20 Cdo 1758/2024
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné IFIS investiční fond, a. s., se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14a, identifikační číslo osoby 24316717, zastoupené Mgr. Markem Indrou, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, proti povinnému J. Ř., pro 460 773,47 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno-venkov, pod sp. zn. 137 EX 15393/23, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2024, č. j. 70 Co 17/2024-26, t a k t o:
Dovolání se odmítá.
1/ Ve shora specifikované věci soudní exekutor JUDr. Petr Kocián, Exekutorský úřad Brno-venkov (dále „soudní exekutor“), usnesením ze dne 28. 12. 2023, č. j. 137 EX 15393/23-16, zamítl exekuční návrh podaný oprávněnou dne 27. 11. 2023, a to v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 460 773,47 Kč od 16. 6. 2023 do zaplacení. Učinil tak na základě pokynu Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále „exekuční soud“) ze dne 20. 12. 2023, č. j. 54 EXE 3922/2023-44, jímž exekuční soud nařídil exekuci podle vykonatelného upraveného seznamu pohledávek z insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 99 INS 22718/2021, schváleného usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29.
5. 2022, č. j. MSPH 99 INS 22718/2021-B-51 (dále „exekuční titul“), za účelem vymožení pohledávky ve výši 460 773,47 Kč s příslušenstvím. Exekuční soud zároveň pověřenému soudnímu exekutorovi uložil, aby exekuční návrh ve zbývajícím rozsahu částečně zamítl z důvodu, že exekuční titul oprávněné nepřiznává nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. 2/ Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání oprávněné usnesením ze dne 25. 1. 2024, č. j. 70 Co 17/2024-26, usnesení soudního exekutora potvrdil.
Při aprobaci skutkových zjištění učiněných soudním exekutorem přisvědčil závěru, že předložený exekuční titul zavazuje povinného pouze k zaplacení částky 460 773,47 Kč, přičemž uvedená povinnost již zahrnuje příslušenství včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 444,30 Kč. Exekučním titulem byla uznána pohledávka oprávněné ve výši 460 773,47 Kč, která podle přihlášky pohledávek sestává z pohledávky ve výši 425 202,79 Kč s úrokem z úvěru ve výši 5,40 % jdoucím ročně z této částky od 27.
11. 2021 do 24. 2. 2022, kapitalizovaným na částku 5 740,23 Kč, ze zákonného úroku z prodlení z částky 425 202,79 Kč od 1. 1. 2022 do 24. 2. 2022, kapitalizovaného na částku 5 444,30 Kč, z poplatku za zesplatnění ve výši 1 000 Kč a z pohledávky ve výši 23 386,15 Kč. K nároku na další příslušenství, tj. oprávněnou požadovanému zákonnému úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 460 773,47 Kč od 16. 6. 2023 do zaplacení, již nebyl doložen žádný exekuční titul. Oprávněné nicméně nic nebrání, aby nároky, které vůči povinnému má a které nebyly zahrnuty v exekučním titulu, standardně uplatnila „pořadem práva“.
3/ Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, v němž dovolacímu soudu ve smyslu vymezení předpokladu přípustnosti dovolání podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), předkládá k zodpovězení otázku „přípustnosti vedení exekuce pro úroky přirostlé po ukončení insolvenčního řízení na majetek povinného“, která dosud nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena. 4/ Dovolatelka namítala, že je nepoctivým jednáním povinného zbavena možnosti dosáhnout na exekuci ceny peněz, které jí povinný nevrátil řádně a včas.
Povinný z takového jednání vytěžil úsporu v podobě zákonných úroků z prodlení, které po něm dovolatelka nyní nemůže vymáhat. Odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sp. zn. 29 ICdo 129/2020, uveřejněné pod číslem 32/2022 Sb. rozh. obč. (dále „R 32/2022“), podle něhož lze na základě upraveného seznamu pohledávek po zastavení insolvenčního řízení podle § 396 odst. 2, § 405 odst. 3, nebo § 418 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném od 1.
7. 2017 (dále „insolvenční zákon“), podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku, kterou dlužník nepopřel, a to i tehdy, je-li insolvenčním navrhovatelem pouze dlužník. Uvedené závěry by měly být vztaženy - za účelem zajištění rovného zacházení vůči všem věřitelům - i na stávající poměry. 5/ Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl o dovolání oprávněné podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o.
s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.). 6/ Z povahy exekučního řízení plyne, že okolnosti chybějící v exekučním titulu z hlediska požadavku materiální vykonatelnosti soud v exekučním řízení již zásadně zjišťovat nemůže, tudíž v exekučním řízení nelze exekuční titul o tyto okolnosti doplňovat, a to ani rešeršemi do nalézacího řízení či (až na výjimky) k příslušnému právnímu předpisu, tím spíše tyto okolnosti zjišťovat dokazováním (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
června 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003, ze dne 21. ledna 2010, sp. zn. 20 Cdo 4533/2007, nebo ze dne 26. února 2020, sp. zn. 20 Cdo 3285/2019).
Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi rovněž vysvětlil, že nespornou procesní zásadu představuje požadavek na určitost exekvovaného rozhodnutí z hlediska materiální vykonatelnosti, aby jak straně oprávněné, tak také straně povinné byl jednoznačně zřejmý a zcela určitý rozsah a obsah rozhodnutím autoritativně nastolených či deklarovaných práv a povinností, které jim svědčí, popř. které jim jdou k tíži. Nelze tak nalézt žádný relevantní argument pro přiznání ve vykonávacím (exekučním) řízení takového práva, které nemá oporu ve výroku exekučního titulu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.
listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 1693/2005, ze dne 26. října 2011, sp. zn. 20 Cdo 4909/2010, nebo ze dne 7. února 2024, sp. zn. 20 Cdo 189/2024). 7/ Podstatu námitek dovolatelky lze sumarizovat toliko jako požadavek, aby exekuční soud (soudní exekutor) oproti jednoznačnému znění § 251 odst. 1 a § 261a odst. 1 o. s. ř. vymáhal jiné plnění, než které ukládá exekuční titul. Závěr odvolacího soudu, že pro pohledávku zákonných úroků z prodlení, které v upraveném seznamu pohledávek (ve spojení s přihláškou pohledávek) jakožto exekučním titulu nejsou uvedeny, nemůže být vedeno exekuční řízení, je proto správný (srov. též přiměřeně bod 20 odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.
dubna 2024, sp. zn. 20 Cdo 20/2024). Ostatně tím, že určitá pohledávka je do upraveného seznamu zařazena, se dává jasným způsobem najevo, že vůči ní je upravený seznam ve smyslu § 197 insolvenčního zákona způsobilým exekučním titulem, jinak by do tohoto upraveného seznamu vůbec nebyla pojata (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. října 2020, sp. zn. 20 Cdo 2844/2020, ve znění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. ledna 2021, sp. zn. 20 Cdo 2844/2020). 8/ Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani odkaz dovolatelky na R 32/2022, pojednává-li toto rozhodnutí o pohledávkách v insolvenčním řízení zjištěných (a neuspokojených) podle § 201 insolvenčního zákona, tedy dříve řádně přihlášených a zahrnutých do seznamu přihlášených pohledávek podle § 189 insolvenčního zákona, což v nyní posuzovaném případě oprávněnou ohlášená pohledávka, jak sama dovolatelka ostatně v dovolání připouští, nesplňuje.
9/ Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání oprávněné podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10/ O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (s odkazem na § 87 a násl. ex. řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 8. 2024
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu