20 Cdo 1484/2018
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny
a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D. v
exekuční věci oprávněného P. Š., P., zastoupeného JUDr. Michalem Zsemlerem,
advokátem se sídlem v Plzni, Kardinála Berana č. 967/8, proti povinné K. Č.,
P., zastoupené Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem v Praze 1,
Revoluční č. 1, pro 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora
JUDr. Zdeňka Zítka, Exekutorský úřad Plzeň - město, pod sp. zn. 108 EX 4573/14,
o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. prosince
2017, sp. zn. 56 Co 411/2017, t a k t o:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. prosince 2017, sp. zn. 56 Co
411/2017 se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Soudní exekutor JUDr. Zdeněk Zítka, Exekutorský úřad Plzeň – město (dále jen
„soudní exekutor“), usnesením ze dne 11. října 2017, č. j.. 108 EX 4573/14-166,
rozhodl mimo jiné o výsledné ceně dražených nemovitých věcí povinné a to tak,
že výsledná cena se určuje 2 821 000 Kč. Soudní exekutor rozhodl o výsledné
ceně na základě ocenění provedeného znaleckým posudkem ze dne 9. října 2017, č. ZP-14765, vypracovaným znaleckým ústavem Znalecká společnost s. r. o. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 22. prosince 2017, sp. zn. 56 Co
411/2017, k odvolání povinné potvrdil usnesení soudního exekutora ze dne 11. října 2017, č. j. 108 EX 4573/14-166. Uvedl, že shledal znalecký posudek ze dne
9. října 2017, č. ZP-14765, vypracovaný znaleckým ústavem Znalecká společnost
s. r. o. určitým a přesvědčivým a zcela odpovídajícím požadovanému zadání a
soudním exekutorem na základě tohoto posudku stanovenou cenu za správnou. Námitky povinné týkající se osoby znalce, stejně jako námitky podjatosti znalce
(znaleckého ústavu), posoudil jako nedůvodné, neboť soudní exekutor tyto
námitky již svým usnesením ze dne 14. září 2017, č. j. 108 EX 04573/14-161,
zamítl. Usnesení odvolacího soudu napadla povinná v celém rozsahu dovoláním. Přípustnost svého dovolání spatřuje v následujících třech právních otázkách. 1)
Zda může být znalecký posudek vypracovaný znalcem, vůči jehož osobě byly
vysloveny námitky podjatosti, s nimiž se soud v rozhodování nezabýval a
nevypořádal, způsobilým důkazem. Povinná v odvolání uplatnila námitku možné
podjatosti Znaleckého ústavu s. r. o, tj. znalce, který vypracoval znalecký
posudek, na podkladě kterého soudní exekutor rozhodl o výsledné ceně dražených
nemovitých věcí. Odvolací soud se však s touto námitkou dostatečně nevypořádal,
když pouze odkázal na předchozí rozhodnutí soudního exekutora o těchto
námitkách. V této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 2626/2013, podle kterého je soud povinen zabývat
se námitkami podjatosti osoby znalce kdykoliv za řízení. 2) Zda má soud
povinnost vypořádat se v odůvodnění rozhodnutí se všemi právně relevantními
námitkami vznesenými účastníky v průběhu řízení a vyjádřit se k nim
přesvědčivým způsobem v odůvodnění rozhodnutí. Tato otázka podle povinné
doposud byla řešena toliko ve vztahu k nalézacímu řízení, nikoliv ve vztahu k
řízení exekučnímu probíhajícímu podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. řád“), když z rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. 22 Cdo 943/2005, vyplývá, že soud má
povinnost se vypořádat se všemi právně relevantními námitkami vznesenými
účastníky v průběhu řízení a vyjádřit se k nim přesvědčivým způsobem. 3) Zda
může být podkladem pro rozhodnutí soudu znalecký posudek znaleckého ústavu
ustanoveného soudem v rozporu s podmínkami uvedenými v ustanovení § 127 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s.
ř.“), čímž dovolatelka rozumí situaci, kdy znalecký posudek vypracoval
znalecký ústav, který je primárně určen k vypracování tzv. revizních znaleckých
posudků, byť k ocenění dražených nemovitých věcí povinné postačoval znalecký
posudek „obyčejného“ znalce. Z uvedeného důvodu navrhuje, aby Nejvyšší soud
usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. prosince 2017, sp. zn. 56 Co
411/2017, jakož i usnesení soudního exekutora ze dne 11. října 2017, č. j. 108
EX 04573/14-166, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10 o. s. ř.) věc projednal podle
občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 1
zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních
soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění,
že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno účastníkem
řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o
rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení procesní otázky týkající se
postupu soudního exekutora ohledně námitek podjatosti proti osobě znalce,
uplatněným v odvolání proti usnesení o ceně (§ 336a o. s. ř.), která nebyla
doposud v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena, přezkoumal napadené usnesení
odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§
243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. Podle ustanovení § 69 ex. řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na
provádění exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí přiměřeně ustanovení
občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a
nemovitostí. Jak vyplývá z ustanovení § 336 odst. 1 o. s. ř. po právní moci usnesení o
nařízení výkonu rozhodnutí soud ustanoví znalce, kterému uloží, aby ocenil
nemovitou věc a její příslušenství cenou obvyklou. Nestanoví-li tento zákon
jinak, postupuje se při oceňování podle zvláštního předpisu. Účelem ocenění nemovité věci ve smyslu ustanovení § 66 odst. 5 ex. řádu ve
spojení s ustanoveními § 336 a 336a o. s. ř. není stanovení ceny, za kterou
bude věc v exekučním (vykonávacím) řízení nemovitá věc prodána, nýbrž pouze
určení východiska pro stanovení nejnižšího podání (nemovitá věc se při výkonu
rozhodnutí/v exekuci prodává za nejvyšší podání, a kolik toto podání bude
činit, se ukáže až v samotné dražbě) - k tomu srov. např. odůvodnění usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 17. srpna 2005, sp. zn. 20 Cdo 1083/2005. Podle ustanovení § 13 odst. 2 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 37/1967
Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších
předpisů, znalec v posudku uvede popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů,
souhrn skutečností, k nimž při úkonu přihlížel (nález), a výčet otázek, na
které má odpovědět, s odpověďmi na tyto otázky (posudek).
Znalecký posudek se
tedy skládá ze tří částí: z nálezu (popisu relevantních výchozích skutečností),
posudku (samotného odborného znaleckého posouzení včetně závěrů) a znalecké
doložky (osvědčující především znalcovu kvalifikaci). Soud, resp. soudní exekutor při hodnocení znaleckého posudku musí zkoumat, zda
provedený úkon byl učiněn řádně, tj. zda znalec dodržel uložené zadání
(zodpověděl na otázky, resp. zadání soudního exekutora k předmětu znaleckého
úkonu s určitě a srozumitelně vyloženým závěrem, který má oporu v podkladových
materiálech, netrpí rozpory atd.). Soud, resp. soudní exekutor dále hodnotí
přesvědčivost znaleckého posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání,
logické odůvodnění jeho závěrů, případně, zda závěry posudku nejsou v rozporu s
ostatními provedenými důkazy. Nemůže ovšem přezkoumávat věcnou správnost
odborných závěrů znaleckého posudku, neboť k tomu soudci ani soudní exekutor
nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto
přezkoumání zodpovědně učinit (srov. např. usnesení pléna bývalého Nejvyššího
soudu ČSR ze dne 23. prosince 1980, Pls. 3/80, uveřejněné pod číslem 1/1981
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. července 2009, sp. zn. 30 Cdo 3450/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. února 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010, či rozsudek téhož soudu ze dne 22. ledna
2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013). Nedílným požadavkem kladeným na znalecký posudek, který je soud, resp. soudní
exekutor povinen zohlednit, je i to, že znalecký posudek musí být zpracován
znalcem, u něhož nejsou pochybnosti o jeho nepodjatosti. Exekuční řád o podjatosti znalce hovoří toliko v ustanovení § 29 odst. 12,
podle něhož o tom, zda je vyloučen koncipient, kandidát nebo jiný zaměstnanec
exekutora, jakož i znalec nebo tlumočník, rozhoduje exekutor. Na rozhodování
soudního exekutora o případné podjatosti znalce se použije přiměřeně § 29 ex. řádu avšak pouze v rozsahu odst. 1 až 4, 6 a 9, odst. 5 téhož ustanovení
stanovující lhůtu, v níž je účastník povinen námitku podjatosti uplatnit, se v
případě podjatosti znalce neaplikuje. Z uvedeného lze vyvodit jednak to, že
znalec je povinen kdykoliv oznámit soudu, resp. soudnímu exekutorovi
skutečnost, pro kterou je vyloučen, a že tak musí učinit ihned, jakmile se o ní
dozvěděl, a dále pak také to, že totéž právo přísluší i účastníku řízení, který
tak má právo vyjádřit se k osobě znalce a sdělit soudu (soudnímu exekutorovi)
skutečnosti, pro něž je znalec z podání znaleckého posudku vyloučen. Tyto
skutečnosti přitom může účastník soudu (soudnímu exekutorovi) sdělit kdykoliv,
jakmile se o nich dozví (k tomu srovnej odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze
dne 17. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 2616/2013, uveřejněného pod číslem
109/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, který se ovšem vztahuje k
dokazování v nalézacím řízení. Závěry v něm obsažené však ve výše citovaném
rozsahu jsou použitelné i pro exekuční řízení).
V posuzované věci přestože povinná vznesla v odvolacím řízení námitky
proti osobě znalce, na podkladě jehož znaleckého posudku soudní exekutor
rozhodl o výsledné ceně dražených nemovitých věcí, odvolací soud se těmito
námitkami nezabýval. Toliko ve svém usnesení odkázal na usnesení soudního
exekutora ze dne 14. září 2017, č. j. 108 EX 04573/14
-161, jímž byly dříve uplatněné námitky povinné proti osobě znalce zamítnuty. Vzhledem k tomu, že vůči rozhodnutí soudního exekutora o tom, že znalec není
vyloučen z vypracování a podání znaleckého posudku, není odvolání přípustné (§
29 odst. 12 ex. ř., poslední věta), odvolací soud se měl zabývat námitkou
podjatosti v odvolání do usnesení o věci samé (zde usnesení o výsledné ceně),
když rozhodnutím soudního exekutora nemohl být vázán. Jedná se totiž o námitku
směřující vůči důkazu, který podle tvrzení dovolatele nebyl proveden řádně, což
mohlo vyústit ve vadu řízení. V námitkách uvedených v odvolání se dále mohou
objevit i nové skutečnosti (nastalé například až po zpracování znaleckého
posudku), ke kterým se neměl možnost soudní exekutor vůbec vyjádřit ve svém
rozhodnutí. Jestliže námitky povinná opětovně vznesla i v uplatněném odvolání
proti usnesení soudního exekutora o ceně, je nutné v odůvodnění rozhodnutí
odvolacího soudu se s námitkami vypořádat. Svůj závěr ohledně nedůvodnosti
námitek povinné tak odvolací soud přesvědčivým způsobem neodůvodnil. Jak ovšem
správně dovozuje povinná, soud má povinnost se vypořádat se všemi právně
relevantními námitkami vznesenými účastníky v průběhu řízení a vyjádřit se k
nim přesvědčivým způsobem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu
2005, sp. zn. 22 Cdo 943/2005, jehož závěry se sice opětovně týkají nalézacího
řízení, jsou ovšem plně použitelné i pro řízení exekuční). Pokud tak odvolací
soud neučinil, nejen že postupoval v rozporu se shora citovanou judikaturou
dovolacího soudu a jeho rozhodnutí tak spočívá na nesprávném (neúplném) právním
posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), nadto je zatíženo vadou, která má
(může mít) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V novém rozhodnutí ve věci
je proto nezbytné, aby se odvolací soud opětovně zabýval všemi relevantními
námitkami povinné obsaženými v odvolání proti usnesení ze dne 11. října 2017,
č. j. 108 EX 4573/14-166, a s těmito se i řádně vypořádal. Pokud jde o námitku povinné, podle které je v rozporu s ustanovením §
127 o. s. ř., že znalecký posudek vypracoval znalecký ústav, který je primárně
určen k vypracování tzv. revizních znaleckých posudků, byť k ocenění dražených
nemovitých věcí povinné postačoval znalecký posudek „obyčejného“ znalce,
Nejvyšší soud k této podává, že tato námitka sama o sobě není v dovolacím
řízení přípustná, neboť nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva. Jen pro úplnost tak dovolací soud dodává, že pokud k vypracování
znaleckého posudku postačuje „obyčejný“ znalec ve smyslu ustanovení § 127 odst. 1 o. s. ř., tím spíše nelze spatřovat pochybení v tom, když znalecký posudek
vypracuje znalec ve smyslu ustanovení § 127 odst. 3 o. s.
ř., byť k jeho
ustanovení by mělo docházet jen ve výjimečných, zvlášť obtížných případech,
vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, event. v případě tzv. revizních
znaleckých posudků. S ohledem na výše uvedené dovolací soudu uzavírá, že usnesení
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1
o. s. ř.) a nadto je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Jelikož dovolací soud neshledal
podmínky pro jeho změnu (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci
rozhodnout), napadené usnesení bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.)
zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 243f odst. 4 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§
243g odst. 1 věta první o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o
náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o.
s. ř.), ledaže se o náhradě nákladů řízení rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87
a násl. ex. řádu).
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 7. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu