11 Tdo 777/2025-4747
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 o dovolání obviněného 1. M. G., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, obviněného 2. S. G., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, a obviněného 3. A. R., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2025, sp. zn. 15 To 90/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 27/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se odmítají dovolání obviněných M. G. a S. G..
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se odmítá dovolání obviněného A. R..
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2024, sp. zn. 3 T 27/2024, byli obvinění M. G., S. G. a A. R., uznáni vinnými pod bodem ad 1) ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, obviněný S. G. byl pod bodem ad 2) uznán vinným ze spáchání přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku a obviněný A. R. byl pod bodem ad 3) uznán vinným ze spáchání přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Za uvedené jednání byl obviněný M. G. odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest vyhoštění na dobu 5 let a trest propadnutí věcí konkretizovaných ve výroku rozsudku. Obviněný S. G. byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest vyhoštění na dobu 5 let a trest propadnutí věcí konkretizovaných ve výroku rozsudku. Obviněný A. R. byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest vyhoštění na dobu 5 let a trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí.
3. Současně bylo rozsudkem Krajského soudu v Praze rozhodnuto o vině a trestu obviněných N. F., F. P., S. S., A. M., M. K. a J. K..
4. Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 6. 2. 2025, sp. zn. 15 To 90/2024, o odvolání obviněných M. G., S. G., N. F., F. P., A. R., S. S., A. M., J. K. a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze podaného v neprospěch všech obviněných do výroku o trestu, a rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem 1) a v celém výroku o uložených trestech a ve výroku o náhradě škody.
5. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. vrchní soud nově rozhodl tak, že obvinění M. G., S. G. a A. R. se uznávají vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný M. G. byl za uvedenou trestnou činnost odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a dále mu byl uložen trest vyhoštění na dobu 7 roků a trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. Obviněný S. G. byl za tuto trestnou činnost a dále za přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2 výroku o vině z napadeného rozsudku) podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl odsouzen k trestu vyhoštění na dobu 7 roků a byl mu uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. Obviněný A. R. byl za tuto trestnou činnost a dále za přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku (bod 5 výroku o vině z napadeného rozsudku – pozn. správně patří bod 3) odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest vyhoštění na dobu 7 let a trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu zbylých obviněných.
6. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění popsaných ve výrokové části rozsudku krajského a vrchního soudu a blíže rozvedených v jejich odůvodnění, jejichž obsah je procesním stranám znám. Takže lze jen naprosto stručně připomenout, že dovolatelům přisouzené trestné činnosti pod bodem 1) se dopustili tím, že společně s dalšími spoluobviněnými v době od nejméně července 2022 až do zadržení dne 4. 8. 2023 ve vzájemné různorodé součinnosti v šesti plně vybavených indoor pěstírnách neoprávněně pěstovali konopí za účelem toxikomanského využití (výroby marihuany), čímž získali (či mohli získat) nejméně 71 kg sušiny s obsahem více jak 6 kg účinné látky delta-9-THC.
II. Dovolání a vyjádření k nim
7. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný M. G. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
8. Dovolatel po rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení namítal, že Vrchní soud v Praze nesprávně posoudil naplnění znaku organizované skupiny, když i spoluobvinění uvedli, že do žádné takové skupiny nebyli zapojeni, a navíc se ani navzájem všichni neznali.
9. Vrchní soud v Praze dále došel k nesprávnému závěru, že obviněný byl organizátorem v údajné organizované skupině. Z dosud shromážděných důkazů nevyplývá, že by kohokoliv řídil nebo úkoloval ve vztahu k jednání, které je mu kladeno za vinu. V této souvislosti též namítal, že z výpovědi F. P. vyplývá, že chybou v předkladu byl obviněný označen za osobu, která jej přivedla do České republiky a nabídla mu, aby se staral o rostliny konopí.
10. Pokud se týká pěstírny konopí na adrese XY, obviněný nikdy nebyl v tomto objektu a nevěděl, co se uvnitř odehrává. V uvedeném objektu se navíc v době realizace dne 3. 8. 2023 nenacházela žádná pěstírna. Nacházel se zde pouze sud, ve kterém se měly nacházet rostlinné zbytky. Analýza THC z tohoto rostlinného materiálu poté byla provedena zcela nepřezkoumatelným a netransparentním způsobem a lze mít proto pochybnosti o tom, jak byla získána hodnota 4 % THC. Obviněný má za to, že takto provedený důkaz je procesně nepoužitelný. Odvolací soud v tomto směru zcela bagatelizuje pochybení v postupu orgánů činných v trestním řízení a z toho vyplývající závěry ovlivňující rovněž hmotněprávní kvalifikaci trestného činu, neboť tyto dopadají na možnost kvalifikace daného jednání ve smyslu ustanovení § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Údaje získané na základě odborných vyjádření z oboru chemie jsou navíc zkresleny skutečností, že nebylo pracováno s odchylkou měření v hodnotě 10 %, třebaže tuto odchylku je nutné při každém výpočtu zohlednit. Ve vztahu k objektu XY nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že se obviněný podílel na zásobování a zajištění provozu údajné pěstírny na této adrese. V době realizace se zde nenacházela žádná pěstírna. V řízení nebylo nijak prokázáno, že by obviněný měl povědomost o ostatních pěstírnách, či že by v nich byl někdy přítomen.
11. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2025, č. j. 15 To 90/2024-4169, a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
12. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný S. G. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), c), g), h) a m) tr. ř.
13. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolatel uvedl, že v řízení byla porušena jeho práva o obhajobě, když mu byl ustanoven obhájce způsobem, který není v souladu s trestním řádem. Obviněný prohlásil, že neovládá český jazyk a využil právo podle § 2 odst. 14 tr. ř. Přesto mu však v rozporu s ustanovením § 39 odst. 4 tr. ř. nebyl ustanoven obhájce, který poskytuje své služby v jazyce, který odsouzený ovládá. Soud neustanovil takového obhájce ani jednomu z obviněných, tudíž zcela ustanovení § 39 odst. 4 tr. ř. ignoroval. Dovolatel odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 721/2006. Výše uvedeným postupem bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces.
14. Obviněný dále namítal závěry soudů o spáchání souzeného trestného činu ve velkém rozsahu. Podle stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 velký rozsah u konopí představuje více než 10.000 gramů drogy a nejméně 1.000 g THC. V případě pěstírny XY, pěstírny XY, Praha XY, pěstírny v XY, Praha XY a pěstírny XY, Praha XY – XY nebyl naplněn znak velkého rozsahu. Dovolatel v tomto spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
15. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel dále odkázal na svou komunikaci se spoluobviněným M., ze které je patrné, že mu nedával pokyny ohledně pěstování konopí, nýbrž spoluobviněný M. se ho sám dotazoval na rady k pěstování konopí. Z jejich vzájemné komunikace je také patrné, že každý měl svou vlastní pěstírnu, nezávislou na pěstírně toho druhého, a jejich komunikace byla vedena pouze na bázi rozhovoru mezi dvěma nezávislými pěstiteli konopí, kteří si navzájem vyměňují informace, nikoliv na bázi nadřízenosti nebo podřízenosti.
16. Dovolatel dále namítal, že soud prvního stupně nebyl náležitě obsazen, a to z důvodu, že v případě přísedících nebyl respektován rozvrh práce Krajského soudu v Praze, čímž bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce. Obviněný v tomto spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
17. Dovolatel také namítal nedostatečné odůvodnění výroku o trestu, když má za to, že je dána existence výjimečných okolností odůvodňujících zásah do výroku o trestu nad rámec běžných dovolacích důvodů. Podle dovolatele v odůvodnění výroku o trestu chybí zhodnocení rozhodných skutečností, které jsou stanoveny v § 39 a násl. tr. zákoníku. Z odůvodnění napadeného rozsudku není ani zřejmé, zda soud nějak hodnotil prohlášení viny, které obviněný učinil ke skutku spočívajícím v padělání veřejné listiny. Není ani zřejmé, jak soud hodnotil polehčující a přitěžující okolnosti a zda vůbec nějaké takové okolnosti shledal. Dovolatel v těchto skutečnostech spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
18. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2025, č. j. 15 To 90/2024–4169, v rozsahu podaného dovolání zrušil a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc znovu projednal a rozhodl. Dovolatel zároveň ve smyslu § 265o tr. ř. žádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu přerušil výkon napadeného rozhodnutí.
19. Obviněný A. R. podal prostřednictvím své obhájkyně dovolání, a to proti výroku o vině a trestu ve vztahu k zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
20. Dovolatel konkrétně namítal, že odvolací soud založil jeho vinu pouze na domněnkách a pravděpodobnostech, ačkoli pro takový závěr neexistují žádné přímé ani nepřímé důkazy. Žádné provedené důkazy nenasvědčují tomu, že by obviněný jakoukoli omamnou látku neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, povezl, nabídnul, zprostředkoval či prodal či jinému opatřil nebo pro jiného přechoval. Obviněný sice věděl o pěstírnách, ale jeho činnost spočívala pouze v instalaci bitcoinových minerů, jak ostatně potvrdili i spoluobvinění P. a K. Soud vyvodil vinu obviněného jen ze skutečností, že znal některé ze spoluobviněných a díky této známosti využil jejich pomoc při stěhování nábytku a že nechal některé spoluobviněné u sebe přenocovat. Taková jednání nenaplňují znaky skutkové podstaty žádného trestného činu ani jeho zařazení do činnosti organizované skupiny. Soud jej pak uznal vinným pouze na podkladě záznamů o sledování osob, ze kterých však nevyplývá žádná jeho nelegální činnost.
21. Zároveň napadl výrok o trestu propadnutí věcí s tím, že soudy není nijak přesvědčivě prokázáno, že propadlé finanční prostředky, které měl při zadržení u sebe, pocházely z trestné činnosti.
22. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soud v Praze ze dne 6. 2. 2025, sp. zn. 15 To 90/2024, zrušil, a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnuti?.
23. Opisy dovolání obviněných byly soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslány k vyjádření nejvyšší státní zástupkyni. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že v případě dovolání obviněného M. G. je namístě zdůraznit, že jde jen o opakování dosavadní uplatňované obhajoby tohoto obviněného, s níž se však soudy obou stupňů přiléhavým způsobem vypořádaly. Obsahově námitky obviněného neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě, neboť obviněný reálně netvrdí konkrétní nesoulad mezi určitým skutkovým zjištěním, ale předkládá pouze polemiku s hodnocením provedených důkazů soudy obou stupňů.
24. Dílčí námitky obviněného M. G. by podle názoru státního zástupce mohly obsahově odpovídat výše citovanému dovolacímu důvodu v jeho druhé alternativě, pokud jde o tvrzenou nezákonnost patření a provedení důkazu v podobě odborného zkoumání obsahu THC v zajištěném konopí. Nicméně tuto námitku považuje státní zástupce za neopodstatněnou, neboť v daných souvislostech se nemůže jednat o nezákonný a procesně nepoužitelný důkaz ve smyslu uvedené alternativy, ale pouze o důkaz, jehož hodnocení je třeba vzhledem k jistým pochybnostem věnovat vyšší pozornost. Tak k tomu ovšem soudy obou stupňů i přistoupily, přičemž se pečlivě zabývaly tím, zda zjištěné nedostatky při zajišťování vzorků konopí mohly mít podstatný význam pro jejich skutková zjištění. Pokud dospěly k závěru, že nikoli, tuto svou úvahu náležitým způsobem odůvodnily. Obdobný závěr lze vztáhnout i k zajištění vzorku pro provedení analýzy obsahu THC v objektu v XY, přičemž soudy i zde dospěly k dostatečně odůvodněnému závěru, že zjištěná hodnota THC z tohoto vzorku je validní. Namítá-li obviněný, že odborná vyjádření nepracovala s odchylkou měření v hodnotě 10 %, nijak neformuloval, k jaké veličině by se tato odchylka měla vztahovat (tj. 10 % čeho by se mělo od jaké hodnoty odečítat) a zejména z jakých důvodů. Nutno však zdůraznit, že vzhledem k množství konopí a účinné látky THC, s nimiž obvinění na bázi organizované skupiny zacházeli, by taková odchylka (ať už od jakékoli hodnoty) neměla naprosto žádný vliv na přijatou právní kvalifikaci.
25. Pokud obviněný zpochybňuje naplnění znaku organizované skupiny, lze takové námitky považovat za obsahově odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., byť jen se značnou mírou benevolence. Primárně jde totiž i zde o námitku skutkovou, pokud obviněný tvrdí, že uvedený znak mu nebyl prokázán, přičemž výslovně namítá, že skutkové závěry jsou "v rovině spekulací". Ze skutkových zjištění soudů však pochybnosti o právním posouzení v uvedeném směru neplynou, neboť obviněný organizačně zajišťoval provoz nejméně dvou pěstíren, přičemž obviněný rozděloval úlohy, instruoval ostatní a organizačně zaštiťoval chod i dalších pěstíren.
26. K dovolací námitce obviněného S. G., kterou řadí pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., má státní zástupce za to, že mu obsahově vůbec neodpovídá. Z dostupného spisového materiálu vyplývá, že obviněný byl řádně zastoupen obhájcem ve všech fázích řízení a opak nelze dovodit ani ze samotného znění dovolací námitky. Nevyplývá z ní ani, že by nedodržení podmínek § 39 odst. 4 tr. ř. bylo jakkoli na újmu výkonu jeho obhajoby a v jakém směru. Odkaz obviněného na závěry Nejvyššího soudu vyslovené v rozsudku ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 8 Tdo 721/2006, je zcela nepřiléhavý, a to již proto, že s tam vyslovenou námitkou tehdejší dovolatelky se Nejvyšší soud neztotožnil. Nadto se v Nejvyšším soudem posuzovaném případě mělo jednat o situaci procesně zcela jinou, neboť dovolatelka v judikované věci namítala nemožnost zastupování společným obhájcem pro tvrzenou kolizi se zájmy dalšího obviněného, zastoupeného týmž obhájcem. Je zřejmé, že zjištění takové vady by bylo kvalitativně výrazně závažnější od námitky nyní uplatňované, a to již proto, že z příslušné právní úpravy § 39 odst. 4 tr. ř. nevyplývá nezpůsobilost obhájce k výkonu obhajoby v případě, že dané podmínky nesplňuje. Ostatně obviněný nijak nemožnost výkonu obhajoby takto ustaveným obhájcem v průběhu řízení ani nereklamoval.
27. Namítal-li obviněný S. G. nesprávnost skutkových zjištění ohledně dílčího objemu marihuany v rámci provozu jedné z pěstíren, rovněž mu nelze na bázi uplatněného dovolacího důvodu jakkoli přitakat. V prvé řadě proto, že vytýkané nepřesnosti se odvolací vrchní soud dopustil pouze v odůvodnění napadeného rozsudku, proti čemuž však není dovolání vůbec přípustné (srov. § 265a odst. 4 tr. ř.). Druhým a neméně významným důvodem je, že uvedená nepřesnost v odůvodnění není ani rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, neboť bez ohledu na tuto nepřesnost je patrné, že obviněný svým jednáním naplnil v plném rozsahu všechny znaky přisouzeného zločinu včetně okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Je tak sice pravdou, že se odvolací vrchní soud uvedeného zkreslení v odůvodnění svého rozsudku dopustil, na právní postavení obviněného to však žádný vliv nemělo. Jde tak o námitku zjevně neopodstatněnou.
28. Státní zástupce se neztotožňuje ani s námitkou tvrzeného nesprávného obsazení soudu prvého stupně, třebaže obsahově uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. odpovídá. Ze samotné skutečnosti, že mezi na rozhodování ve věci se účastnícími přísedícími obsahuje rozvrh práce ještě další jména, nelze usuzovat bez dalšího na nesprávnost obsazení rozhodujícího soudního tělesa. K tomu je třeba zdůraznit, že na obsazení soudního senátu laickými přísedícími nelze klást měřítka stejně přísná, jako v případě profesionálních soudců, což ve své rozhodovací praxi akceptoval i Ústavní soud (srov. například usnesení ze dne 23. 5. 2013 sp. zn. II. ÚS 1168/13). Ani z nyní předestřené námitky přitom nevyplývá, že by k obsazení senátu konkrétními přísedícími v předkládané věci nebyly dány faktické podmínky, nebo že by došlo k účelovému obsazení senátu ad hoc. Na podkladě dostupného spisového materiálu v konfrontaci s veřejně dostupným rozvrhem práce Krajského soudu v Praze tak nelze považovat uvedenou námitku za opodstatněnou.
29. Za opodstatněné nepovažuje státní zástupce ani výhrady proti odůvodnění výroku o trestu. I zde je namístě připomenout, že námitky proti odůvodnění soudních rozhodnutí samy o sobě nejsou přípustné. Dle názoru státního zástupce se přitom nelze ani ztotožnit s výhradou obviněného, že by takové odůvodnění v napadeném rozsudku absentovalo. Z bodů 92., 95. a 96. odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že se konkrétní výměrou uložených trestů odvolací vrchní soud zabýval dostatečně. Trest uložený obviněnému blíže dolní hranici zákonné trestní sazby podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku přitom nelze považovat ani za zcela neproporcionální, exemplární či excesivní, aby odůvodnil výjimečný zásah do výroku o trestu nad rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který sám o sobě u obviněného zjevně dán není.
30. Uplatnil-li obviněný ve svém dovolání též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., jak vyplývá z přehledu řízení, nyní napadeným rozsudkem nebylo odvolání dovolatele zamítnuto (tím méně odmítnuto). Není tak naplněna základní procesní podmínka pro uplatnění citovaného dovolacího důvodu.
31. Pokud jde o dovolání obviněného A. R., nelze přehlédnout, že předložená dovolací argumentace je zcela kusá a neumožňuje podrobnější reakci. Tvrzení obviněného, že odsuzující výrok je založen na domněnkách a pravděpodobnosti, či že žádné důkazy, ani záznamy o sledování osob nenasvědčují páchání trestné činnosti, nemají vůbec potenciál naplnit ani prvou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Stejně tak kusá námitka, že obviněný nenaplnil znaky přisouzeného zločinu, neboť se pouze znal s některými spoluobviněnými a některým umožnil ze známosti přenocovat, nemůže naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť je zřetelně založena jen na prostém tvrzení odlišného skutkového stavu, nadto bez podrobnější argumentace.
32. Pokud obviněný namítá nesprávnost uložení trestu propadnutí věci ve vztahu k zajištěným finančním prostředkům, ani tato námitka svým obsahem uplatněným dovolacím důvodům neodpovídá. Neodpovídala by ovšem ani obviněným neuplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť jejím základem je ryze skutkové tvrzení, že předmětné prostředky pocházely z legální podnikatelské činnosti obviněného, což však soudy na podkladě provedeného dokazování považovaly za vyvrácené. Takto konstruovaná námitka ovšem nemůže odpovídat ani dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se vztahuje pouze k výroku o trestu, nikoli k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu.
33. Dovolání obviněných M. G. a S. G. proto státní zástupce v tom rozsahu, v jakém odpovídají uplatněným dovolacím důvodům, hodnotí jako zjevně neopodstatněné, a dovolání obviněného A. R. za obsahově neodpovídající zákonným dovolacím důvodům. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných M. G. a S. G. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a dovolání obviněného A. R. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
34. Obviněný M. G. zaslal k vyjádření státního zástupce repliku, v níž však neuvedl žádné nové skutečnosti, pouze za užití stejné argumentace, jakou uplatnil již v dovolání, rozporoval názory státního zástupce.
III. Přípustnost a důvodnost dovolání
35. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř.
36. Nejvyšší soud shledal, že v případě všech obviněných jsou dovolání přípustná, dovolání byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými, prostřednictvím obhájců, v zákonných lhůtách a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
37. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), c), g), h) a m) tr. ř., na které je v dovoláních ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem, tedy přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti napadených výroků, ovšem jen v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i předcházejícího řízení. (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
Dovolání obviněného G.
38. Dovolatel uplatnil dovolací důvody zakotvené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
39. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu lze za právně relevantní dovolací námitku považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
40. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
41. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
42. Dovolatel předně namítal, že odvolací soud nesprávně právně posoudil existenci organizované skupiny jako znaku zvláště přitěžující okolnosti. Stejně tak dospěl k nesprávnému závěru, že byl organizátorem v rámci tvrzené organizované skupiny.
43. Dovolatel rovněž namítal, že nebyl v pěstírně v XY a nevěděl, co se tam odehrává. Ve vztahu k objektu XY nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že se obviněný podílel na zásobování a zajištění provozu údajné pěstírny na této adrese. V řízení nebylo nijak prokázáno, že by obviněný měl povědomost o ostatních pěstírnách, či že by v nich byl někdy přítomen.
44. Pokud se týká organizované skupiny a role obviněného G. jako jednoho z hlavních členů této skupiny, s touto otázkou se velmi do hloubky a logicky vypořádal soud prvního stupně v bodech 120 a násl. odůvodnění rozsudku, přičemž jeho závěry byly potvrzeny rovněž soudem odvolacím (srov. body 76 a násl. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Na prokázání trestného jednání dovolatele nemá žádný vliv nesprávné provedení překladu výpovědi F. P., neboť je usvědčován souborem dalších důkazů, jak vyplývá z odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů.
45. Stran námitek týkajících se přítomnosti a vědomosti dovolatele o pěstírnách (či jejich samotné existenci) zejména v obci XY a v bytě na ulici XY, Praha – XY, Nejvyšší soud plně odkazuje na rozsudek soudu prvního stupně, a to bod 77, 95 (údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu), bod 101 (protokol o sledování osob a věcí s obrazovým záznamem), bod 109 (protokoly o rekognici), dále body 127–128, 129, 156.
46. Argumentace, kterou uplatnil dovolatel, je tak prostou polemikou s hodnocením důkazů, jež byly řádně provedeny soudem prvního stupně, s nímž se bez výhrad ztotožnil i soud odvolací. Nejvyšší soud v těchto souvislostech zdůrazňuje, že dovolání je ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. Za případ extrémního nesouladu přitom nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy nižších soudů, splňující požadavky formulované v § 2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, přičemž z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám formální logiky ani požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Námitky dovolatele nejsou podřaditelné nejen pod jím fakticky uplatněné, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod taxativně uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř., a tedy nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
47. Nejvyšší soud tedy neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry soudu prvního stupně neměly oporu v provedených důkazech, přičemž k identickému závěru dospěl v napadeném rozhodnutí rovněž soud odvolací. V nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo. Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění dovolatelem nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu. Ke svým skutkovým zjištěním následně nalézací soud přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry se Nejvyšší soud plně ztotožňuje, stejně jako tak již dříve učinil soud odvolací.
48. Dovolatel dále namítal, že v pěstírně na adrese XY se nacházel sud s rostlinnými zbytky, přičemž analýza THC z tohoto rostlinného materiálu byla provedena nepřezkoumatelným a netransparentním způsobem. Obviněný má za to, že takto provedený důkaz je procesně nepoužitelný, přičemž odvolací soud zcela bagatelizuje pochybení v postupu orgánů činných v trestním řízení a z toho vyplývající závěry ovlivňující rovněž hmotněprávní kvalifikaci trestného činu.
49. Odvolací soud připustil v odůvodnění svého rozsudku, že nedošlo k preciznímu postupu podle metodického pokynu dle Rozkazu ředitele Kriminalistického ústavu (č. l. 3588 a násl.), přičemž však současně vyhodnotil, že drobná pochybení jej nemohou vést k závěru, že výsledky stanovení obsahu delta-9-THC nejsou validní. Odvolací soud rovněž uvedl, že i přes pochybení nelze tento důkaz odmítnout, když krajský soud k této problematice vyslechl zpracovatele odborných vyjádření. Nejde o porušení zákonných předpisů, ale pouze porušení metodického pokynu, přičemž z výslechů zpracovatelů odborného vyjádření vyplynulo, že to nemá zásadní vliv na celkový výsledek zkoumání, maximálně v jednotkách procent, když celkový výsledek obsahu THC v posuzované věci není vůbec hraniční. Pokud pak jde o obsah barelu z pěstírny v XY, byl před odebráním vzorku homogenizován, tzn. smíchán, znalkyně tento způsob validovala během svého hodnocení. Odvolací soud rovněž zdůraznil, že shora uvedený Metodický pokyn ředitele Kriminalistického ústavu se týká stanovení obsahu u živých rostlin, tedy ve fázi růstu, nikoliv již sklizeného a usušeného konopí, kde se používá jiná metoda, stejný závěr je třeba učinit též u konopí ve vakuovaných pytlích zajištěných v bytě v ulici XY.
50. Nejvyšší soud rovněž neshledal, že by se v projednávaném případě jednalo o tak významné pochybení, které by mělo za následek, že na analýzu THC z rostlinného materiálu zajištěného v pěstírně XY by bylo třeba nahlížet jako na procesně nepoužitelný důkaz. Nemohlo tedy dojít ani k namítanému dopadu na užitou kvalifikaci jednání dovolatele ve smyslu ustanovení § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Odvolací soud dostatečně odůvodnil, jak dospěl ke shora prezentovaným závěrům, a Nejvyšší soud se s nimi ztotožňuje.
Dovolání obviněného G.
51. Obviněný G. rovněž uplatnil dovolací důvody zakotvené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
52. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel odkázal na svou komunikaci se spoluobviněným M., ze které je patrné, že mu nedával pokyny ohledně pěstování konopí, nýbrž že to byl právě spoluobviněný M., který se ho sám dotazoval na rady. Z jejich vzájemné komunikace je tudíž patrné, že každý měl svou vlastní pěstírnu, nezávislou na pěstírně toho druhého, a jejich komunikace byla vedena pouze na bázi rozhovoru mezi dvěma nezávislými pěstiteli konopí, kteří si navzájem vyměňují informace, nikoliv na bázi nadřízenosti nebo podřízenosti. Dovolatel nebyl členem skupiny společně se spoluobviněným M. a nebyl ani jeho spolupachatelem.
53. Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích poukazuje na to, že existence případného nesouladu – rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy [viz § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě] nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
54. Soud prvního stupně vyhodnotil, že obviněný G. představoval výraznou postavu celé skupiny, která sháněla vhodné objekty pěstíren a zajišťovala jejich provoz. Dovolatel také organizoval distribuci marihuany zejména v zahraničí, jak lze dovozovat z jeho konspirativně vedené komunikace na komunikační platformě Signal. Dovolatel velmi úzce spolupracoval zejména s J. K., s nímž se na pěstování konopí podílel. Soud prvního stupně konečně také dovodil, že z konverzace s obviněným M. a také z jeho vyjádření je patrné, že dovolatel měl velice poučený vhled do pěstování konopí (v podrobnostech srov. body 131–133 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
55. Odvolací soud uvedl, že M. uvedl, že dělal zahradníka, zaškoloval ho předchozí zahradník, pak mu G. dával přes telefon pokyny, jak se o rostliny starat, ten jej do pěstírny ve XY dovezl, zajišťoval nákupy, peníze mu také přivezl M. G. se prostřednictvím telefonu bavil o K. (obsluhoval pěstírnu XY) s G. a s osobou pod pseudonymem M., kde G. uváděl, zda ji má vystěhovat nebo jen vytrhat, když zjistil zájem policie. S K. je zachycen na kamerách Hornbachu v XY při nákupu substrátu. Také řešil s M. pěstírnu ve XY, použití hnojiv, domlouvají se na společném nákupu komponentů. Z této pěstírny G. odvezl s M. kufr, který předali jiné osobě, jindy tam ve dvou případech vyložil papírové krabice, což vyplývá z protokolu o sledování. Z jeho elektronické komunikace pak plyne, že sbíral informace o odbytu marihuany v zahraničí.
56. Soudy nižších stupňů měly k dispozici dostatek důkazů, které vyhodnotily plně v souladu se zásadou zakotvenou v § 2 odst. 6 tr. ř. a následně v podrobném a pečlivě zpracovaném písemném vyhotovení odsuzujících rozsudků. Kritické a komplexní analýze podrobily všechny opatřené důkazy a vypořádaly se i s alternativami nabízenými obhajobou. Nevyšší soud uzavírá, že pokud dovolatel prezentuje vlastní hodnocení konverzace, kterou vedl s obviněným M., takováto námitka ve světle dalších provedených důkazů, nemůže založit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
57. Dovolatel dále vytýkal závěry soudů o spáchání souzeného trestného činu ve velkém rozsahu. Podle stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 u konopí velký rozsah představuje více než 10.000 gramů drogy a nejméně 1.000 g THC. V případě pěstírny XY, pěstírny XY, Praha XY, pěstírny v XY, Praha XY a pěstírny XY, Praha XY – XY nebyl naplněn znak velkého rozsahu.
58. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku jednoznačně uvedl, že pro naplnění velkého rozsahu podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku důsledně jednotlivým obviněným přičítal odpovědnost za provoz jen takových pěstíren konopí, respektive za takové pěstební a výrobní cykly v nich uskutečněné, na nichž se svým konáním nějak (alespoň částečně) podíleli, a to v případě jednotlivých zahradníků, ovšem v případě hlavních pachatelů, mezi nimiž figuruje i obviněný G., byla zohledněna jejich celková a organizační činnost v rámci celé skupiny (srov. bod 85 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Obvinění G., G., F. a R., kteří zastřešovali jednání celé skupiny a byli přinejmenším informováni o jednotlivých pěstírnách a jejich celkové produkci, zákonný znak velkého rozsahu podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku naplnili, neboť při přepočtu na celkové množství toxikomansky využitelného podílu z celkového počtu zelených rostlin pěstovaných v jednotlivých objektech, spolu s již vyrobenou sušinou nalezenou v jednotlivých objektech, by bylo možné získat celkem 71 017,58 gramů sušiny s obsahem 6 402,03 gramů účinné látky delta-9-THC.
59. Nejvyšší soud tedy neshledal, že by nebyl v případě obviněného G. naplněn zákonný znak velkého rozsahu podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se tedy jedná o námitku zcela neopodstatněnou.
60. Dovolatel rovněž namítal nedostatečné odůvodnění výroku o trestu. Podle dovolatele v odůvodnění výroku o trestu chybí zhodnocení rozhodných skutečností, které jsou stanoveny v § 39 a násl. tr. zákoníku. Z odůvodnění rozsudku není zřejmé, jakými úvahami se soud při stanovení druhu trestu a jeho výměry řídil. Dovolatel v těchto skutečnostech spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
61. U námitek proti výroku o trestu je možno považovat za jiné nesprávné hmotně
právní posouzení ve smyslu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Výhrady proti druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr.
ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tento důvod však obviněný v dovolání neuvedl, a ani okolnosti, za kterých mu byl trest uložen, nesvědčí o jeho naplnění. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr.
ř. (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
62. Tyto zásady je možné prolomit, jestliže nebyly dodrženy základní požadavky spravedlivého procesu (srov. článek 6 Úmluvy a články 36 a 38 Listiny), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
63. Výhrady, které obviněný ve vztahu k výroku o trestu vznesl, spočívaly v tom, že v odůvodnění výroku o trestu chybí zhodnocení rozhodných skutečností, které jsou stanoveny v § 39 a násl. tr. zákoníku. Z takto koncipovaného obsahu podaného dovolání je zjevné, že obviněný nedostál kritériím, jež byly výše uvedeny a plynou z vymezení důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., o něž své dovolání opřel.
64. Ačkoliv obviněný formálně zmínil judikaturu týkající se extrémních vad či porušení principu proporcionality trestní represe, což by v zásadně mohlo založit povinnost Nejvyššího soudu k přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, nebo nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. I. ÚS 554/2004), fakticky neuvedl žádné skutečnosti, které by toto tvrzení měly potvrzovat. Jím podané dovolání jako celek neodpovídá obviněným zvolenému ani žádnému jinému z dovolacích důvodů.
65. Nejvyšší soud i přes tento závěr upozorňuje na to, že odvolací soud se podmínkami pro ukládání trestu odnětí svobody, dále také trestu vyhoštění a trestu propadnutí věci, zabýval v bodech 92, 95 a 96 rozsudku, kde vyložil, k jakým skutečnostem přihlédl. Posoudí-li Nejvyšší soud skutečnosti, které odvolací soud bral při ukládání trestu do úvahy, je zjevné, že nezanedbal své povinnosti, zvážil všechny rozhodné skutečnosti a vypořádal se s nimi i z hledisek § 37, § 38, § 39 tr. zákoníku.
66. Nejvyšší soud navíc dodává, že odvolací soud dostatečně uvážil, že dovolatel se posuzovaného jednání dopustil jako hlavní aktér a vedoucí činitel organizované skupiny, přihlédl k celkovému rozsahu trestné činnosti a době jejího páchání. Dovolateli byl navíc trest ukládán jako úhrnný vzhledem k výroku o vině skutkem uvedeným pod bodem 2), který nebyl odvoláním napaden. Dovolateli byl uložen trest odnětí svobody v trvání devíti roků, což je trest výrazně při dolní hranici trestní sazby, která u § 283 odst. 3 tr. zákoníku činí osm až dvanáct let. Odvolací soud navíc použil i zmírňující ustanovení, neboť aplikoval § 56 odst. 3 tr. zákoníku ve vztahu ke způsobu výkonu trestu odnětí svobody, když obviněného zařadil do mírnějšího typu věznice. Odvolací soud tedy své závěry také dostatečně odůvodnil, a Nejvyšší soud v nich neshledal žádné vady.
67. Z argumentů, které odvolací soud v přezkoumávaném rozhodnutí vyjádřil, nelze dovodit nedodržení pravidel pro ukládání trestu. Naopak je z jeho rozhodnutí patrné, že zvažoval všechny individuální okolnosti a zvláštnosti daného případu a zohlednil osobu pachatele tak, aby trest odpovídal všem konkrétním zjištěním vztahujícím se jak k osobě obviněného, tak i okolnostem, za kterých byl čin spáchán (srov. § 38 odst. 1 tr. zákoníku), a to ve smyslu § 39 tr. zákoníku i dalších kritérií významných pro stanovení druhu a výměry trestu. Pouhá nespokojenost obviněného týkající se uložení nepodmíněného trestu a jeho výměry je v daných souvislostech zcela v rozporu s prezentovanými zásadami. Je možné podotknout, že nejde o exemplární trest anebo o trest nespravedlivý, protože je odrazem jednání obviněného, na které bylo třeba působit právě zvolenou sankcí, což odvolací soud, jak již bylo konstatováno shora, dostatečně a přesvědčivě odůvodnil.
68. Nejvyšší soud uzavírá, že nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 9 roků, uložený odvolacím soudem dovolateli, nelze považovat za trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý ani nepřiměřený nebo zasahující do jeho ústavně zaručených práv.
69. Obviněný G. v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. namítal, že v řízení byla porušena jeho práva o nutné obhajobě a obhájce mu byl ustanoven způsobem, který není v souladu s trestním řádem, neboť prohlásil, že neovládá český jazyk a využil právo podle § 2 odst. 14 tr. ř., přesto mu v rozporu s ustanovením § 39 odst. 4 tr. ř. nebyl ustanoven obhájce, který poskytuje své služby v jazyce, který ovládá.
70. Dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je naplněn, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde o případy, kdy nebyla dodržena příslušná zákonná ustanovení upravující případy nutné obhajoby, tedy zejména ustanovení § 36 tr. ř., tzn. obviněný musel mít v řízení obhájce, ať již zvoleného (§ 37 tr. ř.) nebo ustanoveného (§ 38 tr. ř.), a přitom žádného obhájce neměl. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. však nenaplňuje jakékoliv porušení práva na obhajobu, resp. porušení citovaných ustanovení, ale naplňují jej pouze některé případy. Nepostačuje pouhá formální porušení práva na obhajobu, ale vzniklý stav se musí určitým způsobem odrazit i v meritu věci (na naplnění uvedeného dovolacího důvodu je tedy třeba především nahlížet materiálně).
71. Z předloženého spisového materiálu vyplývá, že dovolatel usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 4. 8. 2023 převzal téhož dne s tím, že si sám nevolí obhájce (viz č. l. 26 verte). Proto již dne 4. 8. 2023 mu byla ustanovena obhájkyně JUDr. Alena Beranová (viz č. l. 189 spisu). Z protokolu o výslechu obviněného ze dne 5. 8. 2023 se podává, že dovolatel vyjádřil souhlas s tím, aby jej obhajovala JUDr. Beranová (č. l. 266 spisu). JUDr. Beranová se následně zúčastnila i výslechu obviněného dne 18. 12. 2023 (č. l. 273 a násl. spisu), kdy tento opětovně využil svého práva a ke skutečnostem, které mu byly kladeny za vinu, se nevyjádřil. Následně dne 14. 8. 2023 oznámil prof. JUDr. Tomáš Gřivna, Ph. D., že převzal obhajobu obviněného, přičemž následující den 15. 8. 2023 zaslal vyrozumění, že na základě dohody došlo k jejímu ukončení (viz č. l. 191 a 193 spisu). Dne 9. 1. 2024 bylo policejnímu orgánu doručeno sdělení JUDr. Filipa Černého, Ph.D., že převzal právní zastoupení obviněného ve věci řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 311/2023, kterou bylo napadeno rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby. Dne 29. 4. 2024 bylo soudu JUDr. Filipem Černým, Ph.D. zasláno oznámení o převzetí právního zastoupení dovolatele spolu s plnou mocí ze dne 28. 4. 2024 (č. l. 3338–3339 spisu), který se již účastnil prvního hlavního líčení konaného dne 6. 5. 2024 (č. l. 3410 a násl. spisu).
72. S ohledem na shora rozvedené skutečnosti je zřejmé, že obviněný byl obhájcem řádně zastoupen ve všech fázích řízení. Nejvyšší soud neshledal, že by nedodržení podmínek § 39 odst. 4 tr. ř. jakkoli omezilo dovolatele v jeho právu na obhajobu, když úkonů, kterých se účastnila JUDr. Beranová byl přítomen i tlumočník, navíc dovolatel v přípravném řízení ani nevznesl jakoukoliv námitku stran ustanovené obhájkyně. Nejvyšší soud tedy nemá za to, že by byl dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. věcně naplněn. Především je zapotřebí zdůraznit, že těžiště trestního řízení je v řízení před soudem a zde obviněný byl zastoupen obhájcem, kterého si sám zvolil a který ovládá jeho mateřský jazyk. Je ovšem nutno zdůraznit, že pokud obviněný si obhájce sám zvolil, tak je zcela nerozhodné, zda jím zvolený obhájce ovládá jeho mateřský jazyk, či nikoliv, neboť soudu vůbec nepřísluší zasahovat do jeho výsostného práva zvolit si obhájce. Proto dovolací argumentaci obviněného nelze považovat za opodstatněnou. Současně je třeba dodat, že odkaz dovolatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 8 Tdo 721/2006, je nepřípadné, neboť se jednalo o jiný případ, kdy soud nepostupoval podle § 37a odst. 2 tr. ř. a nerozhodl o vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce, který vykonával obhajobu spoluobviněných, jejichž zájmy si v trestním řízení odporovaly.
73. Dovolatel dále namítal naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. tvrzením, že soud prvního stupně nebyl náležitě obsazen, když v případě přísedících nebyl respektován rozvrh práce.
74. Podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Uvedená formulace vyjadřuje zásadu zákonného soudce, vyplývající z čl. 38 odst. 1 Listiny, která představuje jednu ze základních záruk nezávislého a nestranného soudního rozhodování v právním státě a podmínku řádného výkonu té části veřejné moci, jež byla soudům ústavně svěřena (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 2. 1996, sp. zn. III. ÚS 232/95).
75. Obžaloba ve věci dovolatele napadla ke Krajskému soudu v Praze ke dni 9. 4. 2024 (č. l. 3256 spisu). Podle rozvrhu práce Krajského soudu v Praze ve znění účinném od 1. 4. 2024 byli jako přísedící senátního oddělení č. 3 uvedeni 1. Ing. Miloš Petíř, 2. Ilona Poláková, 3. Šimon Stejkoza, 4. Mgr. Václav Šmíd, 5. Věra Vokatá, 6. Jana Zatloukalová, 7. Jitka Košťálová, 8. Ing. Martin Vach, 9. Adam Horák, 10. Miloš Růžička, 11. Ing. Radoslav Bartošík, 12. Ing. Aleš Novák, 13. Ing. Kristýna Kňap Rončáková. 76. Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud ověřil, že podle úředního záznamu na č. l. 3291 spisu byli dne 10. 4. 2024 podle rozvrhu práce přiděleni jako přísedící Šimon Stejkoza a Mgr. Václav Šmíd. Všech hlavních líčení se poté jako přísedící účastnili Mgr. Václav Šmíd a Miloš Růžička.
77. Nejvyšší soud se obrátil na Krajský soud v Praze se žádostí týkající se objasnění postupu při přidělování přísedících v posuzované trestní věci sp. zn. 3 T 27/2024. Předseda senátu sdělil, že co se týče náhrady za původně přiděleného přísedícího Šimona Stejkozu, ten se z účasti na konání hlavního líčení omluvil. Osloveni pak byli další přísedící podle pořadí určeného v platném rozvrhu práce. Přeskočena byla Věra Vokatá, která byla v tu chvíli ustanovena jako náhradní přísedící, přičemž se omluvila z účasti na hlavním líčení. Na řadě byla na pozici č. 6 přísedící Jana Zatloukalová, poté Jitka Košťálová na pozici č. 7, Ing. Martin Vach na pozici č. 8 a Adam Horák na pozici č. 9, všichni se rovněž pro rozsáhlost věci a množství termínů omluvili z konání jednání. Na řadě tak zůstal přísedící Miloš Růžička na pozici č. 10, který se již jednání mohl účastnit. Předseda senátu přiložil omluvu přísedícího Šimona Stejkozy spolu s printscreenem Informačního systému Krajského soudu v Praze, který dokládá jeho zařazení do spisu s datem 15. 4. 2024. Náhrada přísedícího Šimona Stejkozy byla činěna plně v souladu s rozvrhem práce Krajského soudu Praha k 1. 4. 2024. Jelikož účast u hlavního líčení v této rozsáhlé věci odmítli přísedící v pořadí na šestém, sedmém, osmém a devátém místě, zůstal na řadě přísedící Miloš Růžička, který se hlavního líčení účastnil.
78. Ze shora uvedených skutečností tedy jednoznačně vyplývá, že námitka dovolatele týkající se přidělení přísedících v senátu 3 T Krajského soudu v Praze je zcela neopodstatněná.
79. Konečně je pro úplnost třeba zmínit, že obviněný G. uplatnil rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, když bylo zamítnuto nebo odmítnuto odvolání bez splnění zákonných podmínek, nebo bylo zamítnuto odvolání, třebaže v řízení předcházejícím byl naplněn jiný dovolací důvod zatěžující předcházející rozhodnutí nebo řízení. Avšak nyní napadeným rozsudkem vrchního soudu nebylo odvolání dovolatele zamítnuto (ani odmítnuto). Není tak naplněna základní procesní podmínka pro uplatnění citovaného dovolacího důvodu.
Dovolání obviněného R.
80. Připomeňme, že obviněný R. se ve svém mimořádném opravném prostředku opíral o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
81. Dovolatel argumentoval, že odvolací soud založil jeho vinu na domněnkách a pravděpodobnosti, ačkoli o ní neexistují žádné přímé ani nepřímé důkazy. Obviněný sice věděl o pěstírnách, ale jeho činnost spočívala pouze v instalaci bitcoinových minérů. Soud vyvodil jeho vinu pouze z toho, že znal některého spoluobviněného a na podkladě záznamů o sledování osob, ze kterých však nevyplývá žádná nelegální činnost.
82. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je zjevné, že si byly vědomy důkazní situace a je také patrné, jak hodnotily provedené důkazy. Soud prvního stupně se jednání, jehož se dopustil dovolatel, podrobně věnoval zejména v bodech 137–140 svého rozsudku. Odvolací soud se pak s podrobnou argumentací soudu prvního stupně (ve vztahu k dovolateli) ztotožnil. Rozsah provedeného dokazování byl přitom pro náležité objasnění věci dostačující. Zejména z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je pak dostatečně zřejmé, k jakým závěrům na základě, jakých hodnotících úvah dospěl. Je zde zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.) a učiněnými skutkovými zjištěními, potažmo právními závěry.
83. Nejvyšší soud vyhodnotil obsah dovolání obviněného R. jako pouhý proklamativní nesouhlas se skutkovými i právními závěry soudů nižších stupňů, aniž by byla jeho dovolací tvrzení doplněna jakoukoli relevantní argumentací. Nejvyšší soud jako soud dovolací je vázán vymezením dovolání, tj. uplatněnými dovolacími důvody i rozsahem dovolání, které jsou obligatorními náležitostmi dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. a určují tak podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. obsah a rozsah jeho přezkumné činnosti. Proto mohl vycházet toliko z dovolatelem výslovně vymezených dovolacích důvodů a okruhu argumentů, kterými jejich naplnění odůvodňoval. Po obsahové stránce přitom nebyly formulovány žádné významné námitky, k nimž by dovolací soud mohl zaujmout své stanovisko. Takto vystavěnou argumentaci nelze považovat za dostatečný podklad pro dovolací přezkum napadeného rozhodnutí.
84. Obviněný R. rovněž poukazoval na to, že soudem není nijak přesvědčivě prokázáno, že propadlé finanční prostředky, které měl při zadržení obviněný u sebe, pocházely z trestné činnosti.
85. Dovolatel tuto námitku uplatnil již v řízení před odvolacím soudem. Odvolací soud konstatoval, že obviněný se hájil tím, že peníze nepocházely z trestné činnosti, neboť se zabýval dovozem a prodejem ojetých automobilů. Lze však s jistotou konstatovat, že ze sledování nikterak nevyplynulo, že by se takovouto činností zabýval. Naopak byl spatřen ve vozidlech, které si půjčoval od jiných osob. Jednalo se o obviněného, který zčásti hradil nájmy za prostory, kde byly zřízeny pěstírny konopí, zčásti i financoval jejich vybavení a chod. Rovněž tak pronajímal prostory, v nichž byli nejprve ubytováni nově příchozí zahradníci, posléze došlo k jejich umístění do jednotlivých pěstíren. Netajil se ani úmyslem zakoupení nemovitosti v České republice (srov.
bod 97 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud rovněž v podrobnostech odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v bodech 138–140.
86. Nejvyšší soud doplňuje, že tato námitka uplatněným dovolacím důvodům neodpovídá. Neodpovídala by ani dovolatelem neuplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., když argumentuje skutkovým tvrzením, že předmětné prostředky pocházely z jeho legální podnikatelské činnosti, což však soudy provedeným dokazováním vyvrátily. Konečně je třeba poznamenat, že tato námitka neodpovídá ani dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se vztahuje pouze k výroku o trestu, nikoli k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu.
87. Ze shora uvedeného je zřejmé, že námitky uplatněné v dovoláních obviněných M. G. a S. G. jsou zjevně neopodstatněné a námitky obviněného A. R. nelze podřadit pod žádný ze zákonných důvodů dovolání. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněných M. G. a S. G. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl pro jejich zjevnou neopodstatněnost a dovolání obviněného A. R. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
88. Nejvyšší soud sám nerozhodoval samostatným výrokem o přerušení výkonu trestu odnětí svobody u obviněného S. G., když s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání nebyl ve věci k postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř. shledán důvod (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 11 Tdo 140/2018). P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).