11 Tdo 346/2023

11 Tdo 346/2023-3052

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2023 o dovolání obviněných 1. R. K., rozené T., nar. XY v XY, okres Jindřichův Hradec, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha Ruzyně, a 2. J. G., nar. XY v XY, Maďarská republika, státního příslušníka Slovenské republiky, trvale bytem Slovenská republika, XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2022, sp. zn. 11 To 73/2021, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 6/2020, t a k t o :

I. Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu se dovolání obviněné R. K. odmítá.

II. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. G. odmítá.

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2021, sp. zn. 10 T 6/2020, byli obviněná R. K. (dále též jen „obviněná“ či „dovolatelka“) pod body 1. a 2. a obviněný J. G. (dále též jen „obviněný“ či „dovolatel“) pod bodem 1. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.

2. Za uvedené jednání byla obviněná R. K. podle § 288 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku soudem prvního stupně odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Obviněné byl dále podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 68 odst. 1 a odst. 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 400 denních sazeb po 500,- Kč, tedy v celkové výši 200.000,- Kč a podle § 70 odst. 2 písm. a) a písm. b) tr. zákoníku trest propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části předmětného rozhodnutí. Obviněný J. G. pak byl za shora uvedené jednání soudem prvního stupně odsouzen podle § 288 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1 a odst. 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 400 denních sazeb po 300,- Kč, tedy v celkové výši 120.000,- Kč.

3. Výše uvedený rozsudek Městského soudu v Praze však právní moci

nenabyl, neboť proti němu podali odvolání jak obvinění J. G. a R. K., tak i státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, která tak učinila do výroku o trestu v neprospěch obviněné R. K. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 4. 4. 2022, sp. zn. 11 To 73/2021, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), písm. e), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání obviněné R. K. a státní zástupkyně částečně zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně, a to ohledně obviněné R. K. v celém výroku o trestu. Citovaným rozsudkem pak byla obviněná R. K. za splnění podmínek podle § 259 odst. 3 tr. řádu odvolacím soudem odsouzena podle § 288 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Současně byl obviněné podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1 a odst. 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 400 denních sazeb po 500,- Kč, tedy v celkové výši 200.000,- Kč, a podle § 70 odst. 2 písm. a) a písm. b) tr. zákoníku trest propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části předmětného rozhodnutí. Naopak v ostatních výrocích zůstal výše označený rozsudek Městského soudu v Praze nezměněn, když odvolání obviněného J. G. bylo odvolacím soudem podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.

4. Podle skutkových zjištění Městského soudu v Praze se obvinění R. K. a J. G. dopustili předmětné trestné činnosti společně s dalšími osobami (a to se spoluobviněnými Ch. D. K. a L. M.) tím, že:

1. R. K., Ch. D. K., J. G. a G. V., nar. XY, samostatně trestně stíhaný ve Slovenské republice, se v blíže nezjištěném období do 18. 5. 2019, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů jako členové organizované skupiny osob působící přinejmenším na území České a Slovenské republiky, vedeni společným záměrem, se podíleli na organizování a realizaci dovozu látek s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem ze Slovenské republiky do České republiky, kdy G. V. látky obstarával a dovážel, J. G. byl kurýrem, R. K. a Ch. D. K. organizovali dovoz i distribuci, přechovávali tyto látky nejméně v místě svého bydliště na adrese XY a v místě jimi provozovaného obchodu na adrese XY, a následně na území hlavního města Prahy a dalších místech tyto látky prodávali koncovým uživatelům, kdy:

I. R. K. nejméně od 4. 9. 2017 do 10. 6. 2018, tedy po dobu, kdy byl její manžel Ch. D. K. ve výkonu trestu odnětí svobody, organizovala dovoz a distribuci látek s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem, kdy přes aplikaci Telegram či jinou podobnou aplikaci objednala tyto látky u G. V., který je měl od svého dosud neustanoveného dodavatele z Bulharska, stejným způsobem se následně domluvila na dodání těchto látek ze Slovenské republiky do

České republiky prostřednictvím J. G., který používal motorové vozidlo tov. zn. Audi A4, MPZ: XY, v jednom případě dne 26. 9. 2017 je přivezl sám G. V. vozidlem tov. zn. Hyundai, RZ: XY, načež R. K. nejméně v sedmi případech po předchozí domluvě převzala na parkovišti u obchodního centra XY zásilku v podobě balíku či tašky, v nichž bylo přesně nezjištěné množství přesně nezjištěných látek s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem, kdy předávky proběhly konkrétně dne 25. 8. 2017 v 15:00 hodin, dne 26.

9. 2017 v 11:57 hodin, dne 9. 11. 2017 v 11:39 hodin, dne 19. 12. 2017 v 13:53 hodin, dne 22. 1. 2018 v 12:38 hodin, dne 2. 2. 2018 v 11:22 hodin, dne 13. 4. 2018 v 12:06 hodin, načež obviněná R. K. si uložila zásilky do svého vozidla tov. zn. Audi Q7, RZ: XY, při poslední předávce již do vozidla tov. zn. Škoda Superb, RZ: XY, a předala za to hotovost v nezjištěné výši, přičemž R. K. tyto látky následně na území hlavního města XY prodávala koncovým uživatelům, a to nejméně osobám: Z. B., nar. XY, M.

J., nar. XY,

V. K., nar. XY, J. K., nar. XY, J. R., nar. XY, Z. Š., nar. XY, M. V., nar. XY, J. V., nar. XY, P. Z., nar. XY, a dalším dosud neustanoveným osobám,

II. R. K. a Ch. D. K. od 11. 6. 2018 do 18. 5. 2019 organizovali dovoz a distribuci látek s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem, přičemž přes aplikaci Telegram či jinou podobnou aplikaci objednali tyto látky u G. V., který je měl od svého dosud neustanoveného dodavatele z Bulharska, stejným způsobem se následně domluvili na dodání těchto látek prostřednictvím J. G., který používal motorové vozidlo tov. zn. Audi A4, MPZ: XY, přičemž R. K. společně s Ch. D. K.

nejméně ve čtyřech případech převzali na parkovišti u obchodního centra XY a v jednom případě u čerpací stanice OMV na XY v XY, v blízkosti obchodního centra XY, zásilku v podobě balíku či tašky s přesně nezjištěným množstvím přesně nezjištěných látek s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem, kdy předávky proběhly konkrétně dne 26. 6. 2018 ve 12:14 hodin, dne 5. 10. 2018 ve 12:23 hodin, dne 1. 11. 2018 v 11:41 hodin, dne 8. 2. 2019 ve 11:46 hodin, dne 7. 4. 2019 ve 11:45 hodin, načež obvinění manželé K. si uložili zásilky do svého vozidla tov. zn. Škoda Superb, RZ: XY, a předali za to obviněnému J. G. hotovost v nezjištěné výši, přičemž R. K. a Ch. D. K. tyto látky, které od G. V. prostřednictvím J. G., koupili, přechovávali ve svém bytě v XY na XY, kdy dne 19. 5. 2019 měli v bytě konkrétně:

- 8 ks ampulí přípravku Deca P s obsahem látky testosteron propionát a testosteron cypionát,

- 8 ks ampulí přípravku Drosta P s obsahem látky testosteron propionát a testosteron cypionát,

- 2 ks ampulí přípravku Primobol s obsahem látky methenolon enantát, - 11 ks ampulí přípravku Testobolin s obsahem látky testosteron enantát, - 1 ks ampule přípravku Boldenone 250 s obsahem látky testosteron propionát a boldenon undecanoát,

- 1 ks ampule Testorapid s obsahem látky testosteron propionát, - 1 ks ampule přípravku MAST s obsahem látky drostanolon propionát, - 30 ks tablet přípravku Tamoksifen s obsahem látky tamoxifen citrát, - 50 ks tablet přípravku Anastrozole s obsahem látky anastrozol, - 5 ks tablet přípravku deklarovaného jako Proviron, kdy se jednalo o mikrokrystalickou celulózu bez AS deklarovaného na lékovce, - 100 ks tablet přípravku DI-ANABOL-20 s obsahem látky metandienon, - 90 ks kapslí přípravku Geranabol s obsahem látky 1,3 – dimethylamylamim (DMMA), kdy tato látka není v nařízení vlády č. 454/2009 Sb. z., ale jedná se o látku, která je zakázána v USA i EU, - 93 ks tablet přípravku s neuvedeným názvem s obsahem látky sibutramin, kdy tato látka není v nařízení vlády č. 454/2009 Sb. z., ale jedná se o látku, která není v České republice ze strany Státního ústavu pro kontrolu léčiv registrována a je zakázáno její uvádění na trh, - 3 ks tablet přípravku s neuvedeným názvem s obsahem látky tadalafil, kdy tato látka není v nařízení vlády č. 454/2009 Sb. z., ale jedná se o látku využívanou k léčbě erektivní dysfunkce a není Státním ústavem pro kontrolu léčiv registrována, přičemž registrované přípravky s touto účinnou látkou jsou jen na lékařský předpis, a následně předmětné látky prodávali na různých místech území hlavního města XY koncovým uživatelům, a to nejméně osobám M.

L. B., nar. XY, P. D., nar. XY, V. K., nar. XY, R. S., nar. XY; J. Š., nar. XY, I. T., nar. XY, M. V., nar. XY, P. Z., nar. XY, Z. Š., nar. XY, a dalším dosud neustanoveným odběratelům, přičemž dne 16. 1. 2019, přibližně v čase 12:47 hodin až 13:34 hodin, prodal za nezjištěnou finanční částku Ch. D. K. v prostoru obchodu na adrese XY Z. Š.

látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem, a to konkrétně: - 4 x 200 tablet přípravku Stanzol s obsahem látky stanozolol, - 4 balení (ampule) á 10 ml přípravku Decanoate 250 s obsahem látky testosteron propionát, testosteron enantát a nandrolon decanoát, - 4 balení (amplule) á 10 ml přípravku Sustanon 300 s obsahem látky testosteron proionát, testosteron isokaproát a testosteron dekanoát, - 7 balení (ampulí) á 10 ml přípravku Testosterone Propionate U. S. P. s obsahem látky testosteron propionát, - 2 balení (ampule) á 10 ml přípravku Tri -Trenbolone 200 s obsahem látky trenbolon acetát, trenbolon enantát a testosterone propionát, - 1 balení á 200 tablet přípravku Methandienone Magma s obsahem látky methandienon, a

- 1 balení á 90 tablet přípravku Turanabol a obsahem látky

4-Chlordehydromethyltestosteron,

III. R. K. společně s Ch. D. K. v blíže nezjištěné době před 17. 5. 2019, přes aplikaci Telegram či jinou podobnou aplikaci, objednali nedovolené látky u G. V., který je měl od svého dosud neustanoveného dodavatele z Bulharska, stejným způsobem se následně domluvili na dodání této zásilky přes kurýra J. G., který dne 17. 5. 2019 přivezl vlakem EC 172 Hungaria ze Slovenské republiky do České republiky níže uvedené látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem, konkrétně:

- 15 ks krabiček s obsahem celkem 15 ks ampulí přípravku Drostanolone 150 s obsahem látky dromostanolon propionát a testosteron propionát, - 20 ks krabiček s obsahem celkem 20 ks ampulí přípravku Decanoate 250 s obsahem látky nandrolon decanoát, testosteron enantát a testosteron propionát, - 10 ks krabiček s blistry s obsahem celkem 1000 ks tablet přípravku Turanabol s obsahem látky methandrostenolon (methandienon), - 40 ks plastových dóz s obsahem celkem 4000 ks tablet přípravku Stanozol 10 s obsahem látky stanozol, - 20 ks plastových dóz s obsahem celkem 1000 ks tablet přípravku Oxan s obsahem látky oxandrolon,

- 5 ks krabiček s blistry s obsahem celkem 250 ks tablet přípravku Proviron, kdy se jednalo o mikrokrystalickou celulózu bez AS deklarovaného na lékovce,

- 10 ks krabiček s blistry s obsahem celkem 40 ks tablet přípravku Kamagra-100 (kulaté růžovožluté s prázdným středem) a 50 blistrů bez krabičky s obsahem celkem 200 ks tablet přípravku Kamagra-100 (kosočtverec zelený), s obsahem látky sildenafil citrát, který není v nařízení vlády č. 454/2009 Sb.

z., ale jde o specifický inhibitor fosfordiesterázy-5 a využívá se k léčbě erektivní dysfunkce, přičemž tyto léčivé přípravky nejsou dle databáze vedené Státním ústavem pro kontrolu léčiv registrovány v ČR a všechny přípravky s touto účinnou látkou jsou vázané na lékařský předpis, - 30 ks krabiček s obsahem celkem 30 ks ampulí přípravku Propionate 150 s obsahem látky testosteron propionát, - 25 ks krabiček s obsahem celkem 25 ks ampulek s práškem přípravku Pregnyl s obsahem látky, kterou nebylo možné dostupnou instrumentací analyzovat, přičemž pregnyl běžně obsahuje hormon gonadotropin, který se získává z moči těhotných žen,

- 20 ks krabiček s obsahem celkem 30 ks ampulí přípravku Cypionate 300 s obsahem látky testosteron cypionát a testosteron propionát, - 15 ks krabiček s obsahem celkem 15 ks ampulí přípravku Acetate 50 s obsahem látky trenbolon acetát a testosteron propionát, - 20 ks krabiček s obsahem celkem 20 ks ampulí přípravku Enanthate 250 s obsahem látky testosteron enanthát a testosteron propionát, - 15 ks krabiček s blistry s obsahem celkem 750 ks tablet přípravku Clomiphene citrate USP s obsahem látky klomifen, - 9 ks krabiček s blistry s obsahem celkem 450 tablet přípravku Liothree s obsahem látky liothyronin,

- 2 ks plastových dóz s obsahem celkem 180 tablet přípravku Geranabol s obsahem látky 1,3 –dimethylamylamim (DMMA), kdy tato látka není v nařízení vlády č. 454/2009 Sb. z., ale jedná se o látku, která je zakázána v USA i EU, - 50 ks krabiček s obsahem celkem 50 ks ampulí přípravku Sustanon 300 s obsahem látky testosteron propionát, testosteron isocaprát, testosteron enanthát a testosteron cypionát,

- 20 ks krabiček s obsahem celkem 20 ks ampulí přípravku Tri-Trenbolone 200 s obsahem látky trenbolon acetát, testosteron propionát a testosteron enanthát, kdy tyto látky nejprve uložil do svého pokoje č. XY v hotelu XY na adrese XY, a dne 18. 5. 2019 v 18:40 hodin je přímo v pokoji předal osobě Ch. D. K., který mu za ně zaplatil částku 190.600 Kč, zatímco R. K. při předání čekala dole v hotelu, přičemž výše uvedené látky, pokud není uvedeno jinak, jsou uvedeny v příloze 1 „Látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem“ k nařízení vlády č. 454/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem a jaké je jejich větší množství, a co se pro účely trestního zákoníku považuje za metodu spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku v lidském organismu a za jiné metody s dopingovým účinkem, a obvinění R.

K., Ch. D. K. a J. G. se výše uvedeného jednání dopustili, ačkoli věděli, že nedisponují jakýmkoli oprávněním nakládat s látkami s anabolickým a jiným hormonálním účinkem, byla jim známá povaha těchto látek, takto jednali s vědomím, že nakládání s látkami s anabolickým a jiným hormonálním účinkem je nezákonné a činili tak v úmyslu získat prospěch z prodeje těchto látek,

2. L. M. v blíže nezjištěné době od listopadu 2015 do 11. 6. 2018 v XY ve Slovenské republice objednal u dosud neustanoveného muže s křestním jménem R. za částku 5.000 EUR přesně nezjištěné látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem, nejméně pak stanozolol, oxandrolon a metandienon, přičemž dodavatel pak tyto látky L. M. dovezl do České republiky, kde obviněný M. tyto látky nejméně v osmi případech prodal na různých místech na území hlavního města XY, nejméně v galerii XY a u XY v XY, R. K., která mu při každém nákupu za látky zaplatila částku v rozmezí od 10.000 Kč do 30.000 Kč, kdy šlo o prodej přesně nezjištěného množství látek nejméně stanozolol, oxandrolon, testosteron a metandienon, a L. M. byl obeznámen se skutečností, že R. K. od něj tyto látky kupovala za účelem jejich distribuce ke koncovým uživatelům, přičemž tyto látky jsou uvedeny v příloze 1 „Látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem“ k nařízení vlády č. 454/2009 Sb. z., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem a jaké je jejich větší množství, a co se pro účely trestního zákoníku považuje za metodu spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku v lidském organismu a za jiné metody s dopingovým účinkem, a L. M. a R. K. se výše uvedeného jednání dopustili, ačkoli věděli, že nedisponují jakýmkoli oprávněním nakládat s látkami s anabolickým a jiným hormonálním účinkem, a byla jim známá povaha těchto látek, takto jednali s vědomím, že nakládání s látkami s anabolickým a jiným hormonálním účinkem je nezákonné a činili tak v úmyslu získat prospěch z prodeje těchto látek.

II. Jednotlivá dovolání a vyjádření k nim

5. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2022, sp. zn. 11 To 73/2021, napadla obviněná R. K. dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, a to pouze ve výroku o trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněná odkázala na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. h) a písm. i) tr. řádu, ve zněním účinném od 1. 1. 2022, neboť podle jejího názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a obviněné byl zároveň uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo jí byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou.

6. Dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku s odkazem na četnou literaturu a judikaturu vztahující se k otázce možnosti přezkumu nepřiměřenosti uloženého trestu Nejvyšším soudem namítla, že podle jejího mínění odvolací soud do hodnocení podmínek, které měly či neměly vést k nezbytnosti uložit nepodmíněný trest, nedostatečně promítl její upřímnou lítost, dopad, jaký na ni mělo absolvování tříměsíční vazby, samotné trestní řízení, její roli spolupracující obviněné, resp. její podíl na usvědčení ostatních obviněných, jakožto i skutečnost, že obviněná páchala trestnou činnost pod vlivem osobního vztahu a emotivní závislosti na spoluobviněném Ch. D. K. Podle obviněné pak nebyl při ukládání trestu rovněž dostatečně zohledněn ani její zdravotní stav, který ji vyvolává bolestivé prožitky a ztěžuje otěhotnění, k čemuž učinila přílohou svého dovolání relevantní lékařské zprávy. Obviněná dále porovnává odůvodnění trestů uložených její osobě a spoluobviněnému Ch. D. K., a to zejména v kontextu toho, jaké přitěžující okolnosti u nich byly shledány, přičemž rovněž ve světle těchto konstatuje, že jí uložený nepodmíněný trest odnětí svobody nedostatečně reflektuje požadavek vyváženosti mezi represivní a výchovnou stránkou trestu, pročež bylo na místě přistoupit k uložení trestu mírnějšího.

7. Závěrem svého dovolání proto obviněná R. K. navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a sám rozhodl tak, že trest odnětí svobody ve výměře dvou let uloží s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání pěti let, popřípadě tento trest svobody podmíněně odloží s dohledem, eventuálně pak navrhuje, aby Nejvyšší soud po zrušení napadeného rozhodnutí přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Obviněná dále navrhla, aby Nejvyšší soud před rozhodnutím o jejím dovolání podle § 265o odst. 1 tr. řádu odložil výkon napadeného rozhodnutí.

8. Rovněž obviněný J. G. podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl nejen shora citované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, ale i jemu předcházející rozhodnutí Městského soudu v Praze, a to v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž obviněný namítá rovněž porušení svého práva na spravedlivý proces.

9. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný J. G. namítá, že ze spisového materiálu nelze ohledně jeho jednání dojít k závěru, že by byla naplněna subjektivní stránka zločinu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Dovolatel totiž zpochybňuje závěr soudů ohledně jeho úmyslu nebo nedbalosti spáchat trestnou činnost a uvádí, že nebylo dostatečně prokázáno, že by znal obsah jím přepravovaných zásilek a věděl, že jeho jednání může mít za následek nakládání s látkami s hormonálním účinkem. Dovolatel dále uvádí, že jediným důkazem, který byl v celém řízení v jeho neprospěch proveden, je fotografie čtverečkovaného papíru s textem, který údajně má být seznamem zakázaných látek. Dovolatel ovšem neví, jak se v mobilním telefonu uvedená fotografie pořízená dne 10. 8. 2017 ocitla a měl zato, že se jednalo o fotografii podpůrných látek pořízenou v čekárně u lékaře. Jaká je souvislost mezi fotografií, případnou vědomostí o zakázaných látkách a souzeného jednání podle obviněného není zřejmé, pročež má dovolatel zato, že důkazní situace je taková, že bylo na místě rozhodnout podle zásady in dubio pro reo, k čemuž odkazuje např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2006, sp. zn. 11 Tdo 1015/2006, a konstantní judikaturu Ústavního soudu České republiky, a to konkrétně na nález ze dne 6. 3. 2020, sp. zn. II. ÚS 2929/18. Tato zásada byla přitom podle názoru dovolatele oběma soudy absolutně ignorována, jelikož veškeré důkazy byly soudy hodnoceny výrazně v jeho neprospěch, skutkové závěry učiněné v dané věci se opírají zejména o spekulace či fabulace a obě napadená rozhodnutí nesplňují náležitosti uvedené v § 2 a § 125 odst. 1 tr. řádu.

10. V rámci námitky stran nepřípustných spekulací při formování závěrů nalézacího soudu obviněný poukazuje na skutečnost, že tímto soudem bylo zpochybňováno, že nemohl nevědět a nemít podezření o obsahu důkladně zabalených balíků a o možné nezákonnosti jeho jednání, a to s ohledem na četnost předávek a jejich průběhu. Nalézací soud dále opřel své závěry o existenci blízkého vztahu mezi dovolatelem a osobou G. V., pro něhož balíky vozil, jakož i o odlišný způsob zabalení zásilky předané v XY v hotelu XY. Městský soud v Praze přitom užívá výrazy jako „značně zpochybňuje“, „jeví se nepravděpodobné“, „s vysokou pravděpodobností“, „méně pravděpodobné“, „mělo v něm vzbudit jistou míru podezření“ atd., které v návaznosti na další text a údaje nemohou vytvořit základ pro jistotu stran toho, že dovolatel věděl o tom, co předává spoluobviněné R. K. či Ch. D. K. O absenci jeho povědomí o obsahu balíků přitom podle jeho mínění vypovídá i to, že předávky byly realizovány na veřejném místě a za dozoru kamer. Dále podle obviněného nebyl vzat v úvahu ani téměř rodinný vztah mezi dovolatelem a G. V., vysoká míra důvěry, kterou dovolatel vůči této osobě choval a míra jeho angažovanosti v rodinném životě G. V.

11. Rovněž i další skutkové závěry ohledně předání kufříku v pražském hotelu XY, o které se opírá odůvodnění rozsudku, jsou podle obviněného jen spekulacemi, přičemž ze způsobu popisu jednání je podle něho zřejmá jednoznačná snaha jej poškodit a znevěrohodnit pouze na základě jeho chování po návratu do restaurace hotelu po předání balíku, a to s odkazem na nesprávnou interpretaci a citaci výpovědi svědkyně P. K. Jako fabulaci označuje obviněný rovněž závěr obou soudů, že balík předávaný v hotelu XY nebyl zabalený proto, že nebylo nutné se obávat veřejnosti, jak tomu bylo při předávkách na parkovišti, jakož i názor, že za situace, kdy by G. V. a spoluobviněný Ch. D. K. měli za to, že dovolatel neví, co vozí, tak by i poslední zásilku nepochybně zabalili, aby nebylo možné zjistit její obsah.

12. Nesprávnost rozsudku spatřuje dovolatel též v rozporu mezi tvrzeními obsaženými v jednotlivých částech výroku rozsudku nalézacího soudu, kde je sám uveden jako kurýr, ale současně i jako osoba, která předmětné látky prodávala, což z dokazování ani z žádného jiného výroku o vině nevyplývá, když sám v žádném případě uvedené látky neprodával. Byl-li označen za kurýra, pak nemohl být logicky prodejcem, neboť kurýr nikdy není vlastníkem převáženého zboží.

13. Závěrem svého podání proto obviněný J. G. navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání, zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i Městského soudu v Praze, a následně sám rozhodl tak, že jej zprostí podané obžaloby, eventuálně aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

14. K podaným dovoláním obou výše jmenovaných obviněných zaslala svá písemná stanoviska ze dne 19. 9. 2022, sp. zn. 1 NZO 739/2022-12, a ze dne 20. 10. 2022, sp. zn. 1 NZO 739/2022-53, státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která k dovolání obviněného J. G. předně konstatovala, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a byly tedy již vypořádány soudy nižších stupňů. Podle státní zástupkyně je přitom možno odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s hodnocením provedených důkazů. Přitom z protiprávního jednání obviněného J. G. zcela jednoznačně usvědčila řada důkazů, z nichž podle státní zástupkyně nade vší pochybnost vyplynulo, že věděl, jaké látky dále prodává, pročež je právní kvalifikace jeho jednání zcela přiléhavá, neboť neoprávněně ve větším množství dovezl a jinému prodal látku s anabolickým a jiným hormonálním účinkem za jiným než léčebným účelem a tohoto jednání se dopustil ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.

15. K dovolání obviněné R. K. pak státní zástupkyně uvedla, že se plně ztotožňuje s názorem druhoinstančního soudu, dle kterého spolupracující obviněné R. K. přitěžuje, že spáchala trestný čin s rozmyslem ze ziskuchtivosti, ve větším rozsahu trestným činem získala vyšší prospěch a páchala jej po delší dobu. Od září 2017 do června 2018, kdy byl její tehdejší manžel - spoluobviněný Ch. D. K. ve výkonu trestu odnětí svobody, pak byla míra její aktivity značná, neboť de facto převzala jeho roli, přičemž po jeho propuštění dále pomáhala spoluobviněnému tím, že řídila osobní motorová vozidla, kde se převážela anabolika a látky s hormonálním účinkem, načež v těchto vozidlech docházelo i k distribuci těchto zakázaných látek. Žádné objektivní okolnosti ji nebránily v tom, aby se svobodně rozhodla, že s činností v této organizované skupině působící ve více státech skončí a začne vést řádný život. V důsledku těchto skutečností lze i po zohlednění polehčujících okolností podle státní zástupkyně považovat trest uložený obviněné R. K., a to výrazně pod spodní hranicí zákonné trestní sazby za použití moderačního ustanovení § 58 odst. 5 tr. zákoníku, za zcela přiměřený všem zákonným hlediskům rozhodným pro ukládání trestu.

16. Státní zástupkyně závěrem k dovoláním obou obviněných uvedla, že napadené rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarované důvody dovolání naplněny nebyly. Za tohoto stavu státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud obě podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněná.

17. Vyjádření státní zástupkyně k dovoláním podaným obviněnými byla následně Nejvyšším soudem zaslána obhájcům obou obviněných k jejich případným replikám, které však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaných dovoláních nebyly tomuto soudu nikterak předloženy.

III. Přípustnost dovolání R. K.

18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněné R. K. přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu, načež dospěl k závěru, že dovolání obviněné R. K. bylo podána opožděně.

19. Podle § 265e odst. 1 tr. řádu se dovolání podává u soudu, který rozhodl v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. V odstavci 2 téhož ustanovení pak zákon stanoví, že při doručování rozhodnutí jak obviněnému, tak i jeho obhájci (a opatrovníku), běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle § 265e odst. 3 tr. řádu je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Podle § 265e odst. 4 tr. řádu není navrácení lhůty k podání dovolání přípustné.

20. Z předloženého trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2022, sp. zn. 11 To 73/2021, jako rozhodnutí soudu druhého stupně, proti kterému dovolání směřuje, bylo obviněné R. K. řádně doručeno dne 12. 7. 2022 (viz doručenka na č. l. 2691 trestního spisu). Obhájkyni obviněné, JUDr. Evě Benešové LL.M., Ph.D., pak byl předmětný rozsudek odvolacího soudu doručen okamžikem přihlášení do datové schránky, tj. dne 5. 7. 2022 (viz potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l. 2691 trestního spisu). S ohledem na výše uvedené je tedy zcela mimo jakoukoli pochybnost, že v posuzovaném případě počala v souladu s § 265e odst. 2 tr. řádu běžet zákonná dvouměsíční lhůta pro podání dovolání dne 12. 7. 2022 (tedy dnem pozdějšího doručení rozhodnutí soudu druhého stupně, a to osobě obviněné R. K.). Podle § 60 odst. 2, odst. 3 tr. řádu, upravujícího počítání lhůt, byl posledním dnem lhůty pro podání dovolání den 12. 9. 2022 jakožto pracovní den, který svým číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Dovolání obviněné R. K., které jejím jménem předložil obhájce JUDr. Ivan Krutský, CSc., bylo vypracováno dne 13. 9. 2022 a v elektronické podobě zasláno i doručeno ještě téhož dne do datové schránky Městského soudu v Praze. Následně bylo dne 14. 9. 2022 toto dovolání jmenovaným obhájcem podáno též prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (viz č. l. 2832 až 2848 a 2849 až 2872 trestního spisu). Za tohoto stavu je proto zcela zřejmé, že dovolání výše jmenované obviněné bylo podáno až po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty, byť o pouhý jeden den.

IV. Přípustnost dovolání obviněného J. G.

21. Rovněž ve vztahu k dovolání obviněného J. G. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) primárně zjišťoval, zda je toto dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dané dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

22. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

V. Důvodnost dovolání obviněného J. G.

23. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona (ať již ve znění účinném do 31. 12. 2021 nebo ve znění účinném od 1. 1. 2022), jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

24. V souvislosti s obviněným uplatněnými námitkami Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [s účinností od 1. 1. 2022 nově § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu] byl dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívala na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích bylo možné namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo nebo šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které bylo možné podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

25. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumával, a ani nadále nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto je třeba situace, na něž dopadalo ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy

provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.

26. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, zákon vyžadoval, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž byl popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítal, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.

27. V době rozhodování Nejvyššího soudu o podaném dovolání je již od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž je dovolací důvod původně uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 – v nezměněné dikci - vymezen v písmenu h) téhož ustanovení a dovolací důvod původně uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, je v nezměněné dikci nově vymezen v písmenu m) téhož ustanovení. Citovanou novelou pak byl do ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu pod písmenem g) vložen nový dovolací důvod spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Cílem tohoto dovolacího důvodu přitom byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. řádu. Tento do zákona nově zařazený dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno).

28. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.

29. Podle zásady platné pro trestní řízení, podle které se procesní úkony zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), je Nejvyšší soud při svém rozhodování v dovolacím řízení realizovaném po 1. 1. 2022 povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinné v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 Sb. (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Současně platí, že rozsah, stejně jako důvody podaného dovolání lze měnit jen po dobu trvání zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 265f odst. 2 tr. řádu).

30. Ze spisového materiálu vyplynulo, že osobě obviněného J. G. lhůta k podání dovolání v nyní posuzované věci uplynula po datu 1. 1. 2022, tj. po účinnosti výše označené novely trestního řádu. Dovolatel však ve svém podání odkázal na dovolací důvody ve znění účinném před účinností novely provedené zákonem č. 220/2021 Sb. Z právě uvedeného je tedy zjevné, že se obviněný a jeho obhajoba dopustily formálního pochybení stran řádného označení dovolacích důvodů podle v té době účinného znění trestního řádu. Jelikož však námitky dovolatele po obsahové stránce směřují proti skutkovému stavu, a tedy formálně odpovídají platným dovolacím důvodům uvedeným nyní v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, Nejvyšší soud předmětné písemné podání obviněného řádně projednal, byť s poukazem na toto formální pochybení.

31. Mimo to Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy „práva na spravedlivý proces“ vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

VI. K meritu dovolání obviněného J. G.

32. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného J. G. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněným, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, jež jsou taxativně uvedeny v § 265b odst. 1 tr. řádu. Obviněný totiž prostřednictvím svých námitek vznesených v rámci jím podaného mimořádného opravného prostředku opětovně usiluje toliko o zpochybnění skutkových závěrů učiněných nalézacím soudem stran jeho úmyslného zapojení do trestné činnosti, označuje je za nedostatečné, přičemž za tímto účelem předkládá zejména vlastní hodnocení provedených důkazů a v návaznosti na něj namítá, že jeho jednání nenaplňuje subjektivní stránku zvlášť závažného zločinu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Prakticky veškeré své námitky přitom obviněný uplatnil již v předchozích fázích trestního řízení, a to zejména v řízení před odvolacím soudem, přičemž tyto byly soudy nižších stupňů v jejich rozhodnutích řádně vypořádány.

33. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. Za případ extrémního nesouladu přitom nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy nižších soudů, splňující požadavky formulované v § 2 odst. 6 tr. řádu, ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, přičemž z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám formální logiky ani požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

34. V daném případě nebylo zjištěno - a obviněný to ani ve svém dovolání fakticky nenamítá - že by nižšími soudy přijaté závěry nasvědčovaly jakémukoli extrémnímu (resp. zjevnému) rozporu mezi skutkovými zjištěními a skutečným stavem plynoucím z výsledků provedeného dokazování, tedy tomu, že by rozhodná skutková zjištění soudů nižších stupňů neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo tomu, že by rozhodná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení z provedených důkazů nevyplývala, nebo byla dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Obviněný ve svém dovolání pouze opětovně předložil vlastní hodnocení části provedených důkazů a současně označil závěry, které Městský soud v Praze vyvodil z provedených důkazů, za tendenční a spekulativní, aby cestou dovolacího řízení dosáhl pro něho příznivějšího rozhodnutí. Teprve na základě jím požadovaných změn skutkového stavu obviněný rozporuje naplnění subjektivní stránky zvlášť závažného zločinu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Takovéto námitky obviněného však s ohledem na jejich nepodřaditelnost nejen pod jím fakticky uplatněný, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod taxativně uvedený v § 265b odst. 1 tr. řádu, nebyly způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.

35. Nad rámec shora uvedeného konstatování Nejvyšší soud ve shodě s Vrchním soudem v Praze jako soudem odvolacím konstatuje, že Městský soud v Praze v předmětné věci postupoval v souladu s § 2 odst. 5 a odst. 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Skutkový stav, tak jak je popsán ve výroku o vině a jak vyplývá i z dalších skutečností popsaných v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, je přitom plně v souladu s provedenými důkazy, aniž by vyvstávaly jakékoli, natož důvodné, pochybnosti o jeho správnosti. Nejvyšší soud se přitom nemůže nikterak ztotožnit s námitkou obviněného, který skutkové závěry nalézacího soudu označuje za pouhé ryzí spekulace.

36. K tomu je za prvé na místě zrekapitulovat, že obviněného z předmětné trestné činnosti jednoznačně usvědčila řada důkazů, a to zejména výpověď spolupracující obviněné R. K., která potvrdila, že jí obviněný pod přezdívkou „strejda“ vozil látky s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem, dále protokoly o sledování osob a věcí vztahující se k celkem dvanácti případům předání balíků s předmětnými látkami, kamerové záznamy z parkoviště obchodního centra XY, kamerové záznamy z hotelu XY, protokol o provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor, protokol o vydání finanční hotovosti ve výši 190.600 Kč, odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, odvětví daktyloskopie, genetika, farmacie, odborné vyjádření Státního ústavu pro kontrolu léčiv, znalecký posudek z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, jakož i fotografie nalezená v mobilním telefonu obviněného J.

G., na němž je na čtverečkovaném papíře dne 10. 8. 2017 vyobrazen seznam zakázaných látek, které spolupracující obviněná R. K. u veřejného zasedání konaného u Vrchního soudu v Praze z použitých zkratek pojmenovala např. Rexobolt, Oxandrol, Sibutran, 3 Alfabol, GHRP 6 – peptid, s uvedením množství a ceny, jakož i krátké video tohoto čtverečkovaného papíru. Obviněného dále usvědčují listiny vyžádané cestou mezinárodní justiční spolupráce ze Slovenské republiky, odposlech a záznam telekomunikačního provozu, protokoly o sledování, včetně zájmových zvukových záznamů pořízených ze sledování vnitřního prostoru osobního motorového vozidla spoluobviněné R.

K., informační policejní systémy a zprávy pražských hotelů XY, XY a XY.

37. Obviněný se ve vztahu k těmto důkazům ve svých opětovně vznesených a ryze polemických námitkách vymezil výhradně vůči tomu, zda bylo dostatečným způsobem prokázáno jeho srozumění s obsahem jím přepravovaných balíků. Závěr o tom, zda je dáno zavinění ve smyslu trestního zákoníku a v jaké formě (§ 15 a 16 tr. zákoníku), je sice závěrem právním, avšak musí se zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z dokazování stejně jako všechny další okolnosti naplňující zákonné znaky konkrétního trestného činu.

Na zavinění a jeho formu je třeba usuzovat ze všech konkrétních okolností, za kterých byl trestný čin spáchán (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 60/1972-II. Sb. rozh. tr.). Z tohoto důvodu soudy nižších stupňů důvodně opřely svůj závěr o zavinění obviněného o všechny okolnosti vzešlé z provedeného dokazování, kterak vysvětlil soud prvního stupně ve svém rozsudku, kde na stranách 24 až 27 rozvedl, z jakých konkrétních důkazů subjektivní stránka skutkové podstaty [přímý úmysl obviněného ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr.

zákoníku] vyplynula, a to zejména s ohledem na okolnosti jednotlivých předání, způsob komunikace a vzájemné vztahy mezi jednotlivými spoluobviněnými a osobou G. V., stejně jako nález fotografie v mobilním telefonu obviněného, na níž je na čtverečkovaném papíře dne 10. 8. 2017 vyobrazen seznam zakázaných látek. Nalézací soud přitom až po následném zhodnocení všech provedených důkazů v jejich souhrnu dospěl k přesvědčivému závěru o tom, že má za prokázané, že obviněný J. G. věděl, že obsahem jím převážených zásilek jsou zakázané látky.

38. Obviněný se přesto pouhou spekulací o možném dvojím výkladu části důkazů a jazykovým rozborem dílčích hodnotících úvah nalézacího soudu vztahujících se zejména k okolnostem, za jakých byly realizovány předávky na veřejných prostranstvích a následně též v hotelovém pokoji, pokusil opětovně prokázat, že ačkoli pravidelně převážel mezi Slovenskou republikou a Českou republikou po dobu více než 20 měsíců pro svého blízkého známého G. V. balíčky obsahující látky s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem (což obviněný nikterak nepopírá), které až na poslední případ předával ve spěchu oproti obálkám obsahujícím finanční hotovost pohybující se v průměru okolo 100.000 Kč, o obsah balíků se údajně nikdy ani v nejmenším nezajímal. Tohoto cíle se mu ovšem nepodařilo (a ani nemohlo podařit) dosáhnout, jelikož ve svých námitkách dílčí úvahy učiněné soudem hodnotí jednotlivě po jejich odtržení od zbylých důkazů, přičemž pomíjí skutečnost, že až na základě jejich celkového a vzájemného vyhodnocení považoval nalézací soud za vyvrácené jeho tvrzení, podle kterého nejenže nebyl srozuměn s obsahem jím předávaných balíků a nad rámec prostého převozu a předávání nebyl v trestné činnosti spoluobviněných blíže zainteresován, ale zároveň neměl ani žádné povědomí o tom, že G. V. předmětné zakázané látky skladuje v garáži, kterou si za tímto účelem od obviněného pronajal, přičemž v jeho mobilním telefonu nalezená fotografie zachycující papír se zkratkami označující látky s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem a informacemi vztahujícími se k jejich prodeji (jakožto i krátké video zachycující tentýž předmět), nemá žádnou spojitost s právě projednávanou trestnou činností.

39. Zejména poslední jmenovaný důkaz ovšem podle Nejvyššího soudu vyvrátil veškeré možné pochybnosti o srozumění obviněného s obsahem jím převážených zásilek, jelikož předmětná fotografie byla pořízena dne 10. 8. 2017, tedy 15 dní před první prokázanou a obviněným nerozporovanou cestou, při níž převážel zakázané látky. Papír, který je na této fotografii a videu zachycen, pak obsahuje seznam látek s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem, přičemž zahrnuje mimo jiné i zkratky označující ty zakázané látky, na jejichž převozu se obviněný prokazatelně podílel, a to včetně uvedení množství a kusové ceny. Podle obviněného se údajně jedná o nevysvětlitelnou náhodu, nicméně on sám ani není s to přesvědčivě a s jistotou vysvětlit, jakým způsobem byla tato fotografie pořízena, když by se podle jeho tvrzení snad mohlo jednat o seznam „podpůrných“ látek, které si ofotil na doporučení neznámé osoby v čekárně u lékaře. Na základě výše uvedeného je tak Nejvyšší soud nucen konstatovat, že je to právě obviněný, kdo se v rámci své interpretace dopouští deformace důkazů, přičemž jeho výpovědní verze zůstává po provedeném dokazování i přes tuto snahu nadále vnitřně rozpornou, nelogickou a nepřesvědčivou.

40. Nejvyšší soud tedy v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry nalézacího soudu neměly oporu v provedených důkazech, přičemž k identickému závěru dospěl v napadeném rozhodnutí rovněž soud odvolací. V nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo. Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění obviněným nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost. Za tohoto stavu tedy Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu. Ke svým skutkovým zjištěním následně nalézací soud přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry se Nejvyšší soud plně ztotožňuje, stejně jako tak již dříve učinil soud odvolací.

41. Za zcela irelevantní je pak na místě označit též námitku obviněného, podle které je výrok o vině rozsudku nalézacího soudu chybný s ohledem na jeho vnitřní rozpornost, jelikož je v jeho skutkové části označován za kurýra zajišťujícího dovoz látek s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem ze Slovenské republiky do České republiky, avšak následně je mu přičítán k tíži rovněž jejich prodej. Skutečnost, že byl obviněný označen za kurýra, totiž podle dovolacího soudu nikterak nevylučuje jeho participaci na prodeji předmětných látek. Obviněný totiž zcela pomíjí, že skutková věta jeho jednání zahrnuje do činnosti organizované skupiny působící na území více států, jež všemi dílčími aktivitami jednotlivých členů směřovala právě k prodeji předmětných látek, přičemž obviněný se na činnosti této skupiny podílel se zbylými spoluobviněnými minimálně s rámcovou představou o rozsahu fungování organizované skupiny a množství jí obchodovaných látek s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem, když byl veden společným záměrem získat prospěch z prodeje těchto zakázaných látek.

42. V souvislosti s uplatněnou argumentací dovolatele je třeba zdůraznit, že obviněný J. G. téměř veškeré své dovolací námitky uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení, přičemž se s nimi oba soudy nižších stupňů již řádně vypořádaly. S ohledem na charakter námitek obviněného považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné i právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněného). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

VII. Závěr

43. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud konstatuje, že ve věci dovolání obviněné R. K. nebyla pro konání dovolacího řízení splněna jedna z formálních podmínek, které zákon vyžaduje. Dovolání bylo jmenovanou obviněnou podáno prostřednictvím jejího obhájce až po marném uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty stanovené v § 265e odst. 1 tr. řádu, aniž by nastala některá ze skutečností předpokládaných v § 265e odst. 3 tr. řádu, která by mohla svědčit o zachování této lhůty, pročež Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu a dovolání obviněné jako opožděně podané odmítl.

44. Ve věci dovolání obviněného J. G. pak Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené po přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, ve spojení s rozhodnutí nalézacího soudu, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, pročež toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.

45. O odmítnutí obou podaných dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. řádu).

V Brně dne 26. 4. 2023

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu