20 Cdo 1561/2025-413
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného Společenství vlastníků jednotek pro dům č. p. XY, zastoupeným JUDr. Bohuslavem Sedlatým, advokátem se sídlem v Nymburce, Boleslavská třída č. 137/8, proti povinné Kalaha a. s., se sídlem v Brně, Maříkova č. 1899/1, identifikační číslo osoby 25562151, zastoupené Mgr. Pavlem Nádeníčkem, advokátem se sídlem v Brně, Průchodní č. 377/2, o odstranění vad díla, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 64 EXE 828/2020, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. října 2023, č. j. 20 Co 24/2023-213,
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. října 2023, č. j. 20 Co 24/2023-213, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 14. září 2022, č. j. 64 EXE 828/2020-187, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Městský soud v Brně (dále též jen „soud prvního stupně“) pověřením ze dne 14. května 2020, č. j. 64 EXE 828/2020-18, pověřil soudního exekutora Mgr. Tomáše Pospíchala, Exekutorský úřad Nymburk, vedením exekuce proti povinné, které bylo rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. října 2013, č. j. 39 C 1/2013-190 (dále též jen „exekuční titul“), uložena povinnost odstranit (v pověření specifikované) vady díla „regenerace panelového domu XY“. Povinná podáním ze dne 7. července 2020, doplněném podáními ze dne 21.
prosince 2020, 31. března 2022, 30. dubna 2022 a při jednání dne 2. března 2022, navrhla zastavení exekuce v souladu s ustanovením § 268 odst. 1 písm. g) a h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). Uvedla, že po vydání exekučního titulu účastníci uzavřeli dohodu o podmínkách splnění vykonatelného závazku, která obsahovala konkrétní podmínky splnění povinnosti z exekučního titulu. Povinná pak odstranila veškeré vady řádně v souladu s exekučním titulem, dohodou, stavebně - technickými předpisy a technologickými postupy, což je stvrzeno ve stavebním deníku.
Opravy vad byly dokončeny dne 17. června 2015, kromě oprav projevujících se zatékáním vody do bytů č. 2014/19 a 2046/20, které byly se souhlasem oprávněné provedeny později. Závazek vymáhaný v exekuci tak podle povinné zanikl po vydání exekučního titulu splněním a uvádí-li znalecký posudek oprávněné z roku 2018 něco jiného, nezohledňuje skutečnost, že k výměně oken a k zateplení obvodového pláště panelového domu došlo již v roce 2005 a od té doby mohly být případné vady zhoršeny či zvýrazněny vnějšími vlivy.
Povinná poukázala na to, že nebyla prokázána příčina vzniku vad a ani příčinná souvislost mezi zatékáním do bytů a porušením povinnosti povinné. Povinná dále namítala zneužití práva, ke kterému mělo dojít tím, že oprávněný podal návrh na nařízení exekuce v roce 2020, přestože již v roce 2015 měl k dispozici znalecké posudky prokazující nedostatečné provedení vad, a měl tak podle povinné uplatnit práva z odpovědnosti za vady, nikoli zahajovat exekuci. Městský soud v Brně usnesením ze dne 14. září 2022, č. j.
64 EXE 828/2020-187, návrh povinné na zastavení exekuce zamítl. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že návrh na zastavení exekuce není důvodný, jelikož povinná neodstranila vady v souladu s exekučním titulem, a to vady, které se projevují prasklinami v zateplovacím systému budovy č. p. XY a XY, tj. v obvodovém plášti na západních a východních stranách obou budov č. p. XY a č. p. XY, vady, které se projevují zatékáním vody do zateplovacího systému budovy č. p. XY a č. p. XY, tj. do obvodového pláště na západních a na východních stranách obou budov č. p.
XY a č. p. XY, praskliny v zateplovacím systému, tj. v obvodovém plášti na západní a východní straně domu č. p. XY a praskliny v zateplovacím systému, tj. v obvodovém plášti na západní a na východní straně domu č. p. XY, a vady projevující se prasklinami v zateplovacím systému budovy č. p. XY a č. p. XY.
Soud dále uvedl, že podání návrhu na nařízení exekuce je po vydání exekučního titulu právem oprávněného, které je zákonem přímo předvídané, a nemůže být proto zneužitím práva. Soud rovněž nepřisvědčil námitkám povinné odkazující na plynutí času, zanedbání údržby či změny postupů a materiálů, s tím, že uvedené námitky by mohly mít místo i v exekučním řízení, v projednávané věci je však zásadní, že povinná neprokázala řádné splnění povinnosti z exekučního titulu. K odvolání povinné Krajský soud v Brně (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 10.
října 2023, č. j. 20 Co 24/2023-213, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud uvedl, že oprávněný podáním návrhu na exekuci sleduje zcela legitimní cíl a nebyl povinen před zahájením exekuce kontaktovat povinnou, která byla již dne 17. června 2015 seznámena s tím, že oprávněný považuje provedenou opravu prasklin a zatékání do izolačního systému za nedostatečnou a nepřevzal ji. Skutečnost, že opravy nebyly provedeny řádně a nesplnily svůj účel, vyplynula i ze znaleckého posudku Jana Homoly č. 723/007.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého povinná nedoložila svá tvrzení o odstranění jednotlivých vad uvedených v pověření soudního exekutora, a v projednávané věci není dán žádný důvod pro zastavení exekuce ve smyslu ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) a h) o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, neboť napadené rozhodnutí podle ní závisí na vyřešení následujících otázek procesního práva: A) „Jaký je obsah povinnosti uložené výrokem exekučního titulu, ukládá- li výrok exekučního titulu povinnost odstranit vady díla, které specifikuje výlučně skrze jejich projevy („kteréžto vady se projevují prasklinami v zateplovacím systému“), aniž by identifikoval příčinu vad či stanovil způsob jejich odstranění? Je v takovém případě exekučním titulem uložená povinnost splněna, odstraní-li povinná specifikované projevy vad?“ B) „Ukládá-li výrok exekučního titulu povinnost odstranit vady díla, které specifikuje výlučně skrze jejich projevy („kteréžto vady se projevují prasklinami v zateplovacím systému“), aniž by identifikoval příčinu vad či stanovil způsob jejich odstranění, je v řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce přípustné dokazování (např. znaleckým posudkem) o tom, ke splnění jaké povinnosti je výkon rozhodnutí veden (tj. co je příčinou vady projevující se prasklinami)?“
C) „V řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce tíží povinnou břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že provedla práce objektivně způsobilé k odstranění vad vymezených exekučním titulem, nebo i ohledně toho, že po provedení těchto oprav dílo objektivně příslušné vady (jejichž odstranění bylo uloženo exekučním titulem) nevykazovalo?“ D) „Může být jako zneužití práva hodnoceno jednání oprávněného, který, ač měl k dispozici dokumenty svědčící o přetrvávání vad, s těmito povinného neseznámil a bezdůvodně otálel s podáním exekučního návrhu, čímž omezil možnost povinného se proti tvrzením oprávněného o existenci vad účinně bránit (mj. zajištěním si odpovídajících důkazních prostředků) a zmařil možnost povinného vady včas odstranit a předejít tím jejich zhoršení a možnému vzniku následných vad?“
Dovolatelka uvedla, že otázky A), C), a D) nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny. Předně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že neprokázala jí tvrzené odstranění vad. Jestliže výrok exekučního titulu stanovil povinnost odstranit vady díla, které byly specifikovány výlučně skrze jejich projevy, a to jako „vady se projevující se prasklinami v zateplovacím systému“, aniž by byla identifikována příčina vad či stanoven způsob jejich odstranění, byla podle dovolatelky povinnost splněna odstraněním projevů těchto vad, tj. odstraněním prasklin v zateplovacím systému, které dovolatelka provedla před zahájením exekučního řízení.
Ohledně otázky B) dovolatelka uvedla, že příčina vady byla zjišťována v řízení o návrhu na zastavení exekuce ze znaleckého posudku Ing. Homoly a v návaznosti na to ex post „upřesňována“ povinnost uložená výrokem exekučního titulu, což je v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, konkrétně s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2011, sp. zn. 20 Cdo 259/2011, či usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. října 2020, sp. zn. 20 Cdo 2679/2020, podle kterých je nepřípustné dokazování o tom, ke splnění jaké povinnosti má být výkon rozhodnutí nařízen.
Dovolatelka
navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že exekuci zastaví, nebo aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soud k dalšímu řízení, případně aby zrušil též usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Oprávněný se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry napadeného usnesení a uvedl, že dovolání nesplňuje kritéria přípustnosti ani důvodnosti. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl. Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. února 2024, sp. zn. 20 Cdo 329/2024, dovolání povinné odmítl.
Usnesení dovolacího soudu napadla povinná ústavní stížností. Ústavní soud nálezem ze dne 29. května 2025, sp. zn. III. ÚS 1399/24, napadené usnesení dovolacího soudu zrušil, protože jím bylo porušeno právo povinné na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tím, že se Nejvyšší soud řádně nevypořádal s dovolacími otázkami A), B), a C). Za popsaného stavu Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1.
ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v otázce výkladu exekvované povinnosti pro nepeněžité plnění přípustné (§ 237 o.
s. ř.) a současně i opodstatněné. Předně je třeba připomenout, že exekuční soud je vázán obsahem exekučního titulu a je povinen z něj vycházet (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2008,
sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, případně též usnesení Ústavního soudu ze dne 12. srpna 2014, sp. zn. II. ÚS 3276/13, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 12. července 2016, sp. zn. II. ÚS 904/16). Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 20 Cdo 813/2004, či ze dne 19. října 2006, sp. zn. 20 Cdo 3036/2005, konstatoval, že způsob exekuce na nepeněžité plnění se řídí povahou uložené povinnosti. Při zkoumání této povahy soud vychází, přihlížeje k předepsanému způsobu exekuce, z obsahu rozhodnutí, především z jeho výroku. Výrok rozhodnutí lze vykládat v souvislosti s odůvodněním, jestliže to obsah výroku blíže ozřejmuje a lze-li jeho pomocí odstranit případné pochybnosti o obsahu a rozsahu uložené povinnosti s přihlédnutím k povaze věci nebo předepsanému způsobu exekuce; výrok titulu však takto nelze doplňovat či opravovat (obdobně viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2019, sp. zn. 20 Cdo 3704/2018).
Současně Nejvyšší soud dlouhodobě setrvává na stanovisku, že je nespornou procesní zásadou požadavek, aby vykonávané rozhodnutí bylo z hlediska materiální vykonatelnosti natolik určité, aby jak straně oprávněné, tak straně povinné byl jednoznačně zřejmý a zcela určitý rozsah a obsah rozhodnutím autoritativně nastolených či deklarovaných práv a povinností, které jim svědčí, popř. které jim jdou k tíži. Nelze mít přesvědčivý a rovnoprávný argument pro závěr, aby straně oprávněné bylo ve vykonávacím řízení přiznáno právo, které nemá oporu ve výroku exekučního titulu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.
listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 1693/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2010, sp. zn. 20 Cdo 4759/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2010, sp. zn. 20 Cdo 1306/2009). Nejvyšší soud v usnesení ze dne 22. února 2011, sp. zn. 20 Cdo 259/2011, či ze dne 13. října 2020, sp. zn. 20 Cdo 2679/2020, dále vyložil, že při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) pro vymožení nepeněžitého plnění je nepřípustné dokazování o tom, ke splnění jaké povinnosti má být výkon rozhodnutí nařízen.
Při projednání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí totiž není dán prostor pro posouzení, zda činnost, kterou povinná vyvíjí, je činností ve smyslu titulu pro výkon rozhodnutí; exekuční soud se tímto posouzením ani nemůže zabývat. Námitky, že povinný vymáhanou povinnost dobrovolně splnil, popř. zda ve smyslu § 351 odst. 1 o. s. ř. „jinou“ povinnost porušil nebo se jí nepodrobil, ale lze (úspěšně) uplatnit v návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. 20 Cdo 2101/2007), jelikož v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí se provádění dokazování (naopak) předpokládá (srov. § 268 odst. 1 písm. g/, h/, § 269 odst. 1 o.
s. ř.). Ze spisu v projednávané věci vyplývá, že Městský soud v Brně dne 14. května 2020, č. j. 64 EXE 828/2020-18, pověřil soudního exekutora Mgr. Tomáše Pospíchala, Exekutorský úřad Nymburk, provedením exekuce podle rozsudku pro uznání Městského soudu v Brně ze dne 9. října 2013, č. j. 39 C 1/2013-190, k vymožené povinnosti povinné odstranit vady díla „regenerace panelového domu XY“, kteréžto vady se projevují prasklinami v zateplovacím systému budovy č. p. XY a XY, tj. v obvodovém plášti na západních a východních stranách obou budov č. p.
XY a č. p. XY, zatékáním vody do zateplovacího systému budovy č. p. XY a č. p. XY, tj. do obvodového pláště na západních a na východních stranách obou budov č. p. XY a č. p. XY, zatékáním vody do bytových jednotek č. XY, XY, XY, průnikem vlhkosti a tepelnými ztrátami přes osazení otvorů v obvodovém plášti náležejícím k bytu č. XY; dále k vymožení povinnosti odstranit vady díla na domě č. p. XY, a to praskliny v zateplovacím systému, tj. v obvodovém plášti na západní a východní straně domu č. p. XY, nesprávné zasklení a osazení výplní otvorů v obvodovém plášti na západní a východní straně domu č. p.
XY, s tím, že
povinný je při odstraňování uvedených vad povinen postupovat v souladu s platnými ČSN, za použití materiálů a technologických postupů některého v daném oboru certifikovaného výrobce. Dovolatelka v dovolání (jakož i ve svých předešlých podáních) napadá právní interpretaci exekučního titulu, zejména údajně nedostatečně specifikovaný obsah uložených povinností. Zpochybňováním otázky obsahu uložených povinností je de facto rozporována materiální vykonatelnost exekučního titulu. Jelikož odvolací
soud se otázkou materiální vykonatelnosti exekučního titulu nezabýval, právní posouzení věci odvolacím soudem je v tomto směru neúplné, a tudíž (prozatím) nesprávné. Zkoumat právní interpretaci obsahu uložené povinnosti je přitom v projednávané věci zásadní již z toho důvodu, že exekučním titulem je rozsudek pro uznání. Protože Nejvyšší soud shledal danou námitku důvodnou, nebylo třeba se zabývat dalšími dovolacími námitkami.
Vzhledem k tomu, že ve věci nejsou dány podmínky pro změnu napadeného usnesení (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout), dovolací jej bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) zrušil (§ 243e odst. 2 o. s. ř.). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro usnesení soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí, a podle ustanovení § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V dalším řízení se exekuční soud zaměří na zkoumání obsahu exekučním titulem uložené povinnosti. Pro případ, že by exekuční titul shledal materiálně vykonatelným, jeví se (s ohledem na složitost projednávané věci) vhodným ustanovit znalce k posouzení otázky postupu povinné při provádění oprav v roce 2015.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud (soudní exekutor) rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. 12. 2025
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu