20 Cdo 2922/2025-160
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinné V. S., zastoupené Mgr. Romanem Sklenářem, advokátem se sídlem v Kladně, Osvobozených pol. vězňů 656, pro 8 665 Kč, 35 240 Kč, 40 075 Kč a 57 298 Kč, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 13 EXE 1700/2023, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2025, č. j. 17 Co 133/2025-103, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Krajský soud v Praze (dále též jen “odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 15. 1. 2025, č. j. 13 EXE 1700/2023-87, kterým Okresní soud v Benešově (dále též „soud prvního stupně“) zamítl návrh povinné na zastavení exekuce ze dne 21. 10. 2024.
2. Okresní soud shrnul, že exekuční řízení bylo zahájeno 8. 11. 2023, kdy se oprávněná domáhala vymožení pohledávky proti povinné ve výši 8 665 Kč, 35 240 Kč, 40 075 Kč a 57 298 Kč s odkazem na vykonatelné platební výměry ze dne 25. 11. 2002, č. 2140202150, ze dne 29. 10. 2008, č. 2140501563, ze dne 14. 5. 2012, č. 2141200503, a ze dne 14. 5. 2012, č. 2140801893. Provedením exekuce pověřil tentýž soud pověřením ze dne 18. 12. 2023, č. j. 13 EXE 1700/2023-37, JUDr. Ivanu Kozákovou, soudní exekutorku Exekutorského úřadu Třebíč. Povinná požadovala zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále též jen „o. s. ř.“, a žádala také o prominutí zbytku penále. Z obsahu spisu soudní exekutorky zjistil, že soudní exekutorka vydala exekuční příkaz, kterým rozhodla o provedení exekuce prodejem movitých věcí. Ten dosud nebyl realizován, protože nebyl proveden soupis movitých věcí v místě bydliště povinné. Povinná pobírala v dubnu 2024 důchod ve výši 12 227 Kč měsíčně. Soudní exekutorka ve svém vyjádření z 13. 1. 2025 uvedla, že nesouhlasí se zastavením exekuce, když sice majetek postižitelný exekucí aktuálně nebyl zjištěn a starobní důchod ve výši 12 262 Kč měsíčně zatím neumožňuje provádět srážky, nicméně na vymáhanou pohledávku bylo v období od 11. 10. 2024 do 21. 10. 2024 uhrazeno 99 665 Kč. Soud prvního stupně považoval návrh povinné za předčasný, jelikož soudní exekutorka dosud neukončila prověřování majetkových poměrů povinné a návrh povinné jako nedůvodný zamítl.
3. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně vycházel ze správně zjištěného skutkové stavu a správně uzavřel, že není dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Uvedl, že sice v současnosti nelze provádět srážky z důchodu, ani nebyl zjištěn žádný postižitelný majetek, ale exekuce probíhá poměrně krátkou dobu a soudní exekutorka dosud neukončila šetření. Co se týká žádosti povinné o prominutí penále, jedná se úkon, jenž je oprávněna činit oprávněná, která na vymožení zůstatku trvá. Usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
4. Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolaní. Namítá, že napadené rozhodnutí závisí na posouzení hmotněprávních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny. Za takovou otázku považuje, zda lze požadavek tzv. materiálních náležitostí zprávy exekutora vykládat shodně u osob v produktivním věku a u osob, jejichž majetkové a příjmové poměry se již nemohou reálně změnit. Shrnuje, že je ovdovělou starobní důchodkyní, žije sama, jejím jediným příjmem je starobní důchod ve výši 12 262 Kč, nárok na vdovský důchod jí nevznikl, vlastní pouze osobní movité věci, po smrti manžela se dostala do obtížně životní a finanční situace, jelikož její příjem sotva postačuje k pokrytí životních nákladů, a neexistuje jakákoliv reálná možnost nabytí významnějšího majetku. Dluh byla schopna částečně uhradit díky sbírce, kterou pro ni uspořádali přátelé. Odvolací soud odkazuje mj. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4038/2017, ve kterém byl zcela odlišný skutkový stav, jelikož se jednalo o povinného v produktivním věku. U povinné je však vzhledem k věku a zdravotnímu stavu možnost změny příjmových a majetkových poměrů minimální. Namítá, že dosavadní šetření a zjištění soudní exekutorky poskytují dostatečný ucelený a věrohodný přehled o její majetkové situaci, ze kterého plyne, že do budoucna nelze očekávat žádné podstatné zlepšení jejich poměrů. Pokud soudy uvádí, že by povinná mohla v budoucnu nabýt majetek darováním nebo děděním, neuvádějí k tomu žádné skutečnosti, které by tomu nasvědčovaly. Soudy v této věci postupovaly s nepřiměřeným formalismem a tvrdostí, když měly dojít k závěru, že se majetkové a příjmové poměry povinné nemohou změnit. Navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“ Dovolání není přípustné.
6. Ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je právní normou s relativně neurčitým obsahem, jež exekučnímu soudu poskytuje zdánlivě vysokou míru uvážení, zda zastaví exekuci pro zjevnou bezúčelnost způsobenou nemajetností povinného. Při posouzení, zda aplikace právní normy s relativně neurčitým obsahem byla odvolacím soudem provedena správně, Nejvyšší soud zvažuje, zda úvaha odvolacího soudu je zjevně nepřiměřená (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3057/2016, ze dne 21. 7. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1901/2021, nebo ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 20 Cdo 3568/2022). Uvedené ustanovení má být aplikováno zdrženlivě, jelikož aby byla exekuce prohlášena za nepřípustnou pro okolnosti na straně povinného, musí jít o skutečnosti, které působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným vyústěním exekuce totiž je, že bude provedena, nikoli zastavena bez plného uspokojení oprávněného. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je v exekuci poskytována povinnému a která je zásadně limitována tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3904/2014, usnesením ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 95/2019, či usnesením ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1578/2019).
7. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je též ustálena v tom směru, že nevyčerpal-li soudní exekutor dosud všechny možnosti způsobu provedení exekuce a nemá dosud ukončenou lustraci majetku povinného, lze pro futuro očekávat upřesnění aktuálních i budoucích majetkových poměrů povinného, popř. poskytnutí dalších podkladů a informací ze strany exekutora. Teprve v případě, že by ani v budoucnu nebylo možno po provedené lustraci majetku očekávat vymožení alespoň části pohledávky oprávněného, bude namístě stav nedobytnosti pohledávky promítnout do zastavení exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 5475/2017, či ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1619/2021).
8. Ze zjištění exekučního soudu vyplývá, že exekuční řízení bylo zahájeno dne 8. 11. 2023, v době rozhodnutí odvolacího soudu soudní exekutorka vymohla 99 665 Kč, povinná pobírá starobní důchod, který je v současnosti exekučně nepostižitelný, soudní exekutorka vydala příkaz, kterým rozhodla o prodeji movitých věcí, přičemž dosud neprovedla soupis movitých věcí. Exekuční soud mimo vlastních zjištění zohlednil též stanovisko soudní exekutorky k následnému postupu v exekuci a zhodnotil perspektivu vedení exekuce, přičemž uzavřel, že exekuce probíhá relativně krátkou dobu a šetření soudní exekutorky ohledně majetkových poměrů dosud nebylo ukončeno (místní šetření na adrese jejího pobytu, šetření ohledně jejího movitého majetku). Odvolací soud zjištění soudu prvního stupně převzal a ztotožnil se i s hodnocením výhledu exekuce, když shledal, že zastavení exekuce by bylo v současné chvíli předčasné. Lze uzavřít, že soudy postupovaly zcela v souladu se shora citovanou judikaturou dovolacího soudu.
9. Současně je třeba pro úplnost uvést, že dovolání vůči výrokovým částem exekučních titulů přiznávajícím oprávněné částky 8 665 Kč, 35 240 Kč a 40 075 Kč není přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadená rozhodnutí byla vydána v řízení, jehož předmětem byla (v daných fázích) v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžitá plnění jednotlivě nepřevyšující 50 000 Kč (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1685/2018). V řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má totiž rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku. Předpoklad přípustnosti dovolání je tudíž třeba zkoumat zvlášť ve vztahu ke každému nároku, o němž bylo v řízení rozhodnuto, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, nebo ze dne 17. 1. 2023, sp. zn. 20 Cdo 3648/2022).
10. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného dovolání povinné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
11. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 1. 2026
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu