11 Tdo 318/2019-1647
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2019 o
dovolání obviněného S. H. H., nar. XY v XY, XY, státního příslušníka Vietnamské
socialistické republiky, V ČR bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody
ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 7. 2018,
sp. zn. 15 To 43/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem
pod sp. zn. 51 T 15/2017, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného S. H. H.
odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 51 T 15/2017, byl obviněný S. H. H. společně s dalšími dvěma
spoluobviněnými osobami uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby
a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283
odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění soudu prvního
stupně se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že:
v přesně nezjištěné době v průběhu měsíce října roku 2016 se obvinění H. T. N. a T. X. N. domluvili na výrobě metamfetaminu za účelem jeho dalšího prodeje,
když obviněný H. T. N. měl zajistit chemikálie a nástroje nezbytné pro výrobu
metamfetaminu, včetně osob, které budou výrobu metamfetaminu zajišťovat,
zatímco obviněný T. X. N. měl zajistit místo vhodné pro výrobu metamfetaminu a
poté tento prostor během výroby metamfetaminu hlídat, za tímto účelem si
obviněný T. X. N. pronajal prostor v areálu tržnice v D., XY, okres Teplice,
obviněný H. T. N. zajistil nezbytné chemikálie (jód, kyselinu fosforečnou,
červený fosfor, hydroxid sodný, kyselinu chlorovodíkovou, toluen a aceton),
léčivo obsahující antihistaminickou složku cetirizin a další nástroje (varné
baňky, jednoplotýkové elektrické vařiče, plastové barely, míchadla, nálevky,
filtrační materiál, indikační pH papírky, váhy a další pomůcky), které obviněný
T. X. N. postupně převezl do skryté místnosti v pronajatém prostoru v areálu
tržnice, obviněný H. T. N. následně požádal obviněného H. H. S., aby za
finanční odměnu v částce 80.000 Kč na místo přijel a dokončil proces výroby
metamfetaminu,
a následně od přesně nezjištěné doby, nejpozději ode dne 18. 12. 2016 do 8:45
hodin dne 20. 12. 2016, kdy došlo k domovní prohlídce, nejprve obviněný H. T. N. a poté obviněný H. H. S., na tomto místě z těchto chemikálií a z prekursoru
pseudoefedrinu, izolovaného z léčiva obsahujícího antihistaminickou složku
cetirizin, vyráběli psychotropní látku metamfetamin, když v době konání domovní
prohlídky se vyrobený metamfetamin nacházel v různých fázích dokončení,
konkrétně takto bylo zajištěno 4.757,80 gramů metamfetaminu v krystalické
podobě zvané „Ice“ nebo „Crystal“, s obsahem báze metamfetaminu 80,3 %
(odpovídající celkem 3.820,51 gramům báze matamfetaminu), dále dva smaltované
hrnce, obsahující hnědou kapalinu s krystalovou krustou na hladině, o hmotnosti
16.567 gramů, s obsahem báze metamfetaminu 15,7 %) odpovídající celkově
2.601,02 gramům báze metamfetaminu ve fázi krystalizace) a čtyři skleněné mísy
s kapalinou hnědočervené barvy, s částečně krystalující substancí na dně, o
celkové hmotnosti 12.758 gramů, s obsahem báze metamfetaminu 16,4 %
(odpovídající celkem 2.092,31 gramům báze metamfetaminu ve fázi
krystalizace),
přičemž takto jednali v rozporu s § 3 a § 4 zákona č. 167/19987 Sb., o
návykových látkách, přestože neměli příslušné povolení k nakládání s touto
psychotropní látkou, přičemž metamfetamin (tzv. pervitin) je zařazený v Seznamu
II – Přílohy Úmluvy o psychotropních látkách, vyhlášené pod č. 62/1989 Sb., a
je rovněž uvedený v příloze č. 5 nařízení vlády č.
463/2013 Sb., o seznamech
návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových
látkách, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek.
2. Za to byl obviněný S. H. H. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen
k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle § 56
odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
3. Rozsudek krajského soudu napadl obviněný odvoláním, které bylo
napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné
zamítnuto.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný S. H. H.
prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného
prostředku obviněný deklaruje, že v projednávaném pravomocně ukončeném řízení
neexistují jakákoliv stabilizovaná skutková zjištění, vyjádřená především v
popisu skutku v příslušném výroku ve věci samé. Pakliže obviněný v dané věci
podal řádný opravný prostředek, pak tato skutečnost nesplnila svůj účel. V
projednávané věci nelze přehlédnout, že obsah skutkové věty uvedené ve výrokové
části rozsudku soudu prvního stupně se diametrálně liší od skutkové věty
uvedené v obžalobě, resp. je s ní v extrémním nesouladu, v důsledku čehož není
dle obviněného mezi oběma popisy skutků dána jednota skutku. Ačkoli jak orgány
činné v přípravném řízení, tak nalézací soud vycházely ze stejných důkazů,
dospěly ke zcela jinému popisu skutku. V další části svého dovolání obviněný
napadá skutečnost, že v odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu v souvislosti se
stanovením druhu a výše ukládaného trestu zcela chybí, popř. neodpovídá jeho
skutečným poměrům, posouzení toho, zda je v daném případě třeba přihlédnout k
osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele, k jeho dosavadnímu
způsobu života a k možnosti jeho nápravy, jakož i k tomu, jak významným
způsobem přispěl k objasnění zločinu, jímž byl uznán vinným. Odvolací soud pak
tuto skutečnost již vůbec neřešil. V této souvislosti obviněný poukazuje
zejména na stanovisko státního zástupce vyjádřené v jeho závěrečné řeči s tím,
že v dané věci byly na straně dovolatele splněny zákonné podmínky odůvodňující
mimořádné snížení trestu odnětí svobody ve smyslu § 58 odst. 1 tr. zákoníku.
Obviněný současně namítá, že zamítnutí jím podaného odvolání proti rozsudku
soudu prvního stupně odvolacím soudem bylo nedůvodné a neodůvodněné. Z
odůvodnění napadeného rozhodnutí vrchního soudu je dle obviněného zřejmé, že
postup odvolacího soudu byl v tomto ohledu ryze formální, což dokládá citacemi
vybraných částí odůvodnění dotčeného usnesení. Obviněný se současně domnívá, že
by mu měl být uložen přiměřený trest akcentující mimo jiné i posouzení jeho
přínosu k objasnění dané trestní věci, jakož i další polehčující okolnosti, což
se však v tomto případě nestalo. Závěrem pak obviněný navrhuje, aby Nejvyšší
soud zrušil jednak rozhodnutí odvolacího soudu, a to v části týkající se jeho
osoby, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o trestu, který mu byl
uložen, a sám ve věci nově rozhodl a obviněnému uložil přiměřený trest, se
zařazením pro jeho výkon do věznice s mírnějším režimem. Na tomto svém závěru
obviněný setrvává i v rámci svého vyjádření ke stanovisku státního zástupce
Nejvyššího státního zastupitelství k jím podanému dovolání, jež považuje za
povrchní, nemající oporu v textu dovolání.
5. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství po
seznámení se s obsahem podaného dovolání obviněného k uplatněným námitkám
uvedl, že obviněným zvolená dovolací argumentace neodpovídá jím zvolenému
dovolacímu důvodu, neboť s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu se nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na kterých je
napadené rozhodnutí založeno. V souvislosti s obviněným zvoleným dovolacím
důvodem státní zástupce cituje usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 686/2002
s tím, že v dovoláním napadené věci nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor
mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Naopak lze konstatovat, že
soudy obou nižších stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez
důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Zároveň
provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak
jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly
formální logiky, tj. v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. Namítá-li
obviněný porušení totožnosti skutku, jedná se o institut práva procesního,
nikoli otázku hmotněprávního posouzení. Z porovnání obou dotčených slovních
popisů skutku tak, jak byly učiněny v podané obžalobě a poté v odsuzujícím
rozsudku soudu prvního stupně, je dle státního zástupce zjevně popisováno
jednání obviněného spočívající ve výrobě blíže uvedených značných objemů
metamfetaminu nejpozději dne 20. 12. 2016 v konkrétní době a na konkrétní
vymezené adrese ve městě XY. O zjevné totožnosti takového jednání tak dle
názoru státního zástupce nemůže být jakýchkoli pochyb. Do určité míry odlišné
slovní vyjádření jednání obviněného pak není skutečností, která by byla jakkoli
způsobilá zasáhnout do práva obviněného na spravedlivý proces. Namítá-li dále
obviněný, že v dané věci neexistují žádná stabilizovaná skutková zjištění, jde
o prosté tvrzení, které však postrádá jakoukoli relevantní argumentaci, pročež
státní zástupce odkazuje na ustálené vymezení uplatněného dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V dané věci přitom nelze shledat žádný,
natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Státní
zástupce se s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003
Sb. rozh. tr. neztotožňuje ani s výhradami obviněného směřovanými proti výroku
o trestu, když připomíná, že proti výroku o trestu lze brojit pouze
prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který
však obviněný nejenže neuplatnil, ale v jeho v případě ani není zjevně dán,
neboť tento dovolací důvod nenaplňují námitky pouhé nepřiměřenosti trestu. Relevantní dle státního zástupce není ani závěr obviněného, že v daném případě
splňoval podmínky pro aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku, neboť ani z obviněným
citovaného vyjádření určité úvahy státního zástupce krajského státního
zastupitelství nelze dovodit existenci skutečně relevantních okolností takového
významu, které by uvedenému mimořádnému zmírnění trestní sazby skutečně
odpovídaly.
Aplikaci uvedeného ustanovení dle státního zástupce brání již samo
zcela enormní množství čisté báze psychotropní látky metamfetaminu, na jejíž
výrobě obviněný participoval. Za tohoto stavu státní zástupce dospívá k závěru,
že dovolání obviněného obsahově nenaplňuje žádný ze zákonných dovolacích
důvodů, pročež navrhuje, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu
odmítnuto s tím, že bylo podáno z jiného důvodu, než který je uveden v § 265b
tr. řádu.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval,
zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního
řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda
bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §
265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1
písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje
obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.
7. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze
obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném
ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu
napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
8. S ohledem na obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán
tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích
lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně
kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný
trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze
podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v
judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9.
2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze
dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení
Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004,
sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud
na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost
a úplnost zjištění skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného
dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz
usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace,
na něž dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba odlišovat
od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových
zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne
7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze
skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i
vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho
povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s
ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je
vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu. V případě dovolání
opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak
zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek
tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v
jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly,
neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků
skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na
tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky
jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této
problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího
soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí
Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud tedy v
duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda
dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu či
jiného důvodu dovolání.
IV.
Důvodnost dovolání
9. Nejvyšší soud po prostudování příslušného spisového materiálu dospěl
k závěru, že obviněným S. H. H. uplatněné dovolací námitky neodpovídají žádnému
ze zákonných dovolacích důvodů. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě
předesílá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal takové
pochybení, které by zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces, a ve
věci tak nebyl dán ani důvod pro přezkum skutkových zjištění nižších soudů, jak
se toho obviněný domáhal.
10. Ve vztahu k námitce obviněného stran porušení totožnosti skutku s
tím, že jeho jednání je v rozsudku soudu prvního stupně popsáno odlišným
způsobem, než v podané obžalobě, Nejvyšší soud předesílá, že této dovolací
argumentaci nelze přisvědčit, neboť skutek samotný nelze ztotožňovat s jeho
popisem, jak to však obviněný v podaném dovolání činí. Byť v jednotlivých
fázích trestního stíhání musí jít vždy o skutek totožný s tím, který je popsán
ve výroku usnesení o zahájení trestního stíhání, a posléze v podané obžalobě,
nelze vyloučit možnost následné změny či upřesnění skutkových okolností v
průběhu dalších fází trestního stíhání. Totožnost skutku v trestním řízení je
přitom zachována tehdy, je-li zachována alespoň totožnost jednání nebo
totožnost následku, přičemž jednání nebo následek nemusí být popsány se všemi
skutkovými okolnostmi shodně, postačí shoda částečná (srov. rozhodnutí
uveřejněná pod č. 1/1996-I, č. 6/1962 a č. 24/1981-II Sb. rozh. tr.). V tomto
smyslu pak nelze o zachování totožnosti skutku ve vztahu k jednání, jímž byl
obviněný S. H. H. v této věci pravomocně uznán vinným, jakkoli pochybovat,
neboť jak správně poukázal i státní zástupce činný u Nejvyššího státního
zastupitelství ve svém vyjádření k podanému dovolání, z popisu skutku tak, jak
byl učiněn v obžalobě a poté v rozsudku soudu prvního stupně, je zcela zřejmé,
že se ve vztahu k osobě dovolatele jedná o identickou událost uskutečněnou ve
vnějším světě, jenž je vymezena jednáním tohoto obviněného. V obou citovaných
dokumentech vydaných příslušnými orgány činnými v trestním řízení je přitom
popsán identický skutek, byť za pomoci obměněného slovního vyjádření, který
spočívá ve výrobě blíže specifikovaného množství metamfetaminu v konkrétní době
a na konkrétně vymezeném místě, tj. nejpozději dne 20. 12. 2016 v areálu
tržnice v D., XY, okres Teplice. Dílčí úprava, resp. doplnění popisu skutku
soudem prvního stupně na podkladě provedeného dokazování, a to ve vztahu k
zpřesnění role jednotlivých obviněných při zajištění výroby metamfetaminu v
žalovaném období, tak nepředstavuje zásah narušující zásadu zachování
totožnosti skutku, a tedy ani právo obviněného na spravedlivý proces.
11. K obviněným zvolenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. řádu s tím, že nižší soudy své rozhodnutí o uložení nepodmíněného trestu
odnětí svobody založily na nesprávném hmotněprávním posouzení, když
nedostatečně vyhodnotily jednotlivá kritéria uvedená v § 39 odst. 1 a 3 tr.
zákoníku, Nejvyšší soud předně konstatuje, že se v daném případě ze strany
obviněného jedná o nesprávné označení zvoleného dovolacího důvodu, neboť
námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit
jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, a to
jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští,
nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž
byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře
uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až §
42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak
mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. řádu (srov. rozhodnutí Nejvyššího
soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Naopak obviněným označený dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (tedy týká-li se
jiné otázky, jež nespočívá přímo v právní kvalifikaci žalovaného skutku), je v
případě výroku o trestu aplikovatelný toliko na otázky splnění či nesplnění
podmínek pro ukládání souhrnného nebo společného trestu ve smyslu § 43 a § 45
tr. zákoníku, nikoli na případná pochybení co do druhu a výměry uloženého
trestu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo
1586/2015). V této souvislosti je však třeba opětovně připomenout, že dovolacím
důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu není pouhá nepřiměřenost trestu,
ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu
ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu
uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
12. V souvislosti s obviněným citovaným ustanovením § 58 odst. 1 tr.
zákoníku Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
h) tr. řádu může být dán jen v případě, kdy soud toto ustanovení o mimořádném
snížení trestu odnětí svobody nesprávně aplikuje a pachateli (nepřípustně)
uloží tento druh trestu pod dolní hranicí trestní sazby vážící se k trestnému
činu, jímž jej uznává vinným, tedy pod dolní hranicí trestní sazby uvedené ve
zvláštní části trestního zákoníku. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. h) tr. řádu se naopak nelze domáhat uložení trestu odnětí
svobody pod dolní hranicí trestní sazby užitím § 58 odst. 1 tr. zákoníku.
13. K obviněným zvolené argumentaci stran splnění podmínek pro aplikaci
§ 58 odst. 1 tr. zákoníku v dané věci Nejvyšší soud připomíná, že mimořádné
snížení trestu odnětí svobody podle tohoto ustanovení nemůže být odůvodněno
toliko běžně se vyskytujícími skutečnostmi, např. že pachatel před spácháním
činu vedl řádný život, k činu se doznal a učinil kroky k náhradě způsobené
škody, ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné
trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (srov. rozhodnutí Nejvyššího
soudu uveřejněné pod č. 24/1966-III Sb. rozh. tr.). Ustanovení § 58 odst. 1 tr.
zákoníku lze aplikovat v těch případech, kdy polehčující okolnosti ve svém
souhrnu a kvalitě přesvědčivě výjimečným způsobem snižují závažnost trestného
činu, příp. některá z nich je nezvykle intenzivní povahy, takže je namístě ji
hodnotit jako okolnost zvlášť významně polehčující. Mimořádné snížení trestu
odnětí svobody je namístě i tam, kde některý ze znaků skutkové podstaty
trestného činu (přičemž je nerozhodné, zda jde o znak základní nebo
kvalifikované skutkové podstaty) byl naplněn neobvykle nízkou intenzitou a tato
skutečnost výrazně ovlivnila společenskou škodlivost trestného činu a snížila
ji pod obvyklou mez natolik, že je namístě mírnější trestní postih, než ten
zákonem předpokládaný (k tomu srov. Draštík, A.; Fremr, R.; Durdík, T.;
Růžička, M.; Sotolář, A a kol. Trestní zákoník. Komentář. I. díl. Praha:
Wolters Kluwer, a.s., 2015, s. 463). V daném případě lze přitom odkázat na
přesvědčivé a řádně odůvodněné úvahy soudu prvního stupně ve vztahu k
rozhodování o druhu a výši ukládaného trestu, včetně vyhodnocení případné
existence jednotlivých kritérií pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody ve
smyslu § 58 odst. 1 tr. zákoníku, jež podle závěrů soudu prvního stupně nebyly
v této věci na straně dovolatele nikterak dány. Soud prvního stupně v bodech
82. až 87. odůvodnění svého rozsudku logickým a přesvědčivým způsobem
vysvětlil, z jakých důvodů neshledal ve vztahu k osobě obviněného S. H. H. (na
rozdíl od u hlavního líčení intervenujícího státního zástupce krajského
státního zastupitelství) za splněné zákonné podmínky pro postup podle § 58
odst. 1 tr. zákoníku, tzn. že obviněným v podaném dovolání namítané
skutečnosti, včetně jeho doznání, jeho faktického postavení při páchání daného
jednání (menšího podílu na spáchaném činu oproti osobám spoluobviněných) a
trestní minulosti, řádně učinil předmětem svých úvah. Jak přitom správně
poukázal i státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém
vyjádření k podanému dovolání, samotné aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku brání
značně vysoká intenzita, jíž byl naplněn znak kvalifikované skutkové podstaty
zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jež
tak výrazným způsobem ovlivňuje společenskou škodlivost daného trestného činu,
tedy samo zcela enormní množství (celkem 8.513,84 gramů) čisté báze
psychotropní látky matemfetaminu, na jejíž výrobě dovolatel aktivně
participoval.
14. K obviněným zvolenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. řádu s tím, že oba soudy nižších stupňů svá rozhodnutí o uložení trestu
odnětí svobody založily na nesprávném hmotněprávním posouzení, Nejvyšší soud
konstatuje, že obviněný v podaném dovolání v tomto směru v podstatě jen opakuje
námitky, jež uplatnil již v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního
stupně, se kterými se odvolací soud již dostatečně a řádným způsobem vypořádal
v odůvodnění svého rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto
případ rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002,
z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky
uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se
kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde
zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1
písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího
soudu, svazek 17, C. H. Beck).
15. Ve vztahu k obviněným uplatněné dovolací námitce polemizující s
nedostatečnou přezkumnou činností vrchního soudu v rámci projednání jím
podaného odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, již
dovolatel dovozuje z formulačních obratů užitých odvolacím soudem v odůvodnění
napadeného usnesení, Nejvyšší soud konstatuje, že podle § 265a odst. 4 tr. řádu
není dovolání směřované jen proti důvodům napadeného rozhodnutí přípustné.
16. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný svými
námitkami uplatněnými v podaném dovolání v převážné míře jen opakuje svoji
obhajobu užitou již dříve v rámci odvolacího řízení a na základě toho se domáhá
přehodnocení provedených důkazů a revize skutkových zjištění. Obviněný naopak
nevznesl žádnou relevantní námitku, kterou by bylo možno podřadit pod jím
uplatněný dovolací důvod nesprávného hmotněprávního posouzení skutku, ani pod
žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu § 265b tr.
řádu.
17. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že
napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve
smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu nedošlo. Dovolání obviněného S. H. H. bylo podáno z jiných důvodů, než
jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud
postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl.
O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 3. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík