11 Tdo 843/2025-687
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2025 o dovolání obviněného L. R., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 16. 4. 2025, sp. zn. 14 To 46/2025, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 5 T 20/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. R. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 5 T 20/2024, byl podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen:
výrok o vině a trestu z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 2. 6. 2023, č. j. 3 T 46/2023-117, pravomocného dne 18. 7. 2023,
výrok o vině pod body 2. a) – c), bodem 3 a celý výrok o trestu ohledně obviněného L. R. z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 7. 2. 2024, č. j. 5 T 75/2023-141, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 23. 5. 2024 č. j. 14 To 49/2024-170,
výrok o vině a trestu z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 18. 10. 2023, č. j. 1 T 98/2023-179, pravomocného dne 18. 10. 2023,
výrok o vině a trestu ohledně obviněného L. R. z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 9. 2024, č. j. 39 T 97/2024-356, pravomocného dne 17. 9. 2024,
jakož i všechny další výroky, které mají v uvedených výrocích o vině svůj podklad.
2. Tímtéž rozsudkem byl obviněný L. R. uznán vinným tím, že: 1. a) převzato z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 2. 6. 2023, č. j. 3 T 46/2023-117, pravomocného dne 18. 7. 2023
dne 9. 2. 2023 kolem 21:22 hodin v XY, ve XY, v obchodním domě Kaufland, rozbalil z obalu sýr značky Le Roussot a uschoval ho v kapse oblečení, následně bez zaplacení prošel pokladní zónou, čímž společnosti Kaufland Česká republika v. o. s., IČ: 25110161, se sídlem Bělohorská 2428/203, Praha 6 – Břevnov, způsobil škodu ve výši 139,90 Kč,
b) bod 1) obžaloby
v době od 21:45 hodin dne 15. 3. 2023 do 08:30 hodin dne 16. 3. 2023 v XY, ulici XY, mezi domy č. p. XY a XY, nezjištěným způsobem překonal uzamčení u zaparkovaného osobního motorového vozidla zn. VW Polo, černé barvy, RZ XY, které následně odcizil, a poté užíval sám a půjčoval dalším osobám, spolu s vozidlem odcizil v něm uložené osvědčení o technickém průkazu od vozidla, servisní knížku, lékárničku, chladící podložku pro psa, bezpečnostní pás pro psa, hračky pro psa, oblečení a příslušenství na koně, vozidlo užíval až do 06:00 hodin dne 26. 3. 2023, kdy ho bez uvedených věcí odstavil na km 72 dálnice XY, neboť mu došel benzín, přičemž po dobu užívání poškodil minimálně škrábanci kapotu, pravé přední zrcátko, přední nárazník, držák na pití, polohování sedačky spolujezdce, hlavici řadící páky, ruční brzdu, čímž T. T., způsobil škodu na odcizení ve výši 73.700 Kč,
c) bod 2) obžaloby
v noci z 5. 4. 2023 na 6. 4. 2023 ve XY, okres XY, ulice XY, před domem č. p. XY po rozbití trojúhelníkového okénka dveří spolujezdce v úmyslu odcizit vozidlo vnikl do zaparkovaného motorového vozidla Peugeot 207, bez RZ, v hodnotě 5 000 Kč, kde následně po otevření kapoty vozidla připojil donesenou autobaterii, a poté ve vozidle vytrhl dráty spínací skříňky zapalování a pokusil se vozidlo nastartovat, což se mu nepodařilo, proto ho opustil, a následně z kufru vozidla odcizil pár kolečkových bruslí, čímž majiteli vozidla V. P., způsobil škodu odcizením bruslí ve výši 3 000 Kč a škodu na poškození ve výši 5 000 Kč,
přičemž shora uvedených jednání pod body 1 a) – c) se obžalovaný dopustil přesto, že byl pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 1 T 34/2018 odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, jež mu byl přeměněn v nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 300 dnů, který vykonal dne 16. 9. 2020, a rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 16. 12. 2019, sp. zn. 11 T 28/2019 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 4 To 298/2019, pravomocným dnem 18. 6. 2020, odsouzen pro přečiny krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a § 205 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 tr. zákoníku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 24 měsíců nepodmíněně, který vykonal dne 17. 11. 2021 a k trestu odnětí svobody ve výměře 6 měsíců nepodmíněně, který vykonal dne 15. 5. 2022,
2. A) převzato z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 7. 2. 2024, č. j. 5 T 75/2023-141 společně s odsouzeným M. F.
v přesně nezjištěné době od 22.30 hodin dne 21. 6. 2023 do 00.25 hodin dne 24. 6. 2023, po předchozí domluvě, s cílem opatřit pohonné hmoty do vozidla Škoda Octavia, RZ XY, ve vlastnictví manželky podezřelého R. T. R., s nímž jezdili po okrese XY, a které řídil převážně obžalovaný L. R.,
a) v XY, ulici XY, okres XY, vnikli po prostříhání oplocení na pozemek parc. č. XY, odkud odcizili u plotu volně odložené 2 plastové barely bílé barvy s černým uzávěrem o objemu nejméně 20 l v celkové hodnotě 636 Kč, přičemž takto jednali ke škodě společnosti Envi-Pur, s. r. o., IČO 25166077, se sídlem Na Vlčovce 13/4, Praha 6, poškozením oplocení pak způsobili uvedené společnosti škodu ve výši 150 Kč,
b) v XY, okres XY, ve volně přístupném areálu zemědělské farmy na pozemku parc. č. XY odcizili z manipulační plochy 4 m zahradní hadice 3/4 zelené barvy v hodnotě 260 Kč, přičemž takto jednali ke škodě Farmy Nad Chvátalkou s. r. o., IČO 04853181, se sídlem Jílovská 159, Psáry,
c) v XY, okres XY, na stavbě silničního mostu při komunikaci III. třídy č. XY na pozemku parc. číslo XY, se pomocí přineseného šroubováku, pokusili překonat víčko palivové nádrže zde odstaveného kolového bagru JCB, RZ XY, žluté barvy, bez vzniku poškození a u zde odstaveného pásového bagru zn. Doosan connect typ DX-140 LC, oranžové barvy, bez registrační značky, po odstranění víčka palivové nádrže z této odčerpali pomocí odcizené hadice do předem odcizených barelů 50 l motorové nafty, kdy svým jednáním takto způsobili společnosti K-Building CB, a. s., IČO 26105594, se sídlem Hraniční 2094, České Budějovice, škodu ve výši 1 595 Kč,
a popsaných jednání pod body 2 A) a) – c) se dopustil obviněný L. R. přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci, ze dne 16. 12. 2019, sp. zn. 11 T 28/2019, pravomocným dne 18. 6. 2020, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne 18. 6. 2020, č. j. 4 To 298/2020, uznán vinným mj. přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, za což mu byl uložen společný souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 24 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, který vykonal dne 17. 11. 2021 a samostatný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, který vykonal dne 15. 5. 2022,
B) a) převzato z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 9. 2024, č. j. 39 T 97/2024-356, pravomocného týmž dnem,
v době od 16.00 hodin dne 9. 6. 2023 do 8.20 hodin dne 10. 6. 2023 v obci XY, okres XY, na volně přístupné cestě vedle oplocení domu č. XY, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch formou odcizení pohonných hmot, nezjištěným způsobem za užití násilí vypáčil a poškodil uzamykací víčko nádrže u zde zaparkovaného nákladního vozidla tovární značky Mercedes-Benz Atego 1318, registrační značky XY a následně z nádrže odčerpal nejméně 90 litrů motorové nafty, čímž firmě Hokov s. r. o., IČO 62509039, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 1349/2, 128 00 způsobil škodu poškozením vozidla ve výši 450 Kč a škodu odcizením nafty ve výši 3 000 Kč,
b) převzato z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 9. 2024, č. j. 39 T 97/2024-356, pravomocného týmž dnem
v době od 8.00 hodin dne 28. 6. 2023 do 7.00 hodin dne 29. 6. 2023 v katastrálním území obce XY, okres XY, na volně přístupném pozemku parcelního čísla XY, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch formou odcizení pohonných hmot, nezjištěným způsobem za užití násilí vypáčil a poškodil uzamykací víčko nádrže u zde zaparkovaného nákladního automobilu tovární značky Scania, registrační značky XY, a následně z nádrže odčerpal 200,67 litru motorové nafty, čímž podnikající fyzické osobě M. Č., způsobil škodu poškozením vozidla ve výši 800 Kč a škodu odcizením nafty ve výši 7 405 Kč,
c) bod 3) obžaloby dne 11. 8. 2023 ve 02:10 hodin v XY, ul. XY, vnikl přes otevřené okno do provozovny firmy McDonald´s, kde z otevřené pokladny odcizil mince různých nominálních hodnot, čím společnosti M RESTAURANT s. r. o., IČO 25231286, způsobil škodu ve výši nejméně 300 Kč,
d) bod 4) obžaloby
dne 24. 8. 2023 v době kolem 02:50 hodin v XY, ul. XY, ze zaparkovaného motorového vozidla zn. Mercedes-Benz Viano, černé barvy, bez RZ, odcizil část výfuku – vlnovec a dále filtr pevných částic, který vyřízl pilkou na železo, čímž M. D., způsobil škodu na odcizení ve výši 10 000 Kč,
e) bod 5) obžaloby
v době od 16:40 hodin dne 24. 8. 2023 do 06:40 hodin dne 25. 8. 2023 v XY, XY, u garáží XY, ze zaparkovaného motorového vozidla zn. Iveco Daily, RZ XY, odcizil katalyzátor a výfukový systém vedoucí od filtru pevných částic po zadní část výfukového systému, který vyřízl pilkou na železo, čímž A. N., způsobil škodu na odcizení ve výši 50 000 Kč,
f) bod 6) obžaloby
dne 28. 8. 2023 v době od 01:00 hodin do 02:55 hodin v XY, na XY, ulici XY, na parkovišti u odpočinkové zóny XY, ze zaparkovaného vozidla Opel Movano, RZ XY, provozovatele firmy YI ZU s.r.o., IČO 28908082, odcizil katalyzátor s celým výfukovým systémem, který vyříznul pilkou na železo, přičemž poškodil spony a elektrické vedení, čímž společnosti UniCredit Leasing CZ, a. s., IČO: 15886492, způsobil škodu na odcizení ve výši 120 000 Kč,
g) převzato z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 18. 10. 2023, č. j. 1 T 98/2023-179
dne 5. 8. 2023 v 11.13 hodin v XY, XY - v prodejně COOP za provozu odcizil 2 čokolády Arašídová pochoutka 90 g v hodnotě 16,90 Kč/ks, a způsobil tak družstvu Jednota, obchodní družstvo Tábor, IČ: 0031925, se sídlem Budějovická 1413/63, 390 02 Tábor, škodu v celkové výši 33,80 Kč,
h) převzato z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 9. 2024, č. j. 39 T 97/2024-356, pravomocného týmž dnem,
v době od 17.00 hodin dne 5. 9. 2023 do 6.10 hodin dne 6. 9. 2023 v obci XY, okres XY, na volně přístupném parkovišti v ulici XY, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch formou odcizení pohonných hmot, nezjištěným způsobem za užití násilí vypáčil a poškodil uzamykací víčko nádrže u zde zaparkovaného nákladního automobilu tovární značky Scania, typ N320 (tahač návěsů), registrační značky XY, a následně z nádrže odčerpal nejméně 300 litrů motorové nafty, čímž podnikající fyzické osobě D. V., způsobil škodu poškozením vozidla ve výši 1 500 Kč a škodu odcizením nafty ve výši 11 370 Kč,
a výše uvedených jednání pod body 2 B) a) – h) se obviněný dopustil přesto, že byl odsouzen mimo jiné rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 16. 12. 2019, č. j. 11 T 28/2019-409, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 6. 2020, pravomocným téhož dne, mimo jiné za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 tr. zákoníku a za přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 24 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 17. 11. 2021, a k samostatnému trestu odnětí svobody ve výměře 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 15. 5. 2022,
3) a) bod 7) obžaloby
dne 26. 9. 2023 v 04:46 hodin v XY, ul. XY, v prodejně BČS Orlen z regálu odcizil magnetický držák na mobilní telefon zn. Switssten, čímž H. D., způsobil škodu na odcizení ve výši 379 Kč,
b) převzato z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 9. 2024 č. j. 39 T 97/2024-356
společně s odsouzeným T. B.,
v době od 22.30 hodin dne 25. 9. 2023 do 7.30 hodin dne 26. 9. 2023, v k. ú. obce XY, okres XY, v prostoru silnice č. XY (stavba dálnice), po předchozí společné domluvě, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, ze zde zaparkovaného pásového rypadla značky Hitachi, červené barvy, po přeříznutí přívodní hadice paliva, kterou tímto poškodili, a za pomoci přivezené hadice přečerpali nejméně 60 litrů motorové nafty do nádrže osobního automobilu tov. zn. Citroën C5 Combi, nezjištěné registrační značky, kterým na místo společně přijeli, přičemž z nádrže stroje odcizili i zbývající motorovou naftu, tedy celkem 400 litrů motorové nafty, čímž společnosti Biggest s. r. o., IČO 26080630, se sídlem Borská 1232/40a, Skvrňany, 301 00 Plzeň, způsobili škodu poškozením ve výši 412 Kč a škodu odcizením nafty v celkové výši 16 620 Kč,
přičemž shora uvedených jednání pod body 3 a) - b) se obviněný L. R. dopustil přesto, že byl odsouzen Okresním soudem v Táboře rozsudkem sp. zn. 1 T 34/2018, ze dne 30. 5. 2018, který nabyl právní moci 30. 5. 2018, za přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který mu byl dne 12. 3. 2019 přeměněn na trest odnětí svobody ve výměře 300 dnů se zařazením do věznice s ostrahou, který dne 16. 9. 2020 vykonal,
a rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp. zn. 11 T 28/2019 ze dne 16. 12. 2019, který nabyl právní moci dne 18. 6. 2020, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 4 To 298/2020, ze dne 18. 6. 2020, mj. za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 tr. zákoníku a přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody nepodmíněně ve výměře 24 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 17. 11. 2021,
a rozsudkem Okresního soudu v Táboře sp. zn. 3 T 46/2023, ze dne 2. 6. 2023, který nabyl dne 18. 7. 2023 právní moci, za přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin,
4) bod 8) obžaloby
nejméně v 02:30 hodin dne 2. 10. 2023 v XY, ul. XY, u sebe v látkové tašce pro vlastní potřebu přechovával 290,6 g čerstvých vrcholových částí rostliny konopí (rod Cannabis), ze kterých bylo následně získáno 72 g využitelné rostlinné drti obsahující 10.584 mg účinné psychotropní látky delta-9-THC (tetrahydrokanabiol), které chtěl usušit a poté toxikomansky zneužít formou kouření, když rostlina konopí (rod Cannabis) je látka uvedená v Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek v příloze č. 3, seznamu omamných látek č. 3 a psychotropní látka delta-9-THC (tetrahydrokanabiol), je zakázaná látka uvedená v Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v příloze č. 4, seznamu psychotropních látek č. 4,
5) a) jednání z návrhu na potrestání ZK 124/2024
dne 7. 5. 2024 kolem 00.10 hodin v okrese XY řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Volkswagen Passat, RZ XY, po dálnici XY ve směru od XY na XY, na Exitu XY sjel, a poté opět najel do protisměru a pokračoval v jízdě opačným směrem, následně byl kontrolován hlídkou Policie ČR, vozidlo řídil ačkoliv mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Táboře sp. zn. 3 T 36/2023 ze dne 15. 5. 2023, který nabyl právní moci dne 18. 7. 2023, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 30 měsíců, sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu za přestupky v dopravě mu byla ve výměře 18 měsíců uložena příkazem Městského úřadu Mělník, sp. zn. DSA/12330/23/LUVE ze dne 2. 3. 2023, který nabyl právní moci dne 22. 3. 2023, ve výměře 20 měsíců, příkazem Městského úřadu Tábor sp. zn. S-META 34434/2023 KS/Pil 2, ze dne 24. 8. 2023, který nabyl právní moci dne 16. 9. 2023, a ve výměře 10 měsíců příkazem Městského úřadu Třeboň č. j. D 114/23-MM, ze dne 17. 7. 2023, který nabyl právní moci dne 16. 8. 2023,
b) jednání z návrhu na potrestání ZK 140/2024
dne 13. 5. 2024 kolem 21.20 hodin v XY řídil ulicí XY a XY osobní motorové vozidlo tovární značky VW Passat, RZ XY, ačkoliv mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Táboře sp. zn. 3 T 36/2023 ze dne 15. 5. 2023, který nabyl právní moci dne 18. 7. 2023, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 30 měsíců,
6) jednání z obžaloby ZT 138/2024 nejpozději dne 22. 5. 2024 nenastoupil ve Vazební věznici v XY výkon trestu odnětí svobody ve výměře 150 dnů, na který mu byl pravomocným usnesením Okresního soudu v Táboře č. j. 3 T 46/2023-144 ze dne 22. 1. 2024, které nabylo právní moci dne 21. 2. 2024, přeměněn nevykonaný trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Táboře sp. zn. 3 T 46/2023 ze dne 2. 6. 2023, ačkoliv dne 15. 4. 2024 převzal rozhodnutí Okresního soudu v Táboře č. j. 3 T 46/2023-183, kterým mu byl povolen odklad výkonu trestu, a ve kterém byl současně vyzván, aby trest nastoupil nejpozději 22. 5. 2024, což neučinil, ač mu v tom žádné závažné skutečnosti nebránily a až do 31. 5. 2024 pobýval v XY, kde byl uvedeného dne ve 22:05 hodin zajištěn orgány policie a následně do výkonu trestu odnětí svobody dodán,
Tím spáchal:
ad 1) a) – c) pokračující přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku spáchaný dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku,
ad 2) A) a) – c), B) a) – h) pokračující přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku spáchaný dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku,
ad 3) a) – b) pokračující přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku,
ad 4) přečin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku,
ad 5) a) – b) pokračující přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku,
ad 6) přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku.
Za to byl odsouzen: I. za jednání pod body 1 a) – c) a za sbíhající se přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným a odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 5. 2023, č. j. 3 T 36/2023-60, pravomocným dne 18. 7. 2023, doručeným obviněnému dne 8. 7. 2023, podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 45 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému a společnému trestu odnětí svobody ve výměře 18 (osmnáct) měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 5. 2023, č. j. 3 T 36/2023-60, pravomocného dne 18. 7. 2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 30 (třicet) měsíců.
II. za jednání pod body 2 A) a) – c) a 2 B) a) – h) a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 4. výroku o vině z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 7. 2. 2024 č. j. 5 T 75/2023-141, pravomocného dne 23. 5. 2024, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 23. 5. 2024, č. j. 14 To 49/2024-170 a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který byl obviněný uznán vinným a odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 24. 7. 2023, sp. zn. 11 T 49/2023, pravomocným dne 19. 9. 2023, podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 45 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému a společnému trestu odnětí svobody ve výměře 26 (dvacet šest) měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů v trvání 30 (třicet) měsíců. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 24. 7. 2023, sp. zn. 11 T 49/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. za jednání pod body 3 a) – b), 4) a 5) a) – b) a pod bodem 6) podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 14 (čtrnáct) měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému též uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným blíže uvedeným na str. 9-10 částky zde uvedené. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození blíže uvedení na str. 10 odkázáni se svými uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození blíže uvedení na str. 10 odkázáni se zbytky svých uplatněných nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Převzato z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 9. 2024, č. j. 39 T 97/2024-356:
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému společně a nerozdílně s odsouzeným T. B. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným blíže uvedeným na str. 9-10 částky zde uvedené. Podle 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost blíže uvedená na str. 10 odkázána se zbytkem svého uplatněného a nepřiznaného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních:
Převzato z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. 1 T 98/2023.
Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost blíže uvedená na str. 10 odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních:
Převzato z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 7. 2. 2024, sp. zn. 5 T 75/2023:
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému společně a nerozdílně s odsouzeným M. F. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným blíže uvedeným na str. 11 částky zde uvedené.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 16. 4. 2025, sp. zn. 14 To 46/2025 tak, že je podle § 256 jako nedůvodné zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, napadl obviněný L. R. prostřednictvím svého obhájce v celém jeho rozsahu dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
5. Uvádí, že podal odvolání do části výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně (ve zbytku jednání, které mu bylo kladeno za vinu, prohlásil vinu), dále do výroku o trestu a výroků navazujících, přičemž namítal zejména vadné hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. V rámci řízení před odvolacím soudem navrhoval doplnění dokazování výslechy svědků D. M., P. S. a J. K. Odvolací soud se nicméně zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a jeho důkazní návrhy zamítl s tím, že se souhlasem jeho i státní zástupkyně byly soudem prvního stupně čteny úřední záznamy o jimi podaných vysvětleních.
6. S ohledem na prohlášení viny pak obviněný dovoláním napadá toliko skutky blíže popsané pod body 1.b a 4. výroku rozsudku, jimiž se měl dopustit pokračujícího přečinu (spolu s dalšími útoky) krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku spáchaného dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku.
7. Ve vztahu ke skutku popsanému v bodě 1. b) výroku rozsudku obviněný namítá, že skutkové zjištění, že odcizil osobní automobil VW Polo je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Má za to, že z těchto důkazů lze dovodit pouze to, že automobil užíval. Má za to, že automobil mohl odcizit svědek K., přičemž výpověď svědkyně S. je ovlivněna tím, že je osobou blízkou svědku K. Bylo proto namístě, aby soud zvážil otázku jejich věrohodnosti. Navíc z výpovědi svědka H. vyplynulo, že to byl právě svědek K., kdo automobil nabízel k prodeji. Pokud soud uvádí, že výpověď svědka H. i přes svůj obsah nemůže obviněného vyvinit, neboť neobsahuje informace o tom, kdo měl vozidlo odcizit, vyhodnotil jeho výpověď nesprávně, protože právě záměr prodeje automobilu ze strany svědka K. je podstatný pro posouzení toho, kdo s věcí nakládal jako s vlastní, potažmo i kdo ji odcizil.
8. Rovněž vytýká, že odvolací soud nedůvodně neprovedl navrhovaný důkaz svědeckou výpovědí D. M., která měla původně vypovídat nepravdivě s ohledem na tehdejší rodinné vztahy. Na tom nic nemění skutečnost, že byl soudem čten úřední záznam o jí podaném vysvětlení, což podle obviněného není důvodem pro to, aby navrhovaný důkaz nebyl proveden.
9. I ve vztahu ke skutku popsanému v bodě 4. výroku rozsudku má obviněný za to, že skutkové zjištění, že to byl právě on, kdo měl tašku s konopím před zásahem policie skutečně u sebe, je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Z výpovědi svědka L. vyplývá, že obviněný u sebe žádnou tašku s konopím neměl a této si nevšiml ani svědek B., který sám mohl být jejím držitelem. Ani úřední záznam policejního orgánu není relevantním důkazem pro jeho usvědčení z vlastnictví drogy. Za zjevně vyfabulované a důkazně nijak nepodložené označil též závěry soudu o tom, jaké měl mít s konopím záměry, tedy že jej chtěl usušit a poté toxikomansky zneužít formou kouření.
10. Závěrem mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí.
11. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce) k podanému dovolání vyplývá, že námitky jimiž obviněný namítá 1) rozpor mezi skutkovým zjištěním, že odcizil osobní automobil a provedenými důkazy, 2) neprovedení důkazu svědeckou výpovědí D. M. a za 3) rozpor skutkového zjištění, že měl před policejním zásahem u sebe tašku s konopím s provedenými důkazy, sice formálně odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první a třetí variantě, materiálně se však s těmito míjí. Navíc stejné námitky vznášel již v předchozím průběhu trestního řízení, přičemž oba ve věci činné soudy jim věnovaly dostatečnou pozornost a argumentačně je vyvrátily v odůvodnění svých rozhodnutí. Opakuje-li nyní obviněný tyto námitky i ve svém dovolání nelze podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu jeho dovolání vyhovět.
12. Namítá-li obviněný, že skutkové zjištění, že právě on předmětné motorové vozidlo odcizil, není dostatečně důkazně podložené a že je mohla odcizit i jiná osoba, takto vymezená námitka podle státního zástupce zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a podstatným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu, neindikuje. Napadené skutkové zjištění provedené soudem prvního stupně z provedeného dokazování logicky vyplývá a je racionálně odůvodněno. Ztotožnil se s ním i soud odvolací, který rovněž náležitě zdůvodnil, proč se s námitkou obviněného nemohl ztotožnit. Pokud obviněný nesprávně zjevný rozpor spatřuje v tom, že bylo podle jeho názoru prokázáno pouze to, že vozidlo užíval, nikoliv že je i odcizil, právě tento závěr je však ve zjevném rozporu s provedeným dokazováním. Tím bylo naopak zjištěno, že o odcizení vozidla obviněným hovořily i další osoby, že svědek K., který je nabízel, je nenabízel jako své vlastní, a naopak si je od obviněného půjčoval, přičemž jeho výpověď se shodovala i v detailech s výpovědí svědkyně S. Za těchto okolností není tvrzení, že skutkové zjištění soudu prvního stupně o odcizení předmětného vozidla právě obviněným, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, ničím podloženo.
13. Pokud jde o námitku, že úřední záznam o podaném vysvětlení svědkyně D. M. byl v hlavním líčení čten se souhlasem obviněného, což obviněný v dovolání nezpochybnil, státní zástupce poukázal, že byl v hlavním líčení zastoupen obhájcem, který vykonával své povinnosti profesionálně a kvalifikovaně, tedy není důvodu pochybovat o tom, že význam souhlasu se čtením úředního záznamu byl obviněnému dostatečně znám. Obviněný měl tedy možnost, jak čtení úředního záznamu zabránit, pokud by s jeho obsahem nesouhlasil. Výslech této svědkyně pak navrhl obviněný až v řízení o odvolání, přičemž odvolací soud zamítnutí tohoto důkazního návrhu řádně odůvodnil tím, že neexistoval důvod se domnívat, že by provedením výslechu mohly být zjištěny jiné okolnosti oproti obsahu podaného vysvětlení. Tato námitka tedy třetí variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá. Ani v dovolání obviněný neuvádí žádnou další okolnost, která by podporovala potřebu osobního výslechu svědkyně.
14. Ohledně důkazní situace vážící se ke skutku pod bodem 4) rozsudku se obviněný toliko domáhá přehodnocení důkazů oproti závěrům soudu prvního stupně, který postupoval plně v mezích základních zásad dokazování a řádně svá skutková zjištění odůvodnil. Ztotožnil-li se s jeho logickými a konkrétními důkazy podloženými závěry i odvolací soud, nelze uzavřít, že by mezi provedeným dokazováním a podstatnými skutkovými zjištěními byl rozpor jen proto, že obviněný tvrdí, že nebylo prokázáno, že tašku s konopím měl u sebe před policejním zásahem on. Za situace, kdy tato taška byla nalezena přímo u obviněného, je tedy naopak tato námitka, nikoliv opačné skutkové zjištění soudu prvního stupně, ve zjevném rozporu s provedeným dokazováním. Obviněný přitom v dovolání nezmiňuje žádné logické vysvětlení, jak se k němu předmětná taška v době zásahu mohla dostat, pokud se u něj nenacházela již před ním.
15. Státní zástupce závěrem shrnul, že žádná obviněným uplatněná dovolací námitka neodpovídá obsahově některému z předepsaných dovolacích důvodů. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
III. Přípustnost a důvodnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvod, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
18. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
19. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
20. Obviněný uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu lze za právně relevantní dovolací námitku považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
21. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
22. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že většinu v dovolání deklarovaných námitek obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení, a rovněž i v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně. Jde v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již náležitě vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura Nejvyššího soudu pamatuje na takové situace řadou rozhodnutí (např. usnesení ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016, usnesení ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 11 Tdo 170/2022), z nichž vyplývá, že pokud obviněný v dovolání v podstatě opakuje jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
23. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten obviněný uplatnil v jeho první a třetí alternativě. Námitky proti učiněným skutkovým zjištěním obsahují nesouhlas obviněného s tím, že byl uznán vinným na základě skutkového stavu a důkazů, které oba nižší soudy vyhodnotily podle jeho názoru nesprávně, v důsledku čehož shledal, že stávající skutkové i právní závěry jsou s nimi ve zjevném rozporu. Svými námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, nicméně obviněný ve skutečnosti brojí proti způsobu vyhodnocení důkazů ze strany obou soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. To platí zejména ve vztahu k námitkám stran krádeže osobního automobilu VW Polo, tvrzením, že jeho vina nebyla prokázána, že z provedených důkazů lze dovodit pouze to, že osobní automobil VW Polo užíval, nikoli, že jej odcizil, že naopak svědek K. je osobou, která mohla sama automobil odcizit, že svědkyně S. je osobou jemu blízkou, pročež měl soud vážit věrohodnost těchto svědků, kdy rovněž nesprávně vyhodnotil i obsah výpovědi svědka H. Co se týče údajného držení konopí, nebylo postaveno najisto, že to byl právě on, kdo měl ve skutečnosti před zásahem policie tašku s konopím u sebe, že z výpovědi svědka L. vyplývá, že on u sebe žádnou tašku neměl, že si této nevšiml ani svědek B., který naopak sám mohl být jejím držitelem, namítá, že úřední záznam policejního orgánu není relevantním důkazem pro jeho usvědčení z vlastnictví drogy, rovněž závěry soudů o jeho záměrech s konopím nejsou nikterak důkazně podložené a další.
24. Taková vadná zjištění však v posuzované věci dána nejsou. Podstata dovolací argumentace obviněného totiž nespočívá v tom, že by osvědčovala vadu spočívající v tom, že skutková zjištění soudu projevující se v závěru o jeho vině v bodě 1. b pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku spáchaným dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě 4. přečinem nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, nemají podklad v soudy hodnocených důkazech, nýbrž ve snaze důkazy, z nichž tyto vyšly zpochybnit, a prosadit vlastní (pro obviněného příznivější) variantu skutkového děje.
25. K obviněným namítanému zjevnému rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními nutno stran jeho existence zdůraznit, že by musel nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento rozpor ale nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03).
26. Není pochyb o tom, že soud prvního stupně odvodil své skutkové závěry z výsledků provedeného obsáhlého dokazování, které poskytovalo dostatečný obraz o trestném jednání obviněného. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá, že ačkoliv obviněný popírá spáchání skutků pod bodem 1. b) a 4. výroku rozsudku soudu prvního stupně, je z této trestné činnosti spolehlivě usvědčován konkrétními důkazy. Dostatečné ukotvení skutkových závěrů stran jednání uvedeného pod bodem 1. b, týkajícího se krádeže osobního vozidla VW Polo, vyplývá zejména z výpovědí svědka J.
K., s níž koresponduje i zjištěná přítomnost daktyloskopických stop obviněného v předmětném vozidle. Jde-li o obviněným zmiňovanou výpověď svědka P. H., ta jeho obhajobu ne zcela potvrdila, neboť svědek sice byl kontaktován ohledně možné koupě tohoto vozidla J. K., ale o tom, kdo měl vozidlo poškozené odcizit, informován nebyl. Z výpovědi svědkyně P. S. potvrzující výpověď J. K. vyplynulo, že vozidlo měli asi dvakrát půjčené právě od obviněného, ale že mu je pak po použití s J. K. vrátili. Ve shodě s verzí, že vozidlo odcizil právě obviněný L.
R., je i výpověď D. M. Z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví daktyloskopie zejména vyplývá, že ve vozidle byli F. S., L. R., L. K.; z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví genetika je zřejmé, že ve vozidle se nacházeli F. S., L. R., P. S. a J. K. Jako nevěrohodnou rovněž vyhodnotily obhajobu obviněného, že jeho úmyslem bylo pouhé přechodné užívání tohoto vozidla, když provedené důkazy naopak svědčí o jeho zmocnění se vozidla s cílem si jej přivlastnit, protože jej užíval po dobu zhruba 10 dnů a zacházel s ním jako s vozidlem ve svém vlastnictví a běžně jej půjčoval i dalším osobám (například zmiňovanému J.
K. a P. S.). Se souhlasem procesních stran byly přečteny některé z úředních záznamů opatřené v přípravném řízení. Z těchto lze poukázat zejména na záznam o podaném vysvětlení svědkyně D. M., která uvedla, že zaslechla dne 16. 3. 2023 nebo 17. 3. 2023 na XY v XY od skupinky mužů hovor o tom, že L. R. má starší auto a že ho zřejmě ukradl. Jde-li o poukaz obviněného, že tento úřední záznam policejního orgánu není relevantním důkazem pro jeho usvědčení stran krádeže automobilu, nutno zdůraznit, že tento byl u hlavního líčení konaného dne 11.
9. 2024, kterému byl přítomen i obhájce obviněného, se souhlasem obviněného a státní zástupkyně přečten podle § 211 odst. 6 tr. ř. V případě nesouhlasu s jeho obsahem měl tedy možnost odepřením svého souhlasu jeho čtení zabránit. Z provedených důkazů tak podle soudů není sporu o to, že právě obviněný byl tím, kdo vozidlo poškozené T. T. odcizil.
27. Soudy rovněž obviněnému nepřisvědčily, pokud jde o drogový přečin pod bodem 4. výroku rozsudku, že taška s konopím nebyla jeho, ale svědka D. B., který mu ji dal do ruky těsně předtím, než přijela policie. Své skutkové závěry soud prvního stupně opřel zejména o výpověď tohoto svědka, který potvrdil, že u obviněného policisté našli tašku a byla v ní tráva, i když tašku předtím u obviněného neviděl, ale viděl ji až po provedené prohlídce. Pokud jde o svědka M. L., ten k věci ničeho konkrétního neuvedl. Z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie vyplynulo, že z vrcholových částí rostliny konopí (rod Cannabis) vydaných obviněným L. R. bylo při zkoumání získáno 72 g využitelné rostlinné drti obsahující 10.584 mg účinné psychotropní látky delta-9-THC (tetrahydrokanabiol), tedy 14,7 % této látky. Z protokolu o vydání věci včetně fotodokumentace, se mimo jiné podává, že dne 2. 10. 2023 v 8:27 hodin byl obviněný vyzván policejním orgánem k vydání věcí, přičemž mimo jiné vydal kromě mobilního telefonu, inzulínové stříkačky s jehlou také látkovou tašku šedobílé barvy s rozměru 30 x 30 cm s obsahem čerstvých vrcholových částí rostliny konopí o celkové hmotnosti včetně tašky 290,6 gramů. Součástí spisového materiálu je i obsah zálohy mobilního telefonu, který byl dne 2. 10. 2023 obviněným vydán, a z jehož vyhodnocení mj. vyplývá, že před setkáním dne 2. 10. 2023 komunikoval s D. B., kdy se domlouvali na schůzce nejdříve v baru XY a posléze u autobusového nádraží v XY. Z úředního záznamu policejního orgánu se mj. podává, že předmětnou tašku, resp. batoh, s vrcholovými částmi rostlin konopí měl u sebe právě obviněný L. R., zatímco D. B. měl u sebe v kapse kalhot průhledný PVC sáček s obsahem zelené rostlinné drtě a použitou injekční stříkačku. Ve vztahu k tomuto skutku tak soudy učinily jednoznačný závěr o tom, že látková taška s obsahem čerstvých vrcholových částí rostliny konopí, které bylo po jeho zpracování usušením připraveno ke konzumaci, a tedy ke zneužití v něm obsažené psychotropní látky, patřila obviněnému.
28. Těmto důkazům byla oběma soudy nižších stupňů důvodně přiznána věrohodnost, přičemž není důvod od skutečností z nich jednoznačně a bezpochybně vyplývajících, odhlížet. S ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování Nejvyšší soud stran namítaného zjevného rozporu skutkových závěrů s provedeným dokazováním a právním posouzením skutku konstatuje, že takto vymezenou vadou rozsudek soudu prvního stupně a potažmo na něj navazující rozsudek soudu odvolacího, zatíženy nejsou. V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Táboře, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný, zjevný rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
29. Pokud jde o námitku, že odvolací soud nedůvodně neprovedl navrhovaný důkaz svědeckou výpovědí svědkyně D. M., která měla podle obviněného původně vypovídat nepravdivě s ohledem na tehdejší rodinné vztahy, přičemž skutečnost, že byl soudem čten úřední záznam o podaném vysvětlení podle obviněného není důvodem pro to, aby navrhovaný důkaz nebyl proveden, je nutno v tomto ohledu zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05).
30. Dle názoru Nejvyššího soudu však při respektování výše uvedených obecných předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že v posuzovaném případě se o tzv. opomenutý důkaz nejednalo. V tomto směru lze poukázat na důkazní návrh ze dne 9. 4. 2025, na č. l. 623 spisu, jímž obhájce obviněného žádá, aby při nařízeném veřejném zasedání odvolacího soudu bylo dokazování doplněno o výslechy svědků k odcizení osobního automobilu VW Polo, a to J. K., P. S. a D. M. Z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 16. 4. 2025, se podává, že k dotazu předsedy senátu strany obhájce obviněného uvedl, že pokud se týká důkazních návrhů, navrhuje provedení výslechů třech osob uvedených v písemném podání (str. 2–3 protokolu o hlavním líčení na č. l. 624–625 spisu). Na tyto návrhy odvolací soud ve smyslu § 216 odst. 1 tr. ř. reagoval tak, že ve veřejném zasedání další důkazy prováděny nebudou. Jak se z odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu podává, odmítnutí těchto důkazních návrhů odůvodnil tím, že obviněný žádným způsobem nedoložil, že by mělo dojít ke změně tvrzení svědků, natož ke změně významné, která by mohla ovlivnit či zvrátit skutkové závěry soudu prvního stupně. Ty přitom odvolací soud shledal za logické, srozumitelně vysvětlené a učiněné v souladu s obsahem provedených důkazů.
31. Vzhledem k dostatečně provedenému dokazování i vypořádání se s jednotlivými důkazy, Nejvyšší soud shledal, že oba ve věci činné soudy věnovaly dostatečnou pozornost prověření obhajoby obviněného. Jejich postup odpovídal zásadám uvedeným v § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. a § 125 odst. 1, resp. § 134 odst. 2 tr. ř. Obstaraly si dostatek důkazních prostředků, které zákonným způsobem provedly a jež hodnotily plně v souladu se zásadami vymezenými v § 2 odst. 6 tr. ř. [srov. zejména nález ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03].
32. V návaznosti na shora uvedená východiska Nejvyšší soud konstatuje, že ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Táboře (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, je evidentní, že obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce se dopustil i jím zpochybňovaných přečinů.
33. Nejvyšší soud se nezabýval námitkami obviněného v úvodu jeho dovolání spočívajícími v tvrzení, že svým dovoláním napadá rozhodnutí odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, tj. rovněž výrok o uloženém trestu a výrok o náhradě škody, neboť tyto nepodložil jakoukoliv bližší argumentací ani konkretizací.
34. V této souvislosti je třeba připomenout, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit, a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014).
35. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Námitky obviněného již byly podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňoval, přičemž již soud prvního stupně se jimi rozsáhle zabýval. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 11–19), a rovněž poukazuje na odůvodnění usnesení odvolacího soudu (str. 3 - 6). Nejvyšší soud taktéž konstatuje, že postupem obou ve věci činných soudů nebyly porušeny ani žádné obviněným namítané zásady související se spravedlivým procesem, jak je zakotven v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod či čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny ani princip presumpce neviny ve smyslu čl. 40 odst. 2 Listiny ani z nich vyplývající zásada in dubio pro reo.
36. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného L. R. proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 9. 2025
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu