11 Tdo 889/2025

11 Tdo 889/2025-11143

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 dovolání obviněného M. U., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2025, sp. zn. 11 To 81/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 7/2022, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. U. odmítá.

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 28. 3. 2024, sp. zn. 46 T 7/2022, byl obviněný M. U. uznán vinným zločinem výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1, odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění prvého soudu dopustil společně s již obviněnými T. Ř., právnickou osobou M. U. M. Transport s. r. o. a obviněným P. N. jednáním popsaným ve skutkové větě rozsudku. Za tento trestný čin uložil soud prvního stupně obviněnému M. U. trest odnětí svobody v trvání 8 roků, pro výkon trestu ho zařadil podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s ostrahou, dále mu uložil peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb, přičemž denní sazba činí 16 000 (šestnáct tisíc) Kč, celkem 8 000 000 Kč a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí 1 ks notebooku zn. HP šedé barvy, přenosného disku zn. Verbatim, stříbrné barvy a mobilního telefonu zn. Apple iPhone 11. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku soud prvního stupně rozhodl o ochranném opatření – zabrání věcí ve vztahu k tabletám s obsahem anabolického steroidu a dalším věcem podrobně konkretizovaným ve výroku rozsudku.

2. Vrchní soud v Praze (dále i „odvolací soud“) ve veřejném zasedání k odvolání obviněného M. U. a dalších obviněných podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a sám pak v jeho věci rozsudkem rozhodl tak, že jej uznal vinným zvlášť závažným zločinem výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a uložil mu nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, dále mu uložil peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 15 000 Kč, celkem tedy ve výměře 3 000 000 Kč a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí 1 ks notebooku zn. HP, šedé barvy, 1 ks přenosného disku zn. Verbatim, o kapacitě 1,75 TB, stříbrné barvy a 1 ks mobilního telefonu zn. Apple iPhone 11, XS Max. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku odvolací soud rozhodl rovněž o ochranném opatření – zabrání věcí ve vztahu k tabletám s obsahem anabolického steroidu a dalším věcem podrobně konkretizovaným ve výroku rozsudku. Odvolací soud uznal znovu vinnou i právnickou osobu M. U. M. Transport s. r. o., u obviněné T. Ř. při nezměněném výroku o její vině zasáhl toliko do výroku o trestu a obviněného P. N. pode § 226 písm. b) tr. řádu obžaloby zprostil.

3. Jednání obviněného M. U. je odvolacím soudem ve skutkových zjištěních popsáno tak, že se společně s dalšími specifikovanými osobami podílel na nakládání s přípravky obsahujícími látky uvedené v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 454/2009 Sb., aniž by s nimi zacházeli v rámci léčebného účelu ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů, jednalo se přitom o neoprávněné nakládání s přípravky obsahujícími látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem, ačkoliv obviněný i tyto osoby věděli, že nakládání s takovými látkami nesměřovalo ke splnění konkrétního léčebného účelu, tudíž nakládání s nimi bylo neoprávněné.

4. Konkrétně je pak jednání dovolatele popsáno v první části skutkové věty tak, že: „S právnickou osobou M.U.M. Transport s.r.o. a společně s již odsouzenými Žanetou Uluagac a Pavlem Tůmou, od blíže přesně nezjištěné doby, nejméně od 24. března 2015 do dne 23. 1. 2021, kdy byla provedena domovní prohlídka rumunským policejním orgánem v objektu výrobny látek s anabolickým a jiným hormonálním účinkem nacházejícím se na adrese XY, XY, v Rumunské republice, obviněný M. U. ve spolupráci s osobami K. N., a R.

K., oba státní občané Slovenské republiky, proti nimž je v současné době vedeno trestní řízení ve Slovenské republice, s dalšími členy skupiny působícími přinejmenším na území České republiky, Slovenské republiky a Rumunské republiky, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů za účelem další distribuce a dosažení zisku, úmyslně a neoprávněně vyráběli přípravky obsahující látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem, přičemž předmětná výroba byla vedena průmyslovým způsobem za použití sofistikovaných metod a prostředků tak, že výsledný produkt se svým vnějším vzhledem nápadně podobal produktům na legálních trzích dostupným, načež tímto způsobem bylo vyrobeno nejméně 5 455 705 kusů skleněných ampulí a přesně nezjištěné množství tablet obsahujících látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem, poté, co uvedené množství skleněných ampulí za tímto účelem obstaral obviněný M.

U. prostřednictvím další osoby od společnosti MEDICAL GLASS, a.s., se sídlem Agátová 22, Bratislava - Dúbravka, Slovenská republika, a to v období od března 2015 do listopadu 2020 za celkovou částku 147 760 eur, kdy účetně byla jako odběratel převážně deklarována společnost M. U. M. Transport s.r.o.,

IČ: 02893169, se sídlem Kamelova 3260/1, Záběhlice, 106 00 Praha 10, v rámci níž obviněný M. U. vykonával činnost obchodního manažera, fakticky odpovědného za chod společnosti, neboť tak bylo činěno z důvodu konspirace v rámci činnosti právnické osoby, a to osobou ve vedoucím postavení, která za společnost fakticky jednala a z pozice obchodního manažera vykonávala řídící funkci, přičemž tak jednala v rámci činnosti právnické osoby a její jednání lze tak právnické osobě ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, přičítat, načež dílčí množství finálních přípravků, případně obdobných přípravků obstaraných přesně nezjištěným způsobem, bylo následně přesně nezjištěným způsobem přepraveno na území České republiky, zde dále distribuováno, a prostřednictvím balíkových zásilek rovněž odesíláno zejména do zahraničí, přitom k uvedenému docházelo prostřednictvím již odsouzených Pavla Tůmy a Žanety Uluagac přičemž dále obviněný M.

U. ve spolupráci s K. N. a R. K., jenž založil a řídil organizovanou skupinu zaměřenou na produkci a následnou distribuci přípravků obsahujících látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem za účelem dosažení zisku, obviněný M. U. zajistil pro účely výroby část nezbytných strojů minimálně automatickou blistrovací baličku KBD-120, výr. č.

0188, náhradní díly, servis a potřebné proškolení níže postavených členů zajišťujících vlastní fázi výroby, rovněž obstarával potřebné ampule a alespoň dílčí část Alu blistrovacích fólií s potiskem Swiss Healthcare Pharmaceutical Ltd. (minimálně 28 rolí), a to prostřednictvím společnosti M.U.M. Transport s.r.o., na základě předchozích mnohaletých zkušeností s prostředím kulturistiky a powerliftingu, stejně jako z předchozí trestné činnosti páchané přinejmenším na území Spolkové republiky Německo a v České republice, vyjadřoval se ke složení vyráběných přípravků a s ohledem na širokou síť odběratelů zajišťoval další distribuci a tím i odbyt pro vyrobené přípravky, kdy tak činil nejméně v níže popsaných případech s tím, že uvedené přípravky byly distribuovány nebo přinejmenším nabízeny i dalším osobám, kterými byly například již odsouzený S.

B., již odsouzený V. K., jakož i další odběratelé P. M. G. B. (z Nizozemského království), G. V. (z Maďarské republiky), H. D. B. (ze Spolkové republiky Německo), s tím, že ve skutkových zjištěních odvolacího soudu jsou konkretizovány přípravky, které obviněný těmto osobám poskytl, jejich množství i období, kdy se tak stalo.

5. Stejně podrobně je pak ve skutkových zjištěních popsáno i jednání obviněného s odsouzenou Žaneta Uluagac a již odsouzeným Pavlem Tůmou spočívající v tom, že: „Odsouzená na základě pokynů obviněného M. U. pod fiktivní identitou zasílala do zahraničí přípravky obsahující látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem, na svoji osobu z důvodu konspirace evidovala bankovní účty a právnické osoby, které byly užity k páchání trestné činnosti, v nemovitostech vlastněných v rámci společného jmění manželů skladovala ilegální přípravky a již odsouzený Tůma na základě pokynů obviněného M.

U. pod fiktivní identitou zasílal do zahraničí přípravky obsahující látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem a rovněž tyto ze zahraničí přebíral.“ K uvedenému jednání došlo nejméně v sedmi případech ve dnech 7. 3. 2018, 20. 8. 2018, 8. 10. 2018, 9. 10. 2018, 22. 3. 2019, 8. 7. 2019 a 16. 9. 2019, přičemž adresáty zásilek, v případech, kdy došlo k odeslání shora uvedených látek do zahraničí, byly osoby mající adresu na území Švédského království a Spolkové republiky Německo. Odvolací soud opět podrobně rozepsal, o jaké látky se jednalo, jaké bylo jejich množství, jakým způsobem byly přebírány obviněnými nebo naopak, jak jimi byly do zahraničí odesílány a jaký byl další osud těchto látek, pokud byly zajištěny policejními orgány Švédského království.

6. Obviněný M. U. a již odsouzená Žaneta Uluagac pak byli odsouzeni i za to, že: „V rodinném domě na adrese XY, XY, okres Praha – XY dílem pro vlastní potřebu a zejména pak za účelem další distribuce, úmyslně přechovávali ke dni 23. 1. 2021 nejméně 38 různých druhů přípravků (celkem 46.396,5 ks ampulí, tablet, vialek a jednorázových injekčních aplikátorů) pocházejících převážně z výrobní činnosti popsané organizované skupiny, z nichž u 14 druhů byla ve větším množství prokázána přítomnost anabolických steroidů, příp. selektivního modulátoru androgenových receptorů, zejména se jedná o Testosteron cypionát, Testosteron propionát, Nandrolon dekanoát, Stanozolal, Mesteron, Ligandrol, Metandienon, Oxandrolon, Boldenon Undecanoát, Trenbolon acetát, Tamofixen citrát, Klomifen, přičemž většina přípravků neodpovídala složení, které je uvedeno na etiketě lékovky, blistru nebo krabičce, ať už tím, že obsahovaly nedeklarované anabolické steroidy, případně tyto naopak neobsahovaly, ačkoliv tak bylo uvedeno, a jedná se tak prokazatelně o neoriginální přípravky, které nejsou v České republice registrovány Státním ústavem pro kontrolu léčiv, tudíž nejsou vázány na lékařský předpis a nepatří do skupiny volně prodejných léků a v bytové jednotce na adrese XY, Praha XY, dílem pro vlastní potřebu a zejména pak za účelem další distribuce, úmyslně přechovávali ke dni 23.

1. 2021 nejméně 20 ks tablet v 1 blistru nesoucích označení Swiss Healthcare Pharmaceutical Ltd. pocházejících z výrobní činnosti popsané organizované skupiny, přičemž analýzou dvou náhodně vybraných tablet byla prokázána přítomnost anabolického steroidu (Oxandrolon), načež šlo o neoriginální přípravek, který není v České republice registrován Státním ústavem pro kontrolu léčiv, tudíž není vázán na lékařský předpis a nepatří do skupiny volně prodejných léků.“ II.

Dovolání obviněného

7. Obviněný (dále i jako „dovolatel“) prostřednictvím obhájce JUDr. Milana Staňka napadá dovoláním shora uvedené rozhodnutí odvolacího soudu a jako dovolací důvody uvádí důvody vymezené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu. Nejprve brojí proti postupu soudu prvního stupně, který jej vyzval k doplnění odvolání podle § 251 odst. 1 tr. řádu prostřednictvím soudního asistenta. Je přesvědčen, že pokud obhájce požádal o lhůtu dvou měsíců k odůvodnění odvolání, měl tuto žádost posoudit předseda senátu.

Rovněž je přesvědčen, že pokud mu nebylo vyhověno, došlo tím k porušení článku 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy. Dále dovolatel cituje rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 669/05 a dovozuje, že Nejvyšší soud je oprávněn přezkoumávat i námitky stojící mimo ustanovení § 265b tr. řádu. Obviněný tvrdí, že obhájce neměl dostatek času na vypracování odůvodnění odvolání a byla tak porušena jeho ústavní práva. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolatel namítá, že rozsudek odvolacího soudu je postaven na procesně nepoužitelných důkazech.

Uvádí, že v rámci odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byly zajištěny telefonní hovory v němčině, angličtině, turečtině a v jiných jazycích a nedošlo k zajištění překladů těchto nahrávek do českého jazyka, což je porušení § 28 tr. řádu. Vzniká pochybnost, zda soud mohl postupovat podle § 213 odst. 1, 2 tr. řádu při provedení těchto důkazů. Podle dovolatele, pokud byly záznamy odposlechů jej částečně přehrány, nebylo možné důkazy hodnotit a argumentovat jimi při odsouzení obviněného, konkrétně je zmíněn odstavec 91.

odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný nesouhlasí s tím, že překlad záznamu odposlechu svědka V. se nachází na č. 3823 spisu, ani v případě stran 3802-3829 se nejedná o autentický přepis odposlechu. Podle dovolatele je vadný závěr soudu prvního stupně a odvolacího soudu, pokud na základě shora uvedených důkazů rozhodly o jeho vině. Podle obviněného není procesně použitelná ani výpověď svědkyně Žanety Uluagac. Jednak dovolatel zdůrazňuje, že tato svědkyně je proti němu negativně zaujatá a její výpověď nemůže být podkladem pro odsuzující výrok, cituje přitom rozhodnutí sp. zn. I.

ÚS 608/06. Dále namítá, že soud prvního stupně nedodržel podmínky § 209 tr. řádu při výslechu této svědkyně, když jednak nebyly pro tento postup splněny procesní podmínky, z protokolu o hlavním líčení není patrno, že by o takovém postupu bylo rozhodnuto a až v průběhu výslechu svědkyně, která byla v oddělené místnosti, se obhajoba dozvěděla, že u jejího výslechu je přítomna i neidentifikovaná právní zástupkyně. Opět je citováno rozhodnutí Ústavního soudu, konkrétně rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 4/94.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, namítá obviněný, že nejednal ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Dovozuje, že spojení musí mít pevnou vazbu a rozebírá rozdíly mezi pojmy „spojení“ a „spolupráce“. Rovněž tak zdůrazňuje, že R. K. a K. N.

jsou občany Slovenské republiky a dosud nebyli v řízení proti nim na Slovensku pravomocně odsouzeni, není tak možno presumovat, že byli členy organizované skupiny a že by se dopustili trestné činnosti. Pokud pak jde o zásilky, které přebíral a odesílal do Nizozemí a Švédského království nebylo prokázáno, že by si on sám byl vědom, že nakládá se zakázanou látkou, že byl jen obchodníkem prodávajícím skleněné ampule. Je přesvědčen, že nemůže být odsouzen podle § 288 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku, ale toliko podle § 288 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, tedy ne jako osoba jednající ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Obviněný navrhuje, aby bylo jeho dovolání vyhověno, rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně byly zrušeny, bylo postupováno podle § 265l tr. řádu a aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl podle § 265o odst. 1 tr. řádu o odkladu trestu odnětí svobody.

8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu.

9. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

10. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, na které je odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem, tedy přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti napadených výroků, ovšem jen v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i předcházejícího řízení (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. řádu.).

11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je obviněným uplatněn v jeho druhé variantě, která je naplněna tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou

založena na procesně nepoužitelných důkazech, když dovolatel napadá procesní použitelnost odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a výpovědi svědkyně Žanety Uluagac.

12. V této souvislosti je vhodné připomenout, že smyslem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který byl do trestního řádu začleněn jeho novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2022, je kodifikace rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III.

ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Citovaný dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

13. Z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu pak lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Povahu právně relevantních námitek však nemohou mít námitky, které primárně směřují do oblasti skutkových zjištění a hodnocení důkazů.

Námitku obviněného, že soudy vadně právně posoudily subjektivní stránku jeho jednání, pokud jde o odesílání zásilek do zahraničí, tak je možné pod tento dovolací důvod podřadit pouze formálně, protože aby se uplatnil obsah dovolatelovy námitky, musel by být jiný skutkový stav než ten, který byl soudem prvního stupně zjištěn a musel by být jiný i obsah provedených důkazů, tudíž námitka napadá de facto skutková zjištění a nikoliv právní hodnocení. Další námitku dovolatele, že není naplněn znak kvalifikované podstaty trestného činu, pro který byl odsouzen, spočívající ve spojení s organizovanou skupinou, působící ve vice státech, pak lze pod citovaný dovolací důvod podřadit, protože jde o

14. Nejvyšší soud nadto, i při respektování shora uvedeného, interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Na toto místo je možno podřadit námitku dovolatele, že mu nebyl poskytnut dostatečný časový prostor k odůvodnění podaného odvolání a tím bylo zasaženo do jeho Ústavního práva na obhajobu.

15. Nejvyšší soud nemůže přisvědčit námitce obviněného, že výpověď svědkyně Žanety Uluagac u hlavního líčení je z formálních důvodů důkazem procesně nepoužitelným. Názor obviněného obsažený v dovolání je v rozporu s konstantní rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Dovolateli je třeba především připomenout rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 986/2014: „Pro použití § 209 tr. řádu nejsou stanovena žádná závazná hlediska. Proto v každém případě musí být posouzeno, zda existuje vážná a důvodná obava, že svědek v přítomnosti obviněného nevypoví pravdu nebo mu hrozí podáním výpovědi újma na zdraví, smrt či jiné vážné nebezpečí. Bude-li v konkrétní věci existovat taková obava, je možné uskutečnit výslech svědka i tak, že ho soud předvolá na jiný termín, aniž současně předvolá obviněného, kterému protokol o tomto výslechu podle § 209 odst. 1 tr. řádu následně přečte.“ Obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 107/2014, z něhož plyne, že: „Formální vady protokolu o hlavním líčení a konání výslechu poškozené osoby bez přítomnosti obviněného, i když z protokolu o hlavním líčení nevyplývá, že výslech poškozené osoby byl veden v nepřítomnosti obviněného, není takové formální pochybení bez dalšího vadou řízení, která by zakládala existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. Podstatné je zjištění, že pro konání zmíněného výslechu byly splněny podmínky vymezené v ustanovení § 209 odst. 1 tr. řádu“. Taktéž lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1052/2017 s následující právní větou: „Skutečnost, že soud náležitě neodůvodnil, proč obviněný nebyl osobně přítomen výslechu poškozené osoby, resp. zda postupoval ve smyslu ustanovení § 209 odst. 1 tr. řádu, sama o sobě nepředstavuje porušení kontradiktornosti řízení. V tomto směru je významné i hledisko sekundární viktimizace oběti. Přitom je podstatné, že obviněný byl seznámen s výpovědí poškozené osoby, mohl se k ní vyjádřit a byl rovněž ze strany soudu dotazován, zda chce prostřednictvím soudu klást této osobě otázky.“

16. Z protokolu o hlavním líčení v této věci lze zjistit, že strany byly upozorněny, že výslech svědkyně Žanety Uluagac bude probíhat v oddělené místnosti a v dalším průběhu výslechu pak předsedkyně senátu obeznámila osoby přítomné v jednací síni i s tím, že v oddělené místnosti se svědkyní se nachází její právní zástupkyně a pracovnice soudu, jejímž úkolem je zamezit tomu, aby se svědkyně mohla se svojí právní zástupkyní radit o tom, jak vypovídat, popřípadě, jak odpovědět na již položenou otázku. Soud prvního stupně tak po formální stránce učinil všechna opatření směřující k tomu, aby práva obhajoby nebyla omezena, aby bylo zajištěno, že do výslechu svědkyně nebude nežádoucím způsobem zasahováno. Po ukončení té části výslechu, v níž se svědkyně vyjadřovala spontánně, umožnil soud prvního stupně stranám klást dotazy a vyjadřovat se k obsahu výpovědi svědkyně. Obviněný i jeho obhájce tak mohli právo na obhajobu v plné míře realizovat, z protokolu o hlavním líčení je zřejmé, že právo ke kladení otázek a na vyjádření se k výpovědi využili a nebylo jim v těchto aktivitách nijak bráněno.

17. Ustanovení § 209 odst. 1 tr. řádu a shora zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu kladou důraz na to, zda jsou naplněny materiální předpoklady pro výslech svědka v tomto režimu, pokud jsou naplněny, je takový důkaz procesně použitelný, i kdyby v postupu soudu došlo k formálním nedostatkům; třeba zdůraznit, že v této konkrétní věci Nejvyšší soud nejen materiální, ale ani zásadní formální pochybení neshledal.

18. Z obsahu spisu vyplývá, že svědkyně Žaneta Uluagac vyjádřila obavu o svoji bezpečnost, vzhledem k předchozímu chování obviněného vůči ní. Soud prvního stupně si byl v době konání výslechu svědkyně vědom skutečnosti, že z důvodu agresivního jednání obviněného vůči svědkyni je proti němu vedeno trestní stíhání u Okresního soudu Praha-západ ve věci sp. zn. 40 T 73/23. Byť bylo okresním soudem následně toto trestní stíhání dne 30. 4. 2024 pro tzv. neúčelnost zastaveno podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. řádu, je zřejmé, že svědkyně mohla v době, kdy její výslech před soudem prvního stupně probíhal, objektivně pociťovat obavu z jednání obviněného. Stejně tak z obsahu rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 46 T 12/2022, jímž bylo rozhodnuto o vině svědkyně Žanety Uluagac jako obviněné v té části jednání, jehož se dopustila společně s dovolatelem, bylo zřejmé, že svědkyně se bude vyjadřovat k citlivým informacím týkajícím se obviněného a je tak reálná obava, že ve stávajícím řízení nevypoví v jeho přítomnosti pravdu. Nejvyšší soud dospěl na základě těchto úvah k závěru, že materiální podmínky pro výslech svědkyně Žanety Uluagac byly před soudem prvního stupně naplněny.

19. Pokud pak dovolatel napadá obsah výpovědi svědkyně Žanety Uluagac, nesměřuje tato jeho námitka k procesní nepoužitelnosti výpovědi svědkyně, napadá ji tedy spíše s poukazem na zjevný rozpor mezi ní a zjištěným skutkovým stavem. Nejvyšší soud však nemůže dovolateli přisvědčit ani při tomto pohledu na uplatněnou dovolací námitku. Soud prvního stupně a následně i odvolací soud totiž výpověď svědkyně hodnotily nejen samostatně, ale i v souhrnu s ostatními relevantními důkazy, jak to požaduje ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr.

řádu. Obviněný sám ve své výpovědi připustil, že zajistil ve Slovenské republice nákup skleněných ampulí ve velkém množství a tyto prodal svědkům K. a N. působícím na území Slovenské republiky, přičemž si musel být vědom, že tyto ampule budou sloužit k distribuci a prodeji látek s anabolickým a hormonálním účinkem, zvlášť, když jim poskytl k této činnosti i strojní vybavení a zajišťoval proškolení obsluhy stroje a jeho servis. Dovolatel nepopírá a racionálně ani popřít nemůže, že odesílal zakázané látky stejného nebo obdobného charakteru v citelném množství do Spolkové republiky Německo a Švédského království a i z ciziny takové látky ve větším množství k dalšímu „komerčnímu“ využití odebíral.

Tyto poslední skutečnosti mohl soud prvního stupně zjistit nejen z výpovědi svědkyně Žanety Uluagac, ale i z výpovědi svědka Pavla Tůmy a důkazů písemného charakteru ohledně sledování a zadržení jednotlivých zásilek. Právem tak soud prvního stupně a soud odvolací považovaly výpověď svědkyně Žanety Uluagac za věrohodnou a vycházely z ní při uznání viny obviněného.

20. Druhým důkazem, který obviněný z procesního hlediska zpochybňuje, je odposlech a záznam telekomunikačního provozu. Nejvyšší soud však zdůrazňuje, že obviněný, jestliže měl pochybnosti o formě nebo obsahu odposlechu, měl možnost po celé hlavní líčení a následně i ve veřejném zasedání podle § 213 odst. 1, 2 tr. řádu požadovat přehrání všech audiozáznamů o uskutečněném telekomunikačním provozu a měl právo navrhnout ověřit formální správnost i věrohodnost tohoto důkazu dalšími důkazy. Obviněný, respektive jeho obhájce, dostali v průběhu hlavního líčení širokou možnost, aby označili ty části odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jež požadují přehrát.

Obhájce však výslovně žádnou část neoznačil, vyjma toho, že se dožadoval přehrání částí týkajících se G. V., aniž by specifikoval data nebo části spisu, kde se audiozáznam nachází, soudem nabízené možnosti nahlížení do spisu, aby mohl svůj požadavek upřesnit, obhájce nevyužil. Soud přehrál část z uskutečněných odposlechů v rámci hlavního líčení a u části postupoval tak, že podle § 213 tr. řádu předložil důkazy stranám k nahlédnutí a vyjádření. Obviněný tehdy nepožadoval provedení dalších důkazů, jimiž by měl být prověřován obsah odposlechu.

Když byl v závěru hlavního líčení obhájce tázán na návrhy na doplnění dokazování ze strany obviněného, opět takové požadavky nevznesl a žádný důkazní návrh takového charakteru neměl. Stejně postupoval i u veřejného zasedání odvolacího soudu. Nejvyšší soud proto zdůrazňuje, že důkaz odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu byl v mezích § 213 odst. 1, 2 tr. řádu zákonným a procesně správným způsobem proveden, když soud prvního stupně neměl pochybnosti o zákonnosti a věcné správnosti důkazu a obviněný nevznesl požadavek na jiný procesní postup – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1007/2020.

21. Obviněný pak napadá obsah odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, s tím, že pokud jím soud prvního stupně argumentoval, například v bodu 91 odůvodnění svého rozsudku, pak postavil výrok o vině nejen na procesně nepoužitelném, ale i obsahově vadném důkazu a tím porušil právo dovolatele na obhajobu. Nejvyšší soud kromě toho, že trvá na shora rozvedeném závěru, že důkaz odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu byl soudem prvního stupně proveden procesně správně, připomíná, že odposlech a záznam telekomunikačního provozu je v této věci důkazem spíše okrajovým a závěr o vině obviněného rozhodně nestojí na tomto důkazu. Především již bylo Nejvyšším soudem řečeno, že obviněný podstatnou část své trestné činnosti nepopírá, nakonec, ani on sám ve svém dovolání nenavrhuje, aby byl obžaloby zproštěn, domáhá se „toliko“ odsouzení v užším rozsahu. Vina obviněného je pak prokazována výpovědí osob, jež s ním byly ve věci původně stíhány společně, svědkyně Uluagac, svědka Tůmy a svědka K., dále soud prvního stupně právem vycházel z výpovědí svědků N., T., T. a dalších, měl k dispozici listinné důkazy k jednotlivým zásilkám do zashraničí a v neposlední řadě výsledky domovních prohlídek nemovitostí užívaných dovolatelem, závěr o jeho vině nebo nevině tak rozhodně nezávisí na hodnocení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

22. Námitku obviněného, že jeho obhájce neměl dostatečný časový prostor k odůvodnění odvolání, nelze podřadit pod jím uplatněné dovolací důvody a ani pod jiný dovolací důvod, Nejvyšší soud se k ní vyjadřuje, protože dovolatel této námitce přisuzuje Ústavní rozměr a tvrdí, že postupem soudu došlo k porušení článku 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. S takovým výkladem souhlasit nelze. K tomu je třeba jen opakovat, co již uvedl odvolací soud, tedy, že soud prvního stupně postupoval v souladu s ustanovením § 251 odst. 1 tr. řádu, kde je výslovně uvedeno, že pokud podané odvolání nesplňuje náležitosti obsahu odvolání podle § 249 odst. 1 tr. řádu, předseda senátu vyzve obhájce obžalovaného, aby vady odvolání odstranil ve lhůtě pěti dnů, kterou mu zároveň stanoví, aby toto splňovalo náležitosti jeho obsahu. Soud prvního stupně postupoval tak, jak mu zákon nařizuje, stejně postupoval i ve vztahu k obhájcům obviněných Ř. a N.. Trestní řád pak stanoví jednotnou osmidenní lhůtu k podání odvolání pro všechny osoby oprávněné podat odvolání stejně (kromě obviněných jsou to například státní zástupce nebo poškozený), následná výzva k doplnění náležitostí odvolání je z hlediska zákona benefitem pro strany, které nesplní svoji základní povinnost podat v osmidenní lhůtě od doručení rozsudku odvolání splňující všechny formální náležitosti. Všechny strany tak mají časový prostor k podání odvolání stejný, nevyhovění jejich žádosti k rozšíření této lhůty (které však zákon tak jako tak neumožňuje), proto nemůže být porušením jejich ústavních práv.

23. Nejvyšší soud k tomu dodává, že pokud měl obviněný potřebu odůvodnění svého odvolání doplňovat, měl k tomu další časový prostor od vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, respektive od jeho doručení, až do dne konání veřejného zasedání odvolacího soudu, protože řízení o odvolání takový postup připouští a pokud by až do tohoto data byly vznášeny další odvolací námitky, nemohl by je odvolací soud pominout a musel by se jimi zabývat. Argumetace dovolatele je tak vadná i z tohoto pohledu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1261/2007: „Lhůta pěti dnů stanovená předsedou senátu soudu prvního stupně k odstranění vad obsahových náležitostí odvolání podle § 251 odst. 1 tr.řádu není propadná, proto uvedené vady lze odstranit i po jejím uplynutí. Má-li odvolací soud v době rozhodování o podaném odvolání již k dispozici podání, jímž odvolatel k výzvě předsedy senátu soudu prvního stupně odstranil vady obsahových náležitostí odvolání, i když se tak stalo po uplynutí stanovené lhůty pěti dnů, nemůže takové odvolání odmítnout podle § 253 odst. 3 tr.řádu.“

24. Důvodné nejsou ani námitky dovolatele ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Obviněný nejprve tvrdí, že nelze zaměňovat pojem „spolupráce“ s pojmem „spojení“, když jeho součinnost s dalšími osobami při páchání předmětné trestné činnosti rozhodně neměla pevnější charakter. Nejvyšší soud znovu připomíná, že při uplatnění hmotněprávních námitek je nutno vycházet ze skutkového stavu, který byl zjištěn soudem prvního stupně a odvolacím soudem. Jestliže je brán za základ trestné činnosti obviněného skutkový stav popsaný ve skutkové větě rozsudku odvolacího soudu, je zřejmé, že obviněný se v kooperaci s dalšími osobami (právnickou osobou M. U. M. Transport, Žanetou Uluagac, Pavlem Tůmou) spojil se skupinou operující primárně na území Slovenské republiky, jejíž činnost přesahovala, kromě České a Slovenské republiky, pokud jde o výrobu anabolických látek a látek s hormonálním účinkem, i do Rumunské republiky a sám obviněný pak odesílal takové látky do dalších zemí, například Spolkové republiky Německo a Švédského království; nutno připomenout, že pro posouzení trestnosti distribuce těchto látek z jeho strany není klíčové, zda šlo o látky vyrobené stále stejnou skupinou. Obviněný mimo to této zmíněné skupině dodal strojní vybavení, školil osoby v nakládání s tímto strojním zařízením, opatřoval skleněné ampule jako obaly těchto látek, jež mimochodem nebyly využitelné jiným způsobem, tak byla usnadněna jejich distribuce, obviněný sám pak takové látky do zahraničí distribuoval.

25. Nejvyšší soud z těchto důvodů skutkový stav popsaný v rozsudku odvolacího soudu hodnotí v souladu s nižšími soudy jako naplnění všech znaků kvalifikované skutkové podstaty zločinu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Lze přitom odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu zabývající se naplněním znaku jednání ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech sp. zn. 11 Tdo 504/2015: „Organizovanou skupinou se rozumí sdružení nejméně tří osob, jejichž vzájemná součinnost na trestné činnosti se vyznačuje plánovitostí, odpovídajícím rozdělením úloh mezi jednotlivé členy a koordinací jejich jednání v takové míře, že to zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu.

Organizovaná skupina působí „ve více státech“, jestliže působí na území nejméně dvou států, přičemž postačí, že jedním z těchto dvou států je Česká republika. Spáchání činu „ve spojení“ s organizovanou skupinou působící ve více státech předpokládá takový vztah mezi pachatelem a uvedenou skupinou, při kterém je pachatel sám přímo zapojen do činnosti takové skupiny nebo alespoň podporuje její činnost, těží z její činnosti, navazuje na její činnost apod.“ V nyní posuzované věci není pochyb o tom, že obviněný jednal ve spojení s organizovanou skupinou, která počtem osob i obsahem činnosti, dělbou úkolů v rámci činnosti skupiny, působila na území více států (minimálně České republiky, Slovenské republiky, Rumunské republiky), když obviněný věděl, že při páchání trestné činnosti je spojen s osobami K.

a N. působícími ve Slovenské republice a věděl i to, že tyto osoby využívají k páchání trestné činnosti osoby další, minimálně ty, které obviněný zaučoval jako obsluhu stroje k výrobě distribuovaných látek; není přitom podstatné, jak se obviněný mylně domnívá, že osoby K. a N. doposud nebyly ve Slovenské republice za své jednání pravomocně odsouzeny.

26. Nutno zmínit i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1044/2021 charakterizující míru a způsob spojení s organizovanou skupinou, když: „Zákonná dikce „ve spojení s organizovanou skupinou“, obsažená v § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dopadá i na volnější formy vztahu pachatele k takové skupině, než je jeho členství v ní. K naplnění tohoto znaku kvalifikované skutkové podstaty tak může dojít i významnější spoluprací s organizovanou skupinou, jež působí ve více státech, z nichž jedním může být Česká republika, v zásadě srovnatelnou s jeho členstvím v takové skupině.“ Obviněný přitom jednal v úzké součinnosti s osobami K. a N., o čemž svědčí nejen jeho vlastní výpověď popisující jejich „spojení“ (nebo „spolupráci“, jak uvádí sám obviněný), ale i výpovědi svědků Žanety Uluagac, K. N., o četných kontaktech a komunikaci mezi nimi v rámci páchané trestné činnosti pak vypovídá i odposlech a záznam telekomunikačního provozu. Kroky činěné obviněným během páchání trestné činnosti, jako opatření strojového vybavení, jeho užívání a údržba, přeprava a distribuce anabolických látek a látek s hormonálním účinkem (nejen těch, jež byly vyrobeny skupinou kolem osob K. a N.), svědčí o vzájemné propojenosti jednotlivých činností a jejich návaznosti na sebe, když tento postup a účast více osob, i zahraniční prvek (třeba připomenout, že například k přesunu výroby ze Slovenské republiky do Rumunska došlo v důsledku legislativních změn na Slovensku) umožňovaly úspěšné provedení trestné činnosti (srovnej s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 930/2016, 11 Tdo 155/2018 nebo sp. zn. 8 Tdo 940/2010).

IV. Závěrečné hodnocení

27. Nejvyšší soud shledal, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu nebyl naplněn, když odvolacím soudem popsaný skutkový stav odpovídá hmotněprávní kvalifikaci skutku, nebyl naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, protože ve věci nebyly použity procesně nepřípustné důkazy argumentace dovolatele nenaplňuje ani jakýkoliv jiný dovolací důvod a v řízení před soudem nebyla porušena ani Ústavou zaručená práva dovolatele v tom směru, který naznačuje.

28. Nejvyšší soud proto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu dovolání obviněného odmítl. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 15. 10. 2025

JUDr. Antonín Draštík předseda senátu

Vypracoval: JUDr. Ladislav Koudelka, Ph.D. soudce