., narozeného dne XY, zastoupeného kolizní opatrovnicí M. K. K., advokátkou se sídlem v XY, syna matky J. K., narozené dne XY, oba bytem v XY, zastoupené JUDr. Michalem Račokem, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka č. 108, a otce C. R. K., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Athanassiosem Pantazopoulosem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slavíkova č. 19, o výkon rozhodnutí navrácení nezletilého na území Anglie a Walesu, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 9 Nc 11/2014, o dovolání otce nezletilého proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. července 2019, č. j. 32 Co 75/2019-737, t a k t o :
I. Dovolání otce nezletilého se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. července 2019, č. j. 32 Co 75/2019-737, potvrdil usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 18. února 2019, č. j. 9 Nc 11/2014-684, o zastavení výkonu rozhodnutí o vrácení a okamžitém vrácení nezletilého na území Anglie a Walesu a České republice ani žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Právní úprava (ne)přípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“) se s účinností tohoto zákona přesunula z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (podle kterého dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do ustanovení § 30 z. ř. s. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015). Vzhledem k tomu, že v posuzované věci jde o výkon rozhodnutí o péči o nezletilé dítě, upravené v části druhé hlavě páté (§ 500 a násl. z. ř. s.) tohoto zákona, a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v ustanovení § 30 z. ř. s., dovolání není přípustné (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015, ze dne 1. září 2016, sp. zn. 20 Cdo 2888/2016, nebo ze dne 7. listopadu 2017, sp. zn. 20 Cdo 4947/2017); Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 12. 2019
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu