U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné CASH ENGINEERING s. r. o., se sídlem v Jihlavě, Brtnická 2853/11, identifikační číslo osoby 28358066, zastoupené JUDr. Janem Havlíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Jihlavě, Masarykovo náměstí 110/64, proti povinnému S. D., zastoupenému Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami III, Na Flusárně 168, pro 30 947 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 22 EXE 3217/2014, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2016, č. j. 17 Co 309/2016-186, takto:
Dovolání se odmítá.
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 20. 7. 2016, č. j. 22 EXE 3217/2014-158, částečně zaslavil exekuci ohledně smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně za každý den prodlení z částky 30 947 Kč od 22. 5. 2014 do zaplacení, návrh povinného na zastavení exekuce zcela zamítl.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil v části výroku, jímž byla exekuce částečně zastavena tak, že se exekuce ohledně smluvní pokuty ve výroku specifikované nezastavuje, jinak usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Okresní soud dospěl k závěru, že rozhodce Roman Plavec, ohledně něhož se strany dohodly, že bude rozhodovat veškeré majetkové spory, které vzniknou v souvislosti s uznáním dluhu, měl pravomoc rozhodčí nález vydat, že rozhodčí nález byl povinnému doručen a že se tedy exekuce opírá o vykonatelné rozhodnutí. Současně uzavřel, že návrh povinného je důvodný pouze částečně, a to v části týkající se smluvní pokuty, která byla určena do budoucna. Uvedl, že s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu musí být smluvní pokuta v exekučním titulu kapitalizována. Ve zbytku návrh povinného na úplné zastavení exekuce zamítl s odůvodněním, že není oprávněn v exekučním řízení přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu.
Krajský soud rovněž dospěl k závěru, že způsob výběru rozhodce, dle něhož měl případné majetkové spory podle rozhodčí smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní současné oprávněné a povinným rozhodovat rozhodce Roman Plavec, pro případ nemožnosti odmítnutí z jeho strany nebo nemožnosti ve věci rozhodovat měl dalšího rozhodce vybrat rozhodce Roman Plavec a následně předseda stálého rozhodčího soudu, je transparentní, a to i s ohledem na obchodní povahu vztahu mezi účastníky (splňoval zjevně podmínky § 261 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v okamžiku jeho vzniku); v takovém případě nejde o situaci, na kterou pamatuje novelizovaná úprava § 35 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále též jen „zákon o rozhodčím řízení“). Pokud jde o námitku absence materiální vykonatelnosti rozhodčího nálezu ve vztahu k povinnosti zaplatit smluvní pokutu, která byla určena do budoucna, odkázal odvolací soud na usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 23 Co 188/2014, uveřejněné pod číslem 13/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dle něhož je rozhodčí nález, který ukládá povinnost zaplatit smluvní pokutu z určené částky v procentní výši od konkrétního data do zaplacení jistiny, materiálně vykonatelný.
Povinný v replice k vyjádření oprávněné uvádí, že nesouhlasí s její argumentací ani s jejími závěry. Podle názoru povinného se judikatura uváděná oprávněnou ve většině případů nevztahuje na předmětnou situaci. Rozhodčí nález musí obsahovat vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž plnění byl výkon rozhodnutí navržen, a určení lhůty ke splnění povinnosti. Opakovaně uvádí, že vymezení smluvní pokuty jako opětujícího se plnění do budoucna odporuje zákonu a konstantní judikatuře. Povinný nadále trvá na svém tvrzení, že exekuční titul je nezákonný a materiálně nevykonatelný. V této souvislosti poukazuje judikaturu Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
V souzené věci je exekučním titulem rozhodčí nález rozhodce Romana Plavce ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. Ro 438/2014, který ukládá povinnému zaplatit oprávněné pohledávku ve výši 30 947 Kč spolu s úrokem z prodlení 0,05 % za každý i jen započatý den prodlení z jednotlivých částek a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 12 160 Kč od 1. 1. 2014 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 107 794,78 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně za každý den prodlení z částky 30 947 Kč od 22. 5. 2014 do zaplacení, náklady řízení ve výši 16 845 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 94 370 Kč.
Jak již zmínil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud, Nejvyšší soud v rámci své sjednocovací funkce uveřejnil pod číslem 13/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 23 Co 188/2014, ve kterém tento soud přijal závěr, že rozhodčí nález, který ve svém výroku ukládá povinnost zaplatit smluvní pokutu z určené částky v procentní výši od konkrétního data do zaplacení jistiny, je materiálně vykonatelný. Výrok rozhodčího nálezu ukládající žalovanému zaplatit do tří dnů od doručení rozhodčího nálezu smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně za každý den prodlení z částky 30 947 Kč od 22. 5. 2014 do zaplacení, je materiálně vykonatelný, neboť splňuje požadavky stanovené v § 261a o. s. ř. (jsou zřejmé rozsah i obsah povinnosti a lhůta k plnění). Dovolací soud nemá důvod se od uvedeného závěru odchýlit.
Namítá-li dovolatel dále rozpor s dobrými mravy u sjednané výše smluvní pokuty, je třeba dodat, že Nejvyšší soud opakovaně uvedl, že věcná správnost exekučního titulu již nemůže být v exekučním řízení přezkoumávána (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, publikované pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 20 Cdo 742/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1274/2014). Případné vady nalézacího řízení se nepřenášejí do exekučního řízení a věcná správnost vykonávaného rozhodnutí nemůže být jakkoliv, tedy ani nepřímo prostřednictvím výtky vad nalézacího řízení v exekučním řízení zpochybněna.
Ve světle závěrů shora uvedené judikatury nelze v rámci exekučního řízení uplatnit námitku rozporu exekučním titulem přiznané výše smluvní pokuty s dobrými mravy, neboť soud je exekučním titulem vázán a není oprávněn přezkoumávat jeho věcnou správnost (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. II. ÚS 3276/13, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. II. ÚS 904/16). Pokud Ústavní soud v souvislosti s výkladem kritéria zjevné nespravedlnosti považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů tím, že klientům jsou vnucována taková ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30% nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů apod., a uvedená ujednání považuje za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (na základě neplatnosti takových ujednání je dovozován nedostatek pravomoci rozhodce a důvod k zastavení exekuce), tak se tato rozhodnutí týkají úvěrových smluv (Nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, Nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). V souzené věci je však podkladem pro vydání rozhodčího nálezu uznání dluhu povinným.
Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti / exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. května 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu