20 Cdo 1917/2025-115
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného T. L., proti povinnému M. B., zastoupenému Mgr. Evou Veselou, advokátkou se sídlem v Kolíně, Příčná 893, pro 264 467 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 28 EXE 451/2024, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 2. 2025, č. j. 26 Co 17/2025-79, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Okresní soud v Hradci Králové (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 15. 11. 2024, č. j. 28 EXE 451/2024-64, zastavil exekuci vedenou u téhož soudu a u soudního exekutora JUDr. Jana Bohutínského pod sp. zn. 158 EX 311/24, a to v rozsahu, v němž má být na základě exekučního příkazu JUDr. Jana Bohutínského ze dne 15. 4. 2024, č. j. 158 EX 311/24-10, prodáno osobní motorové vozidlo tov. zn. XY (výrok I). Ve zbytku návrh povinného na částečné zastavení exekuce ze dne 8. 8. 2024 zamítl (výrok II). Současně zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce ze dne 22. 8. 2024 (výrok III).
2. Soud prvního stupně ve vztahu k návrhu na zastavení exekuce ze dne 22. 8. 2024 (výrok III) vyšel ze zjištění, že exekučním titulem je platební rozkaz Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 2. 2023, č. j. 9 C 24/2024-22, kterým bylo povinnému uloženo zaplatit oprávněnému 264 467 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši 90 803 Kč a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,4 % denně z částky 264 467 Kč za období od 20. 1. 2024 do zaplacení a náklady řízení ve výši 37 574 Kč. Vydání platebního rozkazu předcházelo uzavření smlouvy o dílo dne 27. 4. 2023 mezi oprávněným a povinným, na základě níž se povinný zavázal zhotovit střechu v XY a oprávněný zaplatit sjednanou cenu díla. Z dokumentu označeného jako „Kontrolní šetření“ soud prvního stupně zjistil, že se obě strany dohodly na vrácení peněz z práce a materiálu na střechu podle smlouvy o dílo, přičemž pro případ prodlení s každou platbou byl sjednán úrok z prodlení ve výši 1 % denně.
3. Soud prvního stupně uzavřel, že v exekučním řízení již nelze přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, přičemž neshledal důvody k prolomení této zásady, jež připustila judikatura Ústavního a Nejvyššího soudu. Uvedl, že sjednaná výše smluvního úroku z prodlení sice překračuje limit stanovený judikaturou Ústavního soudu, jeho výše přiznaná v exekučním titulu jej však nepřekračuje. Původně hmotněprávní vztahy jsou pro exekuční soud již bez významu, ustupují do pozadí s tím, co je poměřováno s kritérii rozhodnými pro závěr, zda exekuce představuje excesivní zásah do právní sféry povinného.
4. Krajský soud v Hradci Králové (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil v odvoláním napadeném výroku III. Ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o vázanosti exekučního soudu exekučním titulem. Po připomenutí judikatury Ústavního soudu neshledal důvodnou námitku dovolatele o neplatnosti smlouvy o dílo, kterou podepsal jen on, a o cíli oprávněného přinutit povinného podepsat listinu „Kontrolní hlášení“, aby do ní mohl kdykoliv později něco dopsat (úroky a náklady za znalce), jakož i námitku že jednání oprávněného naplnilo znaky trestného činu podvodu.
Dovodil, že namítané důvody neplatnosti právního jednání nemohou vést k závěru o zcela zjevných a natolik závažných vadách exekučního titulu, jež by odůvodňovaly zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“). Jednoznačný závěr o neplatnosti listiny „Kontrolní hlášení“ nelze dovodit, tato otázka zůstala mezi účastníky sporná a muselo být se k ní vést dokazování v nalézacím řízení. Námitky, že listina byla sepsána rukou, není datována, název neodpovídá jejímu obsahu, že povinný neobdržel kopii toho, co podepsal, že jednal v tísni apod., nedosahují specifikovaného ústavního rozměru.
Uvedl, že tvrzení povinného o trestněprávním jednání oprávněného je spekulativní a povinný může podat trestní oznámení. Pokud jde o přiznané úroky, stejně jako soud prvního stupně uzavřel, že rozhodující je, že úrok přiznaný exekučním titulem ústavní limit nepřekračuje.
5. Povinný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za „sporné“ považuje otázky: a) Zda ručně psaný doklad označený jako „Kontrolní hlášení“ bez data, jehož kopii zhotovitel neobdržel, který byl sepsán v rámci místního šetření znalce jako odstoupení od závazku a bez návaznosti na původní ujednání smlouvy o dílo a který byl navíc po podpisu zhotovitele podstatným způsobem změněn tak, že do něj byly dopsány další závazky v neprospěch zhotovitele, může založit závazek zhotovitele hradit smluvní úrok z prodlení ve výši 1 % denně a úhradu poloviny nákladů na znalce. V této souvislosti vyvstává rovněž otázka, zda je legitimní požadovat kromě vrácení poskytnutého plnění tyto úroky v mnohem vyšší než zákonné výši a polovinu nákladů na znalce, když již zhotovitel uvedl střechu objednatele na vlastní náklady do původního stavu. b) Zda výše úroků z prodlení 0,4 % denně z dlužné částky se dá považovat za přiměřenou ve smyslu § 574, § 580 odst. 1 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s přihlédnutím k okolnostem sjednání tohoto nároku, které byly značně nestandardní, a s přihlédnutím k dalším okolnostem (uvedení střechy objednavatele do původního stavu) zbytečně vysoké, protože nedůvodně podstatně převyšují výši zákonných úroků z prodlení. c) Zda formulace „pokud dojde k prodlení s každou platbou, bude účtován úrok 1 % denně“ a „náklady na znalce nese objednatel i zhotovitel každý jednou polovinou“, je dostatečně materiálně určitým určením úroku z prodlení a dalšího nároku. Tyto okolnosti podle dovolatele „zapříčinily takovou nespravedlnost plnění přisouzeného exekučním titulem a takový zásah do práv povinného, který je protichůdný efektivnímu splnění povinnosti a vede ke zjevné nespravedlnosti, a dokonce jsou v rozporu se samotnými základy demokratického právního státu“.
6. Ve vztahu k první otázce, kdy dovolatel namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury vyšších soudů, dovolatel odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. I. ÚS 728/10, ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16, a ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, a dále na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019, ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 23 Cdo 765/2020, a ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 31 Cdo 717/2010 (uveřejněný pod číslem 104/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ve vztahu k druhé otázce odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 477/2007 (uveřejněné pod číslem 81/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4888/2008. Pokud jde o třetí otázku, dovolatel uvedl, že se mu příslušnou judikaturu nepodařilo nalézt, proto lze usoudit, že se dovolací soud touto otázkou dosud nezabýval.
7. Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se mění usnesení okresního soudu ve výroku III tak, že se exekuce částečně zastavuje, pokud se týká částky 52 814 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 90 803 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,4 % denně z částky 264 467 Kč od 20. 1. 2024 do zaplacení. Současně podal návrh na odklad právní moci napadeného usnesení odvolacího soudu.
8. Oprávněný ve vyjádření k dovolání uvedl, že nesouhlasí ani s částečným zastavením exekuce. Námitky, které povinný opakovaně zmiňuje, měly být uplatněny v nalézacím řízení. Povinný znal obsah žaloby, platební rozkaz mu byl řádně doručen, proto se měl bránit v nalézacím řízení. Dále uvedl, že povinný, který nadále pracuje v oboru, požaduje hrazení plateb a záloh na číslo účtu, jež však pověřený exekutorský úřad neeviduje na jeho jméno; současně je podivné jeho tvrzení o finanční tísni v tak brzkém produktivním věku. Připomněl, že sám povinný zmiňuje v případě úroků z prodlení hranici 0,5 % denně, v dané věci je však vymáhán úrok ve výši 0,4 % denně, nelze tak hovořit o nějaké šikaně povinného, přičemž oprávněný byl ve vztahu slabší smluvní stranou.
9. Povinný v replice na vyjádření k dovolání uvedl, že ani pasivita v nalézacím řízení nevylučuje možnost částečně či úplně exekuci zastavit, pokud je v rozporu s dobrými mravy (nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18). Dodal, že opravné prostředky proti exekučnímu titulu nevyužil z důvodu možnosti mimosoudního vypořádání. Oprávněný uhradil povinnému zálohy na práci a materiál ve výši 271 653 Kč, z této částky již 60 000 Kč povinný oprávněnému vrátil. Tuto částku oprávněný na základě vlastního rozhodnutí započetl na polovinu nákladů znalce a 33 743 Kč jako úhradu první splátky. Protože toto rozdělení splátky je neoprávněné, stejně jako kapitalizovaný úrok z prodlení, zbývající nárok před podáním žaloby byl 211 653 Kč. Jestliže mezi účastníky nebyla uzavřena žádná platná dohoda, má oprávněný nárok na vrácení této částky spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 211 653 Kč ode dne podání žaloby, tj. od 22. 1. 2023 do zaplacení. K doplacení došlo dne 10. 7. 2024, zákonný úrok činí 9 560 Kč. Vzhledem k tomu, že povinný v rámci exekuce uhradil dalších 246 000 Kč, je již nárok oprávněného z bezdůvodného obohacení včetně zákonného úroku zaplacen. Oprávněný přitom požaduje na úrocích a příslušenství téměř 400 000 Kč, což dvojnásobně převyšuje jistinu a úrok z prodlení již neplní svoji legitimní funkci. Zmínil i nálezy Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07, a ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. I. ÚS 728/10. Podle jeho názoru se oprávněný záměrně prezentuje jako slabší strana, přitom však již obdržel zpět veškeré plnění a získal opravu střechy zdarma. Odmítl rovněž povinným navrhovaný splátkový kalendář a částečné narovnání. Na jakékoliv smírné řešení nereagoval.
10. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.
11. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v tom směru, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 (uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002 (uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003 (uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, a ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007]. Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV, a ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2023, sp. zn. 20 Cdo 2564/2023).
12. Judikatura Ústavního soudu, jejíž závěry Nejvyšší soud převzal (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, nebo ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 20 Cdo 52/2020, ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2162/2020, ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 3478/2020, ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 806/2020, ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. 20 Cdo 881/2021), připouští, že zcela výjimečně může dojít k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. i v případě soudního rozhodnutí, jestliže by exekuce vedla ke zjevné nespravedlnosti nebo byla v rozporu s principy právního státu. Prostor pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. se vytváří jen tehdy, když „nespravedlnost“ plnění přisouzeného exekučního titulu je již s ohledem na zcela základní okolnosti případu (k přezkumu všech okolností případu není exekuční soud povolán) natolik zjevná, že je nezbytné zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných, tj. měl-li by být vykonán exekuční titul, který je svým obsahem v kolizi se základními principy demokratického právního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3459/2019, ze dne ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2179/2021, nebo bod 16 nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. II. ÚS 502/17). To však nic nemění na skutečnosti, že stále platí zásada, podle které obecné soudy v exekučním řízení nejsou oprávněny přezkoumávat správnost exekučního titulu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. III. ÚS 3700/17, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2559/2019).
13. Ústavní soud v nálezu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, dovodil, že zásadní vadou exekučního titulu je také přiznání úroků z prodlení ve zcela nepřiměřené výši, která již není v souladu s ústavním pořádkem, přičemž úroky z prodlení ve výši 0,5 % denně a vyšší jsou již ústavně neakceptovatelné a není třeba provádět individuální hodnocení přiměřenosti úroků. V těchto případech je třeba, aby obecné soudy poskytly povinnému a jeho majetku soudní ochranu (čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) tím, že exekuci zastaví podle § 268 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 268 odst. 4 o.
s. ř., aby tak byla zajištěna spravedlivá rovnováha při ochraně majetkové sféry dlužníka i věřitele. Spravedlivé rovnováhy přitom bude dosaženo v případě, že věřitel (oprávněný) obdrží přiměřenou výši úroků z prodlení. Naopak úroky z prodlení, jejichž výše nepřekračuje pravidla podle § 122 zákona o spotřebitelském úvěru pro platby související s prodlením, jsou v mezích ústavnosti. Ústavní soud uložil obecným soudům, aby v souladu s uvedenými principy prováděly konkrétní testy pro posouzení ústavnosti úroků z prodlení a stanovily takovou výši úroků z prodlení, kterou lze ještě považovat za přiměřenou (a ústavní) a aby ve zbylé části exekuci zastavily podle § 268 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 268 odst. 4 o.
s. ř. Přitom není vyloučeno, aby vycházely z judikatury Nejvyššího soudu pro posuzování úroků v nalézacím řízení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), podle které je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Nejvyšší soud poté v usnesení ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1655/2020, uzavřel, že shledá-li exekuční soud po provedení testu přiměřenosti neústavní (nepřiměřenou) výši úroků z prodlení, je povinen stanovit výši úroků z prodlení, kterou lze s ohledem na komplexní povahu daného závazku považovat za ústavní (přiměřenou) a ve zbylé části exekuci podle § 268 odst. 1 písm. h) o.
s. ř. zastavit (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1858/2020, ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. 20 Cdo 926/2021, ze dne 9. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1512/2021, či ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1983/2021).
14. Jinak řečeno, exekuci vykonatelného rozhodnutí soudu lze zastavit (nebo exekuční návrh zamítnout) pouze v rozsahu, v němž je namístě uzavřít, že exekučním titulem přiznané a nyní vymáhané plnění již odporuje právním zásadám demokratického právního státu. Je tedy věcí exekučního soudu, aby zvážil, zda a do jaké míry je vymáhání plnění přiznaného exekučním titulem ve formě rozsudku na jistotě a zejména na příslušenství pohledávky skutečně v rozporu se zásadami demokratického právního státu. Právě uvedená úvaha neznamená věcný přezkum exekučního titulu (např. mravnosti přisouzeného plnění z pohledu hmotného práva) v řízení o zastavení exekuce (resp. rozhodnutí o exekučním návrhu), ale omezuje se pouze na zjištění, do jaké míry je v daném případě zcela nepřípustné (v rozporu se zásadami demokratického právního státu), aby exekuční titul ve formě rozhodnutí nezávislého soudu byl zcela nebo zčásti (např. ohledně celého příslušenství) naplněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1858/2020, dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1655/2020, a ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, nebo bod 16 nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. II. ÚS 502/17).
15. V exekučním řízení obecně nelze vyloučit poskytnutí ochrany ve smyslu shora citované judikatury též podnikatelům, nejedná se však o takovou ochranu, která přísluší spotřebitelům (a která je nadstandardní) a kde možnost přezkumu exekučního titulu připouští i judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 20 Cdo 2879/2024, nebo ze dne 19. 6. 2025, sp. zn. 20 Cdo 3036/2024).
16. V projednávané věci je exekučním titulem pravomocný a vykonatelný platební rozkaz vydaný dne 7. 2. 2024 Okresním soudem v Hradci Králové, č. j. 9 C 24/2024-22, kterým bylo povinnému uloženo, aby do 15 dnů od doručení zaplatil oprávněnému částku 264 467 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši 90 803 Kč, smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,4 % denně z částky 264 467 Kč od 20. 1. 2024 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 37 574 Kč. Ze zjištění odvolacího soudu vyplývá, že oprávněný jako žalobce v nalézacím řízení požadoval úhradu nyní exekvované částky z titulu smlouvy o dílo (zhotovení střechy na domě č. p. XY v XY), na jejímž základě oprávněný jako objednatel uhradil povinnému jako zhotoviteli na ceně díla částku 271 653 Kč. Smluvní strany se následně dohodly, že povinný nebude v provádění díla pokračovat a vrátí oprávněnému veškeré finanční prostředky, které mu oprávněný na realizaci díla předal (271 653 Kč), polovinu odměny znalce, který posuzoval postup prací (26 257 Kč), a cenu poškozených dřevěných latí (26 557 Kč); smluvní strany si pro případ prodlení povinného s úhradou sjednaly smluvní úrok z prodlení ve výši 1 % z dlužné částky denně. Povinný uhradil před zahájením nalézacího řízení částku 60 000 Kč (kterou oprávněný započetl na úhradu poloviny odměny znalce a částku 33 743 Kč). V žalobě oprávněný nepožadoval smluvní úrok v plné výši, ale pouze 0,4 % denně.
17. Odvolací soud se pečlivě zabýval námitkami povinného ohledně tvrzené nespravedlnosti přisouzeného plnění a jestliže uzavřel, že v souzené věci nejsou dány natolik výjimečné okolnosti, jež by mohly prolomit zásadu zákazu přezkumu věcné správnosti exekučního titulu, Nejvyšší soud jeho závěr hodnotí jako zcela správný a v souladu se shora uvedenou judikaturou. Dovolací soud se ztotožňuje se soudem odvolacím, že v projednávané věci na podkladě tvrzení povinného nelze shledat natolik mimořádné okolnosti, jež by měly vést k závěru, že plnění přiznané exekučním titulem je v kolizi se základními principy demokratického právního řádu, a to tím spíše, že povinný ve smluvním vztahu s oprávněným vystupoval jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti. Vznáší-li povinný námitky vůči pravosti či správnosti listiny „Kontrolní hlášení“ a ke skutečnostem zjištěným nalézacím soudem na jejím podkladě, rozporuje věcnou správnost exekučního titulu; tyto námitky mohl uplatnit právě v rámci nalézacího řízení, což ovšem neučinil a v nalézacím řízení zůstal zcela pasivní. Rovněž výši smluvního úroku z prodlení požadovanou v exekučním řízení nelze ve světle shora citované judikatury hodnotit jako protiústavní.
18. Protože dovolání není přípustné, Nejvyšší soud jej podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
19. Povinný v dovolání navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud nezabýval návrhem dovolatele na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.
20. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 11. 2025
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu