20 Cdo 1792/2019-117
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny
a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v
exekuční věci oprávněné PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1,
Klimentská č. 1216/46, zastoupené JUDr. Kateřinou Perthenovou, advokátkou se
sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí č. 135/19, proti povinné E. B., narozené
dne XY, zastoupené Mgr. Ing. Tomášem Kubíkem, advokátem se sídlem v Praze 1,
Politických vězňů č. 1272/21, za účasti manžela povinné K. B., narozeného dne
XY, oba bytem XY, pro 25 292 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 29 EXE 806/2017, o dovolání povinné proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. ledna 2019, č. j. 25 Co
277/2018-89, t a k t o :
I. Dovolání povinné se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 29. ledna 2019, č. j. 25 Co 277/2018-89, podle ustanovení § 243c odst. 1
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017
(srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“,
odmítl, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému v řízení, jehož
předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité
plnění nepřevyšující 50 000 Kč [§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. V této
souvislosti dovolací soud připomíná, že z dikce ustanovení § 238 odst. 1 písm.
c) o. s. ř. plyne, že výluka (ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o
pracovněprávní vztahy) se váže toliko s nalézacím řízením, neboť jen jeho
předmětem mohou být právě takové vztahy. Řízení exekuční je vůči němu řízením
nejen samostatným, nýbrž i zvláštním; z obsahového hlediska představuje souhrn
specifických procesně právních vztahů mezi soudem výkonu na straně jedné a
účastníky řízení (zejména oprávněným a povinným) na straně druhé, v jejichž
rámci rozhodnutími a faktickými opatřeními soudu dochází k nucené realizaci
kvalifikovaně uložených povinností (srov. V. Kůrka a L. Drápal, Výkon
rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, str. 9; případně viz i usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2013, sp. zn. 20 Cdo 2452/2013). Jinak řečeno,
byť exekuční titul vychází ze vztahů spotřebitelských či pracovněprávních,
výluka z peněžního cenzu přípustnosti dovolání (50 000 Kč) se v řízení, v němž
dochází k jeho nucenému výkonu, neuplatní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 4. července 2018, sp. zn. 20 Cdo 1996/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 31. března 2016, sp. zn. 20 Cdo 975/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne
13. ledna 2016, sp. zn. 20 Cdo 4938/2015). Přípustnost dovolání nezaloží ani
nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 6. 2019