20 Cdo 1531/2023-174
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné ČSOB Stavební spořitelna a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická č. 333/150, identifikační číslo osoby 49241397, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 4, Vyskočilova č. 1326/5, proti povinným 1) B. B., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Oldřichem Kalinou, advokátem se sídlem v Benešově, Žižkova č. 360, 2) P. B., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Josefem Podhorským, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo nám. č. 102, pro 160 219,73 Kč s příslušenstvím, o dovolání 1) povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. října 2022, č. j. 19 Co 189/2022-100, takto:
Dovolání 1) povinné se odmítá.
Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 19. května 2022, č. j. 6 EXE 992/2012-42, zamítl návrh 1) povinné na zastavení exekuce. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že exekuční titul, jenž je pravomocný a vykonatelný, zavazuje oba povinné společně a nerozdílně. Jejich dohoda, příp. soudní rozhodnutí, o vypořádání společného jmění manželů nemůže mít na tuto skutečnost vliv (k tomu odkázal na ustanovení § 150 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen „obč. zák.“). K tvrzené nemajetnosti 1) povinné uvedl, že je úkolem soudního exekutora zabývat se majetkovými poměry 1) povinné a průběžně vyhodnocovat, zda je další vedení exekuce perspektivní či je třeba uvažovat o zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti.
K odvolání 1) povinné Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. října 2022, č. j. 19 Co 189/2022-100, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů (přikázání v této exekuci vymáhaného dluhu povinnému P. B.) neodůvodňuje zastavení exekuce vedené proti 1) povinné. Odvolací soud se dále zabýval tím, zda je dán důvod pro zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.
s. ř.“, a shledal, že majetkové poměry 1) povinné se mohou v budoucnu zlepšit, jelikož 1) povinná se stále může zapojit do pracovního procesu (z předloženého posudku o invaliditě ze dne 25. listopadu 2021 plyne pokles pracovní schopnosti o 45 % - invalidita prvního stupně). Při rozhodování odvolací soud také zohlednil stanovisko soudního exekutora, který se zastavením exekuce nesouhlasil, neboť nadále pokračuje v hledání postižitelného majetku, jakož i skutečnost, že v průběhu exekučního řízení bylo od 1) povinné uhrazeno 91 878,43 Kč. Usnesení odvolacího soudu napadla 1) povinná dovoláním, ve kterém uvedla, že odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.
září 2016, sp. zn. 20 Cdo 4128/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 4038/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2018, sp. zn. 20 Cdo 449/2018) vycházel při rozhodování o jejím návrhu na zastavení exekuce ze zprávy soudního exekutora, jež neodpovídá z hlediska obsahu materiálním kritériím požadovaným citovanou judikaturou, konkrétně se ve zprávě nachází rozporuplná tvrzení soudního exekutora, že 1) povinná je dlouhodobě nemajetná a zároveň od ní eviduje platby v celkové výši 91 878,43 Kč. Odvolací soud se měl tímto rozporem zabývat a provést vlastní (na zprávě soudního exekutora nezávislé) procesní dokazování, aby zjistil, zda tvrzené platby skutečně provedla 1) povinná a jaké jsou další perspektivy vedení exekuce.
Předmětná zpráva je rovněž neúplná, poněvadž neobsahuje vyčíslení nákladů exekuce (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016). S ohledem na shora
uvedené dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“ a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Ze spisu se podává, že v projednávané věci byla usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 7. srpna 2012, č. j. 6 EXE 992/2012-11, nařízena exekuce k návrhu původní oprávněné Českomoravská stavební spořitelna a. s. na majetek povinných B. B. a P. B. pro vymožení částky ve výši 160 219,73 Kč s příslušenstvím podle elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Benešově ze dne 19. března 2012, č. j. 304 EC 33/2012-28, a vedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Marcel Smékal, Exekutorský úřad Praha-východ (dále též jen „soudní exekutor“).
Ze zprávy soudního exekutora ze dne 20. července 2022 vyplývá, že se dosud nepodařilo zjistit postižitelný majetek 1) povinné, soudní exekutor však dále pokračuje v pátrání po takovém majetku. Nadto není vyloučeno, že 1) povinná v budoucnu získá majetek darem nebo děděním. Podle Centrální evidence exekucí je na 1) povinnou vedeno deset exekučních řízení. Není vlastníkem žádného motorového vozidla. Soudní exekutor se zastavením exekuce nesouhlasí, jelikož majetkové poměry 1) povinné se mohou v budoucnu změnit.
Ke zprávě soudní exekutor přiložil soupis uskutečněných
plateb povinných, z něhož lze shrnout, že 1) povinná na vymáhaný dluh hradila částky v různé výši v období od 31. srpna 2017 až do 4. července 2022, a zprávu, z níž plyne, kolik soudní exekutor celkově vymohl od povinných, vyplatil oprávněnému a kolik ke dni 20. července 2022 činí náklady exekučního řízení. Z posudku o invaliditě ze dne 25. listopadu 2021 se podává, že zdravotní stav 1) povinné je chronický, výrazně omezuje její psychické i fyzické schopnosti a má značný vliv na pracovní schopnost (pokles pracovní schopnosti o 45 %). V průběhu dovolacího řízení 1) povinná založila do spisu rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Příbrami ze dne 8. března 2023, č. j. BNA-416/2023-3, jímž byla vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu neschopnosti plnit povinnost součinnosti s úřadem práce při zprostředkování zaměstnání pro svůj zdravotní stav.
Podle ustanovení § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „e. ř.“, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. V souladu s ustanovením § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. bude výkon rozhodnutí zastaven, jestliže průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů.
Výše citované ustanovení je právní normou s relativně neurčitým obsahem, jež exekučnímu soudu poskytuje zdánlivě vysokou míru uvážení, zda zastaví exekuci pro zjevnou bezúčelnost způsobenou nemajetností povinného. Při posouzení, zda aplikace právní normy s relativně neurčitým obsahem byla odvolacím soudem provedena správně, Nejvyšší soud zvažuje, zda úvaha odvolacího soudu je zjevně nepřiměřená (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3057/2016). Toto ustanovení, na jehož základě lze exekuci zastavit pro tzv. bezúčelnost (pro nemajetnost povinného), má být aplikováno zdrženlivě, okolnosti, pro které má být exekuce z tohoto důvodu zastavena, musí působit intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem exekuce totiž je, aby byla provedena, nikoli zastavena.
Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je v exekuci poskytována povinnému a která je zásadně limitována tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2014, sp. zn. 21 Cdo 3904/2014, usnesením ze dne 19. března 2019, sp. zn. 20 Cdo 95/2019, či usnesením ze dne 7. srpna 2019, sp. zn. 20 Cdo 1578/2019).
To samozřejmě neznamená, že by exekuce měla být vedena do nekonečna, jestliže aktuální majetková situace povinného neumožňuje pokrýt ani náklady exekuce, a neexistuje-li ani reálná perspektiva, že povinný v dosažitelné budoucnosti nabude majetku, z něhož by bylo možné náklady exekuce a alespoň zčásti i plnění, které je vymáháno, uspokojit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 807/2015).
Skutečnost, že exekuce bezúspěšně probíhá již po delší dobu, není sama o sobě důvodem pro zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., lze-li v budoucnu očekávat změnu v majetkových poměrech dovolatele, samozřejmě za předpokladu, že tato změna je reálně očekávatelná v dostupné době a nikoliv jen hypotetická (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016). K takovému závěru, tedy že lze do budoucna očekávat změnu v majetkových poměrech 1) povinné, dospěl soudní exekutor i odvolací soud. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí nevycházel pouze ze zprávy soudního exekutora, ale i z obsahu exekučního spisu (zejména posudku o invaliditě ze dne 25.
listopadu 2021), přičemž vzal v potaz všechny okolnosti rozhodné pro zde projednávanou věc (snížení pracovní schopnosti o 45 %, částka dosud uhrazená na tuto exekuci, stanovisko soudního exekutora). Nejvyšší soud odůvodnění odvolacího soudu považoval za dostatečné a neshledal, že by jeho úvaha o možné dobytnosti pohledávky byla zjevně nepřiměřená.
Dovolatelka namítla, že zpráva soudního exekutora o jejích majetkových poměrech neodpovídá kritériím stanoveným judikaturou Nejvyššího soudu, neboť neobsahuje vyčíslení nákladů exekuce a uvádí rozporuplné informace. Zpráva soudního exekutora o majetkových poměrech povinného musí vyhovovat – z hlediska jejího obsahu – základním materiálním náležitostem, na základě kterých lze teprve, s ohledem na kautely řádného a spravedlivého řízení, vyvodit adekvátní závěr o důvodnosti zastavení prováděné exekuce.
Tak je tomu zejména v případě, kdy sám exekutor soudu sdělí, že doposud nevyčerpal veškeré možné úkony vedoucí k vymožení vymáhané pohledávky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2017, sp. zn. 20 Cdo 4055/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 4038/2017). V posuzovaném případě dovolací soud dospěl k závěru, že zpráva soudního exekutora je z hlediska jejího obsahu úplná, neboť obsahuje všechny potřebné informace včetně vyčíslení nákladů exekuce (čl.
111).
S dovolatelkou lze souhlasit, že exekuční soud je povinen na základě vlastního šetření (tím lze rozumět i skrze obsah exekučního spisu) posoudit perspektivy dalšího vedení exekuce, což (jak již dovolací soud výše uvádí) odvolací soud v napadeném rozhodnutí dodržel, nicméně nelze po něm požadovat, aby rozporoval soudním exekutorem evidované platby od povinných a prováděl v tomto ohledu vlastní šetření (ověřoval správnost zjištění soudního exekutora). Vzhledem k tomu, že odvolací soud při posouzení důvodnosti návrhu 1) povinné na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. respektoval závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a ani není důvod, aby dovolacím soudem vyřešená otázka byla posouzena jinak (srov. § 237 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 6. 2023
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu