20 Cdo 3284/2023-326
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Miroslavou Jirmanovou, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné HOBBY MARKET, s. r. o., se sídlem v Oseku u Duchcova, Tyršova 683, identifikační číslo osoby 25407651, zastoupené JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, proti povinnému J. P., za účasti bývalé manželky povinného R. P., zastoupené JUDr. Petrem Čápem, advokátem se sídlem v Praze 2, Lazarská 6, pro 619 330,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 206 EXE 5794/2019, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2022, č. j. 19 Co 167/2022-214, takto:
Dovolání povinného se odmítá.
1. Okresní soud Praha-západ (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 10. 2. 2022, č. j. 206 EXE 5794/2019-85, zastavil exekuci vedenou na základě pověření téhož soudu ze dne 16. 5. 2019, č. j. 206 EXE 5794/2019-29, soudním exekutorem JUDr. Ondřejem Marešem, LL.M., Exekutorský úřad Litoměřice, v rozsahu prováděném podle exekučních příkazů ze dne 3. 6. 2019, č. j. 124 EX 1585/19-41, přikázáním pohledávky z účtu bývalé manželky povinného, č. ú. XY vedeného u mBank S.A., ze dne 3. 6. 2019, č. j. 124 EX 1585/19-42, přikázáním pohledávky z účtu bývalé manželky povinného, č. ú. XY vedeného u mBank S.A., ze dne 3. 6. 2019, č. j. 124 EX 1585/19-43, přikázáním pohledávky z účtu bývalé manželky povinného, č. ú. XY vedeného u mBank S.A., ze dne 3. 6. 2019, č. j. 124 EX 1585/19-44, přikázáním pohledávky z účtu bývalé manželky povinného, č. ú. XY vedeného u mBank S.A., ze dne 3. 6. 2019, č. j. 124 EX 1585/19-45, přikázáním pohledávky z účtu bývalé manželky povinného, č. ú. XY vedeného u Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s., ze dne 3. 6. 2019, č. j. 124 EX 1585/19-46, přikázáním pohledávky z účtu bývalé manželky povinného, č. ú. XY vedeného u Československá obchodní banka, a. s., a ze dne 3. 6. 2019, č. j. 124 EX 1585/19-47, přikázáním pohledávky z účtu bývalé manželky povinného, č. ú. XY vedeného u Československá obchodní banka, a. s. (výrok I.), uložil oprávněné povinnost zaplatit bývalé manželce povinného na náhradě nákladů řízení 13 769,80 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.) a zamítl návrh povinného na zastavení exekuce (výrok III.). Návrhy jsou založeny na č. l. 44 a 124 spisu okresního soudu.
2. Krajský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím výrok I. usnesení okresního soudu změnil tak, že se návrh bývalé manželky povinného na částečné zastavení exekuce přikázáním pohledávky z účtu č. XY a č. ú. XY vedených u ČSOB a.s., Poštovní spořitelna podle exekučních příkazů ze dne 3. 6. 2019, č. j. 124 EX 1585/19-46 a č. j. 124 EX 1585/19-47, zamítá; jinak se v tomto výroku usnesení potvrzuje (výrok I.), dále rozhodl, že ve vztahu mezi oprávněnou a bývalou manželkou povinného nemá nikdo právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), a výrok III. usnesení okresního soudu potvrdil (výrok III.).
3. Odvolací soud vzal z listin založených ve spise soudu prvního stupně za prokázané, že dne 16. 5. 2019 pod č. j. 206 EXE 5794/2019-29, soud prvního stupně pověřil vedením exekuce k vymáhání pohledávky podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 13. 3. 2018, č. j. 18 C 380/2016-352, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2018, č. j. 21 Co 214/2018-385, soudního exekutora JUDr. Ondřeje Mareše, LL.M., Exekutorský úřad Litoměřice. Vymáhaná pohledávka ve výši 619 330,80 Kč s příslušenstvím má svůj původ v ručení povinného jako jednatele společnosti za závazky společnosti, kdy se povinný jako jednatel společnosti nechoval s péčí řádného hospodáře, umožnil vyvedení majetku ze společnosti, nespolupracoval s likvidátorem společnosti a tímto přístupem znemožnil oprávněné uspokojení svých pohledávek z majetku společnosti.
Přestože exekuční tituly byly vydány až v roce 2018, tedy po rozvodu manželství povinného a manželky povinného (rozvedeni ke dni 20. 1. 2015), pak z obsahu exekučních titulů vyplývá, že závazek byl vůči povinnému uplatněn již žalobou v roce 2011 za jednání, které se mělo uskutečnit v období let 2008 až 2010, tedy za trvání manželství. Odvolací soud dospěl k závěru, že ačkoliv závazek povinného souvisí s porušením právní povinnosti, přesto náleží do společného jmění manželů, jelikož nepřesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům bývalých manželů (manželka povinného byla podnikatelkou a byla ve dvou společnostech založených v roce 2011 po dobu trvání manželství jednatelkou, když jedna ze společností má upsaný základní kapitál 10 150 000 Kč a společníky jsou obě děti povinného a bývalé manželky).
Pokud jde o účty č. XY, č. XY, č. XY, č. XY, č. XY a č. XY, pak zde soud prvního stupně exekuci důvodně zastavil, neboť na těchto účtech se ke dni rozvodu manželství povinného a manželky povinného nenacházely žádné finanční prostředky. Pokud jde o účty vedené u ČSOB a.s. Poštovní spořitelna, o kterých manželka povinného uvedla, že se jedná o vkladní knížky založené ve prospěch dětí povinného a manželky povinného (vedeny na manželku povinného a spolumajitelem je vždy jedno z jejich dětí M. a Z.), a na které byly ukládány finanční prostředky získané darem od příbuzných ve prospěch dětí, a dále finanční prostředky povinného a manželky povinného ve prospěch dětí, odvolací soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (33 Cdo 5578/2016, 33 Cdo 702/2010) uzavřel, že darování formou uložení prostředků na účet, který náleží nadále jiné osobě, není možné.
Tyto finanční prostředky nezmění vlastnický režim a sledují osobu vkladatele (v tomto případě manželku povinného), tudíž náleží do společného jmění manželů. V rozsahu těchto dvou exekučních příkazů je exekuce vedena oprávněně. Odvolací soud neshledal důvod pro zastavení exekuce ve vztahu k povinnému, neboť namítal věcnou nesprávnost exekučního titulu. Námitka povinného, že mu nebylo řádně doručováno v rozhodčím řízení, je v této fázi irelevantní, jelikož exekučními tituly jsou (řádně doručené) rozhodnutí soudu.
Na základě tohoto výrok III.
4. Povinný podal prostřednictvím právního zástupce Mgr. Jiřího Kokeše, advokáta se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 153, dovolání. Právní zástupce dne 5. 1. 2024 soudu sdělil ukončení právního zastoupení povinného. Podle názoru povinného odvolací soud jednal v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, neshledal-li důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Namítá nezákonnost uplatněného nároku ze strany oprávněné, ke které uvádí např. znemožnění ujednaného plnění oprávněnou, nedostatečné doručování písemností při rozhodčím řízení či účelovost jednání oprávněné při insolvenčním řízení.
Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2160/2010. Soudní exekutor a soudy taky nezohlednili, že již došlo k částečnému vymožení dluhu. Povinný má za to, že jednání oprávněné není primárně motivováno snahou domoci se plnění, ale snahou zatížit povinného náhradou nákladů exekuce (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2010, sp. zn 20 Cdo 2131/2008, ze dne 19. 2. 2013, sp. zn 20 Cdo 1394/2012, ze dne 28. 7. 2016, sp. zn 20 Cdo 366/2016). Právní zástupce oprávněné je navíc motivován i svým prospěchem, neboť měl přihlásit svou pohledávku do insolvenčního řízení právního předchůdce oprávněné, a to i přes to, že za ni dříve podal insolvenční návrh.
Dále uvádí, že dluh byl původně pohledávkou společnosti BRODY STAV s. r. o., proti které však později byla vedena insolvence. Předmětná insolvence přitom byla zahájena dříve, než nabylo právní moci usnesení soudu o procesním nástupnictví oprávněné v řízení proti povinnému. Proto se domnívá, že pohledávka vůči povinnému mohla být na stranu oprávněné postoupena účelně s cílem nezahrnout ji do majetkové podstaty společnosti BRODY STAV s. r. o. Namítá také absenci podpisu rozhodčí smlouvy oprávněnou, proti čemuž se nemohl účinně bránit, jelikož byl zdravotně indisponován.
Exekuční řízení je také neoprávněně vedeno proti jeho bývalé manželce. Odvolací soud neposoudil, zda v daném případě nedošlo k rozporu s dobrými mravy (k tomuto odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2916/2011). Míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů odvolací soud posuzoval nepřiměřeně a nedostatečně, když neodděloval mezi majetkem fyzické a právnické osoby (viz usnesení Nejvyššího soud ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1722/2016). Pokud se jedná o vkladní knížky dětí, od založení těchto účtů bylo v úmyslu rodičů odkládat a spořit svým dětem a spravovat jejich jmění jako řádní hospodáři.
Jestliže dříve jednali v souladu se zájmy svých dětí a v souladu s právními předpisy, pak jim tato okolnost nemůže být kladena k tíži. Tento přístup se dle názoru povinného příčí dobrým mravům. Jestliže jsou spolumajiteli vkladových účtů i jejich děti, pak jim jsou odpírána práva, která jim podle platné právní úpravy přísluší. Na základě tohoto povinný navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
5. Oprávněná z opatrnosti vyjadřuje pochybnost, zda dovolání povinného zakládá přípustnost, když nenalezla konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž právním hodnocení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, či otázky dovolacím soudem dosud neřešené nebo rozhodované rozdílně, ani úvahu, proč a která právní otázka by měla být dovolacím soudem posouzena jinak. V části dovolání týkající se zamítnutí návrhu povinného jí není zřejmé, jak citovaná judikatura dopadá na skutkovou situaci posuzovanou v daném případě. Exekučním titulem není povinným zpochybňovaný rozhodčí nález a namítané skutkové okolnosti byly již opakovaně hodnocené rozhodčími a soudními orgány. Není pravda, že by zástupce oprávněné podával za její právní předchůdkyni insolvenční návrh. Rovněž vyjadřuje pochybnost o aktivní legitimaci povinného napadnout rozhodnutí v části týkající se jiného účastníka. Při hodnocení majetkové přiměřenosti a pasivní legitimace bývalé manželky povinného vzal odvolací soud v úvahu všechny okolnosti v řízení vyjevené, jak mu ukládá judikatura. Ohledně problematiky vkladních knížek dětí povinného se rovněž vesměs ztotožňuje s názory odvolacího soudu. Oprávněná navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání povinného odmítl pro nepřípustnost, popřípadě zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.
6. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“.
7. Dovolání není přípustné.
8. Ve vztahu k dovoláním napadenému výroku III. usnesení odvolacího osudu povinný předně namítá, že exekuce je vedena neoprávněně, přičemž zmiňuje znemožnění ujednaného plnění ze strany oprávněné, nedostatečné doručování písemností při rozhodčím řízení nebo účelovost jednání oprávněné při insolvenčním řízení (přičemž vše již uvedl v návrhu na zastavení exekuce).
9. Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně vysvětlil, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 21.
července 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, a ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007). Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. ledna 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV, nebo nález ze dne 3. dubna 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15). Za dané situace je třeba respektovat rozdíly mezi nalézacím a vykonávacím řízením s tím, že prostor pro zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o.
s. ř. se vytváří jen tehdy, když „nespravedlnost“ plnění přisouzeného exekučního titulu je již s ohledem na zcela základní okolnosti případu (k přezkumu všech okolností případu není exekuční soud povolán) natolik zjevná, že je nezbytné zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných, tj. měl-li by být vykonán exekuční titul, který je svým obsahem v kolizi se základními principy demokratického právního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, ze dne 12.
listopadu 2019, sp. zn. 20 Cdo 3459/2019, nebo bod 16. nálezu Ústavního soudu ze dne 10. ledna 2018, sp. zn. II. ÚS 502/17). Odvolací soud se námitkami povinného směřujícím k přezkumu exekučního titulu a zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dostatečně zabýval a jeho závěr je v souladu se zmíněnou judikaturou Nejvyššího soudu.
10. Pokud se povinný domnívá, že jednání oprávněné je primárně motivováno snahou zatížit povinného náhradou nákladů, nikoliv snahou domoci se plnění (tzv. šikanózní návrh), takovéto skutečnosti z dosavadního řízení nevyplývají. V úkonu podání návrhu na nařízení exekuce nelze bez dalšího spatřovat šikanózní chování oprávněné vůči povinnému, je-li judikaturou dovolacího soudu „šikanózní návrh“ definován tak, že jeho podání není primárně motivováno snahou domoci se plnění (tj. není respektován esenciální smysl a účel exekuce), ale snahou zatížit povinného náhradou nákladů exekuce (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. října 2016, sp. zn. 20 Cdo 366/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. května 2018, sp. zn. 20 Cdo 562/2018). Z této definice vyplývá, že o šikanózní návrh půjde především tam, kde byl povinný připraven plnit exekučním titulem uloženou povinnost, avšak oprávněný tomu prokazatelně bránil, ať již neposkytnutím smluvní či zákonné součinnosti nebo nedodržením povinným žádané a z hlediska již existujícího prodlení akceptovatelné lhůty k plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2021, sp. zn. 20 Cdo 925/2021). Taková situace však v posuzované věci nenastala.
11. Povinný také namítá účelovost jednání oprávněné při insolvenčním řízení v souvislosti s procesním nástupnictvím oprávněné (viz bod 18. a 19. dovolání). Otázkou postoupení pohledávky se již zabýval nalézací soud a případné vady nalézacího řízení, byť by skutečně existovaly, se do exekučního řízení nepřenášejí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3547/2006, nebo usnesení ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2512/2021).
12. K dovolatelem zpochybňované platnosti rozhodčí doložky rovněž nelze přihlížet, když exekučním titulem v tomto exekučním řízení je pravomocný rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 13. 3. 2018, č. j. 18 C 380/2016-352, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2018, č. j. 21 Co 214/2018-385.
13. Rovněž nelze přisvědčit výhradě povinného, že soudy ani soudní exekutor nezohlednili částečné vymožení dluhu. Takové plnění není důvodem pro částečné nebo úplné zastavení exekuce, neboť v rozsahu plnění dochází ze zákona ke skončení exekuce. Exekuce jako taková je provedena až vymožením vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů exekuce a nákladů oprávněného, nikoliv vymožením pouze její části [srov. usnesení § 46 odst. 2, 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
14. Dovolání není přípustné ani proti výroku I. napadeného usnesení, jelikož povinný není aktivně věcně legitimován k podání dovolání proti výroku, kterým bylo rozhodnuto o návrhu bývalé manželky na částečné zastavené exekuce podle § 262b odst. 1 o. s. ř. Z tohoto důvodu se již dovolací soud nezabýval námitkami povinného, kterými zpochybňoval právní závěr odvolacího soudu.
15. Dovolací soud proto postupoval podle § 241b odst. 1 a § 243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání povinného odmítl.
16. Na rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že k doplnění dovolání povinného ze dne 7. 6. 2023 nelze přihlédnout, jelikož nebylo podáno v zákonem stanovené lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 240 odst. 1 o. s. ř.).
17. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 4. 2024
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu