USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Hypoteční banky, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 13584324, zastoupené JUDr. Liborem Němcem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, proti povinné J. K., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Janem Jiříčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Legionářů 947/2, pro 1 675 607,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 67 EXE 435/2016, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2021, č. j. 14 Co 373/2021-1071, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2022, č. j. 14 Co 373/2021-1130, takto:
Dovolání povinné se odmítá.
Městský soud napadeným rozhodnutím potvrdil výrok I. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 7. 2021, č. j. 67 EXE 435/2016-1031, kterým byl zamítnut návrh povinné ze dne 21. 3. 2019 na zastavení exekuce, a zrušil výrok II., kterým byl zamítnut návrh povinné ze dne 4. 10. 2020 na zastavení exekuce a řízení o tomto návrh zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Nejvyšší soud dovolání povinného podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst.
3. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o.
s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné a vzájemně se vylučující předpoklady přípustnosti dovolání. Může- li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o.
s. ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3332/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2839/2019). Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 31.
10. 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. 1. 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014). Těmto požadavkům dovolatelka, ač zastoupena advokátem, nedostála, neboť se s požadavkem přípustnosti dovolání dostatečně nevypořádala, když pouze uvedla, že „spatřuje přípustnost dovolání v ust. §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí záviselo na vyřešení otázky zejména norem procesního práva, kdy má dovolatelka za to, že v jejím případě došlo vybočení z ustálené rozhodovací praxe,“ aniž by uvedla judikaturu (alespoň v rovině citace právních závěrů), od níž se měl odvolací soud odchýlit.
K námitce ohledně povinnosti přezkumu schopnosti splácet plánovaný úvěr povinná sice poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, tato dovolací námitka však přípustnost dovolání založit nemůže, neboť jde o nepřípustné uplatnění nové skutečnosti, ke které nelze v dovolacím řízení přihlížet (§ 241a odst. 6 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že dovolání povinné není přípustné, Nejvyšší soud jej v souladu s ustanovením § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti / exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 9. 2022
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu