20 Cdo 4304/2019-151
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny
a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v
exekuční věci oprávněného K. K., soudního exekutora, se sídlem XY,
identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Janem Hynštem, advokátem se
sídlem v Praze 5, Vrázova č. 2243/7, proti povinnému L. J., narozenému dne XY,
bytem XY, zastoupenému Mgr. Radkou Mackovou, advokátkou se sídlem v Praze 1,
Celetná č. 554/4, pro 7 865 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 8 pod sp. zn. 15 EXE 16/2019, o dovolání povinného proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 25. července 2019, sp. zn. 68 Co 225/2019-61, t
a k t o :
Dovolání povinného se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
25. července 2019, sp. zn. 68 Co 225/2019-61, podle ustanovení § 243c odst. 1
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017
(srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“,
jako nepřípustné odmítl, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému
v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený
výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč [§ 238 odst. 1 písm. c) o. s.
ř.].
K otázce objektivní nepřípustnosti dovolání z důvodu peněžního cenzu Nejvyšší
soud uvádí, že v minulosti již mnohokrát vysvětlil, že z dikce ustanovení § 238
odst. 1 písm. c) o. s. ř. plyne, že výluka (ledaže jde o vztahy ze
spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy) se váže toliko s nalézacím
řízením, neboť jen jeho předmětem mohou být právě takové vztahy. Řízení
exekuční je vůči němu řízením nejen samostatným, nýbrž i zvláštním; z
obsahového hlediska představuje souhrn specifických procesně právních vztahů
mezi soudem výkonu na straně jedné a účastníky řízení (zejména oprávněným a
povinným) na straně druhé, v jejichž rámci rozhodnutími a faktickými opatřeními
soudu dochází k nucené realizaci kvalifikovaně uložených povinností (srov. V.
Kůrka a L. Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, str.
9; případně viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2013, sp. zn. 20
Cdo 2452/2013). Jinak řečeno, byť exekuční titul vychází ze vztahů
spotřebitelských či pracovněprávních, výluka z peněžního cenzu přípustnosti
dovolání (50 000 Kč) se v řízení, v němž dochází k jeho nucenému výkonu,
neuplatní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. června 2019, sp. zn.
20 Cdo 1792/2019, ze dne 20. listopadu 2018, sp. zn. 20 Cdo 4020/2018, ze dne
4. července 2018, sp. zn. 20 Cdo 1996/2018, nebo ze dne 31. března 2016, sp.
zn. 20 Cdo 975/2016). Nejvyšší soud nemá důvod se odchýlit od uvedené ustálené
judikatury ani v nyní řešené věci.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.