 1). Zdůvodnění odvolacího soudu, že metamfetamin nalezený v autě obviněného P. pochází ze společné výroby, na čemž nic nemění skutečnost, že si ho obviněný P. ponechal pro svoji potřebu, podle dovolatele vůbec nekoresponduje s vyčleněním v rámci skutku, kdy tento metamfetamin není přičten k celkově vyrobenému množství, což je sice pro obviněné výhodné, ovšem celkový popis skutku se stává zmateným.

7. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel uvedl, že je-li důkazně nepodložena budoucí plánovaná výroba pervitinu za využití 19.500 ks tablet Efedrina Arena, je nutno jednání obviněných kvalifikovat jako dokonaný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy jen podle § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Z hlediska subjektivní stránky se podle dovolatele soud vůbec nezabýval jeho znalostmi o množství pervitinu, které lze z látek zajištěných na místě vyrobit, znalostmi o koncentraci účinné látky, které lze dosáhnout a o zisku, který lze z prodeje drogy předpokládat, byť nebylo prokázáno, že by se na tom zisku obviněný podílel jinak než tím, že sám drogu od spoluobviněného P. obdržel.

8. Závěrem dovolatel poznamenal, že výše uvedená pochybení měla značný vliv na ukládaný trest, který byl sice s využitím § 58 odst. 6 tr. zákoníku uložen pod spodní hranicí zákonné trestní sazby podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku, nicméně při výše uvedené mírnější právní kvalifikaci by byla trestní sazba pro obviněného výrazně příznivější.

9. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 11. 2024, č. j. 15 To 83/2024-1634, a zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal uvedenému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný rovněž navrhl odklad výkonu trestu odnětí svobody podle § 265h odst. 3 tr. ř.

10. Opis dovolání obviněného P. byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že pokud obviněný namítá extrémní nesoulad skutkových zjištění s výsledky provedeného dokazování ve vztahu k předpokládané výrobě pervitinu za užití 19.500 ks tablet Efedrina Arena zajištěných v místě tzv. varny pervitinu, naznačenou argumentaci obviněného je nutno vyhodnotit jako čistě skutkovou polemiku se závěry soudů nižších stupňů.

11. Konkrétní námitky obviněného uplatněné v jeho dovolání ke skutku pod bodem 1) rozsudku odvolacího soudu na podporu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho první alternativě [nebyl prokázán úmysl pokračovat ve výrobě pervitinu a naplnění zákonných znaků pokusu zločinu podle § 21 odst. 1 k § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku apod.] jsou právě takovými námitkami, které směřují proti zjištěnému skutkovému stavu věci, provedeným důkazům a jejich hodnocení, a to ve snaze prosadit pro obviněného příznivější skutková zjištění.

Předně je třeba poukázat, že skutková zjištění, ke kterým soudy dospěly, jsou objektivně důkazně podložena. Obviněný P. se spoluobviněným společně vyrobili celkem nejméně 611,63 gramů metamfetaminu o koncentraci 73,7 %, tedy o hmotnosti nejméně 450,63 gramů účinné látky. Pokud jde o naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku z hlediska rozsahu této výroby, je třeba ho hodnotit s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013 sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 a jeho stanovisko ze dne 13.

3. 2014 sp. zn. Tpjn 301/2013, podle nichž se za velký rozsah u pervitinu považuje množství přesahující 500 g účinné látky. Lze tedy konstatovat, že obviněný a spoluobviněný nedokonali uvedený trestný čin o pouhých 49,37 gramů účinné látky, což svědčí o tom, že dokonání trestného činu nebylo vzdálené, naopak reálně hrozilo. Obviněný a spoluobviněný měli na místě funkční varny připraveno takové množství chemikálií a léčiva obsahujícího efedrin (19.500 ks tablet Efedrina Arena), z nichž mohl být vyroben pervitin, který by obsahoval dalších 425,2 g účinné látky.

Okolnosti a důvody, kvůli kterým nedošlo k dokonání uvedeného trestného činu, byly ryze objektivní, neboť pouze zásahem policejního orgánu se podařilo překazit záměr pachatelů pokračovat ve výrobě pervitinu. Sám odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku pod bodem 22. uvedl, že nelze nikterak uvažovat o úmyslu obviněného a spoluobviněného ve výrobě drogy nadále nepokračovat. Je tedy zjevné, že k dokonání zločinu podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku nedošlo zcela nezávisle na vůli obviněných a kvalifikace uvedeného zločinu ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.

zákoníku je zcela namístě.

12. Úmysl obviněného jednoznačně vyplývá z prokázaného protiprávního jednání. Obviněný byl významně, i když na rozdíl od spoluobviněného odlišně, zapojen do výrobních procesů pervitinu. Poskytl prostor, kde byla provozována funkční nelegální varna pervitinu, tj. bezpečnou základnu pro páchání drogové trestné činnosti. Obviněný rovněž obstarával nákup surovin a předmětů sloužících k výrobě psychotropní látky, které dopravoval do místa varny, tedy trestnou činnost zajišťoval i logisticky. Uvedené nákupy navíc nebyly pouze pasivní, na přání či pokyny spoluobviněného, ale jak vyplývá ze zpráv zajištěných v aplikaci Threema, sám je podněcoval, neboť spoluobviněnému nabízel, že je schopen potřebné komodity za přijatelnou cenu zajistit. Z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že obviněný se přímo a opakovaně účastnil i samotného výrobního procesu, který v některých případech spoluinicioval. Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že byl zadržen v době přípravy na likvidaci odpadu z funkční varny, tedy podílel se i na zahlazení stop.

13. K námitkám obviněného uplatněným pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. státní zástupkyně uvedla, že odvolací soud přesvědčivě v bodě 24. rozsudku odůvodnil, proč na podkladě odvolání obviněného zrušil i výrok o vině pod bodem 2) napadeného rozsudku soudu prvního stupně. S uvedeným postupem odvolacího soudu nelze než souhlasit. Odvolací soud nepřekročil hranice přezkumu a zákonně postupoval podle § 254 odst. 2 tr. ř., a to striktně ve prospěch obviněného. Obdobně nelze přisvědčit námitkám obviněného o nezákonném zrušení výroku o vině pod bodem 3) rozsudku soudu prvního stupně při absenci odvolání [nyní bod 2) rozsudku odvolacího soudu], neboť účelem zrušení byl zájem na zajištění právní jistoty obviněnému odstraněním pochybení soudu prvního stupně spočívajícím v chybném uvedení nesprávné číslice ve spisové značce rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 1 T 69/2022 (chybně uvedeno 1 T 63/2022).

14. Z uvedených důvodů proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. S ohledem na charakter svého vyjádření, kdy byly shledány důvody pro odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem, považuje státní zástupkyně návrh obviněného na odklad výkonu rozhodnutí za bezpředmětný.

15. Obviněný J. P. podal proti rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím svého obhájce dovolání, v něm uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), g) a h) tr. ř.

16. Dovolatel v podrobnostech vytkl procesní vady ve vztahu k uskutečněným domovním prohlídkám a k neustanovení obhájce v době jejich provedení. Obviněný P. odkazoval na nález Ústavního soudu ze dne 3. 3. 2009, sp. zn. II. ÚS 169/09, nález ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 183/03, který se týká povinnosti obecných soudů zabývat se otázkou neodkladnosti a neopakovatelnosti domovních prohlídek, tedy otázkou zákonnosti postupu policejního orgánu, na nález Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. I.

ÚS 113/02, podle nějž principu práva na spravedlivý proces odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a vypořádat se se všemi důkazy a rovněž i s argumentačními tvrzeními, uplatněnými účastníky řízení, a nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. I. ÚS 129/2000, který upravuje otázku neodkladnosti úkonu podle § 160 odst. 4 tr. ř. jako výjimky z obecného principu, podle něhož jsou úkony v trestním řízení činěny až po zahájení trestního stíhání. Podle dovolatele zásadním usvědčujícím důkazem byl protokol o provedení domovní prohlídky objektu v XY, v němž je uvedeno, že se jedná o neodkladný nebo neopakovatelný úkon, přičemž odvolací soud považoval domovní prohlídky za neodkladné úkony.

Této domovní prohlídce nebyl přítomen jeho obhájce, nebyl v době jejího započetí o jejím provedení vyrozuměn a ani nebyl soudem ustanoven. Obviněný byl zadržen dne 1. 4. 2023 ve 13:45 hod. a domovní prohlídka v objektu v XY přitom započala dne 1. 4. 2023 v 23:20 hod. Tvrzení odvolacího soudu o nutnosti jednat rychle z důvodu chemických reakcí nemá oporu v trestním spisu, navíc obhájce mohl být ustanoven telefonicky. Následně dovolatel zmínil nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. III.

ÚS 183/03, a ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 4183/12, který se týká neodkladnosti provedení domovní prohlídky a nutnosti zahájení trestního stíhání neprodleně. Policejní orgán podle dovolatele pochybil, neboť měl k dispozici dostatek podkladů pro zahájení jeho stíhání v době provedení domovních prohlídek, přesto je provedl jako úkon neodkladný. Fakt, že neodkladnost a neopakovatelnost domovních prohlídek, jakožto úkonů provedených před zahájením trestního stíhání, nebyla rovněž řádně odůvodněna, je podstatnou vadou trestního řízení.

Obviněný rovněž namítal neprovedení předchozího výslechu majitelů objektu v XY a v bytě v ulici XY, konkrétně M. P. a M. M. podle § 84 tr. ř. Odvolací soud také nereagoval na námitku obviněného týkající se toho, že v případě prohlídky bytu bylo dosaženo jejího účelu tím, že došlo k vydání věcí, které měly být předmětem zajištění. Domovní prohlídka tedy byla provedena nezákonně a bylo zasaženo do práva jeho a jeho manželky na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

17. Pokud se týká nesprávného hmotněprávního posouzení věci, dovolatel napadl závěry soudů o formě trestné součinnosti, neboť spisový materiál nesvědčí o jeho jednání ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Jediným důkazem je výpověď spoluobviněného M. P. Jeho jednání mělo být posouzeno jen jako účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, neboť on na chatě v XY pouze uklízel. Jeho genetické stopy byly zajištěny pouze na jednom páru rukavic ze 7, naproti tomu na 5 kusech byly genetické stopy spoluobviněného. Jiné jeho daktyloskopické či genetické stopy na místě zajištěny nebyly. Dále poukázal na genetické stopy B. M. a skutečnost, že M. P., coby vlastník objektu a otec spoluobviněného P., je povoláním chemik a vynálezce, což nebylo soudy zohledněno při dokazování původu zajištěného chemického vybavení a prekurzorů. Na tomto základě nemohlo být prokázáno jeho zavinění, neboť nebyl v řízení dostatečně prokázán jeho úmysl směřující k výrobě velkého množství návykové látky, když podle právní věty stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. Tpjn 301/2018, orgány činné v trestním řízení musí podle okolností případu pečlivě zvažovat, zda úmysl pachatele (v podobě alespoň nepřímého úmyslu) zahrnoval neoprávněné nakládání s léčivými přípravky za účelem získání prekursoru (efedrinu, resp. pseudoefedrinu) a poté výroby omamné nebo psychotropní látky (např. pervitinu). Nelze tudíž přijmout závěry odvolacího soudu o možném vyrobení metamfetaminu nejméně v množství 1.185,86 gramů, neboť jeho úmysl nebyl nade vší pochybnost prokázán.

18. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 11. 2024, sp. zn. 15 To 83/2024, popřípadě rozsudek soudu prvního stupně, podle § 265k odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu zrušil, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, popřípadě soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

19. Opis dovolání obviněného P. byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že skutkové námitky obviněného jsou pouhou polemikou s tím, že nebyla prokázána jeho účast na posuzovaném skutku při současném předložení vlastního variantního děje.

20. Obviněný P. prvotně namítá extrémní nesoulad skutkových zjištění s výsledky provedeného dokazování [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě], který primárně spatřuje zejména v tom, že soudy vycházely pouze z výpovědi spoluobviněného P. a ze vzorku odebraného z jednoho páru rukavic zajištěných na místě varny, v nichž byly zjištěny jeho genetické stopy. Má však za to, že oba soudy se dostatečně vypořádaly se všemi námitkami obviněného uvedenými nyní opakovaně v jeho dovolání a důkladně, logicky a přesvědčivě odůvodnily, proč na základě zjištěných skutkových okolností došly k závěru, že jeho jednání po objektivní i subjektivní stránce naplňuje všechny zákonné znaky posuzovaného pokusu trestného činu podle § 21 odst. 1, § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

21. Odvolací soud se velice podrobně a pečlivě zabýval tím, z jakých důvodů je závěr o provedení domovních prohlídek jako úkonu neodkladného zcela zákonný a procesně bezvadný. Stejně pečlivě se vypořádal s výhradami obviněného vůči provedeným výslechům osob podle § 84 tr. ř. a časovým odstupem mezi vydáním příslušných příkazů k prohlídkám a jejich realizací. Postup policejního orgánu byl v uvedené rovině i podle státní zástupkyně zcela zákonný a odpovídající aktuálnímu průběhu skutkového děje a nastalé operativní situaci v přípravném řízení trestním. V obecné rovině nelze než připomenout, že zejména v rámci páchání drogové trestné činnosti, na které ve většině obdobných případů participuje více pachatelů, a to i dosud neztotožněných, spočívají podmínky pro neodkladnost úkonu ve smyslu ustanovení § 160 odst. 4 tr. ř. zejména v tom, že důkazy, které se podle očekávání na místě domovní prohlídky mají nacházet (zejména zařízení pro výrobu OPL, samotné OPL a předměty, chemikálie a prekurzory sloužící k jejich výrobě apod.), není možné opatřit jiným způsobem. Pokud by orgány činné v trestním řízení s provedením domovní prohlídky vyčkaly až do zahájení trestního stíhání pachatelů, riskovaly by ze strany podezřelých či ze strany dalších pachatelů dosud neustanovených, zničení podstatných usvědčujících důkazů a tím zmaření náležitého objasnění věci. Pro neodkladnost tohoto úkonu svědčí i fakt, že po provedení domovní prohlídky bude možné zpravidla rozkrýt rozsah páchané trestné činnosti a na podkladě získaných informací korektně koncipovat výrok usnesení o zahájení trestního stíhání konkrétních osob. Státní zástupkyně neshledala pochybení soudů v rámci procesu hodnocení zákonnosti provedených domovních prohlídek jako úkonů neodkladných a s nimi souvisejících dalších úkonů, tudíž ani pochybení na straně orgánů činných v trestním řízení, které na nich participovaly, a z logiky věci neshledává vadným ani neustanovení obhájce obviněnému, tedy jeho nepřítomnost při realizaci předmětných úkonů.

22. Úmysl obviněného trestný čin spáchat v jeho základní skutkové podstatě jednoznačně vyplývá z prokázaného protiprávního jednání, neboť byl především přímo zapojen do všech výrobních procesů pervitinu, disponoval k tomu potřebným know-how a vybavením. Obstarával nákup surovin a předmětů sloužících k výrobě pervitinu a rovněž domlouval s dalšími osobami jeho následný prodej a distribuci navazující na výrobu. Naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku vyplývá ze skutkového zjištění, že společně se spoluobviněným vyrobili za užití červeného fosforu, acetonu, kyseliny chlorovodíkové, hydroxidu sodného, jódu, toluenu a léčiva obsahujícího efedrin (Efedrina Arena) celkem nejméně 611,63 gramů metamfetaminu o koncentraci 73,7 %, tedy o hmotnosti nejméně 450,63 gramů účinné látky. Pokud jde o naplnění kvalifikačního znaku „ve velkém rozsahu“, je třeba ho hodnotit s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013 sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 a jeho stanovisko ze dne 13. 3. 2014 sp. zn. Tpjn 301/2013, podle nichž se za velký rozsah u pervitinu považuje množství přesahující 500 g účinné látky. Lze tedy konstatovat, že obviněný a spoluobviněný nedokonali uvedený trestný čin o pouhých 49,37 gramů účinné látky, což svědčí o tom, že dokonání trestného činu nebylo vzdálené, naopak reálně hrozilo. Obviněný a spoluobviněný měli na místě funkční varny připraveno takové množství chemikálií a léčiva obsahujícího efedrin (19.500 ks tablet Efedrina Arena), z nichž mohl být vyroben pervitin, který by obsahoval dalších 425,2 g účinné látky. Okolnosti a důvody, kvůli kterým nedošlo k dokonání uvedeného trestného činu, byly ryze objektivní, neboť pouze zásahem policejního orgánu se podařilo překazit záměr pachatelů pokračovat ve výrobě pervitinu. K dokonání zločinu podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku nedošlo zcela nezávisle na vůli obviněného a spoluobviněného a kvalifikace uvedeného zločinu ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku je zcela na místě.

23. Státní zástupkyně proto dospěla k závěru, že dovolání obviněného J. P. zčásti uplatněným dovolacím důvodům neodpovídá, z části je pak zjevně neopodstatněné. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

24. Obviněný P. zaslal repliku k vyjádření státní zástupkyně, v níž uvedl, že je nepravdivé její tvrzení o opakování jeho námitek v průběhu trestního řízení. Soud prvního stupně neuvedl nic ve vztahu k námitkám týkajících se domovních prohlídek. Odvolací soud pak ve svém rozsudku reagoval na námitky obviněného pouze selektivně a neúplně a nevypořádal se s ucelenou argumentací obviněného komplexně. Skutečnosti, které byly soudem prvního stupně zjištěny z výpovědi obviněného spáchání žádného trestného činu nenasvědčují. Je s podivem, že státní zástupkyně uvedla, že bylo vycházeno i z výpovědi svědka L., který k věci nevypovídal, stejně jako z kamerových záznamů, které pořízeny nebyly. Oproti tvrzení státní zástupkyně se z obsahu trestního spisu nepodává, že by měl policejní orgán za to, že na trestné činnosti, za kterou byli odsouzeni, participují ještě nějaké další osoby. Za situace, kdy došlo k zadržení obou obviněných a k následnému zapečetění objektu v XY, mělo dojít k zahájení trestního stíhání ještě před provedením domovních prohlídek. Až v rámci trestního stíhání obviněného, za přítomnosti jeho obhájce, pak mohla být domovní prohlídka objektu v XY provedena. Je pak logické, že na základě skutečností, které by byly v rámci takto provedené domovní prohlídky zjištěny, by bylo případně usnesením policejního orgánu trestní stíhání rozšířeno. Pokud jde o domlouvání následného prodeje a distribuce drogy pervitin navazujícího na výrobu, pak je zapotřebí uvést, že obviněnému nebyla jakákoliv distribuce drogy pervitin prokázána. Jako ryze účelové se pak jeví tvrzení státní zástupkyně, že „pouze zásahem policejního orgánu se podařilo překazit záměr pachatelů pokračovat ve výrobě pervitinu“. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že z objektu v XY pouze odváží věci. Jako zcela nelogický se tak jeví závěr, že by policejní orgán překazil pokračování ve výrobě pervitinu. Pokud by snad mělo dojít k pokračování ve výrobě, stěží by byly z dotčeného objektu odváženy věci.

25. Obviněný s ohledem na shora uvedené trvá na podaném dovolání a navrhuje, aby Nejvyšší soud podle ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu, popřípadě rozsudek soudu prvního stupně, v celém rozsahu zrušil a aby podle ustanovení § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, popřípadě soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

26. Nejvyšší státní zástupce podal dovolání v neprospěch obviněného M. P., a to proti výroku o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 11. 2024, sp. zn. 15 To 83/2024, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť napadeným rozsudkem byl obviněnému uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

27. Nejvyšší státní zástupce nejprve zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení ve vztahu k obviněnému M. P., načež uvedl, že se závěrem odvolacího soudu ve vztahu k aplikaci § 58 odst. 6 tr. zákoníku při ukládání trestu obviněnému se nelze ztotožnit. Nejvyšší státní zástupce odkázal na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016 sp. zn. 7 Tdo 124/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2022 sp. zn. 8 Tdo 1033/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.

5. 2003 sp. zn. 5 Tdo 411/2003) s tím, že odvolací soud použití citovaného moderačního ustanovení odůvodnil pouze stručně a v podstatě jen ve vztahu ke splnění primárního předpokladu, tj. že trest je ukládán za pokus trestného činu. Relevantním způsobem se však již nevyrovnal s dalším (kumulativním) předpokladem jeho aplikace, tj. povahou a závažností uskutečněného pokusu. Odvolací soud se omezil na sdělení, že obviněný se podílel na posuzované trestné činnosti menší měrou než spoluobviněný P., resp. že obviněný nevystupoval v roli organizátora a hlavního pachatele a měl pouze plnit pokyny spoluobviněného, činit nižší úkony a sám při výrobě pervitinu pouze asistovat.

Dále odvolací soud poukázal shodně se soudem prvního stupně na polehčující okolnosti podle § 41 písm. l) tr. zákoníku (doznání) a podle § 41 písm. o) tr. zákoníku (upřímně projevenou lítost), avšak zároveň zcela protichůdně a nelogicky připustil, že jeho doznání nebylo úplné. Zohlednil rovněž kladné hodnocení chování obviněného po propuštění z vazby vyplývající ze zprávy Probační a mediační služby. Takto vymezené okolnosti případu a poměry pachatele k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody rozhodně nepostačují.

Pokud jde o dosavadní bezúhonnost, na uvedený způsob života obviněného lze pohlížet jako na běžný standard, rozhodně nikoli jako na okolnost neobvyklou či snad dokonce nějak výjimečnou. Sám odvolací soud zmínil též existenci přitěžujících okolností, konkrétně, že se obviněný projednávané trestné činnosti dopustil s rozmyslem a po předchozím uvážení a spáchal více trestných činů. Rovněž konstatoval, že nebylo možno uložit jiný než nepodmíněný trest odnětí svobody (byť mimořádné snížený) s ohledem na závažnost trestné činnosti a skutečnost, že trest byl ukládán jako úhrnný.

Na druhou stranu však odvolací soud v bodě 30 odůvodnění svého rozsudku uzavřel, že nebyl dán zákonný podklad pro vysoký peněžitý trest, který obviněnému uložil soud prvního stupně, neboť při zatížení obviněného exekučními řízeními pro vymáhání částky přesahující 3.000.000 Kč by takový peněžitý trest byl ve smyslu § 68 odst. 6 tr. zákoníku zřejmě nedobytný. Ve vztahu k osobě obviněného žádné výjimečné okolnosti ze skutkových zjištění soudů nevyplynuly (resp. odvolací soud v tomto směru ani nic neuvedl).

Obviněný je osobou, která v minulosti užívala pervitin, v současné době má podle své výpovědi abstinovat a mít náhled na své jednání. Řádně přispívá na domácnost a funguje jako výborně hodnocený otec i životní partner své dlouholeté družky.

Posuzovaného trestného jednání se měl dopustit ve svém „temném“ období, kdy procházel partnerskou krizí a zemřel mu přítel. Má dva zahlazené záznamy v rejstříku trestů a je zatížen řadou exekučních řízení, jimž se úspěšně vyhýbal zatajováním majetku.

28. Ponechá-li se stranou sbíhající se dokonaná trestná činnost, byl obviněný odsouzen napadeným rozsudkem pod bodem 1) pro pokus zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1, § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, který je pro účely tohoto dovolání zásadní. V daném případě závažnost protiprávního jednání, kterého se obviněný se spoluobviněným dopustil, dosahovala intenzity jiných stejně závažných a obvykle se vyskytujících případů. Předně je třeba poukázat, že obvinění společně vyrobili celkem nejméně 611,63 gramů metamfetaminu o koncentraci 73,7 %, tedy o hmotnosti nejméně 450,63 gramů účinné látky. Pokud jde o naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku z hlediska rozsahu této výroby, je třeba ho hodnotit s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, a jeho stanovisko ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, podle nichž se za velký rozsah u pervitinu považuje množství přesahující 500 g účinné látky. Lze tedy konstatovat, že obvinění nedokonali uvedený trestný čin o pouhých 49,37 gramů účinné látky, což svědčí o tom, že dokonání trestného činu nebylo vzdálené, naopak reálně hrozilo. Obvinění měli na místě funkční varny připraveno takové množství chemikálií a léčiva obsahujícího efedrin, z nichž mohl být vyroben pervitin, který by obsahoval dalších 425,2 g účinné látky. Okolnosti a důvody, kvůli kterým nedošlo k dokonání uvedeného trestného činu, byly ryze objektivní, neboť pouze zásahem policejního orgánu se podařilo překazit záměr obviněných pokračovat ve výrobě drogy pervitin. Sám odvolací soud uvedl, že nelze nikterak uvažovat o úmyslu obviněných ve výrobě drogy nadále nepokračovat. Je tedy zjevné, že k dokonání zločinu podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku nedošlo zcela nezávisle na vůli obviněných.

29. V uvedené souvislosti nelze ani souhlasit s argumentací odvolacího soudu o menší míře účasti obviněného na páchané trestné činnosti. Obviněný byl významně zapojen do výrobních procesů pervitinu. Poskytl prostor, kde byla provozována funkční nelegální varna pervitinu, obstarával nákup surovin a předmětů sloužících k výrobě psychotropní látky, které dopravoval do místa varny, tedy trestnou činnost zajišťoval i logisticky. Uvedené nákupy navíc nebyly pouze pasivní, na přání či pokyny spoluobviněného, ale jak vyplývá ze zpráv zajištěných v aplikaci Threema, sám je podněcoval. Obviněný se přímo a opakovaně účastnil i samotného výrobního procesu, který v některých případech spoluinicioval. Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že byl zadržen v době přípravy na likvidaci odpadu z funkční varny, tedy podílel se i na zahlazení stop.

30. Při posouzení splnění druhé podmínky uvedené v § 58 odst. 6 tr. zákoníku, tj. že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání než v rámci zákonné trestní sazby, nelze přeceňovat okolnost, že obviněný se k posuzovanému jednání popsanému ve skutkové větě pod bodem 1) rozsudku doznal. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku ostatně sám zhodnotil doznání obviněného k nejzávažnějšímu protiprávnímu jednání jako ne zcela úplné ke všem aspektům. Z provedených důkazů k rozsahu trestné činnosti obviněného vyplývá, že se účelově doznal v reakci na objektivně zjištěnou důkazní situaci pouze nezpochybnitelnou část posuzovaného jednání. Současně jak v přípravném řízení, tak i před soudem prvního stupně bagatelizoval svou účast na nelegální výrobě drogy pervitin, neboť tvrdil, že pouze poskytl spoluobviněnému P. chatu v XY, následně mu pomáhal s úklidem po výrobě pervitinu a samotné výroby se neúčastnil. Dále uvedl, že pokud byl dne 1. 4. 2023 zadržen policejním orgánem v autě s chemikáliemi, bylo to jen součástí plánovaného úklidu, po kterém by již k další výrobě pervitinu nedošlo. Tento postoj obviněného odvolací soud nedostatečně zohlednil, přestože v naznačeném směru svědčí minimálně o neúplné sebereflexi jakožto samozřejmém předpokladu jeho nápravy (v tomto směru nejvyšší státní zástupce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 4 Tdo 1008/2019). Dovolatel v řízení před soudy stěžejní účast na posuzované trestné činnosti popíral a jeho doznání je možno označit za ryze účelové, nevyjadřující jeho náležitý postoj ke spáchanému trestnému činu.

31. Trest odnětí svobody měl proto být obviněnému uložen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku v rozmezí trestní sazby osm až dvanáct let. V důsledku nesprávné aplikace ustanovení § 58 odst. 6 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, což zakládá uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. v jeho druhé alternativě.

32. Nejvyšší státní zástupce proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 11. 2024, sp. zn. 15 To 83/2024, ve výroku o trestu ohledně obviněného M. P., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

III. Přípustnost a důvodnost dovolání

33. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř.

34. Nejvyšší soud shledal, že v případě obou obviněných i nejvyššího státního zástupce jsou dovolání přípustná, dovolání byla podána obviněnými prostřednictvím obhájců i nejvyšším státním zástupcem jako osobami oprávněnými, v zákonných lhůtách a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

35. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obvinění a nejvyšší státní zástupce dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), e), g), h) a i) tr. ř., na které je v dovoláních ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem, tedy přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti napadených výroků, ovšem jen v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i předcházejícího řízení (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.). K dovolání obviněného M. P.

36. Dovolatel k důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. uvedl, že podal dovolání pouze do výroku o vině pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně a státní zástupce pouze do výroku o trestu. Odvolací soud pochybil v tom, že i přes uvedené zrušil rovněž výroky o vině pod bodem 2) a 3) rozsudku soudu prvního stupně, přičemž proti skutkům v těchto výrocích uvedených bylo trestní stíhání ve stadiu řízení odvolacího nepřípustné, neboť šlo o skutky, o nichž již bylo pravomocně rozhodnuto a odvolací soud nebyl oprávněn je přezkoumat.

37. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je naplněn za podmínky, že ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v § 11 odst. 1, 4 tr. ř. nebo v § 11a tr. ř., pro který trestní stíhání nelze zahájit (a pokud již bylo zahájeno, musí být zastaveno). To znamená, že příslušný orgán činný v trestním řízení nerozhodl o zastavení trestního stíhání [podle § 172 odst. 1, § 188 odst. 1 písm. c), § 223 odst. 1, § 231 odst. 1, § 257 odst. 1 písm. c), odst. 2 ani podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. řádu] a místo tohoto vydal odsuzující rozsudek (rozhodnutí ve věci samé podle § 265a odst. 1, 2 tr. ř.), které je pro obviněného méně příznivé (nejčastěji se jedná o odsuzující rozsudek). Z toho vyplývá, že tento dovolací důvod se týká nepřípustnosti trestního stíhání, která je založena na důvodech podle § 11 odst. 1, 4 nebo podle § 11a tr. ř., neboť výlučně v těchto ustanoveních zákon taxativně vypočítává důvody nepřípustnosti trestního stíhání.

38. Podle § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno. V uvedeném ustanovení je vyjádřeno pravidlo, že nikdo nesmí být trestně stíhán opětovně pro týž skutek. Jde o překážku věci pravomocně rozhodnuté (res iudicata, překážka rei iudicatae), jež navazuje na zásadu ne bis in idem (ne dvakrát o tomtéž), která je formulována v článku 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, stejně jako v článku 4 dodatkového Protokolu č. 7 Evropské úmluvy o lidských právech (viz sdělení pod č. 209/1992 Sb.) a článku 14 odst. 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

39. Právní moc je institut vlastní nejen trestnímu řízení, nýbrž všem dalším právním oblastem, kde dochází k vydávání aktů státní moci, kterými je autoritativně rozhodováno o právech a povinnostech fyzických a právnických osob. Je důležitou vlastností rozhodnutí znamenající jeho nezměnitelnost (formální právní moc) a závaznost (materiální právní moc). Na jedné straně vyjadřuje vůli státu vyřešit konečně určitou věc, a zároveň tak znemožňuje stíhat osobu, proti které bylo již trestní řízení skončeno, znovu pro týž skutek a vystavovat ji nepříznivým důsledkům trestního řízení, čímž se stává významnou zárukou právní jistoty, občanských práv a svobod. Nezměnitelnost rozsudku znamená, že v rámci procesu, v němž byl vydán, nelze o věci, která byla předmětem tohoto procesu, nadále nebo znovu jednat. Je výrazem definitivního skončení procesu. Závaznost rozsudku znamená, že věc je rozřešena konečně a závazně, a nemůže být tedy předmětem projednávání ani v jiném procesu (zásada ne bis in idem). Vytváří se překážka věci rozsouzené (exceptio rei iudicatae).

40. Účinky zásady ne bis in idem, jsou vyloučeny tam, kde příslušné rozhodnutí, jež překážku věci rozsouzené zakládá, bylo zrušeno v předepsaném řízení. V projednávané trestní věci odvolací soud k odvolání obou obviněných a státního zástupce zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a nově rozhodl o vině a trestu u obou obviněných. V odůvodnění svého rozhodnutí poté uvedl, že v případě skutku pod bodem 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně, je zřejmé, že se jednalo o součást skutku pod bodem 1), přičemž odvolání obviněného směřovalo právě vůči výroku o vině tímto skutkem pod bodem 1). Zahrnutí pervitinu zajištěného ve vozidle obviněného P. do skutku pod bodem 1) pak ani neznamená zhoršení jeho postavení, neboť jde pouze o jeden nikoliv o dva trestné činy a nedošlo tím ani ke změně právní kvalifikace. V případě jednání obviněného pod bodem 3) bylo nutné zrušit i tento výrok o vině z důvodu chybně uvedené spisové značky odsouzení Obvodního soudu pro Prahu 10 – 1 T 69/2022 (chybně uvedeno 1 T 63/2022), jímž mu byl uložen trest zákazu činnosti, který obviněný nerespektoval. Jde pouze o formální pochybení, které mohl odvolací soud napravit (v podrobnostech srov. body 24 a 25 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Učinil tak i v zájmu právní jistoty obviněného, aniž by byl tento postup v jeho neprospěch. Pokud tato dovolací námitka směřuje vůči porušení zákazu reformationis in peius, tak k tomu shora popsaným postupem odvolacího soudu rozhodně nedošlo. Námitka dovolatele uplatněná v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je zjevně neopodstatněná.

41. Dále obviněný namítl extrémní rozpor ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. mezi provedenými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to ve vztahu k výroku pod bodem 1) rozsudku. Obviněný konkrétně napadá skutková zjištění soudů spočívající v tom, že za jeho účasti mělo dojít k další výrobě pervitinu s využitím 19.500 ks tablet Efedriny Areny. Obviněný zejména upozornil na to, že nebylo prokázáno, zda se výroby pervitinu měl účastnit, zda vůbec o existenci tablet věděl a pokud o nich věděl, jakou měl představu o množství pervitinu, které se z nich dá připravit a o množství účinné látky, kterou bude výrobek obsahovat.

42. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta).

43. V této souvislosti je vhodné připomenout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

44. Argumentace obviněného ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu je spíše jeho vlastní verzí skutkového děje, když uvádí, jak podle něj měly soudy provedené důkazy hodnotit. Taková čistě skutková polemika se závěry soudů nižších stupňů není argumentací podřaditelnou pod první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný totiž v zásadě neargumentuje ve smyslu výše rozvedeného zjevného (extrémního) rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, ale pouze pokračuje ve své dosavadní obhajobě, se kterou se již soudy nižších stupňů vypořádaly. V tomto ohledu je možné plně odkázat zejména na hodnotící část odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně od bodu 113 a násl., která navazuje na provedené důkazy vymezené v bodech 6 a násl. a dále na body 21 a násl. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.

45. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel zapsal, že považuje za důkazně nepodloženou budoucí plánovanou výrobu pervitinu za využití 19.500 ks tablet Efedrina Arena, a proto je nutno jednání obviněných kvalifikovat jako dokonaný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Z hlediska subjektivní stránky se podle dovolatele soud vůbec nezabýval jeho znalostmi o množství pervitinu, které lze z látek zajištěných na místě vyrobit, znalostmi o koncentraci účinné látky, které lze dosáhnout a o zisku, který lze z prodeje drogy předpokládat, byť nebylo prokázáno, že by se na tom zisku obviněný podílel jinak než tím, že sám drogu od spoluobviněného P. obdržel.

46. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení.

47. Námitky dovolatele, na jejichž základě dospěl k závěru, že nebyl prokázán jeho úmysl pokračovat ve výrobě pervitinu, je třeba označit za směřující proti zjištěnému skutkovému stavu věci, provedeným důkazům a jejich hodnocení.

48. Odvolací soud v bodě 22 odůvodnění svého rozsudku uvedl, že nelze uvažovat o úmyslu obviněného a spoluobviněného ve výrobě drogy nadále nepokračovat. K dokonání trestného činu podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku nedošlo zcela nezávisle na vůli obviněných a kvalifikace uvedeného zločinu ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku je zcela namístě. Úmysl obviněného se podává z jeho významného zapojení do výrobních procesů pervitinu. Poskytl chatu, kde byla provozována funkční varna pervitinu, obstarával nákup surovin a předmětů sloužících k výrobě předmětné látky, přímo a opakovaně se účastnil i samotného výrobního procesu (k tomu opětovně srov. body 113 a násl. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 21 a násl. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Konečně je třeba rovněž zmínit, že dovolatel byl zadržen v době přípravy na likvidaci odpadu z varny.

49. Tyto námitky dovolatele ve skutečnosti směřují proti hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním, ze kterých vycházel odvolací soud při hmotně právním posouzení jednání obviněného.

50. Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem odvolacího soudu ohledně naplnění kvalifikované podstaty velkého rozsahu podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu, když po součtu množství psychotropní látky, které již obvinění vyrobili a množství, k jehož výrobě směřovali, by došlo k naplnění kritérií velkého rozsahu (viz body 22 a 23 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Jelikož odvolací soud v tomto směru nijak nepochybil, nelze označit za přiléhavou námitku dovolatele týkající se vlivu tohoto právního posouzení na ukládaný trest. Dovolání nejvyššího státního zástupce

51. Nejvyšší státní zástupce podal dovolání v neprospěch obviněného M. P., a to proti výroku o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 11. 2024, sp. zn. 15 To 83/2024, z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť napadeným rozsudkem byl obviněnému uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

52. Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se nelze ztotožnit se závěrem odvolacího soudu ve vztahu k aplikaci § 58 odst. 6 tr. zákoníku. Odvolací soud použití tohoto moderačního ustanovení odůvodnil pouze stručně a v podstatě jen ve vztahu ke splnění primárního předpokladu, tj. že trest je ukládán za pokus trestného činu. Relevantním způsobem se však již nevyrovnal s dalším (kumulativním) předpokladem jeho aplikace, tj. povahou a závažností uskutečněného pokusu. Způsob, jakým odvolací soud vymezil okolnosti případu a poměry pachatele k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody rozhodně nepostačují.

53. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

54. Ustanovení § 58 tr. zákoníku jako prostředek soudcovské individualizace trestu umožňuje zmírnění trestu odnětí svobody, pokud nemá alternativu v podobě mírnějšího druhu trestu, a to v případě, když trest odnětí svobody uložený v rámci zákonné trestní sazby by neodpovídal okolnostem konkrétního případu a osobě pachatele, a jestliže dolní hranice tohoto trestu stanovená v zákoně by byla důvodně pociťována jako překážka, která brání uložení přiměřeného trestu v intencích ustanovení § 39 tr. zákoníku (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1076 a násl.). Toto moderační právo lze využívat za účelem zmírnění mimořádné tvrdosti zákona v případech, kdy konkrétní čin naplňuje po formální stránce znaky trestného činu, avšak jeho závažnost je nižší, než je obvyklá u srovnatelných případů. Použití § 58 tr. zákoníku je výjimkou a musí být v každém případě pečlivě odůvodněno (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 1/1965 Sb. rozh. tr.). Tato obecná hlediska jsou v § 58 tr. zákoníku diferencována podle konkrétně vymezených okolností, které se v odstavcích 1 až 7 různí a lze je aplikovat jen při splnění v nich přesně určených podmínek, které jsou u každého odstavce stanoveny jinými skutečnostmi, a které vyjadřují jejich odlišnou povahu a výjimečnost oproti jiným případům.

55. Konkrétně ustanovení § 58 odst. 6 tr. zákoníku je určeno pro možnost uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby mimo jiné u pokusu trestného činu. Tím se zvýhodňují situace, když jednání, za něž je pachatel odsuzován, nevedlo k následku u konkrétního trestného činu např. proto, že dospělo jen do stadia pokusu (§ 21 odst. 1 tr. zákoníku). Již při splnění této podmínky má soud možnost zvažovat vhodnost uložení trestu pod zákonem stanovenou trestní sazbu, tedy bez mimořádnosti okolností na straně pachatele nebo případu, jako je tomu např. u § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Skutečnost, že čin nedospěl do dokonaného stadia však jen sama o sobě ještě bez dalšího nepostačuje pro to, aby ke zmírnění trestu došlo, protože je třeba, aby byly současně splněny i další podmínky a to, že použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Pro aplikaci § 58 odst. 6 tr. zákoníku je nutné respektovat do jisté míry výjimečný charakter tohoto ustanovení; nejde o pravidelný postup soudu, a proto jej nelze odůvodnit jen běžně se vyskytujícími skutečnostmi ani přesvědčením soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný.

56. Pro možné snížení ukládaného trestu pod dolní hranici trestní sazby podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku tedy musí být u pokusu splněny tři podmínky: (1) povaha a závažnost pokusu, (2) okolnost, že uložení trestu v rámci zákonné trestní sazby by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a že (3) nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. Zákon tyto tři podmínky vyjadřuje gramaticky ve slučovacím poměru, a proto lze dovodit, že mají být splněny kumulativně. Nestačí proto jen zjištění, že došlo k pokusu trestného činu (srov. rozhodnutí č. 14/1965 Sb. rozh. tr.).

57. Co do první podmínky, jíž je spáchání pokusu trestného činu, nutno uvést, že ta je splněna jen tehdy, jestliže pokus nedosahuje v konkrétním případě takové závažnosti, jaké odpovídá trestní sazba trestu odnětí svobody stanovená na dokonaný trestný čin (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 7 Tdo 124/2016, a ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 6 Tdo 56/2017, a usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2272/20). K tomu dochází v takových případech, kdy nenastal zákonem předpokládaný následek, a čin je vzhledem k významu chráněného zájmu, který jím byl dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem (srov. § 39 odst. 2 tr. zákoníku) méně závažný. Z těchto hledisek je důležité posoudit, do jaké míry se jednání pachatele k dokonání trestného činu přiblížilo. Je nutné přihlížet i k okolnostem a k důvodům, pro které k jeho dokonání nedošlo. Soud má zejména přihlédnout k tomu, jak vzdálené a jak reálné bylo porušení objektu trestného činu z podniknutého pokusu a které skutečnosti zabránily dokonání, čím byly tyto skutečnosti způsobeny a jaký vztah k nim měl pachatel. Přitom bude mít význam, zda šlo o pokus ukončený nebo neukončený, resp. zda nešlo o nezpůsobilý pokus.

58. Pro odpověď na otázku, zda by byl trest uložený v rámci trestní sazby pro pachatele nepřiměřeně přísný, v důsledku čehož je třeba použít § 58 odst. 6 tr. zákoníku, jsou vedle zhodnocení povahy a závažnosti pokusu se zřetelem na význam chráněného zájmu dotčeného činu pachatele, určující i další hlediska stanovená v § 39 odst. 1 tr. zákoníku, zejména osobní, rodinné a majetkové poměry pachatele, jeho dosavadní způsob života a možnost jeho nápravy. Soud přihlédne k chování pachatele po činu, k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit škodlivé následky činu, k jeho postoji k trestnímu řízení. S ohledem na ně lze dospět k závěru o nepřiměřené přísnosti trestu v zákonem stanovené sazbě. Je možné vycházet z porovnání polehčujících okolností ve smyslu § 41 tr. zákoníku, ke kterým však soud přihlédne jako ke snižujícím závažnost trestného činu pod míru obvyklou, jestliže mají vyšší intenzitu, než jim je obecně přisuzována, čímž by se pak trest běžně ukládaný jevil jako nespravedlivý, přísný a neproporcionální. Pro takové úvahy bude namístě zvažovat zejména kritéria přiměřenosti trestních sankcí (§ 38 tr. zákoníku), resp. proporcionalitu trestu odnětí svobody, který představuje vážný zásah do osobní svobody jednotlivce, a vyvolává i další negativní důsledky pro jeho osobní život.

59. U kritéria možnosti dosažení nápravy i mírnějším trestem, než stanoví základní trestní sazba, významného pro aplikaci § 58 odst. 6 tr. zákoníku, je nezbytné hodnotit osobní poměry pachatele, které musí být v jistém smyslu výjimečné, avšak bez požadavku na jejich mimořádnost, která se zde nevyžaduje. Stále jde o okolnosti rozhodné pro posouzení toho, zda výměra trestu ukládaného v rámci zákonné trestní sazby dostačuje nebo bude potřebné uložení trestu mírnějšího, s nimiž se soud musí důsledně vypořádat se zřetelem na zcela konkrétní poměry pachatele. Z dosavadního života pachatele pokusu trestného činu by mělo vyplynout, že pro jeho nápravu není nezbytná výše trestu ani v minimální dolní hranici zákonem stanovené trestní sazby. Takový závěr bude nejspíše vycházet z celkového hodnocení jeho dosavadního života, jehož předpokladem je zde např. spořádanost, která může být zárukou, že se pachatel znovu obdobné trestné činnosti nedopustí.

60. Nápravou pachatele lze rozumět jeho schopnost opětovaného začlenění do společnosti a uvědomění si, co udělal špatně, a způsobilost se podobnému chování v budoucnu vyvarovat. Tohoto stavu lze docílit vhodnou volbou trestu, u něhož je jedním z hlavních cílů nápravná funkce spočívající v předcházení opakovaným trestným činům. V tomto směru je však třeba možnost nápravy pachatele hodnotit individuálně s ohledem na jeho osobu, neopomíjeje též jeho možný vývoj a nápravu v průběhu výkonu trestu odnětí svobody a další relevantní aktuální informace. Očekávání vedení řádného života je orientováno do budoucna, a proto na možnost nápravy soud usuzuje podle dosavadního chování a plnění povinností pachatelem, aby mohl předpoklad jeho nápravy, tj. polepšení se, posoudit, a podle tohoto dovodit, v jaké míře se může od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život. Očekávání vedení řádného života, respektive dovršení nápravy odsouzeného v budoucnu, je ze své podstaty předpokladem pravděpodobnostním, byť je třeba ho činit s potřebnou znalostí rozhodných skutečností a musí jít o odůvodněný předpoklad.

61. Posoudí-li Nejvyšší soud z těchto hledisek rozsudek odvolacího soudu v posuzované trestní věci, tak z jeho odůvodnění se podává, že se výše uvedenými kritérii zabýval (byť poněkud úsporněji) a v zásadě je i ve všech potřebných souvislostech hodnotil. Posoudil všechny okolnosti významné pro stanovení povahy a závažnosti pokusu, jeho přiblížení se k dokonání trestného činu, důvody, pro které k dokonání nedošlo, a další konkrétní okolnosti případu, jakož i osobu obviněného a jeho osobní a jiné poměry. Byť lze některé jeho úvahy vnímat jako nedostatečně významné či částečně rozporné, Nejvyšší soud je při komplexním posouzení všech relevantních hledisek neshledal natolik excesivními, aby nemohl rozsudek v napadeném výroku obstát.

62. Odvolací soud při svých úvahách o uložení trestu obviněnému P. vycházel z toho, že mu přitěžuje okolnost podle § 42 písm. a) tr. zákoníku, tedy že páchal trestný čin s rozmyslem a po předchozím uvážení a okolnost podle § 42 písm. n) tr. zákoníku, když spáchal více trestných činů. Nicméně v případě jeho osoby soud shledal rovněž okolnosti polehčující, a to podle § 41 písm. l) a o) tr. zákoníku, kdy se ke svému trestnému jednání doznal, přestože soud uznává, že ne zcela plně ve vztahu ke všem aspektům žalovaného jednání, svojí výpovědí přispěl též k usvědčení obviněného P. Nicméně lítost nad svým jednáním, kterou obviněný v řízení před soudem projevil, mu soud uvěřil a vyhodnotil ji jako upřímnou. Kladně vyhodnotil zprávy Probační a mediační služby k jeho chování po propuštění z vazby. Odvolací soud dospěl k závěru, že k nápravě obviněného Peterky lze dospět i při uložení trestu pod dolní hranici trestní sazby, přičemž do tohoto hodnocení zahrnul též to, že se nejednalo o organizátora či hlavního pachatele posuzované trestné činnosti, kterým byl nepochybně obviněný P. Obviněný P. plnil v podstatě pokyny spoluobviněného, činil nižší úkony a sám při samotné výrobě pervitinu, která byla čistě v režii P., pouze asistoval pomocnými pracemi. To vedlo odvolací soud k závěru, že i s ohledem na dosavadní způsob života a jeho trestní minulost postačí uložení trestu pod dolní hranicí sazby, avšak trest bylo nutné vzhledem k závažnosti trestné činnosti a té skutečnosti, že trest byl ukládán jako úhrnný, trest uložit jako nepodmíněný s přímým odnětím osobní svobody (v podrobnostech srov. body 226–29 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

63. Dovolací soud proto uzavírá, že předpoklady pro použití § 58 odst. 6 tr. zákoníku odvolací soud vysvětlil způsobem, který lze i přes jisté výhrady přijmout. Jinou otázkou je otázka přiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody, který se jeví být mírným. Zde však platí, že jiná jak výše uvedená pochybení korespondující s důvodem dovolání uvedeným v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného mírného (nebo naopak přísného) trestu, podle převažující rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím nejen důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., ale ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jinými slovy, námitku, že uložený nepodmíněný trest je trestem nepřiměřeně mírným nebo naopak přísným, nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Přitom nelze pominout, že obviněnému P. odvolací soud uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti let, a to při zákonné dolní hranci trestní sazby osmi let.

64. Závěrem je vhodné připomenout, že dovolání a rozhodnutí o něm znamená průlom do právní moci rozhodnutí, a proto zpravidla narušuje stabilitu konečného a vykonatelného, v některých případech i již vykonaného rozhodnutí soudu. Pro zásah Nejvyššího soudu musí v konkrétním případě převažovat zájem na zákonnosti rozhodnutí a postupu řízení, které pravomocnému rozhodnutí předcházelo, nad zájmem na stabilitě a nezměnitelnosti takového pravomocného rozhodnutí. Tak tomu bude pouze při zásadních a podstatných vadách, pro které nemůže napadené rozhodnutí obstát, takže není možné trvat na právní moci. Jakkoliv lze zaujmout k uloženému trestu odnětí svobody i jiný postoj a mít jej spíše za mírný, v konkrétní situaci evidentně převažuje zájem na stabilitě a nezměnitelnosti pravomocného rozhodnutí (k tomu obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 8 Tdo 1124/2024).

Dovolání obviněného J. P.

65. Obviněný P. uplatnil ve svém dovolání stejně jako spoluobviněný P. dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., nadto uplatnil rovněž dovolací důvod zakotvený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.

66. Dovolatel nejprve vytkl procesní vady ve vztahu k uskutečněným domovním prohlídkám a k neustanovení obhájce v době jejich provedení. Podle dovolatele zásadním usvědčujícím důkazem byl protokol o provedení domovní prohlídky objektu v XY, v němž je uvedeno, že se jedná o neodkladný nebo neopakovatelný úkon. Této domovní prohlídce nebyl přítomen jeho obhájce, nebyl v době jejího započetí o jejím provedení vyrozuměn a ani nebyl v té době soudem ustanoven. Obviněný byl zadržen dne 1. 4. 2023 ve 13:45 hod. a domovní prohlídka v objektu v XY přitom započala dne 1. 4. 2023 v 23:20 hod. Tvrzení odvolacího soudu o nutnosti jednat rychle z důvodu chemických reakcí nemá oporu v trestním spisu, navíc obhájce mohl být ustanoven telefonicky. Policejní orgán podle dovolatele pochybil, neboť měl k dispozici dostatek podkladů pro zahájení jeho stíhání v době provedení domovních prohlídek, přesto je provedl jako úkon neodkladný. Obviněný rovněž namítal neprovedení předchozího výslechu majitelů objektu v XY a v bytě v ulici XY, konkrétně M. P. a M. M. podle § 84 tr. ř.

67. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. se vztahuje k přímému porušení práva obviněného na obhajobu, které mu zaručují čl. 6 odst. 3 písm. b) a c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i § 33 odst. 1 tr. ř. Podmínkou, aby byl tento dovolací důvod reálně naplněn, je skutečnost, že v řízení byl u osoby obviněné z trestného činu dán důvod pro nutnou obhajobu podle ustanovení § 36 tr. ř., avšak obviněný i přes tuto okolnost nebyl obhájcem zastoupen. K této situaci ovšem nedošlo, když J. P. ani nebyl v procesním postavení obviněného.

68. Tento dovolací důvod je naplněn zejména námitkami, ve kterých obviněný prokáže, že svévolí orgánů činných v trestním řízení bylo v rámci vedeného řízení obhájci zabráněno zúčastnit se úkonů trestního řízení, pakliže byly prováděny úkony směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 48/2003, č. 23/2007-II. Sb. rozh. tr.). Stejně tak neměl-li obviněný obhájce ve fázi přípravného řízení, je takový argument za podmínky, že by byly dány důvody nutné obhajoby, relevantně podřaditelný pod důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť zákonodárce tímto dovolacím důvodem brání situaci, aby v případě zkrácení obviněného na jeho právu na obhajobu měl tento zákonnou možnost domoci se svého ústavním pořádkem zaručeného práva.

69. Dovolatel svou argumentací mířil rovněž do procesní nepoužitelnosti důkazů, tedy cílil na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Naplnění tohoto dovolacího důvodu bylo Nejvyšším soudem rozebráno již výše v rámci vypořádání dovolání obviněného P.

70. Nejprve je třeba podotknout, že odvolací soud se argumentací obviněného ohledně nezákonnosti provedených domovních prohlídek, a potažmo neustanovení obhájce, zabýval velmi podrobně v bodě 19 odůvodnění svého rozsudku, v němž rozvedl, z jakých důvodů považuje závěr o provedení domovních prohlídek jako úkonu neodkladného za zákonný a procesně bezchybný. Rovněž se vypořádal s námitkami obviněného stran výslechu osob podle § 84 tr. ř. Odvolací soud zdůraznil, že trestní stíhání bylo možné zahájit až po provedení domovních prohlídek, kdy vyšly najevo konkrétní skutečnosti ohledně trestné činnosti, jejich pachatelích a rozsahu. Nejvyšší soud závěry odvolacího soudu akceptoval, a to z následujících důvodů.

71. Z předloženého spisového materiálu se podává, že v reakci na stížnost obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání státní zástupkyně v zamítavém usnesení ze dne 27. 4. 2023 (č. l. 33 a násl. spisu) zapsala, že nelze souhlasit s námitkou obviněného, že domovní prohlídky neměly být uskutečněny zejména s ohledem na to, že obviněný při předcházejícím výslechu uvedl, kde v bytě na drese XY, Praha XY, policejní orgán najde některé z věcí určených pro distribuci drog. Skutečnost, že obviněný tento údaj policejnímu orgánu sdělil, nezabraňuje samotnému provedení domovní prohlídky a nejde o nezákonnou domovní prohlídku, protože toto sdělení obviněného nelze považovat za dobrovolné vydání věci policejnímu orgánu.

72. Stěžejní námitka dovolatele se týkala provedení domovní prohlídky v objektu XY, XY. Policejní orgán předmětnou prohlídku započal dne 1. 4. 2023 ve 23:20 (viz č. l. 247 spisu) a ukončil ji 2. 4. 2023 v 01:15 hodin (viz č. l. 251 spisu), tedy ještě před zahájením trestního stíhání, ke kterému došlo poté dne 2. 4. 2023 (č. l. 3 a násl. spisu a opravné usnesení na č. l. 20 – 21 spisu), přičemž ji nebylo možné provést jinak než jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon, což je také konstatováno v samotném příkazu k domovní prohlídce Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 3. 2023, sp. zn. 43 Nt 1019/2023 (č. l. 242 a násl. spisu). Ze shromážděných indicií předložených v návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce (č. l. 239 a násl. spisu) je zjevné, že provedení tohoto úkonu nesneslo odkladu z důvodu nebezpečí účelové likvidace či významného znehodnocení důkazních prostředků důležitých pro trestní řízení.

73. Obvodní soud pro Prahu 1, který domovní prohlídku nařídil svým příkazem ze dne 20. 3. 2023, sp. zn. 43 Nt 1019/2023, se její důvodností řádně zabýval, když správně konstatoval, že neodkladnost domovní prohlídky je shledávána v obavě ze zničení, možného uschování, vymazání či případné jiné manipulace s předměty důležitými pro trestní řízení. Neopakovatelnost vyplývá ze samotné podstaty domovní prohlídky, jejímž primárním účelem je zajištění relevantních věcí a důkazů pro samotné trestní řízení. V odůvodnění příkazu k domovní prohlídce je potom zachycena řada konkrétních zjištěných poznatků, z nichž obvodní soud, když dospíval k těmto závěrům, vycházel. Nejvyšší soud taktéž přezkoumal, že předmětný příkaz k domovní prohlídce byl obvodním soudem nařízen za splnění všech zákonných podmínek § 83 odst. 1 tr. ř.

74. Samotná povaha tohoto úkonu fakticky neumožňovala její provedení až v rámci pozdějších fází trestního řízení, jak se dovolatel snaží namítat. Je více než logické, že po zahájení trestního stíhání (sdělení obvinění) by obviněný v sebezáchovném pudu okamžitě ukončil páchání trestné činnosti a na prvním místě by zlikvidoval hlavní usvědčující důkaz, jakým byla jím provozovaná funkční varna v chatě otce obviněného P. Z tohoto důvodu je u jakékoli „drogové trestné činnosti“ zcela běžné, že domovní prohlídka předchází zahájení trestního stíhání. Ostatně i ze sledu provedených úkonů je patrné, že jde o úkon neopakovatelný a neodkladný.

75. Nejvyšší soud proto konstatuje, že předmětná domovní prohlídka byla provedena v souladu se zákonem, a proto nepřítomnost obhájce u ní (s ohledem na tehdejší fázi trestního řízení zde ještě nebyla osoba obviněného) nemá bez dalšího za následek její nepoužitelnost jako důkazu v řízení před soudem, neboť právo na účast obhájce při prováděných úkonech vzniká v souvislosti se sdělením obvinění, ke kterému došlo až poté.

76. Pokud se týká nesprávného hmotněprávního posouzení [k naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se rovněž Nejvyšší soud vyjádřil již v rámci vypořádání námitek obviněného P.], dovolatel napadl závěry soudů o formě trestné součinnosti, neboť spisový materiál nesvědčí o jeho jednání ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Jediným důkazem je výpověď spoluobviněného M. P. Jeho jednání mělo být posouzeno jako účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, neboť on na chatě v XY pouze uklízel.

77. Ačkoliv takto prezentované námitky je možné uplatnit v rámci uváděného dovolacího důvodu, Nejvyšší soud shledal, že dovolatel v zásadě vychází z jiných skutkových závěrů, než ke kterým oba soudy dospěly ve svých rozhodnutích.

78. K takto dovolatelem koncipované argumentaci je předně třeba poznamenat, že soudy nižších stupňů nezaložily vinu dovolatele pouze na výpovědi spoluobviněného P., ale vycházely rovněž ze znaleckých posudků, z výsledků domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků, telefonní komunikace obou obviněných a dalších (v podrobnostech srov. bod 6 a násl. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

79. Vycházeje z řady provedených důkazů nevznikla v žádné fázi trestního řízení pochybnost o tom, že oba obvinění jednali jako spolupachatelé, když samotnou výrobu pervitinu prováděl obviněný P., účast P. spočívala v tom, že jednak poskytl prostory ke zřízení varny, obstarával chemikálie tak, že si udělal registraci u společnosti Dorapis, kde chemikálie nakupoval a obstarával další suroviny, při výrobě asistoval, odvážel odpad vzniklý výrobou a část vyrobeného pervitinu si i ponechal. Jde tak beze všech pochybností o společné jednání obou obviněných (k tomu srov. bod 21 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

80. Dovolatel též namítal, že v řízení nebyl dostatečně prokázán jeho úmysl směřující k další výrobě mu přisouzeného množství návykové látky, a to s poukazem na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022 sp. zn. Tpjn 301/2018.

81. K této námitce Nejvyšší soud konstatuje, že na základě skutkových zjištění byl soudy nižších stupňů jednoznačně prokázán úmysl obviněného spáchat souzený trestný čin i v tomto rozsahu, když bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že byl zapojen do všech procesů výroby pervitinu, disponoval k tomu potřebnými znalostmi a vybavením, obstarával nákup surovin a předmětů sloužících k výrobě pervitinu a rovněž domlouval s dalšími osobami jeho následný prodej, přičemž k další jeho trestné činnosti nedošlo jen v důsledku zásahu policejních orgánů (k tomu také srov. bod 112 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

82. Naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (ve stádiu pokusu) vyplývá ze skutkového zjištění, že společně se spoluobviněným vyrobili za užití červeného fosforu, acetonu, kyseliny chlorovodíkové, hydroxidu sodného, jódu, toluenu a léčiva obsahujícího efedrin (Efedrina Arena) celkem nejméně 611,63 gramů metamfetaminu o koncentraci 73,7 %, tedy o hmotnosti nejméně 450,63 gramů účinné látky. Pokud jde o naplnění znaku „velkého rozsahu“, je třeba vycházet z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013 sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, a stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, podle nichž se za velký rozsah u pervitinu považuje množství přesahující 500 g účinné látky. Dovolatel společně s obviněným P. měli na místě funkční varny připraveno takové množství chemikálií a léčiva obsahujícího efedrin (19.500 ks tablet Efedrina Arena), z nichž mohl být vyroben pervitin, který by obsahoval dalších 425,2 g účinné látky. Okolnosti a důvody, kvůli kterým nedošlo k dokonání uvedeného trestného činu, byly zcela objektivní, když na základě zásahu policejního orgánu se podařilo překazit záměr obviněných pokračovat ve výrobě pervitinu. V tomto směru je třeba odkázat rovněž na bod 22 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v němž uvedl, že nelze nikterak uvažovat o úmyslu obviněného a spoluobviněného ve výrobě drogy nadále nepokračovat. K dokonání trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku tedy nedošlo zcela nezávisle na vůli obviněných a právní kvalifikace uvedeného zločinu ve stadiu pokusu je zcela na místě.

83. Ze shora uvedeného je zřejmé, že námitky uplatněné v dovoláních obviněných M. P. a J. P. a nejvyššího státního zástupce jsou zjevně neopodstatněné. Proto Nejvyšší soud tato dovolání jmenovaných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl pro jejich zjevnou neopodstatněnost. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. 4. 2025

JUDr. Antonín Draštík předseda senátu