20 Cdo 2039/2019-182
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr.
Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Miroslavy
Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Diamond Credit s. r. o. se sídlem v
Příbrami, Podskalí č. 34, identifikační číslo osoby 02961296, zastoupené JUDr.
Markem Dvořákem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka č. 1,
proti povinným 1) R. Ch., narozené dne XY, bytem XY, a 2) S. J., narozenému dne
XY, bytem v XY, oběma zastoupeným Mgr. Bc. Vladimírem Volným, advokátem se
sídlem v Domažlicích, Paroubkova č. 228, pro 184 000 Kč a smluvní pokutu,
vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 27 EXE 1089/2015, o návrhu
povinné 1) na zastavení exekuce, o dovolání povinné 1) proti usnesení Krajského
soudu v Plzni ze dne 31. ledna 2019, č. j. 64 Co 332/2018-162, t a k t o :
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. ledna 2019, č. j. 64 Co
332/2018-162, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu
řízení.
Krajský soud v Plzni k odvolání povinných 1) a 2) usnesením ze dne 31. 1. 2019,
č. j. 64 Co 332/2018-162, zrušil usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne
27. 8. 2018, č. j. 27 EXE 1089/2015-107, a zastavil řízení o návrhu povinné 1)
na zastavení exekuce, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud zjistil, že v projednávané
věci je exekučním titulem vykonatelný notářský zápis JUDr. Ivana Houdka ze dne
1. 9. 2014, sp. zn. N 683/2014, NZ 604/2014, že vedením exekuce by pověřením
Okresního soudu v Klatovech ze dne 20. 11. 2015 pověřen soudní exekutor Mgr.
Martin Horák, Exekutorský úřad Tábor, že dne 13. 1. 2016 vydal soudní exekutor
vyrozumění o zániku exekuce ve smyslu ustanovení § 51 exekučního řádu, v němž
potvrdil, že vynucovaná pohledávka včetně svého příslušenství i náklady exekuce
byly vymoženy, v jeho důsledku exekuce zanikla a v ní vydané exekuční příkazy
pozbyly účinnosti, a že povinná podala dne 4. 9. 2017 návrh na zastavení
exekuce. Odvolací soud sám v odůvodnění uvedl, že se ve svém rozhodnutí
odchýlil od závěrů vyjádřených v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu
(např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2706/2007, 20 Cdo 3331/2017),
dle kterých je možné exekuci zastavit i poté, co pohledávka s příslušenstvím a
náklady exekuce byly vymoženy, a dospěl k závěru, že povinnou 1) tvrzená
nezpůsobilost exekučního titulu je v projednávané věci nerozhodná, neboť se
povinná domáhá zastavení exekuce z tohoto důvodu až poté, co již byla exekuce
provedena a soudnímu exekutorovi zaniklo oprávnění k jejímu vedení, neboť
probíhající exekuce je zvláštní podmínkou řízení o návrhu účastníka na
zastavení exekuce a není-li žádná exekuce vedena, není co zastavovat. Dovodil,
že vedení exekuce bez existence vykonatelného exekučního titulu je důvodem pro
zastavení exekuce, avšak nemůže být samo o sobě odůvodněným závěrem pro její
zastavení po skončení exekučního řízení, neboť by tak byl narušen princip
právní jistoty. Skončení exekuce jejím provedením oprávněnému nezakládá právo k
exekučně vymoženému plnění v případě, že oprávněný na toto plnění nikdy neměl
právo a takto přijaté plnění je bezdůvodným obohacením oprávněného, není proto
nutné v těchto případech exekuci zastavovat po jejím skončení. Zastavení
exekuce po jejím skončení je podle odvolacího soudu odůvodněné pouze ve vztahu
k vymoženým nákladům, avšak tato skutečnost s ohledem na silné narušení
principu právní jistoty nemůže dostatečně odůvodnit správnost tohoto postupu
zvoleného dovolacím soudem.
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná 1) dovolání. Namítá, že odvolací
soud se při svém rozhodování odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu,
když dovodil, že exekuci nelze zastavit po jejím skončení vymožením.
Dovolatelka namítá, že dle judikatury dovolacího soudu (např. usnesení
Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3331/2017) je i v exekučním řízení třeba
respektovat ochranu povinného, a to i v případě, že exekuce formálně skončila
vymožením plnění na základě nezpůsobilého exekučního titulu; i tak musí být
exekuce zastavena. Tyto závěry se dle dovolatelky uplatní i v případě, že
exekučním titulem není rozhodnutí vydané v nalézacím řízení. Je-li v rámci
exekuce vymoženo plnění, exekuční řízení nekončí meritorním rozhodnutím, soudní
exekutor pouze na žádost účastníků oznamuje, že exekuce skončila vymožením; i v
těchto případech však nadále trvá ochrana povinného v situaci, kdy je následně
zjištěno, že exekuce je vedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu a je
proto nezbytné vydat rozhodnutí o zastavení exekuce. Dovolatelka navrhla, aby
dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se
mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.
292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou
(účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že
jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř.,
neboť napadené usnesení závisí na posouzení právní otázky, zda je možné
zastavit exekuci i poté, co pohledávka, její příslušenství i náklady exekuce
byly vymoženy, v případě, že byla vedena na základě nezpůsobilého exekučního
titulu, kterým je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu.
Dovolací soud přezkoumal napadené usnesení ve smyslu § 242 o. s. ř. bez
nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že
dovolání povinné 1) je opodstatněné.
Podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. bude zastaven výkon
rozhodnutí, jestliže je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který
rozhodnutí nelze vykonat.
Dovolací soud ve své ustálené judikatuře již dříve dovodil a odůvodnil,
že je-li exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti a domáhá-
li se povinný zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s.
ř. z důvodu, že oprávněný nemá na vymáhané (vymožené) plnění podle hmotného
práva nárok, rozhodne soud o tomto návrhu povinného i poté, co pohledávka s
příslušenstvím a náklady exekuce byly vymoženy [srov. např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3266/2013, uveřejněné pod číslem
62/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 24. 5. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1503/2016, a dále rovněž k zastavení exekuce po
jejím provedení podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 562/2018].
Od těchto závěrů se dovolací soud nemá důvod odchýlit ani na základě argumentů
odvolacího soudu. Ke změně rozhodovací praxe není dán důvod, neboť pouze na
základě výroku o zastavení exekuce a o nákladech exekuce lze uzavřít, že
plnění, které bylo na povinném vymoženo, oprávněnému a ani exekutorovi (jde-li
o odměnu a náklady exekutora) nenáleží, protože ještě před vymožením tohoto
plnění zde od samého počátku byl důvod pro zastavení (a neprovedení) exekuce.
Nelze ani souhlasit s názorem, že povinný má na základě závěrů judikatury
dovolacího soudu možnost podat návrh na zastavení exekuce, která již byla
provedena, „navěky“, což je „v rozporu v exekučním řízení platnou zásadou
nemožnosti uvedení v předešlý stav a zejména s principem právní jistoty, která
alespoň v minimální míře musí chránit i soudního exekutora“. Princip právní
jistoty a nemožnosti uvedení v předešlý stav totiž nelze vyložit tak, že soud
ve všech případech rezignuje na potřebu ochrany povinného jestliže, že vyjde
najevo, že exekuce byla od samého počátku vedena a provedena na základě
nezpůsobilého exekučního titulu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
15. 8. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3331/2017). Uzavřel-li tedy odvolací soud v
projednávané věci, že exekuci nelze za žádných okolností zastavit, protože
plnění z exekučního titulu již bylo vymoženo, je jeho právní závěr příliš
paušální a tudíž nesprávný.
V dalším řízení bude věcí odvolacího soudu, aby se zabýval tím, zda exekuční
titul ve formě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti skutečně obstojí,
a to s přihlédnutím ke kritériím, která Nejvyšší soud formuloval ve své
ustálené rozhodovací praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5.
2019, sp. zn. 20 Cdo 482/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018,
sp. zn. 20 Cdo 2841/2018, včetně judikatury uvedené shora). Jestliže notářský
zápis se svolením k vykonatelnosti v takovém přezkumu neobstojí, nelze vyloučit
zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. i poté, co již došlo k
vymožení plnění z exekučního titulu. Přitom odvolací soud má právo zvážit, zda
s ohledem na konkrétní okolnosti případu (zejména vzhledem k míře případného
neoprávněného zásahu do majetkových práv povinného – spotřebitele následkem
realizace nezpůsobilého exekučního titulu, s přihlédnutím k časovému odstupu od
vymožení plnění z exekučního titulu do podání návrhu na zastavení exekuce,
jakož i k důvodům, proč povinný nepodal návrh na zastavení exekuce do doby
vymožení plnění, i vzhledem k míře poškození majetkových zájmů oprávněného a
soudního exekutora, k nimž dojde následkem zastavení exekuce po vymožení) je
zastavení exekuce po vymožení plnění z exekučního titulu nepřiměřeným krokem.
Taková úvaha bude v souladu s principem, že k zastavení exekuce již dříve
ukončené vymožením má dojít nikoliv vždy, ale jde o prostředek „ultima
ratio“ (srov. s usnesením Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2018, sp. zn. II. ÚS
3007/17).
Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není správné a nejsou dány
podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí
dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené
usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc
mu (Krajskému soudu Plzni) vrátil k dalšímu řízení (srov. § 243e odst. 2 věta
první o. s. ř.)
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty
první za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém
rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude
rozhodnuto ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve
znění pozdějších předpisů].
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 7. 2019
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu