4
5
20 Cdo 2651/2020
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly
v exekuční věci oprávněného JUDr. J. S., správce konkursní podstaty úpadkyně
SILVESTR pneu, s. r. o., identifikační číslo osoby 26127776, se sídlem v
Kolíně, Politických vězňů 27, zastoupeného Mgr. Milanem Edelmannem, advokátem
se sídlem v Praze 5, Petržílkova 2707/38, proti povinné A. K., narozené XY,
bytem XY, zastoupené Mgr. Martinem Buřičem, advokátem se sídlem v Praze 1,
Václavské náměstí 802/56, za účasti vydražitele P. S., narozeného XY, bytem XY,
zastoupeného Mgr. Bc. Martinem Kůsem, advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova
42/14, pro 2 297 621,98 Kč s příslušenstvím, prodejem nemovité věci, vedené
soudním exekutorem Mgr. Petrem Polanským, Exekutorský úřad Liberec, pod sp. zn.
131 EX 1871/18, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze
dne 31. 3. 2020, č. j. 18 Co 180/2019-183, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinná je povinna zaplatit vydražiteli náhradu nákladů dovolacího
řízení ve výši 21 901 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám
advokáta Mgr. Bc. Martina Kůse.
1. Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze
dne 20. 11. 2019, č. j. 131 EX 1871/18-163, kterým soudní exekutor Mgr. Petr
Polanský, Exekutorský úřad Liberec, udělil vydražiteli příklep na vydražené
nemovité věci (popsané ve výroku I. rozhodnutí) za nejvyšší podání 2 051 000 Kč
(výrok I.), stanovil vydražiteli lhůtu k zaplacení nejvyššího podání do 30 dnů
od právní moci usnesení s tím, že se na nejvyšší podání započítává vydražitelem
složená jistota v částce 400 000 Kč (výrok II.), a povinné uložil, aby
vydražené nemovité věci vyklidila nejpozději ve lhůtě 15 dnů ode dne nabytí
právní moci tohoto usnesení nebo doplacení nejvyššího podání, nastane-li
později (výrok III.). Odvolací soud uvedl, že ze spisu jednoznačně vyplývá, že
postupem soudního exekutora před vydáním dražební vyhlášky, při nařízení dražby
ani při jejím provádění nedošlo k pochybení a porušení zákona. Obsah dražení
vyhlášky odpovídá požadavkům zákona a koresponduje s předchozím pravomocným
určením ceny. Dražba byla nařízena v souladu se zákonem a výhrady nelze mít ani
proti průběhu dražby tak, jak je uveden v protokolu o dražbě.
2. Odvolací soud neshledal, že by exekuce byla vedena neoprávněně. K námitce
povinné, že výkonem exekuce byla zbavena nejen svého vlastnického práva, ale i
oprávnění spočívajícího v doživotním užívání nemovité věci, kdy toto právo mělo
trvat i nadále, odvolací soud uvedl, že každým nařízením a realizací prodeje
nemovité věci dochází k zásahu do majetkových práv povinného, oprávněný vymáhá
pohledávku ve výši 2 297 621,98 Kč s příslušenstvím, přičemž nemovitá věc byla
vydražena za částku 2 051 000 Kč. Nelze proto dovodit, že je exekuce vedena
nepřiměřeným způsobem.
3. Povinná v dovolání namítá, že ačkoli soudní exekutor i odvolací soud správně
zjistili skutkový stav, pochybili při aplikaci právního předpisu a zcela
nesprávně posoudili zánik věcného břemene doživotního užívání nemovité věci.
Poukázala na ustanovení § 336l odst. 5 o. s. ř. a komentářovou literaturu,
podle níž věcné břemeno bydlení nezanikne ani v případě, že po celou dobu
výkonu rozhodnutí zůstalo neznámé a jeho existence proto ani nebyla zohledněna
při ocenění a následně při stanovení výsledné ceny nemovité věci. Tato závada
přejde na vydražitele vždy a vydražiteli za to jakákoliv náhrada nepřísluší.
Povinná se domnívá, že soudní exekutor pochybil, když v usnesení, kterým byla
určena výsledná cena nemovité věci, rozhodl o zániku věcného břemene
doživotního užívání nemovité věci, a (stejně jako odvolací soud, který toto
usnesení potvrdil) postupoval v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 4. 12.
2006, sp. zn. IV. ÚS 541/05. Povinná dále uvedla, že podle § 336a odst. 2 o. s.
ř. lze o zániku práva odpovídajícího věcnému břemenu rozhodnout pouze tehdy,
jsou-li kumulativně naplněny podmínky v § 336a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.,
tj. věcné břemeno je zcela nepřiměřené výhodě oprávněného a výrazně omezuje
možnost prodat nemovitou věc v dražbě. Povinná se domnívá, že uvedené podmínky
splněny nebyly, proto nemohlo být rozhodnuto o zániku věcného břemene v dražbě.
Navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí a
následně rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení soudního
exekutora mění tak, že se příklep neuděluje.
4. Vydražitel ve vyjádření uvedl, že o zániku věcného břemene bylo pravomocně
rozhodnuto již usnesením soudního exekutora ze dne 25. 3. 2019, č. j. 131 EX
1871/18-77, nikoli usnesením o příklepu ze dne 20. 11. 2019, č. j. 131 EX
1871/18-163. Dovolacím důvodem tak má být posouzení právní otázky, která
nebyla a ani nemohla být předmětem tohoto řízení. Na zánik věcného břemene
doživotního užívání nemovité věci splynutím oprávněného a povinného z osobní
služebnosti v jedné osobě nemůže mít vliv vyslovená neúčinnost darovací smlouvy
vůči oprávněnému, neboť ta se nijak nedotýká platnosti darovací smlouvy, a tedy
ani jejího účinku v podobě nabytí vlastnického práva k nemovité věci povinnou.
Oprávněný se sice může domáhat uspokojení své pohledávky vůči povinnému (S. K.)
prodejem nemovité věci ve vlastnictví povinné (A. K.), ta je však i nadále její
vlastnicí. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.
10. 2008, sp. zn. 30 Cdo 2432/2007, podle kterého relativně neúčinné právní
jednání je i nadále platným. Vyslovení neúčinnosti darovací smlouvy vůči
oprávněnému nemělo žádný vliv na zánik věcného břemena povinné. V souladu s §
336l odst. 5 o. s. ř. nezaniká pouze věcné břemeno neuvedené v dražební
vyhlášce nebo neoznámené soudem po zahájení dražebního jednání. Poukázal rovněž
na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 20 Cdo 316/2016, podle
něhož zjistí-li soudní exekutor, že závada váznoucí na nemovité věci zanikla
nebo že se jedná o nájemní či pachtovní právo nebo právo odpovídající věcnému
břemenu, které splňuje podmínky pro zánik takového práva v souladu s § 336a
odst. 2 o. s. ř., uvede ve výroku usnesení o ceně, že nemovitá věc není
zatížena touto závadou, a rozhodne, zda tato závada zaniká s náhradou nebo bez
náhrady.
5. Poukazuje-li povinná na nález Ústavního soudu ze dne 4. 12. 2006, sp. zn.
IV. ÚS 541/05, tento závěr není v dané věci aplikovatelný, protože nález se
týkal skutečnosti, že věcné břemeno nemělo být vůbec zahrnuto do závad ve
smyslu § 336a odst. 1 písm. c) o. s. ř., protože bylo zřízeno neúčinným právním
úkonem, o jehož neúčinnosti bylo předtím pravomocně rozhodnuto. Námitky povinné
týkající se toho, že nebyly kumulativně naplněny obě podmínky pro rozhodnutí o
zániku věcného břemene podle § 336a odst. 2 o. s. ř., směřují k přezkoumání
výsledku dokazování, a tedy skutkového stavu, a neodpovídají dovolacímu důvodu,
jímž je pouze nesprávné právní posouzení věci. Vydražitel navrhl, aby dovolací
soud dovolání odmítl, případně zamítl.
6. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“.
7. V projednávané věci byla nařízena exekuce prodejem nemovité věci povinné k
vymožení pohledávky oprávněného za S. K. ve výši 2 297 621,98 Kč s
příslušenstvím, vyplývající z pravomocného a vykonatelného rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 5. 10. 2011, č. j. 48 Cm 258/2006-146, ve spojení s
rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2014, č. j. 14 Cmo 421/2012-239.
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 11. 9. 2017, č. j. 7 C 277/2014-205,
ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2018, č. j. 19 Co
86/2018-269, bylo určeno, že darovací smlouva ze dne 1. 9. 2014, kterou S. K.
daroval své matce A. K. (povinné) předmětnou nemovitou věc, je vůči oprávněnému
neúčinná.
8. Pověřený soudní exekutor Mgr. Petr Polanský, Exekutorský úřad Liberec, v
souladu s pověřením vydal exekuční příkaz prodejem nemovité věci povinné.
Následně v usnesení ze dne 25. 3. 2019, č. j. 131 EX 1871/18-77, určil
výslednou cenu nemovité věci a současně rozhodl, že prodejem v dražbě zanikne
věcné břemeno bytu, jež vázne na nemovité věci ve prospěch povinné na základě
smlouvy darovací a o zřízení věcného břemene ze dne 29. 12. 2003 (právní účinky
vkladu práva ke dni 29. 12. 2003). K odvolání povinné rozhodnutí soudního
exekutora potvrdil Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 5. 2019, č. j. 20
Co 165/2019-103. K zániku věcného břemene uvedl, že vyslovením neúčinnosti
právního úkonu vůči nabyvateli nemovité věci nezaniká jeho vlastnictví, pouze
ve vztahu k oprávněnému je právní úkon (darovací smlouva) neúčinný a oprávněný
se může domáhat uspokojení své pohledávky z majetku, který není ve vlastnictví
povinného, ale osoby, která jej získala neúčinným úkonem. Povinná je nadále
vlastníkem bytové jednotky, oprávněný se však může domáhat pro uspokojení své
pohledávky za S. K. prodeje této bytové jednotky. Uzavřel, že nabude-li
oprávněný z osobní služebnosti služebnou věc do svého vlastnictví, zanikne tím
automaticky též tato osobní služebnost. V případě, že je osobní služebnost
evidovaná ve veřejném seznamu, je nutné tento zánik služebnosti do veřejného
seznamu promítnout a i v tomto případě je nutné podat návrh na vklad výmazu
služebnosti z katastru nemovitostí. Na prodávané věci vázla osobní služebnost
ve prospěch povinné (právo užívání); na základě darovací smlouvy, kterou přešlo
vlastnictví na povinnou, tedy zároveň zaniklo věcné břemeno (služebnost), které
zřídil původní vlastník v její prospěch. Soudní exekutor rozhodl o zániku
věcného břemene proto, že toto právo je stále zapsáno v katastru nemovitostí, a
bude-li věc vydražena, je třeba provést jeho výmaz z katastru nemovitostí.
9. Nejvyšší soud v rámci své rozhodovací praxe mnohokrát zopakoval, že zákonná
úprava rozděluje průběh exekuce prodejem nemovité věci do několika relativně
samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek; těmito fázemi
jsou 1) nařízení exekuce, 2) určení nemovité věci a jejího příslušenství,
určení výsledné ceny nemovité věci a jejího příslušenství, určení závad, které
prodejem v dražbě nezaniknou (práva odpovídající věcnému břemeni, výměnky a
nájemní, pachtovní či předkupní práva), rozhodnutí o zániku závady (nájemního
či pachtovního práva, výměnku, práva odpovídajícího věcnému břemeni), 3) vydání
usnesení o dražební vyhlášce, 4) prodej nemovité věci v dražbě a 5) rozvrh
rozdělované podstaty; úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení
zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v
další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto
[srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo
2006/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 30 Cdo
3717/2013 (uveřejněné pod číslem 42/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo
1111/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 20 Cdo
1048/2019].
10. O zániku věcného břemene již bylo pravomocně rozhodnuto ve fázi exekučního
řízení předcházející samotné dražbě [v usnesení o ceně – viz § 336a o. s. ř. ve
spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a
exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů], kdy soudní exekutor
a následně odvolací soud na základě svých zjištění konstatovali, že věcné
břemeno zaniklo ze zákona (splynutím osoby oprávněné a povinné z věcného
břemene) ještě před nařízením exekuce (k tomu srov. např. odůvodnění usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 20 Cdo 316/2016). Opětovné
zkoumání existence tohoto věcného břemene, resp. jeho přetrvání i po provedené
dražbě, není předmětem řízení o odvolání proti usnesení o příklepu, tím spíše
důvodem pro změnu usnesení o příklepu. Ostatně i sama dovolatelka v dovolání
uvádí, že pochybení spatřuje primárně v postupu soudního exekutora a odvolacího
soudu při rozhodování o ceně nemovité věci, které podle jejího názoru mělo být
napraveno při rozhodování o příklepu.
11. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud dodává, že v souladu s § 336a odst. 4 o.
s. ř. lze dříve vydané usnesení o ceně změnit, nebyla-li dosud vydána dražební
vyhláška a výrazně se změnily okolnosti rozhodné pro ocenění nemovité věci a
jejího příslušenství (tedy např. pokud by existence závady vyšla najevo až po
vydání usnesení o ceně). Judikatura dovolacího soudu je pak ustálena v tom
směru, že ve fázi nařízení dražebního jednání lze dříve vydané pravomocné
rozhodnutí o ceně změnit pouze výjimečně, a to došlo-li k podstatné změně
poměrů, pro které by původní určená cena nemohla obstát, nebo vyjdou-li teprve
po vydání tohoto usnesení najevo závady váznoucí na nemovité věci nebo práva
(výhody) spojené s nemovitou věcí, které mají vliv na určení odhadní ceny
[srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1953/97
(uveřejněné pod číslem 11/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1083/2005, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 20 Cdo 4584/2018]. K takové
situaci ovšem v projednávané věci nedošlo, neboť o předmětném věcném břemeni
bylo v usnesení o ceně rozhodnuto.
12. Protože dovolatelka žádnou jinou otázku hmotného či procesního práva, na
níž by záviselo rozhodnutí odvolacího soudu, v dovolání nevznesla, Nejvyšší
soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13. Dovolatelka současně navrhla odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného
usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp.
zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí
dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není
„projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného
rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše
uvedené se tedy Nejvyšší soud návrhem na odklad vykonatelnosti nezabýval.
14. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, §
224 odst. 1, § 151 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání povinné bylo odmítnuto, a
vydražitel má proto právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, jež sestávají z
odměny za dva úkony právní služby advokáta (převzetí věci a sepis vyjádření k
dovolání) ve výši 17 500 Kč [§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 6,
§ 11 odst. 2 písm. e), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a
náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], paušální
náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč (§ 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu) a
náhrady za 21% daň z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za
zastupování a náhrad odvést, ve výši 3 801 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem
tedy 21 901 Kč.
15. O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi oprávněným a povinnou se rozhoduje
ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 10. 2020
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu