USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněných a) nezletilého AAAAA, narozeného dne XY, bytem XY, a b) nezletilé BBBBB, narozené dne XY, bytem tamtéž, oba zastoupeni opatrovníkem městem Třebíč, se sídlem v Třebíči, Karlovo nám. č. 104/55, právně zastoupeni JUDr. Rostislavem Kovářem, advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. č. 770/52, proti povinnému M. K., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem v Brně, náměstí 28. října č. 1898/9, pro dlužné a běžné výživné, vedené u Okresního soudu v Brno-venkov pod sp. zn. 19 EXE 1897/2019, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. dubna 2021, č. j. 26 Co 330/2020-108, takto:
Dovolání povinného se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. dubna 2021, č. j. 26 Co 330/2020-108, potvrdil usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 29. září 2020, č. j. 19 EXE 1897/2019-86, jímž byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce. Právní úprava (ne)přípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“) se s účinností tohoto zákona přesunula z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (podle kterého dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do § 30 z. ř. s. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015). Vzhledem k tomu, že v posuzované věci jde o řízení o výkon rozhodnutí ve věcech výživného, upravené v části druhé hlavě páté (§ 511 a násl. z. ř. s.) tohoto zákona, a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v ustanovení § 30 z. ř. s., dovolání není přípustné (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015, ze dne 1. září 2016, sp. zn. 20 Cdo 2888/2016, nebo ze dne 7. listopadu 2017, sp. zn. 20 Cdo 4947/2017); Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002). O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 9. 2021
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu