2 As 289/2024- 35 - text
2 As 289/2024 - 36 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Evy Šonkové v právní věci žalobce: M. H., zast. Mgr. Lukášem Blažkem, advokátem se sídlem Benedettiho 709, Pardubice, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125, Pardubice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2024, č. j. KUPA 7155/2024
3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 2. 12. 2024, č. j. 52 A 32/2024 50,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Městský úřad Hlinsko rozhodnutím ze dne 31. 1. 2024 uznal žalobce vinným z přestupků proti občanskému soužití. Žalovaný na základě žalobcova odvolání změnil části IV., V. a VI. výroku rozhodnutí městského úřadu tak, že žalobce uznal vinným z úmyslného spáchání dvou přestupků podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, a ve zbylé části vztahující se k dalším třem přestupkům řízení zastavil. V části V. byl žalobce uznán vinným z úmyslného spáchání přestupku podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona o některých přestupcích. V části VI. žalovaný snížil uloženou pokutu z 16 000 Kč na 8 000 Kč.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, který žalobu zamítl.
[3] Žalobce (dále „stěžovatel“) v kasační stížnosti namítá, že správní orgány neakceptovaly jeho řádnou omluvu z ústních jednání, a tím mu neumožnily účastnit se výslechů svědků ve dnech 5. 6. 2023 a 6. 6. 2023. Zjistily tak skutkový stav nesprávným procesním postupem, který krajský soud s odkazem na posun vnímání úředního záznamu v judikatuře označil za přípustný.
[4] Závěr přestupkového řízení měl za následek nepravomocný výrok trestního soudu o tom, že se stěžovatel ve zkušební době neosvědčil a je povinen vykonat tříletý trest odnětí svobody. V přestupkovém řízení došlo k závažným pochybením v neprospěch stěžovatele. Krajský soud nepřiléhavě odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu (NSS).
[5] Podle stěžovatele je bez významu, zda svědek při výslechu spontánně odkázal na úřední záznam o podaném vysvětlení, či nikoli. Jeho výslech má být proveden řádně a úplně tak, aby splnil svůj účel jako zásadní důkazní prostředek a podklad pro rozhodnutí. Z toho, že tímto „spontánním“ způsobem formulovali svou výpověď všichni svědci, je zřejmé, že jde o typický způsob provádění výslechu svědků ze strany městského úřadu. Takto nezákonně provedeným výslechem svědků nelze odhalit případné nejasnosti, nepřesnosti či neúplnosti sdělení v úředním záznamu. Správní orgán zmařil možnost využít úřední záznam pro účely předpokládané judikaturou. Stěžovatel zpochybňoval skutkový děj, neuznával svou vinu a navrhoval svědky k prokázání opaku. I podle krajského soudu existují tři verze skutkového děje. Proto měl správní orgán zajistit, aby se svědci vyjádřili v co nejširším rozsahu, neboť výslechy jsou v zásadě jediným relevantním podkladem rozhodnutí. Nelze ani vyloučit, že by svědci ze skupiny v neprospěch stěžovatele vypovídali např. nepřirozeně shodně a tak by se prokázaly pochybnosti o tom, zda vypovídají v úmyslu poškodit jej, resp. zvýhodnit jinou osobu. Stěžovatel byl kontaktován jedním z poškozených – panem T., který osobně, a částečně i písemně v komunikaci přes telefon zpochybnil pravdivost výpovědí svědků svědčících v neprospěch stěžovatele ohledně incidentů, při nichž došlo ke ztrátě vědomí pana T. Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že komunikaci s tímto poškozeným přikládá, avšak neučinil tak.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti poznamenal, že stěžovatel neuvádí nové skutečnosti. Pouze opakovaně činí sporným provedení důkazů svědeckými výpověďmi. Žalovaný nemá k dispozici komunikaci svědka T. se stěžovatelem. Byla však zjevně vedena dlouhou dobu po incidentu a nemůže zpochybnit důvěryhodnost svědeckých výpovědí. Úřední záznamy navíc nestály osamoceně, ale vedle dalších důkazů. Svědci na ně odkázali dobrovolně, bez intervence správního orgánu. Nejednalo se jen o svědky vypovídající v neprospěch stěžovatele, ale i v jeho prospěch. Reprodukce prožité události v krátké době po ní bývá spontánnější a hodnotnější než výpověď podaná při ústním jednání konaném po několika měsících.
[7] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce [§ 31 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.)], se NSS zabývá též otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 28, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11 a 12).
[8] Kasační námitky jsou projednatelné, pokud kvalifikovaně zpochybňují rozhodnutí krajského soudu. Stěžovatel je povinen v kasační stížnosti vymezit rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí a musí konkrétně sdělit, v čem spatřuje skutková či právní pochybení krajského soudu a ze kterých konkrétních důvodů považuje závěry soudu za nezákonné (rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2023, č. j. 8 Azs 299/2020
41, bod 10). Kasační námitka týkající se znemožnění účasti stěžovatele při svědeckých výpovědích je pouze zopakováním shodné žalobní námitky. Stěžovatel tedy nereaguje na napadený rozsudek, v němž krajský soud k této námitce předestřel vlastní ucelenou argumentaci (body 19 až 22). Kasační námitka je tedy nepřípustná ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. (usnesení NSS ze dne 10. 9. 2009, č. j. 7 Afs 106/2009 77, č. 2103/2010 Sb. NSS).
[9] Stěžovatel obecně namítl, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný. Podle NSS vypořádal krajský soud všechny žalobní námitky způsobem odpovídajícím ustálené judikatuře (rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 73, č. 787/2006 Sb. NSS, či ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 44, č. 689/2005 Sb. NSS).
[10] Stěžovatel dále namítá procesní pochybení při provádění svědeckých výpovědí spočívající v odkazu na úřední záznam o podání vysvětlení. NSS upozorňuje, že ačkoli někteří svědci skutečně při svém výslechu odkázali na úřední záznam o podání vysvětlení, správní orgán se dále dotazoval na průběh okolností a žádný z výslechů svědků neprobíhal tak, že by pouze svědek odkázal na úřední záznam a dále se k situaci nevyjádřil.
[11] Podle judikatury NSS by se správní orgán neměl spokojit jako s důkazem pouze s úředním záznamem. Jde sice o důkaz přípustný, nicméně pro potřeby správního trestání sám o sobě nepostačující, což plyne již z povahy úředního záznamu jako jednostranného úkonu správního orgánu (rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008
115, č. 1856/2009 Sb. NSS). Na základě úředního záznamu si může správní orgán předběžně vyhodnotit význam případné svědecké výpovědi dané osoby z hlediska skutečností, které je třeba v konkrétním řízení o přestupku prokazovat (rozsudek NSS ze dne 22. 5. 2013, č. j. 6 As 22/2013 27, bod 11). Úřední záznam lze v přestupkovém řízení použít v případě rozporů mezi výpovědí svědka nebo obviněného a obsahem úředního záznamu (rozsudek NSS ze dne 9. 9. 2010, č. j. 1 As 34/2010
73, č. 2208/2011 Sb. NSS, bod 35). Úřední záznam může být dokonce přijat i jako listinný důkaz za situace, kdy skutečnosti v něm uvedené není objektivně možno prokázat jiným důkazem, typicky výpovědí obviněné osoby či svědků (rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2012, č. j. 2 As 67/2011 89). Samotný postup správního orgánu při provádění dokazování pak upravuje § 51 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (rozsudek NSS ze dne 22. 7. 2009, č. j. 1 As 44/2009 101).
[12] Stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že judikatura zabývající se použitelností úředních záznamů o podání vysvětlení jako důkazů v přestupkovém řízení, z níž krajský soud vyšel, není přiléhavá. Tato námitka nezakládá přijatelnost kasační stížnosti, neboť z rozsudků NSS ze dne 29. 5. 2014, č. j. 10 As 25/2014 48, a ze dne 4. 2. 2015, č. j. 3 As 155/2014
54, na něž odkázal krajský soud, plynou výše citované obecné závěry, jež jsou použitelné i na stěžovatelův případ. Ten ostatně ani neuvedl, v čem se jeho věc od obecných závěrů přijatých v těchto rozsudcích odlišuje. Krajský soud uzavřel, že skutečnosti obsažené v úředních záznamech nebyly vyvráceny ani zpochybněny (bod 24 napadeného rozsudku). Především však správní orgány úřední záznamy hodnotily v kontextu s dalšími důkazy.
[13] K otázce využitelnosti úředních záznamů o podání vysvětlení při výslechu svědka se NSS již také vyjádřil. Uvedl, že při výslechu svědka nesmí být úřední záznam o podaném vysvětlení čten namísto výpovědi svědka. Slouží tak pouze jako informační zdroj pro formulaci otázek kladených správním orgánem svědkovi směřujících k podrobnému objasnění skutečností obsažených v úředním záznamu. Na podkladě odpovědí na tyto otázky může být posouzena věrohodnost výpovědi svědka. V případě rozporů mezi výpovědí a obsahem úředního záznamu však na to může být svědek výslovně dotázán. V přestupkovém řízení totiž není třeba dovést zákaz použití úředních záznamů o podaném vysvětlení tak daleko jako v řízení trestním, a to zejména s ohledem na jeho menší formálnost a na obecně významnější roli úředních záznamů o podání vysvětlení v iniciaci tohoto typu řízení (rozsudek ze dne 9. 9. 2010, č. j. 1 As 34/2010
73, č. 2208/2011 Sb. NSS). Krajský soud rozhodl v souladu i s touto (jak sám uvedl starší a přísnější) judikaturou. Odkaz na úřední záznam o podaném vysvětlení byl při výslechu vždy doplněn dalším ústním vyjádřením svědka (bod 24 napadeného rozsudku).
[14] Lze dodat, že stěžovatel telefonickou komunikaci s poškozeným T. ke kasační stížnosti nepřiložil, a proto NSS na tuto část jeho argumentace nereaguje.
[15] NSS uzavírá, že z odůvodnění napadeného rozsudku je patrné, že krajský soud vycházel z přiléhavé judikatury a jeho závěry jsou s ní v souladu. Kasační soud neshledal, že by se krajský soud dopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do stěžovatelova hmotněprávního postavení. Proto odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou (§ 104a odst. 1 s. ř. s.).
[16] O náhradě nákladů řízení rozhodl NSS podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51 až 53). Neúspěšný stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 15. května 2025
Sylva Šiškeová předsedkyně senátu