20 Cdo 4909/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v
exekuční věci oprávněné RADEX, s.r.o. v likvidaci, se sídlem v Praze 1,
Václavské náměstí 38, identifikační číslo osoby 471 25 161, zastoupené Mgr.
Hanou Matějkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Příkop 6, proti povinnému Ing.
J. K., zastoupenému Mgr. Václavem Kotkem, advokátem se sídlem v Brně, tř. Kpt.
Jaroše 9, pro 673.698,63 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 96 Nc
5714/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
15. října 2008, č. j. 20 Co 325/2008 - 61, takto:
I. Dovolání se o d m í t á.
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 1.300,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Hany
Matějkové, advokátky se sídlem v Brně, Příkop 6.
Návrhem, doručeným soudu prvního stupně dne 18. 10. 2007, se oprávněná domáhala
nařízení exekuce podle vykonatelného rozhodčího nálezu sepsaného rozhodcem
JUDr. Milanem Kocourkem dne 1. 10. 2007 k uspokojení pohledávky ve výši
10.000.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní
bankou a platné pro první den každého příslušného kalendářního pololetí, v němž
trvá prodlení žalované strany, zvýšené o sedm procentních bodů, z částky ve
výši 10.000.000,- Kč od 3. 2. 2007 do zaplacení, a nákladů rozhodčího řízení ve
výši 300.000,- Kč. V podání ze dne 2. 11. 2007 (čl. 7 spisu) oprávněná -
vzhledem k úhradě jistiny dluhu a nákladů rozhodčího řízení povinným dne 16.
10. 2007 - svůj návrh změnila tak, že požaduje, aby exekuce byla nařízena již
pouze k vymožení úroku z prodlení v celkové výši 673.698,63 Kč, který byl
vypočten následovně: „z jistiny 10.000.000,- Kč úrok ve výši 9,5 % p.a. ode dne
3. 2. 2007 do 30. 6. 2007, t. j. 385.205,48 Kč, a z jistiny 10.000.000,- Kč
úrok ve výši 9,75 % p.a. ode dne 1. 7. 2007 do 16. 10. 2007, tj. 288.493,15 Kč“.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 29. 10. 2007, č. j. 96 Nc 5714/2007 - 5,
„připustil zpětvzetí návrhu na nařízení exekuce v části jistiny 10.000.000,- Kč
a v části nákladů předchozího řízení ve výši 300.000,- Kč, které povinný
uhradil před podáním návrhu na nařízení exekuce dne 16. 10. 2007“ (výrok I.), a
dále nařídil exekuci podle „vykonatelného rozhodčího nálezu sepsaného rozhodcem
JUDr. Milanem Kocourkem v Praze dne 1. 10. 2007 pro pohledávku oprávněného
úroky z prodlení z částky 10.000.000,- Kč za dobu od 3. 2. 2007 do 16. 10. 2007
ve výši 673.698,63 Kč“ (výrok II.), jejímž provedením pověřil soudního
exekutora Mgr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno-venkov (výrok III.);
povinnému dále uložil uhradit oprávněnému a exekutorovi náklady exekuce,
jejichž výše bude vyčíslena samostatným rozhodnutím s tím, že „nařízení se
vztahuje i na tyto náklady“ (výrok IV.).
K odvolání povinného Krajský soud v Brně shora označeným rozhodnutím usnesení
soudu prvního stupně v napadených výrocích II., III. a IV. potvrdil s tím
upřesněním, že „soud nařizuje exekuci pro pohledávku oprávněného, a to pro úrok
z prodlení z jistiny 10.000.000,- Kč ve výši 9,5 % p. a. ode dne 3. 2. 2007 do
30. 6. 2007, tj. ve výši 385.205,48 Kč, a pro úrok z prodlení z jistiny
10.000.000,- Kč ve výši 9,75 % p. a. ode dne 1. 7. 2007 do 16. 10. 2007, tj. ve
výši 288.493,15 Kč, tj. celkem ve výši 673.698,63 Kč“. Odvolací soud dospěl
shodně se soudem prvního stupně k závěru, že předpoklady pro nařízení exekuce
byly splněny, neboť exekuční titul je formálně i materiálně vykonatelný; k
námitkám povinného o materiální nevykonatelnosti titulu a o nepřezkoumatelnosti
rozhodnutí soudu prvního stupně uvedl, že z výroku ad I rozhodčího nálezu je
zřejmá výše jistiny, doba prodlení žalované strany (povinného) od 3. 2. 2007,
způsob propočtu příslušenství (ve výši repo sazby stanovené České národní
bankou a platné pro první den každého příslušného pololetí, v němž trvá
prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů) a že materiální vykonatelnosti
rozhodčího nálezu nemůže bránit to, že rozhodce nevyčíslil příslušenství z
jistiny 10.000.000,- Kč za dobu od 3. 2. 2007 do vydání exekučního titulu dne
1. 10. 2007. Krajský soud pouze připustil, že soud prvního stupně ve výroku II.
svého usnesení sice správně uvedl celkovou částku, pro kterou se exekuce na
majetek povinného nařizuje (jakožto úrok z prodlení z částky 10.000.000,- Kč za
dobu od 3. 2. 2007 do 16. 10. 2007, tedy v kapitalizované výši), aniž však v
souladu s návrhem oprávněného na nařízení exekuce specifikoval i výši úroku z
prodlení a dobu, ze které při výpočtu příslušenství vycházel.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje
z § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a)
o. s. ř., případě ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a důvodnost z §
241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Namítá, že postup odvolacího soudu,
spočívající v tom, že odvoláním napadený výrok II. usnesení soudu prvního
stupně „upřesnil“, není přípustný, neboť ve skutečnosti jej doplnil v souladu s
návrhem oprávněného na nařízení exekuce, čímž odvoláním napadený výrok usnesení
soudu prvního stupně změnil, namísto toho, aby jej zrušil a věc vrátil tomuto
soudu k dalšímu řízení. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm.
b) o. s. ř. pak spatřuje v tom, že odvolací soud posoudil exekuční titul v
části úroků z prodlení jako materiálně vykonatelný, a to i přesto, že rozhodčí
nález „o výši úroků z prodlení vůbec nehovoří“, a odvolací soud ji sám
„konstruuje“ včetně doby, za kterou mají být zaplaceny. Dovolatel je však
názoru opačného, a to přinejmenším pokud jde o úroky z prodlení splatné do
vydání rozhodčího nálezu, neboť jejich výše není v rozhodčím nálezu přesně
vyčíslena, není uvedena jejich výše (sazba) v procentech a doba, za kterou musí
být v této výši zaplaceny. V této souvislosti odkazuje na Stanovisko
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2006,
sp. zn. Cpjn 202/2005, jehož jedna z právních vět zní: „Úroky z prodlení
splatné za dobu do vyhlášení (vydání) rozhodnutí soud přizná ve výroku svého
rozhodnutí tak, že buď jejich výši přesně vyčíslí, nebo že uvede jejich výši
(sazbu) v procentech a dobu, za kterou musí být v této výši zaplaceny.“ Pokud
jde o novou úpravu úroků z prodlení zavedenou nařízením vlády č. 163/2005 Sb.,
Nejvyšší soud v uvedeném stanovisku uvedl, že „při rozhodování o úrocích z
prodlení, jejichž splatnost nastala v době před vyhlášením (vydáním) soudního
rozhodnutí, je i za současné právní úpravy výše úroků známá, neboť se odvíjí od
repo sazby (limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky)
platné pro první kalendářní den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení,
popřípadě pro první den následujících kalendářních pololetí, v nichž v době do
vyhlášení (vydání) rozsudku, usnesení nebo platebního rozkazu prodlení trvalo.
Úroky z prodlení platné za dobu do vyhlášení (vydání) rozhodnutí proto soud i
nadále přizná ve výroku svého rozsudku, usnesení nebo platebního rozkazu dosud
uplatňovaným způsobem, tj. tak, že buď jejich výši přesně vyčíslí, nebo že
uvede jejich výši (sazbu) v procentech a dobu, za kterou musí být v této výši
zaplaceny.“ Rozhodčí nález, na jehož základě byla exekuce pro úroky z prodlení
nařízena, však těmto požadavkům na materiální vykonatelnost nedostál, neboť
úroky z prodlení splatné do jeho vydání v něm nejsou vyčísleny, ani v něm není
uvedena jejich výše v procentech a doba, za kterou by měly být zaplaceny.
Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k
dalšímu řízení.
Oprávněná v písemném vyjádření k dovolání nesouhlasila s dovolacími námitkami
povinného o formální nevykonatelnosti exekučního titulu a navrhla, aby dovolání
bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění
účinném do 30. 6. 2009 (viz článek II, bod 12., část první zákona č. 7/2009) a
po přezkoumání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu dospěl k závěru, že
dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - které podle § 238a odst. 2 o. s. ř.
platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci
posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., je dovolání proti
potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (a o takové v daném případě jde,
jelikož odvolací soud, byť výrok usnesení soudu prvního stupně upřesnil,
posoudil práva a povinnosti účastníků shodně jako soud prvního stupně, jestliže
návrhu na nařízení exekuce vyhověl), jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí,
přípustné jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve
věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li
rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li napadené rozhodnutí právní otázku v rozporu
s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných
ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po
právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení
otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení
správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání založit
nemohou). Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2
písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci.
Podle § 44 odst. 2, věty první zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a
exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční
řád“), ve znění účinném do 30. 10. 2009, soud usnesením nařídí exekuci a jejím
provedením pověří exekutora do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem
stanovené předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne. Soud nařídí
exekuci, aniž by stanovil, jakým způsobem má být exekuce provedena.
Podle § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu exekučním titulem je vykonatelný
rozhodčí nález.
Při věcném posuzování návrhu na nařízení exekuce soud zkoumá, zda exekuční
titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po
stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni
a zda právo není prekludováno (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 na str. 16/46, uveřejněného pod
číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jak starší (srov. zhodnocení uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek č. 9-10, ročník 1981, pod poř. č. 21, str. 160/498 a zprávu
uveřejněnou v téže Sbírce, č. 6, ročník 1984, pod poř. č. 27, str. 130/318),
tak současná (viz usnesení uveřejněné v téže Sbírce, č. 1, ročník 2000, pod
poř. č. 4, str. 14/44) judikatura rovněž zdůrazňuje, že nezbytným předpokladem
pro nařízení exekuce je, aby práva a jim odpovídající povinnosti byly ve
vykonávaném rozhodnutí či jiném titulu určeny přesným a nepochybným způsobem.
Soudní praxe také formulovala a vysvětlila závěr, že není-li možné dovodit z
rozhodnutí náležitosti materiální vykonatelnosti podle § 261a odst. 1 o. s. ř.
ani výkladem s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti či ke způsobu exekuce,
nelze takové rozhodnutí vykonat; soud návrh na nařízení jeho výkonu zamítne
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. 20 Cdo
965/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, č. 9, ročník 2004, pod poř.
č. 183, případně usnesení téhož soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 20 Cdo
2021/2007). Tomu odpovídající závěr dovodila také literatura (Kůrka, V.,
Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Linde. Praha 2004, str. 72, 310),
jestliže zdůraznila, že z povahy exekučního řízení plyne, že - z hlediska
požadavku materiální vykonatelnosti titulu chybějící - okolnosti soud v
exekučním řízení již zásadně zjišťovat nemůže, a že tedy v exekučním řízení
není přípustné titul navržený k exekuci o tyto okolnosti doplňovat, a to ani
rešeršemi do nalézacího řízení, ani (až na výjimky) k příslušnému právnímu
předpisu, natožpak tyto okolnosti zjišťovat dokazováním.
V odůvodnění usnesení ze dne 24. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 1693/2005,
Nejvyšší soud dále uvedl, že „je nespornou procesní zásadou požadavek, aby
vykonávané rozhodnutí bylo z hlediska materiální vykonatelnosti natolik určité,
aby jak straně oprávněné, tak také straně povinné, byl jednoznačně zřejmý a
zcela určitý rozsah a obsah rozhodnutím autoritativně nastolených (popř.
deklarovaných) práv a povinností, které jim svědčí, popř. které jim jdou k
tíži. Nelze mít přesvědčivý a rovnoprávný argument pro závěr, aby straně
oprávněné bylo ve vykonávacím řízení přiznáno právo, které nemá oporu ve výroku
exekučního titulu“.
Pokud pak jde o úroky z prodlení z jistiny, judikatura v obecné rovině dovodila
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2008 sp. zn. 20 Cdo
477/2007, či usnesení téhož soudu ze dne 23. září 2010, sp. zn. 20 Cdo
4888/2008), že požadavkům materiální vykonatelnosti vyhovuje, je-li v
podkladovém rozhodnutí nebo jiném titulu vyjádřena jejich výše (sazba z
jistiny), jestliže je určeno období, za které se stanoví (např. měsíčně,
ročně), a od kdy a do kdy je povinnost je platit (časový nebo jiný určitý
údaj). Co se sazby úroků týče, může být stanovena pevnou částkou nebo určena
způsobem, jímž lze výši úroků nepochybně zjistit (vypočítat).
Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve
znění pozdějších předpisů, v § 25 odst. 1, větě druhé, stanoví, že výrok
rozhodčího nálezu musí být určitý, a v § 28 odst. 2, že rozhodčí nález, který
nelze přezkoumat podle § 27, nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti
o přezkoumání podle § 27, nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního
rozhodnutí a je soudně vykonatelný.
V dané věci je exekučním titulem rozhodčí nález vydaný rozhodcem JUDr. Milanem
Kocourkem dne 1. 10. 2007, zn. RR 01/2007, pravomocný dnem 3. 10. 2007, jímž
žalované straně (povinnému) byla uložena povinnost „zaplatit straně žalující
(oprávněné) částku Kč 10,000.000,-- spolu s úrokem z prodlení ve výši repo
sazby stanovené Českou národní bankou a, platné pro první den každého
příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované strany,
zvýšené o sedm procentních bodů, z částky Kč 10,000.000,-- od 3. 2. 2007 do
zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodčího nálezu pod sankcí
soudního výkonu“.
Dovolatel v dané věci odkazuje na závěry uvedené ve Stanovisku občanskoprávního
a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. dubna 2006, sp. zn. Cpjn
202/2005, uveřejněného pod č. 39/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
k rozhodování soudů ve věcech úroků z prodlení, požadovaných a přiznávaných ve
výši určované podle ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se
stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku,
ve znění Čl. I nařízení vlády č. 163/2005 Sb., kterým se mění nařízení vlády č.
142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení
podle občanského zákoníku, a stejně jako v odvolání namítá, že v části úroků z
prodlení není exekuční titul materiálně vykonatelný, neboť jejich výše není v
rozhodčím nálezu přesně vyčíslena, není uvedena jejich výše (sazba) v
procentech a doba, za kterou musí být v této výši zaplaceny; přehlíží však, že
toto stanovisko bylo zaujato v zájmu zajištění jednotného rozhodování soudů v
uvedených věcech, zatímco zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu
rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, obsahuje úpravu vlastní,
vyjádřenou v ustanovení § 25 odst. 1, větě druhé, podle kterého výrok
rozhodčího nálezu musí být určitý (a tedy i materiálně vykonatelný).
Jestliže výrokem citovaného rozhodčího nálezu vydaného dne 1. 10. 2007 byla
povinnému uložena povinnost zaplatit oprávněné jistinu s úrokem z prodlení ve
výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den každého
příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované strany,
zvýšené o sedm procentních bodů, z částky 10.000.000,- Kč od 3. 2. 2007 do
zaplacení, je exekuční titul v části týkající se přiznaných úroků z prodlení z
částky 10.000.000,- Kč ode dne 3. 2. 2007 do dne jeho vydání, stejně jako v
části týkající se přiznaných úroků z prodlení z částky 10.000.000,- Kč ode dne
jeho vydání do zaplacení, tj. do 16. 10. 2007, navzdory chybějícímu údaji o
zdroji publikace repo sazby, určitý a materiálně vykonatelný ve smyslu § 261a
odst. 1 o. s. ř., neboť výši repo sazby (limitní sazby pro dvoutýdenní repo
operace České národní banky) pro první a druhé pololetí roku 2007 lze zjistit z
Věstníku České národní banky, a celkovou výši úroků z prodlení je tak možno
vypočítat (jak to ostatně oprávněná ve svém podání ze dne 2. 11. 2007 učinila).
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu je v závěru o
materiální vykonatelnosti exekučního titulu v souladu s ustálenou judikaturou
Nejvyššího soudu, a nemá tak po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237
odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009. Dovolání proti němu podle §
238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o.
s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání povinného podle §
243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat
namítanými vadami řízení podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť z
hlediska tohoto dovolacího důvodu lze usnesení odvolacího soudu přezkoumat jen
v případě, je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.). O situaci,
že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky
zásadního významu, se v daném případě nejedná (srov. např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v
časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze
dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise
Soudní judikatura, ročník 2006).
Dovolací soud v dané věci rozhodl i o náhradě nákladů dovolacího řízení, a to
vzhledem k tomu, že z obsahu spisu vyplývá, že pověřený soudní exekutor JUDr.
Petr Kocián vydal dne 10. 12. 2008 pod č. j. 037Ex 11895/07 - 106, vyrozumění o
zániku pověření k provedení exekuce podle § 51 písm. c) a § 52 odst. 2
exekučního řádu ve spojení s § 254 odst. 1, větou druhou o. s. ř. z důvodu, že
„zcela vymohl pohledávku oprávněné, její příslušenství a náklady exekuce“,
ačkoliv podle tvrzení povinného v přípise ze dne 6. 2. 2008, doručenému soudu
prvního stupně téhož dne (viz čl. 29 spisu), vymáhanou pohledávku ve výši
673.698,68 Kč a náklady exekuce podle vydaného exekučního příkazu ve výši
90.464,- Kč jen „složil u soudního exekutora“ (viz též jeho vyjádření k
odvolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 8. 2.2008, č.
j. 96 Nc 5714/2007 - 33, založené na čl. 54 a násl. spisu), jelikož očekává, že
exekuční titul bude na základě jeho žaloby zrušen.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst.
5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť povinný nebyl v
dovolacím řízení úspěšný, a oprávněné vzniklo právo na náhradu účelně
vynaložených nákladů, které sestávají z odměny za zastoupení advokátkou za
jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 1.000,- Kč [odměna
určená podle § 10 odst. 3, § 12 odst. 1 písm. b), 14 odst. 1, § 18 odst. 1 a §
19a vyhlášky č. 484/2000 Sb.] a náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího
řízení ve výši 1.300,- Kč je povinný povinen zaplatit k rukám advokátky, která
oprávněnou v tomto řízení zastupovala (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Jen pro úplnost dovolací soud dodává, že ani případné provedení exekuce a zánik
pověření soudního exekutora k provedení exekuce ve smyslu § 51 písm. c) zákona
č. 120/2001 Sb. nebrání rozhodování o návrhu na její zastavení podle § 268
odst. 1 písm. b) o. s. ř. z důvodu, že exekuční titul byl zrušen, pokud povinný
takový návrh podá (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června
2005, sp.zn. 20 Cdo 589/2005 a usnesení téhož soudu ze dne 15. října 2008 sp.
zn. 20 Cdo 4312/2007).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. října 2011
JUDr. Olga
Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu