., narozeného dne XY, zastoupeného kolizní
opatrovnicí M. K. K., advokátkou se sídlem v XY, syna matky J. K., narozené dne
XY, oba bytem v XY, zastoupené JUDr. Michalem Račokem, advokátem se sídlem v
Kladně, T. G. Masaryka č. 108, a otce C. R. K., narozeného dne XY, bytem v XY,
zastoupeného JUDr. Athanassiosem Pantazopoulosem, advokátem se sídlem v Praze
2, Slavíkova č. 19, o výkon rozhodnutí navrácení nezletilého na území Anglie a
Walesu, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 9 Nc 11/2014, o dovolání
otce nezletilého proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. července
2019, č. j. 32 Co 75/2019-737, t a k t o :
I. Dovolání otce nezletilého se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. července 2019, č. j. 32 Co
75/2019-737, potvrdil usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 18. února 2019,
č. j. 9 Nc 11/2014-684, o zastavení výkonu rozhodnutí o vrácení a okamžitém
vrácení nezletilého na území Anglie a Walesu a České republice ani žádnému z
účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Právní úprava (ne)přípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v
řízeních podle hlavy páté části druhé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních
řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“) se s účinností tohoto zákona
přesunula z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (podle
kterého dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není přípustné ve věcech
upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení
rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo
popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do ustanovení § 30 z. ř. s.
(k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo
1049/2015). Vzhledem k tomu, že v posuzované věci jde o výkon rozhodnutí o péči
o nezletilé dítě, upravené v části druhé hlavě páté (§ 500 a násl. z. ř. s.)
tohoto zákona, a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v
ustanovení § 30 z. ř. s., dovolání není přípustné (shodně srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015, ze dne 1.
září 2016, sp. zn. 20 Cdo 2888/2016, nebo ze dne 7. listopadu 2017, sp. zn. 20
Cdo 4947/2017); Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
odmítl.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího
soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29
Odo 937/2002).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 12. 2019
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu