11 Tdo 338/2025

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 6. 2025 o dovolání obviněných 1. Z. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha – Pankrác, 2. P. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, 3. R. Q., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, 4. E. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, a 5. N. S, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 15 To 40/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 11/2022, t a k t o :

I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Z. B., P. B. a N. S. odmítají.

II. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných R. Q. a E. P. odmítají.

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 3 T 11/2022, byli obvinění Z. B., P. B., R. Q. a E. P. pod bodem I. a obviněný N. S. pod bodem II. uznáni shodně vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným dílem samostatně a dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Obviněný Z. B. byl týmž rozsudkem městského soudu dále uznán vinným pod bodem VI. přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku, obviněný P. B. pod bodem IV. přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1, odst. 3 písm. a), písm. b) tr. zákoníku a pod bodem V. přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku a obviněný E. P. pod bodem IV. - shodně jako obviněný N. S. pod bodem III. - přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku.

2. Za uvedené jednání byli všichni výše jmenovaní obvinění Městským soudem v Praze odsouzeni podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody, jenž byl v případě obviněných Z. B., P. B., E. P. a N. S. ukládán za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku jako trest úhrnný, a to konkrétně obviněný Z. B. v trvání deseti let a pěti měsíců, obviněný P. B. v trvání deseti let a deseti měsíců, obvinění R. Q. a E. P. shodně v trvání osmi let a obviněný N. S. v trvání devíti let a sedmi měsíců. Pro výkon uložených trestů odnětí svobody byli všichni jmenovaní obvinění podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou. Všichni výše uvedení obvinění byli dále týmž rozsudkem městského soudu odsouzeni podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku rovněž k trestu propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části tohoto rozsudku a obviněný E. P. nadto podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku i k trestu vyhoštění z území České republiky v trvání deseti let. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku městský soud vyslovil rovněž ochranné opatření zabrání věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku a podle § 102a odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ve vztahu k obviněným Z. B., R. Q. a N. S. vyslovil též ochranné opatření zabrání části majetku v podobě finanční hotovosti podrobně specifikované tamtéž.

3. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 3 T 11/2022, byl v zákonné lhůtě napaden ve všech výrocích odvoláními obviněných Z. B., P. B., R. Q., E. P. a N. S. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 15 To 40/2024, a to tak, že napadený rozsudek městského soudu částečně zrušil, a to z podnětu odvolání obviněných Z. B., P. B. a N. S. podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ohledně těchto obviněných pouze ve výrocích o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu, a dále z podnětu obviněných R.

Q. a E. P. podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ohledně těchto obviněných pouze ve výrocích o způsobu výkonu trestů odnětí svobody. Citovaným rozsudkem Vrchního soudu v Praze byli za splnění podmínek podle § 259 odst. 3 tr. ř. obvinění Z. B., P. B. a N. S. shodně odsouzeni podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byli obvinění Z. B. a P. B. podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazeni do věznice s ostrahou a obviněný N.

S. podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Ohledně obviněných R. Q. a E. P. pak vrchní soud za splnění podmínek podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že se podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazují pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou.

4. Podle skutkových zjištění Městského soudu v Praze se obvinění Z. B., P. B., R. Q., E. P. a N. S. předmětné trestné činnosti dopustili společně se spoluobviněným G. T. (který dovolání v nyní posuzované věci nepodal) podstatě tím, že:

I. Z. B., P. B., R. Q., E. P. a G. T.: v rozporu s ustanovením § 3 odst. 2 a § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, poté, co si společným jednáním minimálně Z. B. a P. B. od přesně nezjištěné doby až do 23. 11. 2021 neoprávněně, úmyslně a s vědomím, že se o takovou látku jedná, pravidelně a v souhrnu ve velkém rozsahu obstarávali od dosud přesně neustanovených dodavatelů omamné a psychotropní látky, zejména kokain, tyto následně přechovávali převážně v jimi tehdy provozovaném podniku XY na adrese Praha XY – XY, XY (dále jen „XY“, případně „XY“), a to za účelem jejich dalšího prodeje, který realizovali osobně za využití jimi užívaných motorových vozidel, jak ustanoveným, tak dosud neustanoveným odběratelům, a to v úmyslu získat pro sebe přesně nezjištěný prospěch, kdy na neoprávněném nakládání s těmito látkami – obstarávání, přechovávání, ředění, lisování, vakuování a prodeji – zcela vědomě ve velkém rozsahu participovali také R.

Q., E. P. a ve značném rozsahu G. T., kteří se každý svým dílem uvedeným v níže specifikovaných případech podíleli na trestné činnosti, kdy minimálně - od přesně nezjištěné doby, nejméně však od 20. 5. 2021 až do 23. 11. 2021 Z. B. a P. B. v kanceláři podniku XY, za účelem další distribuce průběžně a dlouhodobě přechovávali a manipulovali v celkovém souhrnu s cca 17 kg směsi kokainu, kdy při prohlídce jiných prostor v kanceláři uvedeného podniku byly dne 23. 11. 2021 zajištěny jako stopy č. 9, 10, 11, 12, 17, 18, 19, 21, 32 a 39 různé směsi kokainu v celkovém množství 370,697 gramů netto s obsahem od 32,4 % do 77,7 % účinné látky, což činí 230,13 gramů netto kokainu báze, - dne 26.

9. 2021 v době od 16:50 hodin do 19:30 hodin Z. B., P. B., R. Q. a E. P. společným jednáním zobchodovali za nejméně 700.000 až 800.000 Kč cca

1 kg kokainu, kdy společné finanční prostředky poskytl P. B. v podniku XY R. Q., který následně konspirativně za použití dvou různých vozidel tov. zn. Mercedes Benz A180 D, RZ: XY, a posléze vozidla tov. zn. Mercedes Benz B 180 CDI, RZ: XY, dojel do hotelu XY na adresu Praha XY – XY, XY, kde uvedený kokain zakoupil pravděpodobně od osoby V. Z., následně ho převezl do podniku XY, kde jej poté po 18:54 hodině společně Z. B., P. B., R. Q. a E. P. rozbalili a rozdělili na dvě přibližně stejně velké části, kdy jednu část si ponechal R.

Q. a druhou část zanechali na místě, - dne 13. 10. 2021 v době od 16:35 hodin do 20:08 hodin Z. B., P. B. a E. P. společným jednáním zobchodovali za přesně nezjištěný finanční obnos cca 1 kg kokainu, kdy společné finanční prostředky si vzal z podniku XY P. B., který si je připravil dne 12. 10. 2021 ve večerních hodinách za přítomnosti a fotografování E. P., následně P. B., R. Q. a L. D. vozidlem tov. zn. Mercedes Benz GLE, RZ: XY, odjeli do podzemních garáží na adresu Praha XY – XY, XY, do pronajatého bytu č. 112, který užíval P.

B. a E.

P., v tomto bytě setrvali do cca 18:55 hodin, kdy do podzemních garáží na uvedenou adresu přijelo motorové vozidlo tov. zn. VW Golf, RZ: XY, od jehož neztotožněného řidiče za úplatu převzal P. B. uvedený kokain, následně z místa odjel motorovým vozidlem tov. zn. Mercedes Benz GLE, RZ: XY, a po chvíli byt č. 112 opustili i R. Q. a E. P., kteří společně odjeli motorovým vozidlem tov. zn. Hyundai i30, RZ: XY, načež se po 19:35 hodině Z. B., P. B. a E. P. sešli v podniku XY, kde zakoupený kokain rozdělili,

- dne 23. 10. 2021 v 16:30 hodin P. B. v kanceláři podniku XY předal R. Q. přesně nezjištěné množství kokainu zabaleného ve tvaru cihly obdélníkového tvaru, které vložil do tašky, kterou si R. Q. ukryl na hruď pod vestu, z kanceláře odešel a následujícího dne 24. 10. 2021 v čase 00:37 hodin vešel R. Q. do kanceláře, kde již čekal P. B. a předal mu vysoký balík bankovek, který následně společně přepočítávali, přičemž nezjištěnou výši finanční hotovosti si uložil R. Q. do vnitřní kapsy bundy a oba odešli z kanceláře, - dne 29. 10. 2021 v době od 10:45 hodin do 11:44 hodin Z. B., P. B. a G. T. v kanceláři podniku XY upravovali zejména mixováním, ředěním, vakuováním, lisováním a balením kokain k další distribuci, - dne 12. 11. 2021 v době od 12:53 hodin do 13:27 hodin Z. B., G. T. a E. P. v kanceláři podniku XY, se společným jednáním podíleli na neoprávněném nakládání, zejména mixování, ředění, vakuování a lisování s kokainem, který upravovali k další distribuci,

- dne 13. 11. 2021 v době od 22:45 hodin do 23:08 hodin Z. B., P. B. a E. P. v kanceláři podniku XY upravovali zejména mixováním, ředěním, vakuováním, lisováním a balením kokain k další distribuci, - dne 21. 11. 2021 v době od 13:58 hodin do 15:23 hodin P. B. a G. T. v kanceláři podniku XY upravovali zejména mixováním, ředěním, vakuováním, lisováním a balením kokain k další distribuci, - nejméně dne 23. 11. 2021 E. P. přechovával v bytě č. 112 na adrese Praha XY – XY, XY, který užíval, celkem 4,597 gramů netto směsi kokainu s obsahem 30,3 % a 35,2 % účinné látky, což činí 1,476 gramů netto kokainu báze, a dále 0,179 gramu netto toxikomansky upotřebitelného konopí (marihuany), - od přesně nezjištěné doby až do 23.

11. 2021 Z. B. prodával a poskytoval kokain zpravidla v uživatelských dávkách, a to jak v podniku XY, tak za využití motorových vozidel, která užíval, mimo jiné i tov. zn. Bentley Continental GT, RZ: XY, a tov. zn. Mercedes Benz A180D, RZ: XY, zejména na území Prahy, a to jak ustanoveným, tak neustanoveným odběratelům, kdy na prodejích se konspirativně domlouval zpravidla prostřednictvím mobilních aplikací WhatsApp, Telegram a přes SMS zprávy, takto kokain prodával a poskytoval v blíže neurčeném množství minimálně 30 osobám včetně E.

P., kterému jej poskytoval minimálně v období od konce srpna 2021 do 23. 11. 2021, konkrétně dne 31. 8. 2021, 1. 10. 2021 a 24. 10. 2021, zejména osobně v kanceláři podniku XY,

- od přesně nezjištěné doby až do 23. 11. 2021 P. B.

prodával a poskytoval kokain zpravidla v uživatelských dávkách, a to jak v podniku XY, tak za využití motorových vozidel, která užíval, mimo jiné i tov. zn. Mercedes Benz A180D, RZ: XY, tov. zn. Mercedes Benz AMG G 63, RZ: XY, zejména na území Prahy, a to jak ustanoveným, tak neustanoveným odběratelům, kdy na prodejích se konspirativně domlouval zpravidla prostřednictvím mobilních aplikací WhatsApp a přes SMS zprávy, takto kokain prodával a poskytoval minimálně:

1. B. P., minimálně v období června a července 2021, konkrétně dne 10. 6. 2021, 18. 6. 2021 a 2. 7. 2021 zejména osobně v kanceláři podniku XY, na adrese Praha XY – XY, XY, kdy dne 10. 6. 2021 takto činil společně se Z. B.,

2. G. T. minimálně dne 18. 9. 2021,

3. E. P. minimálně v období od konce srpna 2021 do 23. 11. 2021, konkrétně dne 22. 8. 2021, 1. 9. 2021, 15. 9. 2021, 18. 9. 2021, 20. 9. 2021, 21. 9. 2021, 22. 9. 2021, 15. 10. 2021, 22. 10. 2021, 31. 10. 2021 a 3. 11. 2021 zejména osobně v kanceláři podniku XY, 4. osobám užívajícím 14 různých telefonních čísel, a to minimálně v období od července 2021 do listopadu 2021, kdy k tomuto účelu využíval telefonní číslo XY, které do svého zadržení ve Francii užíval G. B., - od přesně nezjištěné doby až do 23.

11. 2021 R. Q. prodával a poskytoval kokain zpravidla v uživatelských dávkách zejména na území Prahy, a to jak ustanoveným, tak neustanoveným odběratelům, kdy na prodejích se konspirativně domlouval zpravidla prostřednictvím mobilní aplikace WhatsApp, takto kokain prodával a poskytoval minimálně J. D., uživateli telefonního čísla XY, minimálně v období od 23. 1. 2021 do 12. 11. 2021, kdy mu prodával tzv. psaníčka s kokainem v ceně 2.000 Kč za psaníčko, minimálně v 10 případech, a dále v blíže neurčeném množství prodával kokain dalším 24 konkrétním osobám, z nichž měl 17 uložených v telefonním seznamu pod různými jmény, - od přesně nezjištěné doby až do 23.

11. 2021 G. T. prodával a poskytoval zejména na území Prahy, kokain v přesně nezjištěném množství, a to minimálně 6 různým osobám v přesně nezjištěném období, přičemž kokain je zařazen do seznamu č. I podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a jako omamná látka je uveden v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, zatímco konopí je zařazeno jako látka omamná do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uvedeno v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a obsahuje psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol, která je zařazena do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uvedena v příloze č. 4 a 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek,

II. N. S. v rozporu s ustanovením § 3 odst. 2 a § 4 zákona č.

167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, poté, co si N. S. a již pravomocně odsouzený J. A. od přesně nezjištěné doby až do 23. 11. 2021 neoprávněně, úmyslně a s vědomím, že se o takovou látku jedná, pravidelně a v souhrnu ve velkém rozsahu dílem samostatně a dílem společně obstarávali omamnou látku kokain, mimo jiné i prostřednictvím osoby O. S., kterou následně přechovávali na nezjištěných místech, a to za účelem dalšího prodeje, který realizovali buď společně, nebo každý samostatně jak již ustanoveným, tak dosud neustanoveným osobám, a to v úmyslu získat pro sebe přesně nezjištěný prospěch, kdy minimálně - v přesně nezjištěnou dobu, zřejmě v první polovině února 2021 si společně N.

S. a J. A. prostřednictvím blíže neustanovené osoby obstarali nezjištěné množství kokainu, přičemž jeho část v množství 87,585 gramů netto následně prodali dne 12. 2. 2021 osobě F. B., - v únoru 2021 si společně N. S. a J. A. prostřednictvím osoby O. S. obstarali ve Spolkové republice Německo 2 kg kokainu za účelem dalšího prodeje, kdy k předávce kokainu mezi dodavatelem a kurýrem došlo dne 11. 2. 2021 na adrese XY, a následně po převozu do České republiky si kokain vyzvedl N. S. v Praze,

- minimálně od září 2020 do poloviny února 2021 N. S. a J. A. úmyslným společným jednáním po předchozích domluvách vozili různými vozidly, která užívali, z Prahy do Brna osobě F. B. do místa jeho bydliště na adresu Brno – XY, XY, nepravidelně kokain s vysokým obsahem účinné látky v různém množství od 30 g do 150 g, který mu prodávali v ceně 1.500 Kč za 1 gram, přičemž mu za uvedené období prodali minimálně 956, 1 g kokainu, kdy za účelem prodeje kokainu z Prahy do Brna buď společně, nebo samostatně prokazatelně cestovali ve dnech 13.

10. 2020, 21. 10. 2020, 30. 10. 2020, 21. 11. 2020, 7. 12. 2020, 18. 12. 2020, 30. 12. 2020, 13. 1. 2021, 24. 1. 2021, 28. 1. 2021 a 12. 2. 2021, - od přesně nezjištěné doby až do 23. 11. 2021 N. S. prodával a poskytoval kokain zejména na území Prahy v přesně nezjištěném množství mimo jiné i za využití motorového vozidla tov. zn. Mercedes Benz S500, RZ: XY, které užíval, a to jak ustanoveným, tak neustanoveným osobám, takto kokain prodával a poskytoval minimálně:

1. osobě vystupující jako K. N., uživateli telefonního čísla XY, minimálně ve dnech 20. 7. 2021 až 21. 7. 2021,

2. J. H. minimálně ve dnech 23. 7. 2021, 31. 7. 2021 a 21. 8. 2021,

3. V. J. minimálně dne 11. 8. 2021, přičemž kokain je zařazen do seznamu č. I dle Jednotné úmluvy o omamných látkách a jako omamná látka je uveden v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek,

III. N. S. od přesně nezjištěné doby až do 23. 11. 2021 bez povolení a s vědomím, že se jedná o střelnou zbraň a střelivo, přechovával jednak v rodinném domě na adrese Pardubice, XY, v pokoji který užíval, plně střelbyschopnou samonabíjecí pistoli zn. WALTHER model PPQ CLASSIC, ráže 9 mm Luger s odstraněným výrobním číslem (v rámci defektoskopického zkoumání zjištěno výrobní číslo FCI1050), s vloženým zásobníkem a s 9 ks ostrých střelbyschopných nábojů ráže 9 mm Luger, a jednak v bytě č. C1102, který měl v nájmu společně s V. J. na adrese Praha XY – XY, XY, celkem 7 ks ostrých střelbyschopných nábojů ráže 6,35 Browning, přičemž nabývání, nošení a držení střelných zbraní a střeliva podléhá podmínkám uvedeným v zákoně č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, a N. S. není na území České republiky držitelem zbrojního průkazu ani zbrojní licence,

IV. P. B. a E. P. od přesně nezjištěné doby až do 23. 11. 2021 přechovávali bez povolení a s vědomím, že se jedná o střelné zbraně, včetně zbraně hromadně účinné (samopal) a střelivo, dílem společně a dílem samostatně - v podniku XY, který provozovala XY, kde až do 7. 12. 2021 byl jednatelem právě P. B., reaktivovanou a střelbyschopnou útočnou pušku samopal vzor SA 58, ráže 7,62x39, včetně zásobníku s 29 ks střelbyschopných nábojů ráže 7,62x39 a s dalším samostatným typově shodným zásobníkem s 30 ks střelbyschopných nábojů ráže 7,62x39 a reaktivovanou samonabíjecí pistoli zn. TAURUS model 1911, ráže .45 ACP, bez bicí pružiny a pouzdra bicí pružiny se 2 ks zásobníků včetně 8 ks střelbyschopných nábojů ráže .45 ACP, dále samostatně střelivo, konkrétně 55 ks střelbyschopných nábojů ráže .45 ACP, 192 ks střelbyschopných nábojů ráže 7,65 mm Browning, 89 ks střelbyschopných nábojů ráže 7,62x39 mm, 11 ks střelbyschopných nábojů ráže 6,35 mm Browning a 2 ks střelbyschopných nábojů ráže 9 mm Luger a v neposlední řadě i příslušenství ke zbraním, konkrétně podomácku vyrobený tlumič hluku výstřelu a karabinovou konverzi určenou pro samonabíjecí pistoli zn. CZ 75 P-07 DUTY, - v bytě č. 112 v 1. nadzemním podlaží na adrese Praha XY – XY, XY, který měl pronajatý a docházel do něj P. B. a fakticky jej užíval E. P., celkem 50 ks střelbyschopných nábojů ráže .45 ACP, - v bytě č. 10 na adrese Praha XY – XY, XY, konkrétně v pokoji, který užíval P. B., pistolový zásobník použitelný ve zbraních ČZ vzor 50 a vzor 70 včetně 9 ks střelbyschopných nábojů ráže 7,65 mm Browning, přičemž nabývání, nošení a držení střelných zbraní a střeliva podléhá podmínkám uvedeným v zákoně č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, a P. B. a E. P. nejsou na území České republiky držiteli zbrojního průkazu ani zbrojní licence,

V. P. B. v přesně nezjištěné době si opatřil a až do 23. 11. 2021 v bytě č. 10 na adrese Praha XY – XY, XY, konkrétně v nočním stolku v pokoji, který užíval, přechovával padělané veřejné listiny opatřené vlastní fotografií s úmyslem, aby jich bylo užito jako pravých, a to konkrétně: - cestovní e-pas Slovinska č. XY, průkaz totožnosti občana Slovinské republiky č. XY, průkaz povolení k pobytu Slovinské republiky č. XY a řidičský průkaz Slovinské republiky č. XY, znějící na jméno P. B., - průkaz totožnosti občana Slovenské republiky č. XY, řidičský průkaz Slovenské republiky č. XY, evropský průkaz zdravotního pojištění Slovenské republiky č. XY, znějící na jméno K. V., - průkaz totožnosti občana Rumunska č. XY znějící na jméno E. N.,

VI. Z. B. od přesně nezjištěné doby až do 23. 11. 2021 v motorovém vozidle tov. zn. Mercedes Benz A180 D, registrační značka XY, které užíval, zcela vědomě přechovával padělané veřejné listiny, a to v úmyslu, aby jich bylo užito jako pravých, a to průkaz totožnosti občana Slovenské republiky č. XY a řidičský průkaz Slovenské republiky č. XY, oba znějící na jméno M. D., když na fotografiích dokladů byla osoba J. L., kterého velmi dobře znal.

II. Jednotlivá dovolání a vyjádření k nim

5. Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 15 To 40/2024, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 3 T 11/2022, napadl obviněný Z. B. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, přičemž tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zároveň napadené rozhodnutí podle obviněného spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

6. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný Z. B. ve vztahu k jednání popsanému pod bodem VI. výroku o vině namítl, že skutková zjištění soudů obou nižších stupňů vztahující se k jednání pod tímto bodem jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jelikož nebylo prokázáno, že by padělané doklady byly jeho. V tomto ohledu obviněný poukázal na doznání spoluobviněného P. B., který podle své výpovědi v jeho vozidle tyto doklady zanechal. Zároveň podle obviněného nebylo prokázáno, že by přechovával padělané doklady za současného srozumění s tím, že jsou určeny k tomu, aby byly užity jako pravé, jelikož toto srozumění nelze dovozovat ani z toho, že fotografie na dokladech je fotografií osoby, kterou znal. Za této situace jeho jednání nemohlo naplnit zákonné znaky skutkové podstaty přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud měl navíc podle obviněného správně zhojit pochybení soudu prvního stupně, který ve svém rozsudku ve výroku o vině řádně neoznačil příslušnou alineou konkrétní skutkovou podstatu trestného činu podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku, kterou měl obviněný jednáním popsaným pod bodem VI. výroku o vině naplnit.

7. Obviněný Z. B. dále ve vztahu k jednání uvedenému pod bodem I. výroku o vině s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že skutková zjištění soudů obou nižších stupňů vztahující se k jednání pod tímto bodem jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Dovolatel totiž již v řízení před soudem prvního stupně podrobně popsal, kterak se zapojil do trestné činnosti, a to pouze ve dnech 26. 9. 2021, 29. 10. 2021 a 12. 11. 2021, jakožto i události, jež se odehrály dne 26. 9. 2021, kdy podle svého tvrzení nezakoupil 1 kg kokainu, ale pouze takové množství látky, které jej usvědčuje ze spáchání kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. V řízení před soudy obou stupňů přitom nebyl proveden žádný důkaz, který by jeho výpověď v tomto ohledu vyvracel, naopak tato byla potvrzena např. výpověďmi spoluobviněných R. Q. či P. B. Podle obviněného neexistuje žádný důkaz - a to ani s ohledem na obsah kamerových záznamů - který by prokazoval, že by balíčky ve tvaru cihly, s nimiž měl manipulovat v podniku XY, měly váhu 1 kg, zda byl jejich obsahem kokain a v jaké kvalitě. Oba soudy nižších stupňů tedy rezignovaly na zásadu materiální pravdy, dopustily se deformace důkazů a vybočily z mezí volného hodnocení důkazů, za současné marginalizace zásady in dubio pro reo. Přehlížení posledně jmenované zásady má svědčit rovněž to, že soud prvního stupně ve svém rozsudku konstatoval, že obviněný prodával drogy již 12. 2. 2020, tj. v období, pro které nebylo vedeno žádné dokazování. Tento závěr převzal též odvolací soud a implicitně z něj vyplývá, že na jeho osobu soudy nižších stupňů pohlížely jako na vinného dříve, nežli byla jeho vina nade vší pochybnost prokázána.

8. Zároveň obviněný namítl, že Městský soud v Praze svá skutková zjištění stran váhy balíčků ve tvaru cihel, s nimiž bylo manipulováno v rámci jednání uvedeného pod bodem I. výroku o vině, vystavěl na listinném důkazu, kterým byl znalecký posudek Kriminalistického ústavu ze dne 27. 8. 2013 vypracovaný v jiné trestní věci (dále též jen „znalecký posudek z jiné trestní věci“), byť se jednalo o důkaz procesně nepoužitelný. Podle dovolatele je totiž zjevné, že tento důkaz byl klíčový, neboť se jedná o jediný nový důkaz, který byl v této trestní věci proveden poté, co bylo první rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno odvolacím soudem s pokynem na doplnění dokazování. Přestože formálně byl tento znalecký posudek z jiné trestní věci proveden jako listinný důkaz, je evidentní, že soud prvního stupně tomuto znaleckému posudku přikládal výrazně vyšší váhu nežli ostatním provedeným listinám a na jeho základě odhadl váhu jedné „cihly“. Za této situace měl podle obviněného městský soud předvolat k výslechu zpracovatele předmětného posudku a pokud tak neučinil, zasáhl svým postupem do práva obviněného na spravedlivý proces. Dovolateli totiž není známo, zda byl znalec v příslušném řízení řádně poučen, zdali byl daný znalecký posudek bezvadný a pravdivý, zda měl zpracovatel náležitou odbornou kvalifikaci pro jeho zpracování, zda posudek neobsahoval vady, z jakých konkrétních podkladů znalec při jeho zpracování vycházel apod. Dále bylo podle obviněného třeba postavit na jisto, zda znalcovy závěry obstojí i v této trestní věci, či zdali by znalec nevypověděl, že v nyní posuzované trestní věci není možné určit váhu a obsah cihly pouze na základě jedné veličiny.

9. Obviněný nakonec ve spojení se svými zbylými námitkami namítl rovněž to, že i nadále považuje skutkový stav vyjádřený pod bodem I. výroku o vině za prokázaný pouze v takovém rozsahu, který by mohl naplnit toliko zákonné znaky kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.

10. Závěrem svého podání proto obviněný Z. B. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

11. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 15 To 40/2024, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 3 T 11/2022, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný P. B., který tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

12. V úvodu odůvodnění obviněný svůj mimořádný opravný prostředek vymezil v tom smyslu, že všechny jím vznesené námitky směřují pouze proti jednání popsanému pod bodem I. výroku o vině soudu prvního stupně, jelikož skutková zjištění soudů nižších stupňů vážící se k tomuto jednání jsou podle jeho přesvědčení zatížena existencí vady extrémního rozporu. Podle obviněného totiž nebylo provedeným dokazováním nade vší pochybnost prokázáno, že by nakládal s kokainem o hmotnosti cca 17 kg, když nebyl zjištěn žádný velký odběratel, jemuž by měl kokain prodávat. Zároveň nebyl nikdy nalezen žádný balíček ve tvaru cihly, přičemž bez chemické analýzy obsahu kteréhokoli z těchto balíčků bylo na základě kamerového záznamu možné prokázat jen jejich velikost, nikoli jejich hmotnost a složení. Tuto skutečnost podle jeho tvrzení potvrdila i znalkyně, kterou obviněný oslovil s žádostí o vypracování znaleckého posudku k určení látky toliko na základě kamerového záznamu. Nakládání s kokainem pak nemohlo být potvrzeno ani výpovědí spoluobviněného R. Q., který nevěděl, zda 23. 10. 2021 odnesl na reklamaci špatný kokain nebo mix na ředění kokainu. Zároveň obviněný namítá, že dne 13. 10. 2021 v podzemních garážích nekupoval od neztotožněné osoby kokain, nýbrž samopal, přičemž nakládání s balíčkem s práškovou látkou bylo zachyceno v XY až o hodinu později. Dále se odvolací soud nedostatečně zabýval jeho námitkou ohledně zajištěných finančních prostředků, když malý zisk či ztrátu měly společnosti HZ Taruntus s.r.o. a Bodrum s.r.o. až poté, co uhradily částky za luxusní automobily. Sám dovolatel měl navíc příjmy spojené s automobily, které nepřiznával, stejně jako příjmy z tzv. šedé ekonomiky. Obviněný nadto ve vztahu k danému jednání označuje za nepodložený závěr odvolacího soudu o tom, že měl stabilní a pravidelnou klientelu, když nebyl v rámci vyšetřování ztotožněn jediný významný odběratel, který by od něj odebíral více než jednotky gramů kokainu. Současně z ničeho nevyplynulo, že by se obviněný a další spoluobvinění na tento druh látky specializovali, distribuci provozovali dlouho, „uměli v tom chodit“ a vyznali se v kvalitě drogy. K aktům distribuce kokainu jeho osobou popsanou pod bodem I. výroku o vině obviněný následně namítl, že nebylo nikterak prokázáno, že telefonní čísla, jež měl uložena v aplikaci WhatsApp, byla čísly jeho odběratelů drog, přičemž s ohledem na absenci zjištění o počtu prodejů a množství prodaných drog je výrok v této části příliš neurčitý.

13. V souvislosti s výše uvedeným obviněný dále namítl, že k zjištění hmotnosti balíčků, s nimiž bylo nakládáno v XY, nemohl nikterak posloužit znalecký posudek Kriminalistického ústavu ze dne 27. 8. 2013 vypracovaný v jiné trestní věci, když soudu prvního stupně nic nebránilo tomu, aby si namísto deset let starého posudku zažádal o poskytnutí znaleckého posudku novějšího.

14. Podle obviněného tak s ohledem na výše uvedené nebyla nikterak vyvrácena jeho obhajoba spočívající v tvrzení, že dne 26. 9. 2021 nedošlo ke koupi cihly obsahující 1 kg kokainu, ale ke koupi cihly obsahující 400 g kokainu a 400 g mixu, přičemž následně již obchodoval pouze s mixem na ředění kokainu, který byl taktéž nalezen při prohlídkách realizovaných v XY. Obecně obviněný označil celý rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný, a to v důsledku skutečnosti, že data, kdy bylo manipulováno s jednotlivými balíčky kokainu, jsou popsána v odůvodnění a nikoli ve výroku o vině, který obsahuje pouze souhrnný údaj, že bylo manipulováno s cca 17 kg směsi kokainu.

15. Konečně obviněný P. B. namítl, že městský soud byl o jeho vině přesvědčen již před skončením dokazování, což potvrzuje skutečnost, že jeho obhájci byl zaslán rozsudek tohoto soudu již čtyři dny po jeho vyhlášení a musel tak být minimálně částečně předpřipraven. Obviněný se přitom domnívá, že předpojatost soudů vůči jeho osobě může souviset s tím, že je původem kosovský Albánec.

16. Závěrem svého podání proto jmenovaný obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

17. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 15 To 40/2024, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 3 T 11/2022, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný R. Q., který tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zjevně ve znění účinném do 31. 12.

2021, neboť namítá nesprávné posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, což by s účinností od 1. 1. 2022 odpovídalo dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nicméně z obsahu jím podaného dovolání vyplynulo, že obviněný fakticky své námitky zamýšlel podřadit jednak pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, a současně pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, a to v jeho první variantě, neboť své námitky stran nesprávného hmotněprávního posouzení skutku popsaného pod bodem I. výroku o vině opírá o vlastní hodnocení důkazů, na jejichž základě byla formována rozhodná skutková zjištění soudu prvního stupně, čímž fakticky namítá, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.

18. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný R. Q. k jednání pod bodem I. výroku o vině namítl, že ve věci bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, a to nedostatečně zjištěným skutkovým stavem, nevypořádáním konkrétních námitek obhajoby a porušením zásady in dubio pro reo při hodnocení důkazů. Konkrétně totiž podle jeho mínění nebylo ve vztahu k dílčím jednáním ze dne 26. 9. 2021, 13. 10. 2021 a 23. 10. 2021 s ohledem na absenci přímých důkazů a odbornou analýzu obsahu balíčků ve tvaru cihel prokázáno množství kokainu, s nímž měl údajně manipulovat, dále nebyla zjištěna jeho čistota a výše finančních prostředků určených k jeho koupi a inkasovaných z jeho prodeje. Podle dovolatele pak nelze připustit, aby v trestním řízení byly skutkové okolnosti tak zásadní povahy stanoveny bez přímých důkazů pouze na základě domněnek a nepodložených výpočtů. Zároveň nebylo přesně zjištěno, jaká konkrétní částka byla použita k nákupu kokainu a pokud bylo na kamerovém záznamu zachyceno přepočítávání finančních prostředků, pak podle obviněného chybí jakýkoli důkaz o jejich zdroji, jakož i o tom, že tyto finanční prostředky měly spojitost s „cihlami“, v nichž měl být kokain, když tento závěr nelze dovozovat ani na základě časové souvislosti s jejich převzetím.

19. Dále obviněný stran dílčího jednání, v jehož rámci měl pod bodem I. výroku o vině od přesně nezjištěné doby až do 23. 11. 2021 prodávat a poskytovat neurčeným osobám kokain zpravidla v uživatelských dávkách, namítá, že skutkový stav je v tomto rozsahu postaven na spekulativních skutkových zjištěních, jelikož není jasné, zda skutečně proběhl prodej drog, v jakém rozsahu, za jakou částku a komu. Zároveň označil časové vymezení „od přesně nezjištěné doby“ za natolik vágní, že podle jeho mínění není možné určit, zda se skutečně dopouštěl kontinuální trestné činnosti. Jelikož tak podle obviněného nebylo prokázáno, že skutečně prodával kokain, komu a v jakém množství, měl soud rozhodnout v souladu se zásadou in dubio pro reo v jeho prospěch.

20. V souvislosti s výše uvedeným obviněný dále namítl, že bez dostatku důkazů o konkrétním množství prodaných látek nebylo možno uzavřít, že jednáním pod bodem I. výroku o vině byl naplněn kvalifikační znak „velkého rozsahu“ podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, když správně měl být skutek kvalifikován jen podle § 283 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku.

21. Závěrem svého podání proto obviněný R. Q. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i rozhodnutí jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně, a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

22. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 15 To 40/2024, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím své obhájkyně, rovněž obviněný E. P., který tak učinil v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zároveň napadené rozhodnutí podle obviněného spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

23. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný E. P. k jednání popsanému pod bodem I. výroku o vině namítl, že z popisu tohoto skutku není zcela zřejmé, které dílčí jednání je kladeno za vinu jeho osobě a jakým konkrétním způsobem se měl podílet na zobchodování drogy, když v popisu jednotlivých dílčích jednání není dostatečně konkretizováno jeho jednání. Podle obviněného je přitom absurdní, aby byl závěr o jeho zapojení do obchodu s drogami dne 13. 10. 2021 vyvozen z toho, že fotil spoluobviněného P. B. s penězi. Zároveň nebylo nikterak prokázáno, že by se ve dnech 12. a 13. 11. 2021 jakkoli zapojil do mixování, ředění, vakuování či lisování drogy, když tato jeho aktivita nebyl zachycena na kamerových záznamech a pouze na jednom záznamu je patrné, že drogu užívá. K dílčímu jednání ze dne 23. 11. 2021 obviněný dále namítá, že v jím užívaném bytě byly sice nalezeny drogy, avšak nebyl prokázán jeho vztah k nim, nicméně i za situace, pokud by tomu tak bylo, mohlo se jednat o drogy určené pouze k jeho osobnímu užití, o čemž svědčí rovněž skutečnost, že sám figuruje v seznamu osob, kterým byly spoluobviněnými drog prodávány. Zároveň dovolatel poukazuje na skutečnost, že podle výpovědí spoluobviněných P. B. a R. Q. těmto není známo, že by se podílel na distribuci drog v České republice, přičemž oba jmenovaní rovněž uvedli, že obviněný nehovoří česky, ani jiným jazykem než albánsky. I to hraje podle dovolatele podstatnou roli při tvrzeném „zobchodování“ drog, neboť není jasné, jak by se za těchto okolností mohl na této činnosti podílet, když nahrávky nejsou podle jeho mínění usvědčující. S těmito námitkami dovolatele se pak odvolací soud nevypořádal dostatečně, když např. není zřejmé, z čeho odvolací soud usuzuje, že obviněný nebyl jednání spoluobviněných přítomen pouze náhodou.

24. K jednání popsanému pod bodem IV. výroku o vině pak obviněný E. P. namítl, že ani z popisu tohoto skutku není zřejmé, jakých jeho částí se měli on a spoluobviněný P. B. dopustit společně a jakých samostatně. Podle obviněného se tak lze pouze domnívat, že mu je dáváno za vinu přechovávání střeliva (kteréžto obviněný ve svém dovolání chybně označuje za zbraně) v jím užívaném bytě, který měl pronajatý spoluobviněný P. B., byť ze skutkové věty nevyplývá, že by obviněný toto střelivo přechovával nebo vyrobil. Již samotný popis skutku tedy podle obviněného vylučuje spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž v rozhodnutí soudů obou nižších stupňů podle jeho mínění absentují úvahy, kterými se soudy řídily při dovozování subjektivní stránky trestného činu. Podle obviněného naplněním zákonných znaků dané skutkové podstaty nepochybně není stav, kdy osoba dočasně žije nebo přespává v bytě, kde je nějaké střelivo uloženo, aniž by o tom tato osoba věděla. Pouhá skutečnost, že je dovolatel osobou znalou zbraní, pak podle jeho mínění nemohla vést k závěru o tom, že si byl vědom přítomnosti střeliva v jím užívaném bytě, a to i s ohledem na skutečnost, že spoluobviněný P. B. ve své výpovědi uvedl, jak se náboje do bytu užívaného dovolatelem dostaly, jakožto i to, že s nimi dovolatel nemá nic společného.

25. Závěrem svého podání proto obviněný E. P. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí. Alternativně v podaném dovoláním navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem.

26. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 15 To 40/2024, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž N. S., který tak učinil v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zároveň napadené rozhodnutí podle obviněného spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

27. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný N. S. k jednání popsanému pod bodem II. výroku o vině namítl, že soud prvního stupně opřel odsuzující rozsudek v tomto rozsahu pouze o záznamy provozu mobilních telefonů a přepisy komunikace uskutečňované prostřednictvím platformy společnosti SkyECC (dále jen „platforma Sky“). Soud prvního stupně přitom nikterak nehodnotil zákonnost získání dat z platformy Sky, přičemž podle obviněného se jedná o telekomunikační provoz a pouze přepis z něj nemohl být použit jako podklad pro rozhodnutí coby listinný důkaz, který navíc ani nebyl v hlavním líčení přečten. I za situace, kdy by byl přepis telefonické komunikace v hlavním líčení proveden řádně, tak již zdroj tohoto důkazu je podle obviněného z pohledu českého práva nezákonný a nelze jej tedy použít, jelikož Europol nejdříve dodal do České republiky tyto dokumenty (získané nasazením viru do platformy Sky), následně se v nich dohledala nějaká trestná činnost, ztotožnila se s nějakými osobami, přičemž až poté bylo zahájeno vyšetřování. Obviněný k danému poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 789/2006, podle něhož není přípustné, aby teprve na základě a prostřednictvím povoleného odposlechu byly získány informace o tom, zda odposlouchávaná osoba se dopustila protiprávního jednání.

28. Zároveň s ohledem na vlastní obsah přepisů dat z platformy Sky obviněný N. S. poukázal na skutečnost, že i pokud by tyto přepisy byly procesně použitelné, nebylo prokázáno, že pod přezdívkou „NISSMQ“ je zaznamenána právě jeho komunikace. K této skutečnosti totiž vypovídal pouze již pravomocně odsouzený J. A., který ovšem v tomto řízení nebyl slyšen, ač byl obhajobou jako svědek navrhován a jeho výpověď, kterou učinil ještě jako obžalovaný předtím, než učinil prohlášení viny, nelze jako důkaz použít, neboť se jeho procesní postavení zásadním způsobem změnilo. Z vlastního obsahu komunikace platformou Sky pak podle obviněného vyplývá, že pod přezdívkou „NISSMQ“ komunikovalo zřejmě více osob, které jsou oslovovány například „brácho“ v albánštině, dále „Frenky“ a dále „bixi“, nikdy však nějakou variantou jeho jména. Dále uživatel s přezdívkou „NSSMQ“ mluví o otci obviněného, panu F. S., jako o strýci, přičemž toto slovo v albánštině nemusí znamenat pouze strýce, ale i staršího známého, avšak v žádném případě nemůže být použito ve vztahu k vlastnímu otci.

29. Podle obviněného tak lze souhrnně konstatovat, že ve vztahu k jednání popsanému pod bodem II. výroku o vině nebyl proveden jakýkoli důkaz prokazující jeho účast na obstarání 2 kilogramů kokainu za účelem prodeje, přičemž identické lze konstatovat i ke všem zbylým částem jednání uvedeným pod tímto bodem. Konkrétně nelze za prokázané podle obviněného považovat ani samotné případy distribuce kokainu jeho osobou, jichž se měl dopustit od přesně nezjištěné doby až do 23. 11. 2021, jelikož svědek J. H. odepřel výpověď již v přípravném řízení a svědek K. N. odmítl u soudu vypovídat a předtím uvedl pouze to, že se s dovolatelem zná, že se spolu strašně dlouho neviděli, nicméně že od něho nikdy žádnou drogu nekupoval. Zároveň nebyl zjištěn žádný prospěch, který by obviněný z jednání pod bodem II. výroku o vině měl mít. Částka nalezená v domě jeho rodiny totiž podle jeho tvrzení představuje výtěžek z prodeje motorového vozidla tov. zn. Mercedes SL jeho otce, přičemž obviněný neměl ničeho společného ani s finančními prostředky nalezenými v bytě jeho přítelkyně svědkyně V. J. Jediný bod, který podle obviněného lze označit alespoň za „sporný“, je obstarání přesně nezjištěného množství kokainu a prodej 87,585 g z něj osobě F. B.

30. Konečně pak obviněný k jednání popsanému pod bodem III. výroku o vině namítl, že jelikož se k tomuto bodu obžaloby nikterak nevyjadřoval, nebyl prokázán skutečný držitel zbraně a střeliva, pročež měl být v souladu se zásadou in dubio pro reo v tomto bodě zproštěn obžaloby.

31. Závěrem svého podání obviněný N. S. s ohledem na výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

32. K podaným dovoláním výše jmenovaných obviněných zaslal svá písemná stanoviska ze dne 10. 1. 2025, sp. zn. 1 NZO 917/2024-60, a ze dne 25. 4. 2024, sp. zn. 1 NZO 917/2024-77, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který k dovolání všech obviněných uvedl, že jsou v podstatě celá vystavěna na opakování námitek, s nimiž se beze zbytku a správně vypořádaly již soudy obou nižších stupňů. Zároveň státní zástupce poukázal na skutečnost, že se obviněný R. Q. při označení vytýkaných dovolacích důvodů dopustil formální nepřesnosti, neboť přehlédl novelu trestního řádu, jíž došlo s účinností od 1. 1. 2022 ke změně ve formulaci dovolacích důvodů, avšak tato skutečnost nebrání projednání jeho dovolání, neboť ze slovního popisu konkretizujícího uplatněný dovolací důvod plyne, že jmenovaný obviněný měl v úmyslu uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022.

33. K vlastním námitkám uplatněným obviněnými státní zástupce nejprve souhrnně uvádí, že všechna dovolání jsou z významné části vystavěna na výhradách proti způsobu, jakým soudy provedené důkazy hodnotily, potažmo proti závěrům, k nimž na podkladě takového, z pohledu dovolatelů vadného hodnocení důkazů, dospěly. Takto koncipované námitky samy o sobě však pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů podle státního zástupce podřadit nelze. Dovolacímu důvodu podle § 283 odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají pouze námitky obviněných Z. B., P. B., N. S. a E. P., v nichž tito namítli nezákonnost některých důkazů nebo nesoulad skutkových závěrů soudů s provedenými důkazy. Podle státního zástupce se však jedná o námitky zjevně neopodstatněné, jelikož dokazování provedené Městským soudem v Praze bylo úplné a bezvadné a byly provedeny všechny důkazy klíčové pro ustálení skutkového stavu v míře potřebné pro rozhodnutí. Případné neprovedení důkazů navržených některou ze stran pak soudy řádně zdůvodnily. Veškerým těmito námitkám se nadto již zabývaly soudy nižších stupňů a státní zástupce na jejich argumenty odkazuje, jelikož je považuje za precizní, v plné míře se s nimi ztotožňuje a shledal, že odsuzující rozhodnutí soudů nižších stupňů nejsou zatížena žádnou z vad podřaditelných pod dovolateli vytýkaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

34. Nad rámec výše uvedeného pak státní zástupce k jednotlivým námitkám dovolatelů konstatuje, že námitku obviněného Z. B. stran nepoužitelnosti znaleckého posudku Kriminalistického ústavu ze dne 27. 8. 2013 shledává neopodstatněnou, jelikož neexistuje žádný rozumný důvod, pro který by uvedený posudek nebylo možno využít jako listinný důkaz. V tomto směru pouze doplňuje, že Vrchní soud v Praze přiléhavě upozornil na skutečnost, že se jedná toliko o důkaz podpůrný a svým významem okrajový. V této souvislosti ve vazbě na historii dané trestní věci kromě jiného připomněl, že odvolací soud ve svém původním zrušujícím usnesení Městskému soudu v Praze mimo jiné uložil, aby se zabýval tím, zda postačí tvrzení obžaloby, že cihla kokainu obvykle váží 1 kg. K tomu ponechal na jeho zvážení doplnění dokazování odborným vyjádřením, případně výslechem znalce. Městský soud v Praze přitom nepovažoval za nutný osobní výslech znalce a pro celkové dokreslení a zasazení vlastních zjištění o minimální váze jednoho balíčku ve tvaru cihly do kontextu dalších zjištění vyžádal pouze znalecký posudek z jedné starší trestní věci, který se vyjadřoval ke shodné problematice, přičemž tento byl dostatečný pro podporu jeho závěru o tom, že se v této věci jednalo o zhruba kilogramové cihly kokainu a bylo tedy nadbytečné provádění důkazu výslechem znalce.

35. Státní zástupce současně pokládá za neopodstatněnou takovou výhradu obviněných Z. B., P. B. a R. Q., v jejímž rámci tito s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítli vadu zjevného rozporu skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a provedených důkazů. Ve shodě se soudy nižších stupňů státní zástupce k jednání popsanému pod bodem I. k danému doplňuje, že celková gramáž 17 kg kokainu byla odvozena primárně z kamerového záznamu pořízeného v rámci sledování dění v XY a zjištěného pohybu finančních prostředků. Pokud kamery nasazené policií při snímání opětovné manipulace s balíčky zachytily, že došlo k jejich otevření, tak je na záznamech vidět, že tyto ukrývaly směs bílého prášku v pevném skupenství. Zároveň bylo vyloučeno, že se v dané věci jednalo pouze o obchod s mixem na ředění kokainu, když s obsahem cihel bylo manipulováno v rukavicích, obvinění věnovali po manipulaci s nimi pečlivou pozornost úklidu, distribuce probíhala v množství několika gramů a neodpovídají tomu ani zjištění o tom, s jakými finančními prostředky bylo v souvislosti s jednáním popsaným pod bodem I. výroku o vině nakládáno.

36. S ohledem na to, že se nepodařilo zajistit žádnou z cihel kokainu, bylo podle státního zástupce množství kokainu v případě jednání uvedeného pod bodem I. určeno pouze přibližně a nemohla být zjištěna jeho kvalita, pročež bylo nutno učinit závěr, že se jednalo o směs kokainu, a nikoli kokain čistý. Ani to však podle státního zástupce nebrání spolehlivému dovození zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy „velkého rozsahu“ drogy, s níž obvinění nakládali. Platí totiž, že nelze-li zjistit přesné množství účinné látky, lze vycházet z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl, zprostředkoval, prodal či přechovával pro jiného ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, nejsou-li pochybnosti o tom, že droga byla v její obvyklé kvalitě. V dané věci přitom žádné objektivní skutečnosti zavdávající pochybnosti o přinejmenším obvyklé kvalitě drogy zjištěny nebyly, a to vzhledem ke specializaci obviněných, kteří se podíleli na jednání popsaném pod bodem I. výroku o vině, dále testování, jemuž drogu podrobovali, dlouhodobosti jejich jednání a tomu, že si museli být vědomi, v jaké kvalitě zboží nakupují, neboť od té se odvíjely též jejich zisky, případně nutnost jejího ředění. Zároveň podle státního zástupce nelze přehlédnout soudy opakovaně zmiňovaný poukaz na to, že ona sledovaná manipulace s cihlami kokainu se týkala pouze konkrétního sledovaného období od 10. 6. 2021 do 5. 11. 2021 a byla tedy pouze částečnou výsečí celkové trestné činnosti obviněných spočívající v obstarání a distribuci drogy (kokainu). Se zmíněnou drogou totiž prokazatelně nakládali i v období předcházejícím, o čemž svědčí například i dříve proběhlé prodeje.

37. Státní zástupce přitom připouští, že soudy ve skutkové větě způsob jednání obviněného R. Q. skutečně nekonkretizovaly, avšak ve vztahu k jednání popsanému pod bodem I. výroku o vině je obviněnému kladeno za vinu jednání spáchané ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, pročež pro naplnění znaků trestného činu postačuje, pokud se každý ze spolupachatelů podílí jen na určité části jednání, které až ve svém souhrnu naplňuje znaky konkrétního trestného činu. Soudy nižších stupňů přitom v odůvodnění svých rozsudků rozvedly, v čem měl spočívat právě podíl obviněného R. Q. jak na drogovém deliktu pod bodem I. výroku o vině, tak na jednání pod bodem IV. výroku o vině, v jehož rámci mu bylo kladeno za vinu přechovávání střeliva v jím užívaném bytě. Ve vztahu k jednání pod bodem IV. výroku o vině je podle státního zástupce nesporné, že náboje přechovával právě jmenovaný obviněný, a to mimo jiné s ohledem na jejich uložení u částí jeho oblečení. Překážkou jeho trestní odpovědnosti by přitom nebylo ani eventuální zjištění, že skutečným majitelem nábojů byl obviněný P. B. Trestní odpovědnost je zde totiž vázána na zjištění, kdo náboje fakticky přechovává, a to bez ohledu na to, zda je jejich skutečným majitelem.

38. Neopodstatněnou je podle státního zástupce rovněž výhrada obviněného N. S. v té části, v níž jmenovaný obviněný nesouhlasil se závěrem soudů, že právě on byl osobou komunikující na platformě Sky pod přezdívkou NISSMQ, jelikož vyznění zpráv a jejich obsah vylučují, že by pod profilem NISSMQ vystupovala jiná osoba či dokonce vícero nerozlišitelných osob. Přehlédnout nelze ani to, že dodávku 2 kg kokainu v Německu s osobou O. S. dohodl již odsouzený J. A., přičemž o dovozu kokainu byl v rámci komunikace informován právě obviněný N. S., který také drogu vyzvedl.

39. Zjevně neopodstatněnou je podle státního zástupce též námitka obviněného Z. B. směřovaná proti jednání popsanému pod bodem VI., v jejímž rámci jmenovaný obviněný s odkazem na vlastní popěrnou obhajobu zpochybnil subjektivní stránku přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku, a to primárně na podkladě námitky, že doklady nebyly jeho a on sám je do vozidla neumístil. Tvrzení obviněného, že s těmito doklady neměl co do činění a že zde mohly jiné osobě vypadnout, soudy podle státního zástupce po právu označily za lživé, a to rovněž s ohledem na místo, kde byly doklady nalezeny. Na naplnění znaku „přechovávání“ by přitom nemělo vliv ani dodatečné vyjádření spoluobviněného P. B. hlásícího se posléze k těmto dokladům. Podstatné podle státního zástupce je, že obviněný Z. B. věděl, že se jedná o doklady padělané, přičemž tyto vědomě přechovával v přihrádce před řadící pákou ve vozidle, které užíval a jelikož se jich nezbavil, tak jiný cíl jejich přechování než k jejich užití jako pravých, nepřicházel v úvahu.

40. Za zcela bezpředmětnou z hlediska namítané vady zjevného rozporu skutkových zjištění a provedených důkazů státní zástupce označil i velmi obecnou námitku obviněného N. S., který ve vztahu ke skutku uvedenému pod bodem III. jen stroze uvedl, že zbraně mohla přechovávat jiná osoba odlišná od něho. Státní zástupce k tomu s ohledem na absenci jakékoli relevantní argumentace pouze krátce uvádí, že obviněný sám ani nenabízí jinou verzi, než že si právě on bez oprávnění opatřil předmětnou zbraň a náboje a tyto přechovával v prostorách, jež užíval. Toliko na okraj státní zástupce doplňuje, že z hlediska trestní odpovědnosti uvedeným trestným činem samotný vlastník zbraní či nábojů podstatný není.

41. Pokud obvinění R. Q., Z. B. a N. S. dále uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tak podle státního zástupce podstatě tohoto dovolacího důvodu žádnou z námitek shora uvedených obviněných podřadit nelze. Jejich výhrady – i pokud zpochybňují naplnění znaků přisouzených trestných činů a kupříkladu rozsah páchané trestné činnosti – jsou totiž vystavěny primárně na nesouhlasu se způsobem, jakým soudy provedené důkazy hodnotily, a na výhradách proti jejich skutkovým zjištěním. Jedinou výjimkou by snad podle státního zástupce mohla být (s jistou dávkou tolerance) námitka obviněného Z. B., který ve vztahu k přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku vyjádřil pochybnost o naplnění znaku „přechovával v úmyslu, aby bylo padělané veřejné listiny užito jako pravé“. Ta by však podle státního zástupce z výše rozvedených důvodů postrádala jakékoli opodstatnění.

42. Státní zástupce tedy v závěru svého vyjádření shrnul, že soudy nižších stupňů dospěly ke korektním skutkovým zjištěním a těm přisoudily odpovídající právní kvalifikaci. Konkrétní námitky uvedené obviněným R. Q. přitom podle státního zástupce nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů a námitky uplatněné zbylými dovolateli dílem žádnému z dovolacích důvodů neodpovídají a dílem jsou neopodstatněné, pročež za tohoto stavu navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného R. Q. v neveřejném zasedání odmítl postupem podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněných Z. B., P. B., E. P. a N. S. v neveřejném zasedání odmítl postupem podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

43. Vyjádření státního zástupce k dovoláním podaným shora jmenovanými obviněnými bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájcům jednotlivých obviněných k jejich případným replikám. Do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaných dovoláních přitom využil svého práva na repliku k vyjádření státního zástupce pouze obviněný Z. B., který v této replice v podstatě stručně zopakoval své zásadní dovolací argumenty k oběma jím uplatněným dovolacím důvodům. K jednání popsanému pod bodem I. výroku o vině předně zopakoval, že pokud nebyla žádná z cihel s kokainem nalezena, nemohl být zjištěn ani obsah a kvalita kokainu, přičemž tato skutečnost brání spolehlivému dovození zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. K jednání popsanému pod bodem II. pak poukázal na doznání spoluobviněného P. B., který se označil za vlastníka padělaných dokladů. Podle obviněného tato skutečnost svědčí o tom, že nevěděl, že se daný doklad v jeho motorovém vozidle nachází, natožpak aby jej přechovával v úmyslu, aby byl užit jako pravý. Na závěr obviněný setrval na svém přesvědčení o tom, že postupem soudů nižších stupňů došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, zásady presumpce neviny a principu in dubio pro reo.

III. Přípustnost dovolání

44. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda jsou jednotlivá dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnými osobami ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda učiněná podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.

45. Po prostudování podaných dovolání Nejvyšší soud shledal, že obvinění všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a v tomto směru vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

46. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze jednotlivými obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

47. V souvislosti s dovolacím důvodem uvedeným v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž byl uplatněn fakticky všemi obviněnými, Nejvyšší soud připomíná, že tento důvod dovolání spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu tak lze za relevantní dovolací námitku považovat správnost a úplnost rozhodných skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

48. Tento dovolací důvod přitom umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou jednak případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), dále případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), a konečně případ vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. v důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno). Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností ode dne 1. 1. 2022 tedy nikterak nedošlo k obecnému rozšíření mezí dovolacího přezkumu na jakékoli otázky skutkové povahy.

49. Obvinění Z. B., E. P., N. S. a fakticky též R. Q. ve svých podáních odkázali též na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

50. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. K meritu věci

51. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání jednotlivých obviněných splňují kritéria jimi uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování jejich obsahu a připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obvinění Z. B., P. B. a N. S. ve svém dovolání vznesli mimo jiné námitky, jež jsou sice zčásti formálně podřaditelné pod jimi uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně tyto Nejvyšší soud vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné. Naproti tomu dovolání obviněných R. Q. a E. P. obsahovala argumentaci, jíž pod žádné zákonem taxativně stanovené dovolací důvody podřadit v žádném ohledu nelze, a to ani částečně.

V.1 K dovolacím námitkám obviněných Z. B., P. B., R. Q. a E. P.

52. Jak již bylo konstatováno shora, obvinění Z. B., P. B., R. Q. a E. P. ve svém dovolání podřadili jimi vznesené výhrady pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a obvinění Z. B., R. Q. a E. P. též pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

53. Z obsahu dovolání obviněných Z. B., P. B., R. Q. a E. P. je zřejmé, že jde-li o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak tento uplatnili všichni jmenovaní obvinění v jeho první alternativě a obvinění Z. B. a P. B. rovněž v jeho třetí alternativě. K první z alternativ citovaného dovolacího důvodu spočívající v existenci zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů Nejvyšší soud předně odkazuje na shora uvedená teoretická východiska, podle kterých je dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 tr.

ř. mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Jak již bylo konstatováno shora, těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní (zjevný) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.

Za případ extrémního (zjevného) nesouladu však nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů nižších stupňů, splňující požadavky formulované v § 2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, přičemž soudem zvolené postupy jsou odvoditelné z obsahu provedených důkazů a tyto se nepříčí zásadám formální logiky ani požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

54. Z popsaných důvodů je tak nutno za irelevantní považovat námitky skutkového charakteru, jejichž prostřednictvím dovolatelé Z. B., P. B., R. Q. a E. P. nikterak věcně nebrojí proti tomu, že by soudem prvního stupně přijaté závěry vztahující se k jim vytýkaným jednáním nasvědčovaly jakémukoli extrémnímu (resp. zjevnému) rozporu mezi skutkovými zjištěními a skutečným stavem plynoucím z výsledků provedeného dokazování, tedy proti tomu, že by rozhodná skutková zjištění městského soudu neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo že by rozhodná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení z provedených důkazů nevyplývala, nebo byla dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna.

Obvinění se totiž ve svých dovoláních primárně omezili pouze na opětovné předložení výtek, jejichž prostřednictvím předkládají vlastní hodnocení podstatné části důkazů a označují rozhodná skutková zjištění městského soudu stran jednání popsaného pod body I., IV. a VI. výroku o vině za nepodložená. Podstata dovolací argumentace obviněných tedy netkví v osvědčení vad spočívajících v tom, že by skutková zjištění soudů nižších stupňů, projevující se v závěru o jejich vině přisouzenými zločiny neměla podklad v provedených důkazech, nýbrž ve snaze důkazy, z nichž soudy vyšly, zpochybnit a s odkazem na zásadu in dubio pro reo prosadit vlastní (pro jejich osoby příznivější) variantu průběhu skutkového děje.

Takovéto námitky vznesené všemi výše jmenovanými obviněnými však s ohledem na jejich nepodřaditelnost nejen pod jimi uplatněné, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod taxativně uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř., nebyly způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.

55. Nad rámec shora uvedeného konstatování o irelevantnosti skutkových námitek vznesených obviněnými Nejvyšší soud uvádí, že Městský soud v Praze v dané věci postupoval v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Skutkový stav, tak jak je popsán v rozsudku soudu prvního stupně ve výrocích o vině pod body I., IV.

a VI. a jak vyplývá i z dalších skutečností popsaných především v odůvodnění jeho rozsudku, je plně v souladu s provedenými důkazy, aniž by vyvstávaly jakékoli, natož důvodné, pochybnosti o jeho správnosti, jelikož průběh i rozsah všemi obviněnými spáchané trestné činnosti byl prokázán početnou řadou řádně provedených důkazů. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně současně nelze nikterak vyvodit závěr, že by se v nyní posuzovaném případě tento soud dopustil jakéhokoliv svévolného hodnocení důkazů v neprospěch kteréhokoliv z obviněných.

Svým povinnostem přitom dostál taktéž Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, který odvolání obviněných Z. B., P. B., R. Q. a E. P. řádně přezkoumal a se všemi jejich námitkami se přesvědčivě vypořádal a podrobně, přesvědčivě a logicky zdůvodnil, z jakých důvodů ani on neuvěřil obhajobě prezentované těmito obviněnými. Odvolací argumentace jmenovaných obviněných směřující do skutkových zjištění Městského soudu v Praze přitom v podstatě odpovídala argumentaci, kterou tito obvinění v nezměněné podobě uplatnili rovněž v rámci podaných dovolání.

56. Pakliže tak obvinění Z. B., P. B., R. Q. a E. P. v rámci svého mimořádného opravného prostředku namítli, že z provedených důkazů není možné prokázat jejich vinu jednáním popsaným pod bodem I. výroku o vině, je třeba konstatovat, že průběh jimi spáchané trestné činnosti byl detailně zdokumentován, a to především výsledky sledování osob a věcí realizovaného v podniku XY, resp. videozáznamem pořízeným v jeho průběhu. Na tomto záznamu byli zachyceni všichni výše jmenovaní obvinění zejména při tom, kterak se různými způsoby podíleli na nakládání s balíčky obdobného vzezření ve tvaru cihly.

Pokud pak kamery nasazené policií při sledování zachytily otevření balíčků, je na záznamech vidět, že tyto ukrývaly látku, která podle obsahu a způsobu manipulace s ní ze strany obviněných byla směsí bílého prášku v pevném uskupení. Tyto balíčky pak byly v podniku XY ukrývány v trezoru či v podhledu ve stropě, bylo s nimi nakládáno v rukavicích, byly z nich odebírány části a jejich obsah byl také testován čicháním a šňupáním, eventuálně byly rozdělovány a upravovány k distribuci, přičemž po těchto činnostech bylo vždy důkladně uklízeno.

Obal jedné cihly se zbytky kokainu a látky k ředění byl následně nalezen při prohlídce jiných prostor (konkrétně prostor XY), stejně jako 370,697 g netto kokainu s obsahem 230,13 gramů účinné látky. Soudy nižších stupňů ve shodě s tvrzením obviněných dospěly i přes skutková zjištění stran distribuce kokainu k závěru, že nelze vyloučit, že obvinění nenakládali s čistým kokainem, ale s mixem, jelikož předmětnou látku nebylo možno zkoumat a společně s kokainem byly na obalu od balíčku zajištěného v XY - kde byly nalezeny i další látky na ředění kokainu - detekovány rovněž stopy látky určené k ředění.

Závěr o množství kokainu, s nímž obvinění Z. B. a P. B. v rámci daného jednání v podniku XY od přesně nezjištěné doby, nejméně však od 20. 5. 2021 až do 23. 11. 2021, manipulovali, byl učiněn zejména na základě výše poukazovaných kamerových záznamů, z nichž byl zřejmý počet balíčků a jejich velikost, dále z fotografií balíčku kokainu z platformy Sky, obalu balíčku nalezeného v podniku XY, výše finančních prostředků, za něž byly balíčky obdobného vzezření nakupovány (k tomu viz níže) a konečně ze znaleckého posudku pořízeného v jiné trestní věci, který byl v nyní posuzované věci proveden jako listinný důkaz a z něhož vyplynulo, že v minulosti zkoumané balíčky obdobné velikosti měly hmotnost od 994,93 gramů netto do 1130,62 gramů netto.

57. Stran dílčích jednání spočívajících ve dvou nákupech po jednom kilogramu kokainu realizovaných dne 26. 9. 2021 a dne 13. 10. 2021, stejně jako v prodeji blíže nezjištěného množství kokainu realizovaného dne 23. 10. 2021, a následná jednání, v jejichž rámci byl kokain v podniku XY upravován k distribuci, lze konstatovat, že průběh nákupu kokainu ze dne 26. 9. 2021 ve svém částečném doznání potvrdili nejen obvinění Z. B. i E. P., ale zejména obviněný R. Q. Ten pro obviněného P. B. kokain zakoupil a před soudem prvního stupně uvedl, že v případě prvního nákupu byla nakoupena látka nejméně za 700.000 až 800.000 Kč, přičemž uvedl rovněž to, že je konzument kokainu a zakoupenou drogu zkoušel. Z komunikace z platformy Sky pak bylo zjištěno, že se za tuto částku dá nakoupit přibližně jeden kilogram kokainu. Samotný průběh tohoto nákupu byl, stejně jako v rámci zbylých výše popsaných jednání, zachycen zejména v rámci sledování osob a věcí a videozáznamu pořízeného při sledování prostor XY.

58. V souvislosti s výše uvedeným přitom nelze pominout skutečnost, že z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a závěrů odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat byla zjištěna četná komunikace a data, na jejichž základě bylo možno učinit konkrétní zjištění k distribuci kokainu obviněnými Z. B., P. B. a R. Q., ačkoli tato komunikace byla vedena konspirativním způsobem, když jmenovaní obvinění byli oslovováni za účelem sjednání schůzek v řadě případů různými osobami a na různých místech, a to bez předchozí domluvy účelu takovýchto schůzek, z čehož bylo možno uzavřít, že obě strany této komunikace vždy věděly, že se mají setkat za účelem prodeje uživatelské dávky kokainu. Eventuálně obviněný P. B. na zprávy vyjadřující zájem o schůzku odepisoval tak, že další komunikaci přesměrovával za účelem jejího utajení na platformu WhatsApp. Zároveň bylo z počtu těchto schůzek a odběratelů jmenovaných obviněných zjevné, že tito měli určitou stálou klientelu. Obviněný Z. B. bez sdělení konkrétních podrobností stran jeho rozsahu prodej kokainu, a to i neznámým osobám, doznal, přičemž jeho doznání a zjištěná komunikace byla dále podpořena doznáním části odběratelů. Rovněž obviněný R. Q. část distribuce kokainu doznal, ačkoliv pouze obecně, když kromě konkrétních případů uvedl, že kokain prodával od ledna do října roku 2021, získával jej od „černocha“ a následně jej ředil a se ziskem prodával. Distribuce kokainu obviněným P. B., realizovaná v prostorách podniku XY, byla prokázána rovněž na základě výše zmíněných videozáznamů. U osob Z. B., P. B. a R. Q., jakožto obviněných, kteří byli zapojení do distribuce kokainu v rámci jednání popsaného pod bodem I., byly zajištěny vysoké finanční částky, které zřejmé pocházely z trestné činnosti, jelikož jejich původ tito obvinění nebyli schopni přesvědčivě vysvětlit, přičemž obviněný Z. B. sám v provedených odposleších hovořil o „praní“ peněz a obvinění P. B. a R. Q. sami doznali svoji špatnou finanční situaci.

59. S ohledem na výše uvedené důkazy, jimiž byl zdokumentovaný průběh manipulace s cihlami kokainu, jakož i úprava jejich obsahu za účelem distribuce v podobě následných prodejů, se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů, podle kterých byla zcela vyloučena obviněnými nabízená varianta průběhu skutkového děje, podle které se vůbec či v podstatné části případů vůbec nemuselo jednat o obchod s kokainem a obvinění R. Q. a E. P. se do tohoto jednání ani nikterak významně nezapojili.

Výše uvedené přitom zcela správně zdůraznil již Vrchní soud v Praze, který v bodech 55. až 109. odůvodnění svého rozsudku vypořádal odvolací námitky obviněných Z. B., P. B., R. Q. a E. P., pročež na zde uvedenou argumentaci vrchního soudu Nejvyšší soud v plné míře odkazuje, jelikož jmenovaní obvinění zde vypořádané odvolací námitky opětovně učinili součástí svého dovolání, přičemž tak činí na základě prostého odmítnutí závěrů soudů nižších stupňů, aniž by fakticky namítali existenci jakéhokoli, natožpak zjevného, rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními učiněnými na jejich základě.

Přitom ve svém dovolání zcela opomenuli existenci řady výše uvedených usvědčujících důkazů či jen obecně odmítají jejich hodnocení tak, jak bylo učiněno oběma soudy nižších stupňů. Stěžejním učinili zejména poukaz na absenci znaleckého posudku, který by se vyjadřoval k obsahu jednotlivých cihel s bílou sypkou látkou. K danému proto Nejvyšší soud nad rámec výše uvedeného dodává, že veškeré výše uvedené skutečnosti naopak vyloučily tvrzení obhajoby, že obsahem cihel, s nimiž zejména obviněný P. B., stejně jako zbylí výše jmenovaní obvinění manipulovali v XY, mohla být látka na ředění kokainu podobného vzezření a nikoli samotný kokain.

Absenci faktického zjištění kvality kokainu přitom nelze považovat za skutečnost rozhodnou pro závěr o naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, byť oba soudy připustily, že v daném případě nemuselo jít o čistý kokain, neboť ten byl podle výsledků provedeného dokazování obviněnými dále mixován, ředěn a následně opakovaně prodáván široké řadě osob. Z toho lze nade vší pochybnost uzavřít, že se v daném případě muselo jednat o kokain minimálně obvyklé kvality.

60. Jelikož mají skutkové závěry nižších soudů stran jednání popsaného pod bodem I. výroku o vině podle zjištění Nejvyššího soudu oporu v provedeném dokazování, nelze se ztotožnit ani s tvrzeními obviněných Z. B. a P. B. o tom, že jsou fakticky projevem předpojatosti soudů nižších stupňů, kterou obviněný Z. B. opřel o skutečnost, že oba soudy nižších stupňů ve svém rozhodnutí zmínily, že prodával drogy již 12. 2. 2020. Obviněný P. B. pak tuto námitku opřel o poukaz na svoji etnickou příslušnost a skutečnost, že rozsudek soudu prvního stupně byl jeho obhájci zaslán již čtyři dny po jeho vyhlášení.

K těmto tvrzením je v prvé řadě třeba podotknout, že obě námitky byly již řádně vypořádány Vrchním soudem v Praze v dovoláním napadeném rozsudku. Odvolací soud konkrétně k námitce obviněného Z. B. zcela správně poukázal na fakt, že závěry o tom, že obchodoval s drogami již v průběhu roku 2020, mají oporu i v prokázané distribuci. K danému Nejvyšší soud poukazuje např. na dílčí jednání, v němž jmenovaný obviněný např. J. F. poskytoval kokain minimálně v období od 2. 1. 2020 do 16. 10. 2021, což vyplynulo z komunikace na platformách Telegram a Whatsapp.

Nejedná se tedy o ničím nepodložený závěr, jenž by byl časově zařazen mimo období, k němuž bylo realizováno prováděné dokazování. Za projev předpojatosti pak v žádném případně nelze, kterak namítá obviněný P. B., bez dalšího považovat ani skutečnost, že obhájci jmenovaného obviněného měl být písemný rozsudek Městského soudu v Praze zaslán již čtyři dny po jeho vyhlášení, a to ani v kontextu ryze hypotetické úvahy jmenovaného obviněného stran toho, že důvodem předpojatosti může být skutečnost, že je kosovským Albáncem.

Pokud se totiž obviněný snaží vykreslit sebe jako osobu, na níž je pácháno příkoří kvůli jejímu původu, pak Nejvyšší soud považuje argumentaci v tomto směru za ryze manipulativní a krajně nevhodnou, jelikož obviněný své nařčení z neobjektivnosti směřované proti Městskému soudu v Praze zhola ničím věcně neodůvodňuje, pročež se tato jeví pouze jako projev jeho snahy podpořit jeho zbylé (z pohledu dovolacího řízení plané) námitky ryze skutkového.

61. Zcela irelevantními pak shledal Nejvyšší soud i další námitky obviněného P. B. směřující proti jednání popsanému pod bodem I., jelikož tyto směřovaly proti dílčím závěrům obsaženým v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a nikoli proti skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků jemu přisouzenému trestnému činu. K těmto lze tedy souhrnně konstatovat, že s ohledem na důkladně zdokumentované a dlouhodobé jednání obviněného, množství drogy, s níž nakládal, a absenci zjištění o obchodu s jinými drogami je zcela odůvodněný poukaz odvolacího soudu na specializaci obviněného a spoluobviněných na obchod s kokainem, jakož i na jejich „odbornost“. Ani samotná skutečnost, že nebyl zjištěn žádný z velkých odběratelů, či tvrzení o tom, že obviněný měl příjmy z tzv. šedé ekonomiky, či to, že jeho rodinné společnosti platily drahá motorová vozidla, nemůže nikterak zpochybnit správnost skutkových závěrů, které byly učiněny na základě širokého spektra shora uvedených usvědčujících důkazů. Uvedené je pak nutno zdůraznit zejména ve vztahu k polemice obviněného se zjištěními o obsahu balíčků s kokainem, jelikož obsah těchto balíčků nebyl v žádném případě určen pouze na základě kamerového záznamu, což označuje obviněný reduktivním způsobem za nemožné s odkazem na vyjádření jím oslovené znalkyně.

62. Nejvyšší soud nemohl shledat nikterak relevantním ani tvrzení o údajné nepřezkoumatelnosti, resp. přílišné „vágnosti“ skutkové věty, kteroužto vznesli obvinění Z. B., P. B., R. Q. a E. P. ve vztahu k jednání popsanému pod body I. a IV. výroku o vině. K danému Nejvyšší soud konstatuje, že ve smyslu § 120 odst. 3 tr. ř. musí soud ve výroku rozsudku, konkrétně v tzv. skutkové větě, uvést všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty příslušného zákonného ustanovení, podle kterého byl čin obviněného právně posouzen. Ve výrokové části rozsudku tedy nemusí být vyčerpány všechny ve věci zjištěné skutkové okolnosti. Je tedy třeba, aby výrok pojímal alespoň přiměřeně stručným vyjádřením všechny okolnosti relevantní z hlediska příslušné právní kvalifikace s tím, že dále může být rozveden v odůvodnění předmětného rozhodnutí.

63. Ve světle těchto požadavků výrok o vině uvedený pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně obstojí, jelikož skutková věta obsažená v jeho výroku o vině obsahuje veškerá rozhodná skutková zjištění, která umožňují daný skutek právně kvalifikovat jako trvající trestný čin podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Právě uvedené Nejvyšší soud zdůrazňuje především ve vztahu k námitce obviněného P. B., že data, kdy bylo s jednotlivými balíčky kokainu manipulováno, jsou popsána v bodě 112. odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze a nikoli v jeho výroku o vině, který obsahuje pouze souhrnný údaj, že bylo manipulováno s cca 17 kg směsi kokainu.

64. Identické je pak nutno zdůraznit rovněž k námitce obviněného E. P., kdy ačkoli Nejvyšší soud v souladu s odvolacím soudem shledal, že výroky uvedené pod body I. a IV. jsou stran popisu jednání jmenovaného obviněného obecnější, netrpí žádnou závažnou vadou, jelikož i v případě tohoto dovolatele obsahuje popis označených skutků veškerá rozhodná skutková zjištění odůvodňující závěr o naplnění zákonných znaků aplikovaných skutkových podstat jemu přisouzených trestných činů. Konkrétní jednání jmenovaného obviněného, jímž se podílel na trestné činnosti popsané pod bodem I., resp. zjištění, v čem spočívala jeho role v rámci této trestné činnosti, jsou podrobněji popsány pod body 116., 118.

a 119. odůvodnění rozsudku městského soudu. Z těchto vyplývá, že role jmenovaného obviněného v obchodu s kokainem spočívala v tom, že buď asistoval při rozdělování drogy či jako přímý uživatel kokainu ověřoval a testoval jeho kvalitu, zkoumal jej a na základě toho měl danou látku doporučit či nedoporučit k jejímu dalšímu prodeji. Za to byl odměňován ve více než 10 případech uživatelskými dávkami kokainu do 0,5 g, což vyplynulo jak z kamerových záznamů, tak z výpovědi obviněného P. B.. V tomto ohledu je tedy zcela irelevantní námitka obviněného P., podle níž se nepodílel na úpravách a míchání kokainu, z čehož je patrná jeho snaha o bagatelizaci svého jednání na pouhého pozorovatele, který byl toliko pasivně přítomen jednání ostatních obviněných.

Ačkoli obviněným P. poukazované fotografování finančních prostředků určených k nákupu drogy nelze ve shodě s jeho vyjádřením považovat za „podíl na jejím zobchodování“, v návaznosti na zapojení se do následného rozdělení drogy toto jeho jednání výstižně dokresluje úzké navázání jeho osoby na ostatní pachatele a důvěru, kterou k němu choval obviněný P. B. jako osoba s hlavní rolí v této trestné činnosti. Současně nelze pominout, že sám obviněný E. P. ve své výpovědi učiněné před soudem prvního stupně svoji pomocnou roli v obchodu s kokainem částečně doznal, když vypověděl o své přítomnosti u nakládání s kokainem, jeho testování a o tom, že po něm ostatní chtěli vědět, jaké má účinky a jaké je kvality, aby následně mohli rozhodnout o tom, zda se jedná o kokain vhodný k distribuci.

Obviněnému nebylo naopak nikterak přičítáno to, že by se měl účastnit vlastního prodeje drogy a byl tak zapojen do distribuce kokainu koncovým uživatelům. Se závěry soudů nižších stupňů se tak zcela míjí poukaz obviněného na jeho jazykovou vybavenost a výpovědi spoluobviněných R. Q. a P. B., kteří před soudem prvního stupně uvedli, že neví o zapojení obviněného P. do samotného prodeje kokainu, či „mixu“ na ředění kokainu, za který kokain - s ohledem na jím zvolený způsob jeho obhajoby - označoval obviněný P.

B. Popřel- li pak obviněný E. P.

rovněž vztah ke konopí a kokainu nalezeným v jím užívaném bytě, lze ve shodě se soudy nižších stupňů konstatovat, že to byl právě jmenovaný obviněný, který na přítomnost těchto látek v jím užívaném bytě při realizaci domovní prohlídky upozornil a přihlásil se k nim, přičemž z výše uvedených důkazů bylo zjevné, že byl drogami odměňován za výpomoc s testováním a rozdělováním kokainu, s nímž bylo manipulováno v podniku XY.

65. Pakliže obviněný E. P. v rámci svého mimořádného opravného prostředku dále namítl, že z provedených důkazů nebylo možno učinit závěr o jeho vině jednáním popsaným pod bodem IV. výroku o vině, nelze přehlédnout, že toto odmítnutí rozhodných skutkových zjištění fakticky neopřel o žádnou relevantní argumentaci a spokojil se zejména se zopakováním toho, že o přítomnosti střeliva v jím užívaném bytě nevěděl. Toto prosté zopakování obhajoby obviněného ovšem nelze považovat za jakkoli relevantní, jelikož tato obhajoba již byla spolehlivě vyvrácena důkazy provedenými ve věci, a to konkrétně výsledky domovní prohlídky realizované v jím užívaném bytě na adrese Praha XY – XY, XY, při které bylo střelivo nalezeno a současně bylo zjištěno, že bylo uloženo společně s osobními věcmi obviněného, konkrétně u jeho oblečení. S ohledem na tuto skutečnost nebylo třeba zkoumat vlastníka tohoto střeliva, jelikož jej bez ohledu na identitu vlastníka přechovával právě obviněný E. P., který byl nadto osobou znalou zacházení se zbraněmi, když mu byl obviněným P. B. za účelem jeho vyčištění svěřen k manipulaci samopal, kterak vhodně doplnil odvolací soud.

66. Identický závěr o irelevantnosti námitek odmítajících skutková zjištění soudu prvního stupně jako neprokázaných, lze učinit rovněž v případě námitek, jimiž obviněný Z. B. v rámci svého mimořádného opravného prostředku namítl, že z provedených důkazů nebylo možno učinit závěr o jeho vině jednáním popsaným pod bodem VI. výroku o vině. I tento obviněný svoji námitku opřel zejména o prosté odmítnutí skutkového stavu, konkrétně vědomého přechovávaní dokladů a srozumění s tím, že jsou tyto určeny k tomu, aby byly užity jako pravé, přičemž zcela ignoroval rozhodná skutková zjištění soudů nižších stupňů. V tomto ohledu je na místě poukázat na městským soudem zdůrazněné prvotní vyjádření obviněného Z. B., jenž při provádění prohlídky jiných prostor a pozemků dne 23. 11. 2021 výslovně uvedl, že předmětné doklady našel ve svém motorovém vozidle, tyto asi někomu vypadly, má je tam už dva měsíce, přičemž vozidlo měl v myčce, kde tyto doklady našli. Z tohoto vyjádření je zcela zřejmé, že jmenovaný obviněný o přítomnosti dokladů ve svém motorovém vozidle věděl, podle jeho vlastních slov je zde přechovával poměrně dlouhou dobu, přičemž soud prvního stupně neuvěřil, že by tomu bylo proto, že je zde zanechala jemu neznámá osoba, jelikož jsou tyto opatřeny fotografií jeho dobrého známého J. L. Známost s osobu vyobrazenou na zjevně padělaných dokladech obviněný nepopírá, přičemž pokud tyto přesto vědomě přechovával ve svém vozidle po delší dobu, jak plyne z jeho vlastního vyjádření učiněného při prohlídce jiných prostor, nepřichází s ohledem na skutečnost, že se jednalo o padělané doklady sloužící k prokázání totožnosti osoby a existenci řidičského oprávnění, v úvahu žádný jiný logický účel, se kterým by tyto mohly být zhotoveny dosud neustavenou osobou a drženy obviněným, než aby byly užity jako pravé osobou, jejíž fotografií byly dané doklady opatřeny.

67. Jde-li o obviněným Z. B. poukázané pochybení, kterého se dopustil Městský soud v Praze tím, že ve výroku o vině odkazem na konkrétní alineu příslušného zákonného ustanovení nespecifikoval, zákonné znaky které z variant skutkové podstaty přečinu podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku svým jednáním popsaným pod bodem VI. výroku o vině naplnil, je třeba konstatovat, že ani tuto námitku neshledal Nejvyšší soud za podřaditelnou pod kterýkoli ze zákonných dovolacích důvodů. V tomto ohledu lze poukázat na výše uvedená teoretická východiska shrnující požadavky ve smyslu § 120 odst. 3 tr. ř. a konstatovat, že výrok o vině z rozsudku Městského soudu v Praze obsahuje veškerá rozhodná skutková zjištění, která umožňují skutek popsaný pod tímto bodem právně kvalifikovat jako přečin podle § 348 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku. Zároveň je shledání naplnění zákonných znaků této skutkové podstaty soudem prvního stupně zjevné z tzv. právní věty jím učiněného výroku o vině. Za této situace nelze ani přes jisté nedostatky spočívající v absenci přesné konkretizace skutkové podstaty přečinu, jehož se obviněný dopustil jednáním popsaným pod bodem VI. výroku o vině, shledat poukazovaný výrok nejasným, natožpak aby jej bylo možno posoudit jako nepřezkoumatelný a byl tak vyžadován kasační zásah Nejvyššího soudu.

68. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), když platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má ryze procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové tedy není způsobilé naplnit obviněnými zvolený (ale ani žádný jiný) dovolací důvod. Nejvyšší soud v rámci své konstantní rozhodovací praxe doposud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Z bohaté judikatury lze v tomto směru poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, usnesení ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, usnesení ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1569/2014, a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 467/2016, podle nichž ani porušení zásady in dubio pro reo „…pokud nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy Nejvyšším soudem“.

69. Za dané situace lze ke zjištěnému skutkovému stavu v souladu s výše uvedeným znovu souhrnně konstatovat, že Městský soud v Praze posuzoval věrohodnost provedených důkazů důkladně a pečlivě, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodil shora uvedené skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny a § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Nejvyšší soud přitom s ohledem na výše uvedené v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry soudu prvního stupně neměly oporu v řádně provedených důkazech, přičemž k identickému závěru dospěl v napadeném rozhodnutí rovněž Vrchní soud v Praze jako soud odvolací. V nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo. Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění, kterak byla předložena všemi dovolateli v rámci jejich mimořádných opravných prostředků či jimi plošně učiněné odmítnutí veškerých skutkových zjištění či jejich části jakožto nepodložených, nemají v dané věci procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost. Za tohoto stavu tak Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, s nimiž se zcela ztotožnil i soud odvolací, a to při plném respektování práva obviněných na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu.

70. K dalším námitkám obviněného Z. B., jimiž tento brojí proti tomu, zda postačovalo, aby byl znalecký posudek Kriminalistického ústavu ze dne 27. 8. 2013 pořízený v jiné trestní věci proveden v nyní posuzované věci jako listinný důkaz bez toho, aniž by byl předvolán k výslechu jeho zpracovatel, resp. k obecně formulované podobně směřující námitce obviněného P. B., který nikterak nebrojí proti obsahu předmětného posudku, nýbrž namítá, že posudek z jiné věci zpracovaný před více než 10 lety nemohl vůbec posloužit soudu prvního stupně jako důkaz v této věci, Nejvyšší soud podotýká, že tyto výhrady jmenovaných obviněných stran procesní nepoužitelnosti důkazu, kterýžto podle jejich mínění nebyl proveden zákonným způsobem, jsou z hlediska jejich věcného podřazení pod shora uvedený dovolací důvod relevantní, nicméně je shledal neopodstatněnými.

71. V této souvislosti Nejvyšší soud v prvé řadě obecně ke zvolenému postupu soudu prvního stupně, který provedl znalecký posudek pořízený v jiné věci u hlavního líčení v nyní posuzované věci jako listinný důkaz podle § 213 tr. ř., a nikoliv jako znalecký posudek postupem podle § 211 odst. 5 tr. ř., podotýká, že v takovém případě nezáleží na tom, zda je znalecký posudek shodně odborně zaměřen či se vztahuje ke shodné osobě. Za dané situace se totiž z hlediska charakteru prováděného důkazu nejedná o znalecký posudek, nýbrž o listinný důkaz, pročež jeho zpracovatele lze vyslechnout pouze v postavení svědka (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.

3. 2024, sp. zn. 4 Tdo 75/2024). Současně je ovšem třeba zdůraznit, že chce-li soud provést znalecký posudek pořízený v jiné trestní věci jeho přečtením jako listinný důkaz postupem podle § 213 tr. ř., je takový postup možný jen ohledně znaleckého posudku, který nemá pro rozhodnutí soudu stěžejní význam (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2021, sp. zn. 11 Tdo 146/2021). Lze jej proto připustit v případech, kdy takový posudek duplicitně stvrzuje skutečnost vyplývající současně z jiného důkazu, nebo v případě, kdy jeho provedení slouží jen jako podklad pro zvážení otázky, zda v dané věci provést další dokazování.

72. K právě uvedenému je dále třeba konstatovat, že s identickou námitkou směřující proti přečtení znaleckého posudku vypracovaného v rámci jiné trestní věci se řádným způsobem vypořádal již soud druhého stupně v bodě 75. odůvodnění svého rozsudku. Nejvyšší soud přitom po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl - ve shodě s odvolacím soudem - k závěru, že soud prvního stupně postupoval v souladu s trestním řádem a respektoval všechna zákonná práva obviněných, když znalecký posudek pořízený v jiné trestní věci, jehož závěr měl v nyní posuzované věci sloužit toliko k potvrzení skutečností zjištěných na základě dalších důkazů, provedl v hlavním líčení jako listinný důkaz a umožnil obviněnému, aby se s ním seznámil a podle § 214 tr.

ř. se k němu též vyjádřil bez toho, aniž by shledal za nezbytné doplnit dokazování výslechem zpracovatele posudku v postavení svědka, resp. znalce. Své rozhodnutí o vině tak soud prvního stupně nezaložil na nepřípustném důkazu z hlediska zachování rovnosti stran při jeho provádění. V nyní posuzované věci totiž byla znaleckým zkoumáním, jehož výstupem byl znalecký posudek z jiné věci, řešena relativně jednoduchá otázka spočívající v prostém vážení sypkého materiálu obsaženého v balíčcích ve tvaru cihly obdobných rozměrů jako balíčky, které byly pozorovány na kamerovém záznamu pořízeném v rámci sledování osob a věci v podniku XY (tedy v nyní posuzované trestní věci) a jehož obal znečištěný kokainem byl v tomto podniku také nalezen.

Výsledek znaleckého zkoumání byl tedy zohledněn jakožto jedna ze skutečností důležitých pro zvážení naplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty souzeného trestného činu spočívajícího v rozsahu spáchané trestné činnosti. Samotný závěr o hmotnosti jednoho balíčku přitom Městský soud v Praze učinil již ve svém prvním rozhodnutí, které bylo následně zrušeno kasačním zásahem odvolacího soudu, a to zejména na základě výše zmíněných kamerových záznamů, zajištěného obalu jednoho z balíčků a fotografií dalších balíčků, jakož i zjištění týkajících se výše finančních prostředků, za něž byly balíčky s kokainem nakoupeny dne 26.

9. 2021. Tyto finanční prostředky totiž svojí výší odpovídaly částce, za níž bylo podle zjištění učiněných z komunikace vedené na platformě Sky možno pořídit právě jeden kilogram kokainu, přičemž v ostatních jednáních bylo nakládáno zpravidla s balíčky identického vzezření a velikosti.

73. Za této situace tak nelze postup soudu prvního stupně považovat za odporující výše uvedené judikatuře obecných soudů, jelikož znalecký posudek nesloužil jako stěžejní důkaz pro závěr o vině žádného z obviněných, nýbrž pouze podpořil závěr, k němuž Městský soud v Praze dospěl i bez něj, a to na základě dalších důkazů. Taktéž z obsahu samotného znaleckého posudku nebyly v nyní posuzované věci zjištěny žádné důvodné pochybnosti ohledně relevantnosti předmětného posudku pořízeného v jiné trestní věci s ohledem na jeho stáří, nebo jeho věcné správnosti vyžadující výslech znalce, neboť - jak již bylo konstatováno shora - otázku řešenou daným znaleckým zkoumáním lze považovat nejen za ryze podpůrnou, ale ve své podstatě i za triviální.

74. Ohledně argumentace obviněných Z. B., R. Q. a E. P., kterou jmenovaní obvinění podřadili pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., Nejvyšší soud uvádí, že žádná z jejich námitek neodpovídá jimi uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť v nich obvinění primárně – a to opětovně - negují rozhodná skutková zjištění soudu prvního stupně, na jejichž základě byl tímto soudem ustálen skutkový stav podrobně popsaný pod body I., IV. a VI. výroku o vině, a která zcela potvrdil i soud odvolací. Následně až v návaznosti na jimi požadovanou změnu skutkového stavu rozporují naplnění zákonných znaků skutkové podstaty jim přisouzených trestných činů. Nejvyšší soud tedy na tomto místě poukazuje na výše uvedené vypořádání skutkových námitek obviněných Z. B., R. Q. a E. P., a znovu zdůrazňuje, že soudy nižších stupňů zjevně postupovaly v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř., když zjistily skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Namítají-li tedy (opětovně) obvinění Z. B. a R. Q. ve svém dovolání ve vztahu k jednání uvedenému pod bodem I. výroku o vině, a to ve snaze zpochybnit právní kvalifikaci jim přisouzeného jednání, že nebyla prokázána podstatná část jejich jednání vymezeného Městským soudem v Praze pod tímto bodem, a to zejména co se týče množství kokainu, s nímž nakládali v podniku XY, nelze tyto námitky považovat ve vztahu k žádnému ze zákonem vymezených dovolacích důvodů za jakkoli relevantní. Identické je pak na místě konstatovat i stran námitek, jejichž prostřednictvím obviněný Z. B. uvedl, že nevěděl o přítomnosti padělaných dokladů ve svém motorovém vozidle a vědomě je tak nepřechovával v úmyslu, že jsou určeny k užití jako pravé, jakož i stran námitek, jejichž prostřednictvím obviněný E. P. ohledně jednání popsaného pod bodem I. výroku o vině odmítá závěr, že by měl jakýkoli podíl na obchodu s kokainem, či stran jednání popsaného pod bodem IV. výroku o vině sporuje závěr, že musel vědět o přítomnosti střeliva v jím užívaném bytě.

V.2 K dovolacím námitkám obviněného N. S.

75. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu dále zkoumal, zda i dovolání obviněného N. S. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování jeho obsahu, jakož i připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že jmenovaným obviněným vznesené dovolací námitky jsou formálně podřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze v té části, v níž tento namítá procesní nepoužitelnost důkazu v podobě přepisu komunikace z platformy Sky. Z obsahu dovolání jmenovaného obviněného je současně zřejmé, že všemi zbylými námitkami obviněný pouze opětovně rozporuje skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů stran jeho zapojení se do trestné činnosti popsané pod body II. a III. výroku o vině, když odmítá hodnocení téměř všech usvědčujících důkazů tak, jak bylo učiněno soudem prvního stupně. Žádná z těchto námitek však není – a to z níže rozvedených důvodů - ani formálně podřaditelná pod kterýkoli ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu § 265b odst. 1, odst. 2 tr. ř.

76. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak tento uplatnil obviněný N. S. v jeho první a druhé alternativě. K první z alternativ citovaného dovolacího důvodu spočívající v existenci zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů Nejvyšší soud předně znovu odkazuje na výše uvedená teoretická východiska, podle kterých je dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Jak již bylo konstatováno shora, těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní (zjevný) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. Za případ extrémního (zjevného) nesouladu přitom nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů nižších stupňů, splňující požadavky formulované v § 2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, přičemž z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám formální logiky ani požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

77. Z popsaných důvodů je tak nutno za irelevantní považovat námitky skutkového charakteru, jejichž prostřednictvím dovolatel N. S. nikterak věcně nebrojí proti tomu, že by soudem prvního stupně přijaté závěry vztahující se k jím vytýkaným jednáním nasvědčovaly jakémukoli extrémnímu (resp. zjevnému) rozporu mezi skutkovými zjištěními a skutečným stavem plynoucím z výsledků provedeného dokazování, tedy proti tomu, že by rozhodná skutková zjištění městského soudu neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo že by rozhodná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení z provedených důkazů nevyplývala, nebo byla dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna.

Podstata dovolací argumentace obviněného tedy netkví v osvědčení vad spočívajících v tom, že by skutková zjištění soudů projevující se v závěru o jeho vině přisouzenými trestnými činy neměla podklad v provedených důkazech, nýbrž ve snaze důkazy, z nichž soudy vyšly, zpochybnit a s odkazem na zásadu in dubio pro reo prosadit vlastní (pro jeho osobu příznivější) variantu průběhu skutkového děje. Takovéto námitky vznesené obviněným N. S. však s ohledem na jejich nepodřaditelnost nejen pod jím uplatněné, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod taxativně uvedený v § 265b odst. 1 tr.

ř., nebyly způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.

78. Dále je třeba zdůraznit, že popírá-li obviněný N. S. prokázání jednotlivých dílčích jednání popsaných pod bodem II. výroku o vině, činí tak v naprosté většině bez toho, aniž by vznesl jakoukoli vlastní argumentaci a maximálně s poukazem na výčet důkazů, které neměly soudy nižších stupňů k dispozici a z kterých tedy při svém meritorním rozhodnutí nevycházely. V poměrech projednávané trestní věci proto Nejvyšší soud k těmto námitkám zrekapituluje závěry soudu odvolacího, jenž se s nyní vznesenou skutkovou argumentací obviněného N.

S. řádně vypořádal v bodě 139. odůvodnění svého rozsudku, vycházeje přitom z přesvědčivých a věcně správných závěrů soudu prvního stupně. Podle těchto závěrů se jmenovaný obviněný v únoru 2021 podílel s původně spoluobviněným J. A. (nyní již pravomocně odsouzeným v samostatně vedené trestní věci) na nákupu dvou kilogramů kokainu ve Spolkové republice Německo, což bylo prokázáno zejména obsahem komunikace z platformy Sky, v níž obviněný pod přezdívkou NISSMQ komunikoval s J. A. nejen stran dovozu kokainu do České republiky, ale i ohledně následného skladování a jeho prodeji.

Obviněného bylo přitom jako osobu hovořící pod touto přezdívkou možno jednoznačně identifikovat, jelikož v předmětné komunikaci hovořil např. o svých rodinných příslušnících, přičemž sdělil také záměr uschovat 820.000 Kč u svého otce F. S., což korespondovalo s nálezem těchto peněz v domě otce obviněného. Dále se obviněný podílel, a to rovněž s původně spoluobviněným J. A., na prodeji kokainu osobě F. B., a to v období od září 2020 v celkovém množství minimálně 956, 1 gramů, do poloviny února 2021 v celkovém množství minimálně 956,1 gramů a dále v množství 87,585 gramů v první polovině února 2021, přičemž tato dílčí jednání byla prokázána zejména výpovědí svědka F.

B. učiněnou v této věci v přípravném řízení dne 13. 12. 2021, a nepřímo též prohlášením viny učiněným tímto (původně) spoluobviněným v samostatně vedené trestní věci a navazujícím odsuzujícím rozsudkem. Tyto důkazy pak byly podpořeny výsledky sledování osob a věci, jakož i lokalizací buněk mobilních telefonů, přičemž posledně prodaných 87,585 gramů z tohoto kokainu bylo zajištěno přímo u F. B. Tento kokain tak byl podroben znaleckému zkoumání, při němž byl na plastovém sáčku, v němž byl kokain uložen, nalezen otisk prstu obviněného R.

Q., který k danému vypověděl, že předmětný sáček s kokainem pouze uchopil poté, co jej před ním vytáhl obviněný N. S. z tašky. Konečně pak obviněný N. S. prodával a poskytoval kokain na území Prahy minimálně třem ustanoveným osobám, přičemž tato skutečnost byla potvrzena jednak výpovědí svědkyně V. J., jakož i obsahem zajištěné telefonické komunikace.

79. Obviněný pak ve svém dovolání ve vztahu k výsledkům dokazování věcně odůvodnil pouze námitky směřující proti výše popsanému dílčímu jednání spočívajícímu v obstarání dvou kilogramů kokainu ve Spolkové republice Německo a jeho následné distribuci. Zcela nelogická a prokazatelně vyvrácená je ovšem argumentace obviněného N. S., v níž se ve svém dovolání pokusil zpochybnit skutková zjištění soudu stran tohoto dílčího jednání tvrzením, že nebyl osobou komunikující na platformě Sky (a to na základě vlastního povrchního jazykového rozboru této komunikace), jakožto i argumentace stran toho, že nebyl zjištěn žádný jeho finanční prospěch.

K prvému z výše uvedených tvrzení lze v souladu se závěry soudů nižších stupňů dodat, že již z pohledu elementární logiky je z obsahu komunikace vedené na platformě Sky zřejmé, že v ní pod přezdívkou NISSMQ vystupovala pouze jedna osoba, jelikož obě strany této šifrované komunikace vždy vědí, s kým hovoří, aniž by se musely jakkoli identifikovat. Na uvedeném ničeho nemění ani to, pokud se strany navzájem oslovovaly vícero přezdívkami. Zároveň veškeré skutečnosti, o nichž je v této komunikaci hovořeno, zcela vylučují jako jejího účastníka vystupujícího pod přezdívkou NISSMQ jinou osobu než obviněného N.

S. Kromě již výše uvedeného lze k tomuto obsahu doplnit, že jmenovaný obviněný byl v této komunikaci oslovován přezdívkou Frenky, přičemž skutečnost, že se jedná právě o přezdívku obviněného N. S. byla potvrzena výpovědí svědků F. B. a L. Z. Pokud pak obviněný opětovně rozporoval závěry soudů nižších stupňů stran původu finančních částek nalezených v domě své rodiny a v bytě, jenž užíval se svojí přítelkyní, lze konstatovat, že zopakováním své obhajoby z předchozích fází trestního řízení nemohl v rámci dovolacího řízení tyto závěry jakkoli zpochybnit.

Soudy nižších stupňů totiž přesvědčivě zdůvodnily, proč neuvěřily tvrzení, že se jedná o finanční prostředky obviněného, jelikož tento v komunikaci na platformě Sky za prvé výslovně sdělil, že si prostředky ve výši 820.000 Kč uschová u svého otce, a za druhé byly finanční prostředky nalezené v bytě, který sdílel se svojí přítelkyní, uloženy v obálce, na níž byl nalezen otisk jeho prstu, a to přes jeho tvrzení, že o těchto penězích nic nevěděl. Přítelkyně obviněného - svědkyně V. J. přitom byla osobou bez legálních příjmů a zadluženou mnohamilionovými půjčkami, kterými řešila svoji dlouhodobě neutěšenou finanční situaci, pročež se jevilo zcela nereálným, že by se mohlo jednat o její vlastní finanční úspory.

80. Pokud pak obviněný N. S. ve vtahu k jednání popsanému pod bodem III. výroku o vině pouze zcela obecně namítl, že bez jeho vyjádření nebylo možno určit vlastníky zbraní, pak ani v tomto rozsahu jakoukoli věcnou argumentací fakticky nezpochybnil žádné z rozhodných skutkových zjištění městského soudu a nenamítal tedy existenci jakéhokoli, natožpak zjevného, rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními učiněnými na jejich základě. Takto obecně formulovanou námitku je tudíž na místě označit za zcela nepodřaditelnou pod kterýkoli ze zákonných dovolacích důvodů a toliko pro doplnění lze konstatovat, že k danému jednání provedl soud prvního stupně celou řadu důkazů, které následně vyhodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr.

ř., tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Jednalo se zejména o výsledky domovní prohlídky provedené v bytě v Praze, který obviněný obýval se svojí přítelkyní V. J. a kde bylo nalezeno předmětné střelivo, a dále o výsledky domovní prohlídky provedené v rodinném domě v Pardubicích. Zde totiž obviněný rovněž pobýval a v převážně jím užívaném pokoji byla zajištěna střelná zbraň, na níž byla zjištěna přítomnost DNA obsahující znaky DNA jeho osoby (u níž však nebylo možno zjistit shodu na úrovni individuální identifikace), jakož i mobilní telefon obviněného.

V tomto telefonu pak bylo odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů zjištěno video zbraně stejně značky, když dané video bylo zjevně natočeno v bytě v Praze, který obviněný užíval se svojí přítelkyní, a dále fotografie obviněného manipulujícího se zbraní. Dále bylo zkoumáním mobilního telefonu obviněného zjištěno, že jeho prostřednictvím byly na internetu vyhledávány názvy zbrojařských firem. Současně nelze přehlédnout, že otec obviněného F. S. a bratr obviněného M.

S. ve svých výpovědích z přípravného řízení popřeli, že by cokoli o střelné zbrani v jimi rovněž užívaném domě věděli. Video obviněného se zbraní v ruce pak bylo nalezeno také v mobilním telefonu původně spoluobviněného J. A., a zároveň byla k důkazu provedena zajištěná komunikace, v níž přítelkyně obviněného N. S. (svědkyně V. J.) po zásahu policie volala své matce, kterou informovala o tom, že u nich doma našla policie náboje, ale nenašli zbraň, neboť tu měl obviněný v domě v Pardubicích. Nejvyšší soud tedy stejně jako soudy nižších stupňů nemohl nikterak přisvědčit snaze obviněného bagatelizovat výše uvedené důkazy s poukazem na absenci jeho vlastního vyjádření, přičemž s ohledem na výše uvedené nelze než uzavřít, že skutková zjištění, na jejichž základě městský soud formuloval skutkový stav uvedený pod bodem III.

výroku o vině, mají plnou oporu v provedeném dokazování, přičemž kategoricky vylučují, že by zbraň a střelivo způsobem vymezeným pod poukazovaným bodem neoprávněně přechovávala osoba odlišná od obviněného N. S.

81. Za dané situace tak lze ke zjištěnému skutkovému stavu popsanému pod body II. a III. v souladu s výše uvedeným souhrnně konstatovat, že Městský soud v Praze i ve vztahu k těmto jednáním posuzoval věrohodnost provedených důkazů důkladně a pečlivě, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodil shora uvedené skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny, tedy v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř. zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry městského soudu neměly oporu v provedených důkazech, přičemž k identickému závěru dospěl v napadeném rozhodnutí rovněž Vrchní soud v Praze jako soud odvolací. V nyní posuzované věci se přitom ve vztahu k osobě obviněného N. S. nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo. Pouhá odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění obviněným N. S. tak nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost. Za tohoto stavu Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu. Ke svým skutkovým zjištěním následně městský soud přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry se Nejvyšší soud plně ztotožňuje.

82. Zatímco výše uvedené námitky obviněného N. S. nejsou pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě podřaditelné, neboť jejich obsah je výhradně polemický a fakticky nezpůsobilý odůvodnit ve věci namítaný „zjevný rozpor“, tak námitky, prostřednictvím kterých jmenovaný obviněný namítl procesní nepoužitelnost přepisu komunikace z platformy Sky, jsou formálně podřaditelné pod předmětný dovolací důvod v jeho druhé alternativě. Nicméně z níže rozvedených důvodů byl Nejvyšší soud nucen dané námitky obviněného odmítnout jako zjevně neopodstatněné a svým obsahem navíc i manipulativní, jelikož dovolatel již v jejich úvodu namítá, že se soudy nižších stupňů zákonností tohoto důkazu nikterak nezabývaly.

83. Obviněný tedy v jím podaném dovolání v prvé řadě zcela ignoruje a nikterak věcně nerozporuje závěry vyplývající z podrobného hodnocení obsahu předmětné komunikace obsaženého v bodech 102. až 108. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a v bodech 118. až 129. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. V rámci tohoto hodnocení přitom oba soudy nižších stupňů vyslovily svůj souhlas s vyjádřením obviněného stran toho, že přepis komunikace z platformy Sky představuje důkaz, jehož pořízením bylo zahraničními orgány činnými v trestním řízení zasaženo do telekomunikačního provozu způsobem obdobným odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

S poukazem na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k použití odposlechů z jiné trestní věci tedy podrobily tento důkaz hodnocení stran toho, zda byly naplněny všechny formální vnitrostátní předpoklady pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 a § 88a tr. ř., dále zda byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu podložen dostatečně důležitým zájmem, který odůvodňuje zásah do práva na soukromí, a že i v cizině k němu došlo způsobem srovnatelným se zákonnými podmínkami stanovenými českou právní úpravou.

Po podrobném vyhodnocení těchto otázek pak oba soudy nižších stupňů dospěly k závěru, že tyto podmínky stanovené judikaturou obecných soudů pro použití odposlechů nařízených v cizím státě jako důkazního prostředku v trestním řízení vedeném tuzemskými orgány činnými v trestním řízení byly splněny. Nejvyšší soud se přitom s výsledky výše uvedeného hodnocení v plné míře ztotožňuje, pročež považuje za dostatečné na toto hodnocení soudů nižších instancí v plné míře odkázat, a to mimo jiné s ohledem na skutečnost, že obviněný ve svém dovolání výše uvedené závěry soudů nižších stupňů nikterak věcně nerozporuje, nepředkládá vlastní argumentaci, jejímž prostřednictvím by snášel věcnou argumentaci stran případných důvodů nepoužitelnosti přepisu komunikace z platformy Sky, když se fakticky omezil pouze na vyjádření toho, že je i nadále přesvědčen, že na přepis telefonické komunikace poskytnutý ze zahraničí je nutno striktně nahlížet jako na výsledek odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu realizovaný tuzemskými orgány činnými v trestním řízení podle § 88 tr.

ř. a je tedy třeba na ně vztáhnout závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 789/2006.

84. V této souvislosti je třeba primárně zdůraznit fakt, že ačkoli se Nejvyšší soud stejně jako soudy nižších stupňů ztotožňuje se závěry obsaženými v obviněným odkazovaném nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 789/2006, podle kterého není přípustné, aby teprve na základě a prostřednictvím povoleného odposlechu byly získány informace o tom, zda se odposlouchávaná osoba dopustila protiprávního jednání, nejsou tyto závěry bezezbytku aplikovatelné na nyní řešený případ, a to s ohledem na odlišný charakter odposlechu, který nebyl pořízen na základě příkazu tuzemských soudů pro účely trestního řízení vedeného na území České republiky, nýbrž byl realizován zahraničními orgány činnými v trestním řízení a poté byl jeho výsledek předán tuzemským orgánům činným v trestním řízení.

Podle Nejvyššího soudu je přitom za stěžejní nutno označit skutečnost, že pokud odposlech nebyl realizován tuzemskými orgány činnými v trestním řízení, tak jejich jednáním při pouhém převzetí tohoto důkazu nemohlo dojít k zásahu do práva na soukromí obviněného garantovaného čl. 13 Listiny základních práv a svobod. Právě tato skutečnost je důvodem, proč je nutné pro zvážení použitelnosti odposlechu vzešlého z činnosti zahraničních orgánů činných v trestním řízení zkoumat naplnění podmínek vymezených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.

4. 2007, sp. zn. 11 Tz 129/2006, k okamžiku vydání příkazu, na jehož základě byl tento odposlech v zahraničí opatřen, jelikož právě v tomto okamžiku došlo k prolomení ústavního práva na ochranu soukromí, jehož legitimita s ohledem na veřejný zájem na zjištění trestných činů a jejich spravedlivém potrestání podléhá soudní kontrole, a který může mít za následek jeho procesní nepoužitelnost. Jelikož přepis komunikace z platformy Sky v tomto ohledu obstál, je na něj nutno nahlížet jako na použitelný důkaz a námitku obviněného v tomto ohledu tak Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnou.