20 Cdo 453/2024-136
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Thunovská 192/27, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupené JUDr. Kateřinou Perthenovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti povinnému J. R., t. č. Věznice Pardubice, P. O. BOX 18/E2L, zastoupenému Mgr. Antonínem Krtičkou, advokátem se sídlem v Hronově, Nádražní 158, pro 116 175 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 22 Nc 7249/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 3. 2023, č. j. 19 Co 56/2023-76, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 6. 1. 2023, č. j. 22 Nc 7249/2008-62, kterým Okresní soud v Náchodě zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením ze dne 10. 9. 2008, č. j. 22 Nc 7249/2008-6. Shodně se soudem prvního stupně neshledal důvod k zastavení exekuce pro nemajetnost povinného. Vedení exekuce považoval za nepatřičné teprve tehdy, kdyby neexistovala ani reálná perspektiva, že povinný v dosažitelné budoucnosti nabude nebo může nabýt majetek, z něhož by bylo možné uspokojit náklady exekuce a alespoň část vymáhaného plnění.
Samotný fakt, že exekuce bezúspěšně probíhá po delší dobu, není pro zastavení dostatečný, lze-li v budoucnosti reálně očekávat případnou změnu v majetkových poměrech povinného, za kterou ustálená judikatura považuje i okolnost, že povinný v produktivním věku bude propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, a tudíž se předpokládá jeho zapojení do pracovního procesu umožňující mu začít plnit finanční závazky.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu tím, že nezkoumal aktuální naplnění zákonných podmínek pro zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti povinného, ale provedl hypotetické posouzení těchto podmínek pro futuro. Znovu připomíná, že exekuce je v projednávané věci vedena více než deset let. Ačkoli je dovolatel ve výkonu trestu pracovně zařazen, z jeho odměny není možné hradit jistinu ani náklady exekuce. Podmínka nemajetnosti povinného, jak ji definoval Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 3574/2016 a 30 Cdo 4051/2011, je tedy splněna. Z důvodu nemajetnosti povinného byla dne 8. 1. 2023 zastavena i exekuce vedená proti jeho osobě pod sp. zn. 158 EX 423/11. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
3. Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že povinný dostatečně nevymezil důvod ani přípustnost dovolání. V exekuci srážkami ze mzdy či jiného příjmu není aplikace § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. namístě, dokud vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím není zaplacena. Je zřejmé, že povinný má příjem ve výši umožňující provádět srážky, byť ve prospěch jiné exekuce (s lepším pořadím). V této souvislosti Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 20 Cdo 3102/2012 vyložil, že pobírá-li povinný mzdu v postižitelné výši, není důvodem pro zastavení exekuce podle § 290 o. s. ř. okolnost, že z jeho mzdy jsou již prováděny srážky k vydobytí pohledávek postupem podle § 280 odst. 1 o. s. ř. Povinný má být propuštěn z výkonu trestu v roce 2028, bude v produktivním věku a lze předpokládat, že bude mít možnost najít výdělečnou činnost. Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
4. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.
5. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 338/2018, přijal závěr, že i když je povinný zcela bez majetku a zároveň se dlouhodobě nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, avšak s ohledem na jeho věk a věku odpovídající zdravotní stav lze očekávat, že bude po propuštění výdělečně činný, není namístě exekuci zastavit podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. s odůvodněním, že vůči povinnému jsou dlouhodobě vedeny i další exekuce ve výši řádově statisíců korun, na které rovněž dosud nebylo ničeho vymoženo. Opačný závěr by povinného nespravedlivě zbavoval jeho břemene k plnění závazků přiznaných exekučním titulem, přestože to je právě povinný, kdo tím, že se dopustil závažného protiprávního jednání, se stal po přechodnou dobu neschopným plnit svým věřitelům. Tím by se povinný reálně dovolával své vlastní nepoctivosti a těžil by ze svého protiprávního činu [srov. § 2 odst. 3, § 3 odst. 2 písm. f), odst. 3 a zejména § 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník]. Dosahují-li dluhy povinného řádově statisíce korun, je namístě u člověka, který je schopen výdělečné pracovní činnosti, očekávat, že poté, co bude propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, bude schopen kromě nákladů exekuce alespoň zčásti splnit i svoji povinnost z exekučního titulu (k tomu viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2365/2021). Teprve v případě, že by ani v budoucnu nebylo možno po provedené lustraci majetku očekávat vymožení alespoň části pohledávky oprávněné, bude namístě stav nedobytnosti pohledávky promítnout do zastavení exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 5475/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1619/2021).
6. Při posuzování návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. exekuční soud vycházel ze zprávy soudního exekutora, z obsahu exekučního spisu a z vlastního šetření. Hodnotil přitom reálnou perspektivu, zda povinný v dosažitelné (přiměřené) budoucnosti nabude majetek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 807/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4128/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 338/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2966/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3024/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 798/2019).
7. V projednávané věci soud zjistil, že povinný je od 12. 8. 2010 ve výkonu trestu odnětí svobody, plánovaný výstup má stanoven na 12. 8. 2028. Ve věznici je pracovně zařazen a je proti němu vedeno osm exekučních řízení, přičemž tato exekuce je třetí v pořadí. Mzda povinného byla postižena exekučním příkazem z 29. 3. 2013, jeho osobní peníze byly postiženy exekučním příkazem z 7.11. 2016. Z těchto bylo dosud vymoženo 120 Kč. Dne 18. 11. 2008 byl postižen podíl povinného na nemovitém majetku, tomuto exekučnímu příkazu však předchází dvě exekuce. Z pracovní činnosti je soudu dále známo, že ve věci vedené pod sp. zn. 18 EXE 1281/2012 je vymáhána po povinném přednostní pohledávka, přičemž exekuce srážkou ze mzdy je realizována. Pracovní odměna tudíž dosahuje takové výše, že z ní mohou být prováděny srážky na exekuci nařízenou dříve. Proto nelze exekuci zastavit podle § 290 odst. 1 o. s. ř. a nelze ani dovodit celkovou nemajetnost povinného. Nachází se v produktivním věku a po vykonání trestu lze reálně očekávat, že bude výdělečně činný a bude moci umořovat i pohledávky svých věřitelů. Pokud se týká námitky, že jiná exekuce vedená na majetek povinného byla zastavena, Nejvyšší soud již dříve zdůraznil, že rozhodnými pro posouzení zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. jsou zjištění poměrů v době posuzování návrhu na zastavení konkrétní exekuce, přičemž předchozí rozhodnutí – byť by mohla za určitých okolností přispět k celkovému obrazu majetkových poměrů povinného – nejsou zpravidla natolik určující, aby i bez nich soudy nemohly dospět k adekvátnímu závěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2966/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 4441/2018).
8. Rozhodnutí odvolacího soudu je správné, neboť postupoval zcela v souladu se shora citovanou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 4. 2024
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu