20 Cdo 2473/2024-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné SUN CZECH CONSULTING SE, sídlem v Ostravě, U Jana č. 88/36, identifikační číslo osoby 29132762, zastoupené Mgr. Ladislavem Vrubelem, advokátem se sídlem v Brně, Staňkova č. 103/18, proti povinné S. H.V., zastoupené obecným zmocněncem J. P., za účasti věřitelů: a/ soudního exekutora JUDr. et PhDr. Jiřího Leskovjana, LL.M., Exekutorský úřad Praha 4, se sídlem v Praze, Školská č. 695/38, b/ Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, se sídlem v Brně, náměstí Svobody č. 98/4, c/ České kanceláře pojistitelů, se sídlem v Praze, Milevská č. 2095/5, identifikační číslo osoby 70099618, zastoupené JUDr. Robertem Mrázikem, advokátem se sídlem v Třebíči, Karlovo náměstí č. 32/26, d/ GREENBAENK Credit s.r.o., se sídlem v Olomouci, Šemberova č. 66/9, identifikační číslo osoby 27817351, zastoupené Mgr. Markem Gocmanem, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října č. 438/219, pro 260 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Jiřího Trojanovského, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek, pod sp. zn. 143 EX 00234/23, o dovolání GREENBAENK Credit s.r.o., se sídlem v Olomouci, Šemberova č. 66/9, identifikační číslo osoby 27817351, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. ledna 2024, č. j. 26 Co 215/2023, takto:
Dovolání se odmítá.
Soudní exekutor JUDr. Jiří Trojanovský, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek (dále též jen „soudní exekutor“), usnesením ze dne 14. září 2023, č. j. 143 EX 00234/23-134, rozhodl o uspokojení přihlášených pohledávek z rozvrhované podstaty ve výši 4 347 000 Kč tak, že uspokojena bude pohledávka soudního exekutora ve výši 634 899,10 Kč a část pohledávky přihlášeného věřitele OIN Credit s.r.o., se sídlem v Olomouci, Šemberova č. 66/9, identifikační číslo osoby 27817351 (dále též jen „OIN Credit s.r.o.“), ve výši 3.712.100,90 Kč. K odvolání OIN Credit s.
r. o. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. ledna 2024, sp. zn. 26 Co 215/2023, změnil usnesení soudního exekutora ohledně označení odvolatelky, jinak jej potvrdil. Odvolací soud reflektoval změnu názvu obchodní firmy odvolatelky, ve zbytku se ztotožnil se závěrem soudního exekutora, že z podstaty získané v průběhu exekuce prodejem nemovitých věcí je zapotřebí uspokojit jako první v pořadí pohledávku exekutora na úhradu nákladů exekuce a dále pak pohledávku odvolatelky, přičemž uvedl, že odvolacímu soudu ve fázi řízení o rozvrhu rozdělované podstaty již nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost pravomocného příkazu k úhradě nákladů exekuce.
Proti usnesení dovolacího soudu podala GREEN BAENK Credit s.r.o., se sídlem v Olomouci, Šemberova č. 66/9, identifikační číslo osoby 27817351 (dále též jen “ GREEN BAENK Credit s.r.o.“), dovolání, jehož přípustnost spatřuje v nesprávném právním posouzení dovolacím soudem dosud neřešené právní otázky, zda soud projednávající odvolání (podané věřitelem přihlášeným do cizí dražby nemovitých věcí) proti rozvrhovému usnesení může přezkoumat oprávněnost a správnost dříve vydaných příkazů k úhradě nákladů exekuce (a prolomit jejich právní moc a vykonatelnost) v situaci, kdy předmětem dražby jsou nemovité věci, na nichž vázne zástavní právo věřitele přihlášeného do cizí dražby, a přihlášenému věřiteli se zástavním právem prvním v pořadí je de facto bez dalšího „vnucena“ výše pohledávky soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce, aniž by přihlášený věřitel mohl namítat správnost příkazu k úhradě nákladů exekuce a bránit se této výši pohledávky, která snižuje jeho uspokojení.
Dovolatelka namítá, že soudnímu exekutorovi byla v rámci rozvrhového usnesení přiznána částka, která je nepřiměřená povaze vymáhaného nároku i náročnosti celé věci a v této souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2018, sp. zn. 20 Cdo 3401/2017, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že dosahuje-li odměna soudního exekutora relativně vyšších částek, je povinností exekučního soudu vyhodnotit přiměřenost vypočtené odměny ve vztahu ke konkrétním okolnostem případu a zvážit, zda by vymožením takto vysoké odměny nedošlo ke zjevně nepřiměřenému postihu povinné, a zda proto okolnosti případu neodůvodňují přiznání odměny nižší.
V posuzované věci je podle dovolatelky obdobnou okolností odůvodňující přiznání nižší odměny exekutorovi skutečnost, že pro oprávněného je vymáhána relativně malá částka, kterou odměna exekutora mnohonásobně převyšuje. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.) - dále též jen „o.
s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Nejvyšší soud již v řadě svých rozhodnutí vysvětlil (srov. např. usnesení ze dne 23. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, ze dne 10. ledna 2008, sp. zn. 20 Cdo 2769/2006, či ze dne 7. dubna 2022., sp. zn. 20 Cdo 396/2022), že zákonná úprava rozděluje průběh exekuce prodejem nemovité věci do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení exekuce, 2) určení ceny nemovité věci a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitou věcí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) prodej nemovité věci v dražbě a 5) rozvrh rozdělované podstaty.
Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto.
Exekuce prodejem nemovité věci končí rozvrhem rozdělované podstaty, kdy soudní exekutor rozhoduje, v jakém pořadí a výši budou uspokojeny jednotlivé pohledávky, a to včetně pohledávky soudního exekutora na nákladech exekuce. O nákladech exekuce a nákladech účastníků rozhoduje soudní exekutor zvlášť v příkazu k úhradě nákladů exekuce, na jehož základě je následně vymáhá (§ 87 a násl. exekučního řádu). Proti příkazu k úhradě nákladů exekuce může účastník řízení podat ve lhůtě 8 dnů od doručení námitky; jestliže soudní exekutor námitkám v plném rozsahu nevyhoví, rozhodne o nich exekuční soud, proti jehož rozhodnutí již není přípustný opravný prostředek (viz § 88 odst. 3, odst. 4 exekučního řádu).
Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí uzavřel, že podkladem pro zahrnutí nákladů soudního exekutora do rozvrhového usnesení může být pouze pravomocný příkaz k úhradě nákladů exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2009, sp. zn. 20 Cdo 2087/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. prosince 2016, sp. zn. 20 Cdo 5079/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. května 2017, sp. zn. 20 Cdo 1273/2017). Z výše uvedené ustálené rozhodovací praxe zcela zřejmě vyplývá, že ve fázi rozvrhu rozdělované podstaty již soudu nepřísluší přezkoumávat správnost pravomocného příkazu k úhradě nákladů exekuce.
Naopak, pokud by tak soud učinil, zatížil by řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. ledna 2010, sp. zn. 20 Cdo 4810/2007). Z tohoto plyne, že pravomocný příkaz k úhradě nákladů exekuce je závazný jak pro soud, tak vůči všem účastníkům rozvrhové fáze exekučního řízení bez rozdílu, a že tudíž námitky dovolatele v tomto směru jsou bezpředmětné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2011, sp. zn. 20 Cdo 2194/2010).
Dovolatelka se však mýlí, uvádí-li, že jako věřitelka přihlášená do dražby neměla žádnou možnost obrany proti výši pohledávky soudního exekutora na náhradě nákladů exekuce, protože v souladu s § 336b odst. 4 písm. b) o. s. ř. byla poučena o možnosti popřít přihlášené pohledávky co do jejich pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí, a žádat, aby k rozvržení rozdělované podstaty bylo nařízeno jednání, což neučinila. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že v projednávané věci nelze shledat přiléhavým odkaz dovolatelky na závěry dovolacího soudu uvedené v usnesení ze dne 10.
dubna 2018, sp. zn. 20 Cdo 3401/2017, ve kterém dovolací soud dospěl k závěru, že je-li odměna soudního exekutora stanovena v relativně vyšší částce, např. řádově statisíců nebo dokonce miliónů korun, je povinností exekučního soudu vyhodnotit přiměřenost takto vypočtené odměny ve vztahu ke konkrétním okolnostem případu, jako je např. "dobrovolné" plnění povinného po zahájení exekučního řízení. Dovolatelka se mýlí, domnívá-li se, že zvláštní okolností odůvodňující přiznání nižší odměny exekutorovi by mohlo být vymáhání relativně malé částky pro oprávněného.
Opomíjí totiž, že podle § 5 odst. 3 vyhlášky č.
330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, správce obchodního závodu, správce nemovité věci a plátce mzdy nebo jiného příjmu a o podmínkách pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou soudním exekutorem (exekutorský tarif), pokud při exekuci prodejem nemovitých věcí nebo při exekuci postižením závodu byly uspokojeny zcela nebo zčásti nároky oprávněného, toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, anebo věřitele povinného, který podal přihlášku, je základem pro určení odměny ta část rozdělované podstaty, kterou byly takto uspokojeny nároky těchto osob, což je v projednávané věci částka ve výši 3 712 100,90 Kč, kterou soudní exekutor z rozdělované podstaty částečně uspokojil pohledávku dovolatelky; výše pohledávky oprávněného, jejímž vymožením byl soudní exekutor pověřen, je v tomto směru zcela nepodstatná.
Jelikož dovoláním napadené usnesení je zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se v projednávané věci odchýlit, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 9. 2024
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu