20 Cdo 1048/2019-111
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly
v exekuční věci oprávněného COOP Praha-západ, družstvo, se sídlem v Praze 3,
Malešická 2842/16a, identifikační číslo osoby 00031828, zastoupeného JUDr.
Jiřím Kroulíkem, advokátem se sídlem v Praze 10, U Továren 999/31, proti
povinnému M. J., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Lubošem Hejcmanem,
advokátem se sídlem v Praze 1, Konviktská 297/12, za účasti manželky povinného
J. J., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Lubošem Hejcmanem, advokátem se
sídlem v Praze 1, Konviktská 297/12, pro 1 957 867 Kč s příslušenstvím, vedené
u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 206 EXE 7294/2016, o dovolání
povinného a manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
27. 7. 2018, č. j. 19 Co 200/2018-56, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne
6. 4. 2018, č. j. 206 EXE 7294/2016-40, kterým Okresní soud Praha-západ zamítl
návrh povinného a jeho manželky na zastavení exekuce. Uvedl, že povinný a jeho
manželka napadají vady dražební vyhlášky a usnesení o určení ceny nemovitých
věcí, což nejsou důvody podřaditelné pod § 268 o. s. ř. o zastavení exekuce. Věcná správnost usnesení o ceně nebyla zpochybněna v odvolání, a usnesení tak
nabylo právní moci, stejně tak nabyla právní moci dražební vyhláška, proti níž
není odvolání přípustné. Námitky povinného a jeho manželky neodůvodňují
zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Prodávané nemovité věci
byly popsány takovým způsobem, aby byly nezaměnitelné s jinými, a exekuci na ně
lze řádně provést. Dovolatelé v dovolání odvolacímu soudu vytýkají, že se neřídil usnesením
Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3063/2017 (jež se týká principu úplné apelace v
exekučních věcech) a měl se řádně zabývat odvolacími důvody povinných. Povinní
v odvolání namítali, že soudní exekutorka přistoupila k dražbě, přestože dosud
nebylo rozhodnuto o návrhu na zastavení exekuce, a poukazovali na nesrovnalosti
znaleckého posudku, jenž byl podkladem pro stanovení ceny dražené nemovité věci
(dovolatelé zejména nesouhlasili s nízkou odhadní cenou). V odvolání dovolatelé
též poukazovali na chyby dražební vyhlášky, kdy nemovité věci byly zatíženy
zástavním právem a dotčeny změnou operátu, příslušenství bylo uvedeno mylně. Označení a popis předmětu dražby a jeho příslušenství musí být provedeno
způsobem nevzbuzujícím z hlediska určitosti a srozumitelnosti pochybnosti u
kteréhokoliv účastníka dražby o tom, co má být předmětem dražby. Ve vyhlášce
mělo být popsáno též osvětlení, umyvadla, ohřívače vody a pákové baterie, které
představují součást nemovité věci. Dovolatelé se domnívají, že se odvolací soud
odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4144/2010 ohledně důsledků
vadného popisu předmětu dražby v dražební vyhlášce. Odvolací soud se měl
zabývat důvody pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.,
které dovolatelé namítali v odvolání. Podle názoru dovolatelů se odvolací soud
odchýlil též od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3554/2006, podle
kterého pravidlo, že exekuční soud nemůže přezkoumávat věcnou správnost
exekučního titulu, není absolutní. Dovolatelé neměli možnost jednat před soudy
v této věci, neboť soud nepředvolal účastníky a rozhodl bez jednání v rozporu s
§ 269 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud se dále odchýlil od usnesení Nejvyššího
soudu sp. zn. 20 Cdo 1394/2012, neboť „nesprávně posoudil odvolací důvody
dovolatelů“. Odvolací soud měl návrh manželky povinného na zastavení exekuce projednat podle
§ 262b odst. 1 o. s. ř., ve znění novely občanského soudního řádu č. 139/2015
Sb., bez ohledu na to, kdy byla dosud pravomocně neskončená exekuce zahájena. Odvolací soud se tak odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo
3416/2016, neboť „takto přiměřeně věc neprojednal ani neodůvodnil“. Dovolatelé
dále poukazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn.
20 Cdo 1561/2012, podle
kterého je nesprávná praxe soudních exekutorů, kteří v exekučním příkazu nebo
samostatným rozhodnutím rozhodnou, že se jako další povinný „přibírá“ do řízení
manžel povinného, a exekuční příkaz zašlou peněžnímu ústavu, u něhož má manžel
povinného účet. Manželka povinného se domnívá, že exekucí byla postižena
neprávem. Odvolací soud ani soud prvního stupně nenařídily ústní jednání a
spokojily se s informacemi o průběhu řízení z exekutorského spisu. V této
souvislosti pak dovolatelé odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20
Cdo 4128/2016, podle něhož je jednání třeba zpravidla nařídit jen při
rozhodování o návrzích podle § 268 odst. 1 písm. g) a h) o. s. ř., a dovolatelé
podávali odvolání právě z důvodu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Konečně jsou
dovolatelé toho názoru, že se odvolací soud odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího
soudu sp. zn. 21 Cdo 4164/2016 „ohledně podmínky exekučního řízení“. Navrhli,
aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a
věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Oprávněný ve vyjádření uvedl, že dovolatelé v dovolání nevymezili přípustný
dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 3 o. s. ř. ani předpoklady přípustnosti
dovolání. Domnívá se, že odvolací soud řádně posoudil všechny skutečnosti,
které dovolatelé namítali jak v návrhu na zastavení exekuce, tak v odvolání, a
z jeho rozhodnutí nevyplývá, že by některé námitky a skutečnosti nepřipustil. Dovolatelé blíže nekonkretizují vady exekučního titulu, pro které by mělo být
exekuční řízení zastaveno, a pouze jsou toho názoru, že soudy v nalézacím
řízení měly rozhodnout v jejich prospěch. Manželka povinného nepodala návrh na
zastavení exekuce, přestože o této možnosti byla poučena ve vyrozumění o
zahájení exekuce. Dovolatelé ani netvrdili nedostatek podmínky řízení. Navrhl,
aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné. Dovolatelé odvolacímu soudu v prvé řadě vytýkají, že postupoval v rozporu s
principem úplné apelace, jenž se uplatňuje v odvolacím řízení v exekučních
věcech (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 20
Cdo 3063/2017), protože se nezabýval námitkami, které povinní uplatnili v
odvolání. Povinný a jeho manželka v odvolání poukazovali na údajné vady znaleckého
posudku vypracovaného za účelem určení výsledné ceny nemovité věci, dále na
skutečnost, že dražební vyhláška neobsahuje formální náležitosti a označení
nemovitých věcí je v rozporu s údaji v katastru nemovitostí s tím, že určená
odhadní cena nemůže nadále obstát, protože nezohledňuje závady váznoucí na
nemovité věci, a nesouhlasili se závěrem, že není možný přezkum pravomocné
dražební vyhlášky. Z obsahu rozhodnutí odvolacího soudu však vyplývá, že se
odvolací soud se všemi námitkami odvolatelů vypořádal a nepostupoval tedy v
rozporu se zásadou úplné apelace v exekučním řízení.
Ohledně otázky případných nesrovnalostí znaleckého posudku a jeho vlivu na cenu
dražené nemovité věci Nejvyšší soud opakovaně v rámci své rozhodovací praxe
uvedl, že zákonná úprava rozděluje průběh exekuce prodejem nemovitých věcí do
několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh
otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení exekuce, 2) určení ceny nemovité věci a
jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitou věcí spojených, určení
závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání
usnesení o dražební vyhlášce, 4) prodej nemovité věci v dražbě a 5) rozvrh
rozdělované podstaty. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení
zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v
další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo pravomocně rozhodnuto [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3717/2013
(uveřejněné pod číslem 42/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek),
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1111/2018]. V
projednávané věci usnesení o ceně povinný ani jeho manželka nenapadli
odvoláním, rozhodnutí nabylo právní moci a v této fázi exekučního řízení již
nelze otázky v něm řešené věcně přezkoumat. Rovněž otázka označení a popisu předmětu dražby v dražební vyhlášce není
předmětem řízení o návrhu na zastavení exekuce. Proti dražební vyhlášce sice v
souladu s § 336c odst. 5 o. s. ř. odvolání není přípustné, jestliže však při
nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona,
které je v příčinné souvislosti s udělením příklepu vydražiteli, je to důvodem
pro změnu rozhodnutí o příklepu tak, že se neuděluje (viz § 336k odst. 4 o. s. ř.; k porušení zákona při nařízení dražebního jednání srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2840/2017), nikoli důvodem
pro zastavení exekuce. Podle dovolatelů se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe
vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 20 Cdo
3554/2006, podle níž „pravidlo, že exekuční soud nemůže přezkoumávat věcnou
správnost exekučního titulu, není absolutní“. Na této otázce však rozhodnutí
odvolacího soudu nespočívá, dovolatelé ji nevznesli v návrhu na zastavení
exekuce ani v odvolání a ostatně ani nijak neupřesnili, v čem by měla věcná
nesprávnost vykonávaného rozhodnutí spočívat. Rovněž námitky, že manželka povinného byla postižena exekucí neprávem a že
nebyly splněny „podmínky exekučního řízení“, dovolatelé poprvé uplatnili až v
dovolacím řízení a ani v řízení před soudy nižších stupňů neuvedli žádné
skutečnosti, z nichž by bylo možné dovozovat, z jakého důvodu se domnívají, že
by exekuce měla být vůči manželce povinného zastavena, resp. jaké podmínky
exekučního řízení nebyly splněny. Konečně dovolatelé soudům nižších stupňů vytýkají, že ve věci nenařídily
jednání, čímž však nezpochybňují otázku správnosti právního posouzení věci (tj.
otázku, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí záviselo), ale namítají vady
řízení, ke kterým dovolací soud přihlédne pouze za předpokladu, že je dovolání
přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 9. 2019
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu