20 Cdo 2951/201
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Würth, spol. s r.o., se sídlem v Mladé Boleslavi, Průmyslová zóna, Nepřevázka 137, identifikační číslo osoby 480 36 021, zastoupené JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská 2, proti povinné AQ EAST s.r.o., se sídlem v Praze 9, Kolbenova 159/7, identifikační číslo osoby 256 32 272, zastoupené Mgr. Petrem Plavcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Petrská 12, pro 772.518,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 74 Nc 1641/2008, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2010, č. j. 15 Co 215/2010 - 57, takto:
Dovolání se zamítá.
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 9. 2. 2010, č. j. 74 Nc 1641/2008 - 50, zastavil k návrhu povinné exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 19. 6. 2008, č. j. 74 Nc 1641/2008 - 9, v části týkající se úroků z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 772.518,10 Kč od 2. 6. 2008 do zaplacení. Obvodní soud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 593/2000 a sp. zn. 20 Cdo 1941/2005 přisvědčil tvrzení povinné, že z formulace jejího závazku zaplatit smluvní úrok v případě, že se jako dlužnice dostane do prodlení s úhradou kterékoliv ze splátek uvedených v exekučním titulu - notářském zápisu sepsaném JUDr. Helenou Divišovou dne 11. 4. 2008 pod sp. zn. NZ 309/2008, tj. „že dlužník je povinen uhradit věřiteli úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za každý den prodlení počínaje dnem následujícím po dni, kdy se celá dlužná částka stala splatnou“, neodpovídá zákonu z hlediska doby plnění, kdy je splatnost vymezena toliko počátečním datem a stanovena do zaplacení, neboť není zřejmé, kdy je smluvní úrok splatný „a do kdy se má platit“. Konstatoval, že pro nařízení exekuce podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti je obdobně jako u jiných titulů podstatné, zda obsahuje všechny náležitosti stanovené pro jeho vykonatelnost, nikoliv to, zda odpovídá skutečným hmotněprávním vztahům mezi účastníky. Skutečnost, že notářský zápis sám o sobě oprávněnému nezakládá právní důvod pro přijetí vymáhaného plnění, musí být zohledněna v řízení o zastavení exekuce; nařídí-li soud podle notářského zápisu výkon rozhodnutí, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí postupem podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., nikoli podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Obvodní soud dospěl k závěru, že ohledně úroku z prodlení není podkladový notářský zápis materiálně vykonatelný, a k návrhu povinné exekuci podle „§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.“ částečně zastavil.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 8. 2010, č. j. 15 Co 215/2010 - 57, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a pro stručnost odkázal na odůvodnění jeho usnesení. Konstatoval, že soud prvního stupně správně vyšel z toho, že ve fázi nařízení exekuce soud nezkoumá, zda hmotněprávní úkon je či není platný a nezabývá se tak věcnou správností notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti; námitkami povinné se tak může zabývat „jen ve vztahu k návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí postupem podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.“ Shodně s ním dospěl k závěru, že zákonu neodpovídá určení doby plnění úroku, kdy je splatnost vymezena pouze počátečním datem a stanovena „do zaplacení“.
Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., přičemž za zásadní po právní stránce považuje otázky, „zda lze vyhovět návrhu na zastavení exekuce z důvodu tvrzeného nedostatku materiální vykonatelnosti exekučního titulu, pokud se jedná o takové tvrzené nedostatky exekučního titulu, které byly seznatelné z exekučního titulu v době rozhodování soudu prvního stupně o nařízení exekuce“, a „zda je notářský zápis po materiální stránce vykonatelný i tehdy, pokud je splatnost úroku z prodlení vymezena slovy do zaplacení“.
Namítá, že v dané věci se nejedná o návrh na zastavení exekuce z důvodu uvedeného v § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., ale z důvodu uvedeného v § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř., že námitky týkající se materiální vykonatelnosti měla povinná uplatnit v usnesení o nařízení exekuce a že nevyužije-li tohoto svého práva, nemůže tytéž skutečnosti úspěšně uplatnit v návrhu na částečné zastavení exekuce. Má za to, že § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. lze použít pouze v situaci, kdy nedostatek materiální vykonatelnosti exekučního titulu vyjde najevo až po právní moci usnesení o nařízení exekuce, což však v daném případě nenastalo.
K otázce materiální vykonatelnosti podkladového notářského zápisu v části týkající se úroku z prodlení dovolatelka vyslovuje názor, že ohledně jeho splatnosti není třeba ničeho sjednávat, neboť dospívá každým dnem prodlení, a pokud by tomu bylo jinak, musely by soudy v řízeních o žalobách na zaplacení - mimo jiné - příslušenství, představovaného úrokem z prodlení, trvat na tom, aby žalobce tvrdil a prokázal, že se jím požadovaný úrok z prodlení stal již splatným. Dále konstatuje, že požadavek na uvedení doby plnění je třeba vztáhnout k pohledávce, nikoli k jejímu příslušenství; v opačném případě by se vymáhání příslušenství pohledávky (s dobou plnění stanovenou např.: „vždy jednou měsíčně, do posledního dne každého kalendářního měsíce“) stalo nanejvýš komplikované, protože by bylo spojeno s opakovanými návrhy na nařízení exekuce,
a to vždy pro úrok z prodlení, ohledně něhož by již nastala doba plnění. Nesouhlasí přitom s názorem vyjádřeným v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 593/2000, 20 Cdo 1941/2005, podle kterého zákonu neodpovídá určení doby plnění úroku, kdy je splatnost vymezena pouze počátečním datem a stanovena do zaplacení, a domnívá se, že tento závěr je problematický i ve vztahu k promlčení. Bylo by totiž třeba dovodit, že promlčecí doba ohledně úroku z prodlení počíná běžet vždy od doby jeho plnění, což je v rozporu s názorem vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, podle něhož povinnost dlužníka platit úroky z prodlení nevzniká samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním závazku. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu v celém rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Povinná v písemném vyjádření k dovolání s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu konstatovala, že formulace doby plnění „do zaplacení“ zákonnému požadavku neodpovídá, a navrhla, aby dovolací soud dovolání oprávněné zamítl.
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 a dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. daný tím, že v posuzované věci v rozporu s ustálenou judikaturou i právní teorií aplikoval při (částečném) zastavení exekuce ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., které však na danou věc nedopadá, takže v tomto ohledu je dovolání přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a že ohledně řešení dalších právních otázek uplatněných v dovolání není dovolání podle těchto ustanovení přípustné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale - a o takový případ jde v souzené věci - i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Soudní praxe - co do podmínek vykonatelnosti notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti - byla usměrněna již usnesením Nejvyššího soudu uveřejněným pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je exekučním titulem, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech, jestliže dále obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačeny právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění) a doba plnění (přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 593/2000, či usnesení téhož soudu ze dne 26. října 2005, sp. zn. 20 Cdo 1941/2005). Doba plnění (dluhu odpovídajícího pohledávce nebo jiného nároku) je přesné a určité určení doby, do které se povinná osoba zavázala předmět plnění poskytnout oprávněné osobě; tím se současně vymezuje doba, po jejímž marném uplynutí může oprávněná osoba podat návrh na nařízení exekuce, neboť notářský zápis se svolením k vykonatelnosti se stává formálně vykonatelným uplynutím doby plnění. Pokud jde o úrok z prodlení, sjednaný účastníky notářského zápisu, vyhovuje požadavkům materiální vykonatelnosti, je-li v něm vyjádřena jejich výše (sazba z jistiny), jestliže je určeno období, za které se stanoví (např. měsíčně, ročně), od kdy a do kdy je povinnost je platit (časový nebo jiný určitý údaj) a jejich splatnost - k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 593/2000, či usnesení téhož soudu ze dne 26. října 2005, sp. zn. 20 Cdo 1941/2005.
V posuzované věci byla exekuce nařízena na základě notářského zápisu, sepsaného JUDr. Helenou Divišovou, notářkou v Hradci Králové, dne 11. 4. 2008 pod sp. zn. NZ 309/2008, N 326/2008, jehož předmětem je dohoda o uznání závazku ve výši 1.171.153,20 Kč a dohoda povinného jako dlužníka a oprávněného jako věřitele o úhradě dluhu. Součástí dohody je rovněž prohlášení dlužníka, že v případě, že se dostane do prodlení s úhradou kterékoli ze splátek uvedených pod písm. a) tohoto ustanovení notářského zápisu, stává se celá částka dosud dlužná podle předchozího odstavce splatná prvním dnem takového prodlení; dlužník je v takovém případě povinen věřiteli uhradit úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za každý den prodlení, počínaje dnem následujícím po dni, kdy se celá dlužná částka stala splatnou.
Jestliže tedy z předmětného notářského zápisu ze dne 11. 4. 2008 nevyplývá stanovení doby k plnění (splatnost) smluvních úroků z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za každý den prodlení ode dne následujícího po dni, kdy se celá dlužná částka stala splatnou, není v uvedené části materiálně vykonatelný. Právní názor odvolacího soudu, že zákonu neodpovídá určení doby plnění úroku, kdy je splatnost vymezena pouze počátečním datem a stanovena „do zaplacení“, resp. bez určení, „do kdy se má platit“, je tedy v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, přičemž je nerozhodné, jakou formulaci užívají ohledně úroků z prodlení soudní rozsudky, neboť zákon č. 358/1992 Sb. má v tomto směru vlastní úpravu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 593/2000, ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2737/2004, usnesení ze dne 17. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 3288/2006).V řešení otázky materiální nevykonatelnosti exekučního titulu v části týkající se smluvních úroků z prodlení tudíž rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle výše citovaných ustanovení nemůže založit ani dovolatelkou formulovaná otázka, „zda lze vyhovět návrhu na zastavení exekuce z důvodu tvrzeného nedostatku materiální vykonatelnosti exekučního titulu, pokud se jedná o takové tvrzené nedostatky exekučního titulu, které byly seznatelné z exekučního titulu v době rozhodování soudu prvního stupně o nařízení exekuce“, neboť napadené usnesení odvolacího soudu je v tomto směru rovněž v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení tohoto soudu ze dne 24. října 2007, sp. zn. 20 Cdo 3203/2006, či usnesení ze dne 23. března 2011, sp. zn. 20 Cdo 480/2011), podle níž „byl-li výkon rozhodnutí nesprávně nařízen, musí být v každém stádiu i bez návrhu zastaven“. Stejný názor zastává i odborná literatura (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2239), která dovodila, že shledal-li soud ve fázi nařízení exekuce titul vykonatelným, nebrání to povinnému, aby následně navrhl zastavení exekuce s tvrzením, že zde je nevykonatelný titul; nepanuje zde překážka věci pravomocně rozhodnuté.
Nesprávný a v rozporu s judikaturou i s odbornou literaturou (viz shora) je jen závěr odvolacího soudu, že nařízenou exekuci je z důvodu částečné materiální nevykonatelnosti předmětného notářského zápisu třeba zastavit podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a nikoliv podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Je totiž nutné rozlišovat rozdíl mezi tím, kdy je povinným podán návrh na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) odůvodněný tvrzením, že oprávněný nemá podle hmotného práva na vymáhané právo nárok [v případě důvodnosti takového návrhu je namístě výkon rozhodnutí (exekuci) zastavit podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.], a situací, kdy je výkon rozhodnutí (exekuce) nařízen (nařízena), ačkoliv exekuční titul není (částečně) materiálně vykonatelný; v takovém případě musí být v každém stádiu i bez návrhu podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a § event. podle § 269 odst. 1 o. s. ř. zastaven (částečně zastaven). Zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) pro nedostatek vykonatelnosti titulu připadá v úvahu jednak v případech, kdy titul je způsobilý nabýt vykonatelnosti, ale dosud se tak nestalo (typicky pro nedoručení rozhodnutí), jednak v případech, kdy titul zde vůbec nebyl, popř. byl, ale před nařízením výkonu pozbyl vykonatelnosti, a konečně v případech, kdy titul není vykonatelný materiálně.
Protože - přes uvedené pochybení odvolacího soudu - je jeho rozhodnutí, jímž potvrdil usnesení soudu prvního stupně o částečném zastavení výkonu rozhodnutí v části týkající se úroků z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 772.518,10 Kč od 2. 6. 2008 do zaplacení podle předmětného notářského zápisu, věcně správné, Nejvyšší soud dovolání oprávněné podle § 243b odst. 2, části věty před středníkem o. s. ř. zamítl, neboť ani zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu se závazným právním názorem by nemohlo vést k jinému výsledku řízení o návrhu povinné na částečné zastavení exekuce.
O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu