20 Cdo 2879/2024-102
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného RISING LLC, se sídlem v Běloruské republice, Privolnyj, ul. Mira 2B/1, registrační číslo 101559965, zastoupeného JUDr. Denisem Kašicynem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská 1722/16, proti povinnému NOPO ENGINEERING s.r.o., se sídlem v Hradci Králové, Zemědělská 898/3, identifikační číslo osoby 62064096, zastoupenému Mgr. Adamem Stawaritschem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, pro 8 550 EUR a smluvní pokutu 97 128 EUR s příslušenstvím, o částečné zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 28 EXE 871/2020, o dovolání oprávněného i povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 2. 2024, č. j. 21 Co 486/2023-64, takto:
I. Dovolání povinného se odmítá. II. Výrok II usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 2. 2024, č. j. 21 Co 486/2023-64, se mění tak, že se potvrzuje usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2023, č. j. 28 EXE 871/2020-45, v části, jíž byl návrh povinného na zastavení exekuce co do částky 48 307,50 EUR zamítnut. III. Výrok III usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 2. 2024, č. j. 21 Co 486/2023-64, se zrušuje.
1. Okresní soud v Hradci Králové (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 27. 9. 2023, č. j. 28 EXE 871/2020-45, zamítl návrh na částečné zastavení exekuce ze dne 19. 5. 2023, jímž se povinný domáhal zastavení v rozsahu vymáhání smluvní pokuty ve výši 97 128 EUR z důvodu její nepřiměřenosti, nemravnosti, resp. rozporu exekučního titulu a na základě něj prováděné exekuce s principy demokratického právního státu. Oprávněnému byla přiznána za prvních 30 dní prodlení povinného s úhradou ceny přepravy smluvní pokuta ve výši 0,2 % denně z dlužné částky (celkem 513 EUR) a počínaje 31. dnem prodlení ve výši 2 % denně z dlužné částky (celkem 96 615 EUR). Soud prvního stupně takto sjednanou a vymáhanou smluvní pokutu považoval za souladnou s principy demokratického právního státu. Zdůraznil, že povinným je obchodní korporace (podnikatel) mající svobodu riskovat v podnikání. Zákonodárce bere tuto skutečnost na vědomí, protože riskantní či jednostranně nevýhodné obchody k podnikání patří. Nejde tu ani o zjevnou nerovnováhu mezi podnikajícími smluvními partnery. Pokuta zajišťovala obchod o podstatné hodnotě (v objemu 21 350 EUR), povinný o ní předem věděl, souhlasil s ní, navýšení mohl zabránit splněním, učinil tak nicméně pouze zčásti, takže smluvní pokuta narostla do značné výše s ohledem na délku jeho prodlení.
2. Krajský soud k odvolání povinného v záhlaví specifikovaným rozhodnutím zamítavé usnesení soudu prvního stupně co do částky 48 820,50 EUR potvrdil (viz jeho výrok I) a co do částky 48 307,50 EUR změnil tak, že exekuci v tomto rozsahu zastavil (viz jeho výrok II). Vzhledem k tomu, že v projednávané věci jde o posouzení přiměřenosti smluvní pokuty za prodlení s placením závazku, odvolací soud přihlédl k judikatuře Ústavního soudu týkající se maximální ústavně přípustné výše úroku z prodlení, podle níž je ústavně neakceptovatelné sjednání úroku z prodlení ve výši přesahující 0,5 % denně, tj. 182,5 % ročně, přičemž překročení maximální ústavně přípustné výše úroku z prodlení je zásadní vadou exekučního titulu. Nejen sjednání, ale i uplatnění práva na úroky z prodlení v neústavní výši v exekučním řízení představuje zneužití práva. V projednávané věci (v níž je za ústavně rozpornou považována smluvní pokuta ve výši přesahující 1 % denně) je podle odvolacího soudu vymáhané plnění v rozporu s ústavním pořádkem a principy demokratického právního státu, představující výjimku umožňující zastavit exekuční řízení pro zásadní vady exekučního titulu (viz body 21, 24 nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18), a to i v situaci, kdy je ochrana před exekucí poskytnuta podnikatelskému subjektu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1490/2019). Nicméně právě s ohledem na podnikatelskou povahu subjektu pouze smluvní pokuta převyšující sazbu 1 % denně, zde konkrétně smluvní pokuta za dobu od 31. dne prodlení (tj. od 26. 6. 2018) do podání žaloby dne 10. 1. 2020 (představující částku 48 307,50 EUR) je ústavně neakceptovatelná, a jen v tomto rozsahu je dán důvod zastavení exekuce.
3. Usnesení odvolacího soudu napadli dovoláním oprávněný (výrok II usnesení) i povinný (výrok I usnesení).
4. Oprávněný namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť při aplikaci judikatury nerozlišuje ochranu práv fyzické osoby (spotřebitele) a právnické osoby (podnikatele). Použití závěrů rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18 zde není namístě. Exekuce neslouží k autoritativnímu nalézání práva (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 871/11 bod IV a sp. zn. IV. ÚS 2735/11 body 14 a 15). Bylo třeba přihlédnout i k tomu, že povinný zůstal až dosud nečinný. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 104/2022 nestačí pouhé zjištění nesouladu vymáhaného plnění s hmotným právem, ale je třeba zohlednit konkrétní okolnosti případu, jakož i aktuální poměry a postavení účastníka, který má být realizací exekučního titulu poškozen. Též je třeba provést test proporcionality (zda je v daném případě přiměřené exekuci zastavit, a tím setřít rozdíl mezi nalézacím a vykonávacím řízením). Nadužívání takového postupu odporuje principům právního státu a respektu k pravomocným a vykonatelným soudním rozhodnutím. Povinný není osobou požívající zvláštní ochrany ani netrpí zvláštním fyzickým či právním handicapem. Oprávněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu v části, v níž soud zastavil exekuci co do částky 48 307,50 EUR, a vrátil věc v tomto rozsahu k dalšímu projednání.
5. Povinný dovoláním napadl výrok I rozhodnutí odvolacího soudu s tím, že závisí na řešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně od rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 33 Cdo 156/2018, 32 Cdo 1490/2019, 20 Cdo 1612/2019, 20 Cdo 1655/2020, 20 Cdo 1858/2020, 31 Cdo 2273/2022), a to, zda je v daném případě výše smluvní pokuty 1 % denně přiměřená a v souladu se zásadami demokratického právního státu i ve vztazích mezi podnikateli. Při tomto zkoumání není relevantní, zda a jak efektivně povinný hájil svá práva v nalézacím řízení, včetně vyčerpání opravných prostředků. Obecně z hlediska přiměřenosti obstojí smluvní pokuta do výše 0,5 % denně. Ochraně proti excesům podléhají jak podnikatelé, tak spotřebitelé. Podle rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/2018 je zásadní vadou titulu přiznání úroků z prodlení ve výši 0,5 % denně a vyšší. Na to reagoval Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1655/2020, kde aproboval postup soudu pokládající za protiústavní úrok z prodlení 1 % denně z dlužné částky a jako přiměřený úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně (přičemž pro vymáhání úroku z prodlení ve zbývajícím rozsahu 0,8 % denně výkon rozhodnutí zastavil). Při posouzení přiměřenosti nutno přihlédnout i k funkci konkrétní smluvní pokuty, která v daném případě byla ryze sankční. Podle povinného ani sazba 1 % denně nemůže obstát, ač se jedná o jednání mezi podnikateli, a vymáhání tohoto nároku je v rozporu se zásadami demokratického právního státu. Povinný navrhuje odklad právní moci napadeného rozhodnutí, neboť složil vymáhanou částku k rukám exekutora. Pokud exekutor částku vyplatí oprávněnému, povinný se v případě kladného rozhodnutí dovolacího soudu již nedomůže tohoto plnění zpět s ohledem na sídlo oprávněné v Běloruské republice. Navrhuje též, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu ve výroku I zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu k dalšímu řízení.
6. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o nich podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
7. Dovolání oprávněného je přípustné, neboť odvolací soud se při řešení otázky zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. s odkazem na rozpor vymáhaného plnění s ústavním pořádkem a principy demokratického právního státu odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
8. V projednávané věci exekuční soud posuzoval, zda a do jaké míry je konkrétně vymáhaná výše smluvní pokuty ústavně akceptovatelná (v souladu se zásadami demokratického právního státu) a lze pro ni provádět exekuci. Podkladovým exekučním titulem je zde platební rozkaz Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 2. 2020, č. j. 21 C 8/2020-45 (ve znění opravného usnesení ze dne 21. 5. 2020, č. j. 21 C 8/2020-51), jímž bylo povinnému uloženo zaplatit částku 8 550 EUR, smluvní pokutu 97 128 EUR a náhradu nákladů řízení 204 813,50 Kč, vše do 15 dnů od doručení platebního rozkazu. Platební rozkaz nabyl právní moci 12. 3. 2020. Ze spisu nalézacího soudu plyne, že závazek vznikl ze smlouvy č. 17/04/14, o plánování, realizaci a úhradě nákladní dopravy nebo organizaci plnění dopravních služeb souvisejících s nákladní automobilovou dopravou v mezinárodním vztahu, uzavřené dne 14. 4. 2017 mezi účastníky tohoto řízení jakožto podnikajícími subjekty. Na základě této smlouvy povinný objednal a oprávněný pro něj provedl přepravu nákladu (slévárenský mostový jeřáb) z České republiky do Ruské federace a následně vystavil fakturu na částku 21 350 EUR se sjednanou dvacetidenní splatností, doručenou povinnému dne 3. 5. 2018. Byla dohodnuta smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou ve výši 0,2 % z dlužné částky za každý den prodlení, přičemž počínaje 31. dnem prodlení ve výši 2 % z dlužné částky za každý den prodlení. Podle tvrzení žalobce ke dni podání žaloby zbývala k úhradě částka 8 550 EUR na jistině a smluvní pokuta činila celkově 97 128 EUR, a to 513 EUR za prvních 30 dní prodlení a 96 615 EUR za 565 dní prodlení, tj. období od 26. 6. 2018 do podání žaloby.
9. Nejvyšší soud již opakovaně vysvětlil, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. z řady rozhodnutí například usnesení ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007, a ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008). Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva, a není ani řízením přezkumným (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV, nebo ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15).
10. Judikatura Ústavního soudu, jejíž závěry Nejvyšší soud převzal, současně připouští, že zcela výjimečně může dojít k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. i v případě soudního rozhodnutí, jestliže by exekuce vedla ke zjevné nespravedlnosti nebo byla v rozporu s principy právního státu. Prostor pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. se však vytváří jen tehdy, když „nespravedlnost“ plnění z přisouzeného exekučního titulu je již s ohledem na zcela základní okolnosti případu (k přezkumu všech okolností případu není exekuční soud povolán) natolik zjevná, že je nezbytné zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných, tj. měl-li by být vykonán exekuční titul, který je svým obsahem v kolizi se základními principy demokratického právního řádu (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16, ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. II. ÚS 502/17, bod 16, ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3459/2019, ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 20 Cdo 52/2020, ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2162/2020, ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 3478/2020, ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 806/2020, ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. 20 Cdo 881/2021, ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2179/2021, ze dne 6. 8. 2024, sp. zn. 20 Cdo 1953/2024).
11. Exekučnímu řízení je tedy vyhrazeno přezkoumání ústavní konformity vymáhané částky v okamžiku podání návrhu na zastavení exekuce (srov. bod 49 nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18). Přitom nesmí být stírán rozdíl mezi nalézacím a vykonávacím řízením. Zastavení exekuce (částečné zastavení exekuce) v takovém případě přichází v úvahu naprosto výjimečně (za předpokladu zcela zjevné nespravedlnosti přisouzeného a vymáhaného plnění kolidujícího se základními principy demokratického právního řádu), totiž obstojí-li zároveň vedle požadavku na zachování principu právního státu a respektu k vykonatelným rozhodnutím nalézacích soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8 2022, sp. zn. 20 Cdo 1596/2022, nebo ze dne 17. 1. 2023, sp. zn. 20 Cdo 3648/2022; případně usnesení ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 20 Cdo 104/2022).
12. V exekučním řízení obecně nelze vyloučit poskytnutí ochrany ve smyslu shora citované judikatury též podnikatelům. Nejedná se však o takovou ochranu, která přísluší spotřebitelům (a která je nadstandardní), kde možnost přezkumu exekučního titulu připouští i judikatura SDEU [viz ve spojené věci C-693/19 a C-831/19 rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 17. května 2022, SPV Project 1503 Srl, Dobank SpA v. YB (C-693/19), Banco di Desio e della Brianza SpA a další v. YX, ZW (C-831/19)]. Ostatně i Ústavní soud nálezem ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, neřešil případ, kdy by měl úroky z prodlení platit podnikatel (viz bod 43), jak připomněl již odvolací soud.
13. Odvolací soud rozhodoval za situace, kdy ani v judikatuře nalézacích soudů není (a z povahy věci ani nemůže být) dána žádná ostrá hranice přiměřené smluvní pokuty (včetně pokuty vyjádřené procentní sazbou za každý den prodlení s placením), natož pak hranice spolehlivě ústavně konformní. Je-li exekuční soud omezen pouze na úvahu, zda vymáhané plnění je či není v rozporu s ústavním pořádkem a principy demokratického právního státu, lze ve vztazích mezi podnikateli, navíc z mezinárodního obchodu, takovou hranici jen obtížně stanovit.
14. Dovolací soud uzavírá, že nyní řešená věc žádné mimořádné okolnosti srovnatelné s okolnostmi vyplývajícími ze shora označené judikatury nevykazuje. Zásada zákazu přezkumu věcné správnosti exekučního titulu proto nemůže být v této věci prolomena. V projednávané věci dovolací soud považoval za určující, že se jednalo o vymáhání plnění sjednaného mezi dvěma podnikatelskými subjekty ve specifickém přeshraničním vztahu s mezinárodním prvkem. Pokuta zajišťovala obchod významné hodnoty, povinný byl s její výší předem srozuměn a mohl jí zabránit řádným a včasným splněním. Důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (a to ani zčásti) zde tedy není dán.
15. Protože úvaha odvolacího soudu vedoucí k zastavení exekuce co do částky 48 307,50 EUR ze shora popsaných důvodů neobstojí a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), změnil dotčený výrok II usnesení odvolacího soudu tak, že zamítavé usnesení soudu prvního stupně i ohledně částky 48 307,50 EUR potvrdil (§ 243d odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). Současně zrušil nákladový výrok III usnesení odvolacího soudu.
16. Pokud se týká dovolání povinného, ten naopak prosazoval, že exekuci je třeba zcela zastavit pro existenci mimořádných okolností spočívajících v nepřiměřenosti vymáhané smluvní pokuty a jejím rozporu s ústavním pořádkem. Protože jeho dovoláním napadený výrok I usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit, Nejvyšší soud dovolání povinného odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
17. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 3. 2025
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu