20 Cdo 2047/2024-514
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Zbyňkem Polednou ve věci oprávněné Apston Capital Ltd., se sídlem 4th Floor, Hanover Building, Windmill Lane, Dublin 2, Irsko, identifikační číslo osoby 00408579, proti povinným 1/ J. H., a 2/ J. H., o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 21 CO 68/2014, o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. února 2024, č. j. 3 Co 85/2023-462,
Řízení o dovolání povinných se zastavuje.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. února 2024, č. j. 3 Co 85/2023-462, potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. srpna 2023, č. j. 21 Co 68/2014-443, kterým byla odmítnuta žaloba povinných pro zmatečnost, jež povinní podali proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. března 2020, č. j. 4 Co 244/2019-166. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní včasné dovolání, při jehož podání nebyli zastoupeni advokátem. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Dovolacímu soudu je z jeho činnosti známo a plyne to i z obsahu spisu, že povinní dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podávají mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. října 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům již Nejvyšší soud dospěl např. v usnesení ze dne 27. září 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, v usnesení ze dne 24. června 2020, sp. zn. 30 Cdo 4138/2019, v usnesení ze dne 1. listopadu 2022, sp. zn. 26 Cdo 3181/2022, v usnesení ze dne 23. prosince 2022, sp. zn. 29 Cdo 3516/2022, nebo v usnesení ze dne 28. února 2023, sp. zn. 29 Cdo 458/2023. Dovolací soud má za nepochybné, že záměrem počínání povinných je nikoliv sledování ochrany jimi tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží ať již na straně soudu nebo účastníků řízení odlišných od povinných. Takový zneužívající procesní postup povinných však ve shodě s § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Odborná literatura i judikatura shodně dovozují, že má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k úkonu podle ustanovení § 41 odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží [viz Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016]. Dovolatelé nejsou pro dovolací řízení zastoupeni advokátem nebo notářem a netvrdili ani nedoložili, že mají právnické vzdělání. Ačkoli povinní nebyli soudem prvního stupně vyzváni, aby si pro podání dovolání zvolili zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podali řádné dovolání, dovolací soud dovozuje, že povinní si musejí být vědomi své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupeni, jelikož jim tato povinnost musí být známa přinejmenším z jiných řízení. Dovolací soud tedy dovozuje, že i když povinní nebyli vyzváni, aby splnili podmínku povinného zastoupení dle § 241 o. s. ř., nemohla být tímto postupem ohrožena jejich procesní práva. Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i Ústavním soudem (srov. usnesení ze dne 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13). Dovolací soud uzavírá, že povinní neodstranili nedostatek povinného zastoupení, ač k realizaci této procesní povinnosti měli celkově dostatečný časový prostor. Proto podle § 243c odst. 3 věta třetí ve spojení s § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jejich dovolání zastavil. Povinní do dovolání vtělili i návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 7. 2024
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu