20 Cdo 648/2024-219
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného S. C., zastoupeného Mgr. Josefem Vackem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská č. 620/29, proti povinné SVZ Centrum s. r. o., se sídlem v Příbrami, Aloise Jiráska č. 264, identifikační číslo osoby 26092212, zastoupené JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka č. 142, pro 2 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 9 EXE 3897/2022, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. října 2023, č. j. 20 Co 221/2023, 20 Co 222/2023, 20 Co 223/2023-196, takto:
Dovolání oprávněného se odmítá.
návrh na zastavení exekuce zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání oprávněného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18. října 2023, č. j. 20 Co 221/2023, 20 Co 222/2023, 20 Co 223/2023-196, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil ve výroku o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce tak, že exekuce trvá pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 223 Kč a nákladů exekuce, a dále ve výroku o nákladech soudního exekutora. Ve výroku, jímž byla exekuce zastavena co do částky 3 205 515 Kč, odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) zjistil, že oprávněný a povinná uzavřeli 2 smlouvy o půjčce na částky 10 000 000 Kč a 2 000 000 Kč. Oprávněný se jako žalobce v nalézacím řízení domáhal, aby mu povinná zaplatila 9 000 000 Kč s příslušenstvím. Tento nárok se skládal z pohledávky 7 000 000 Kč, která odpovídala části nevrácených peněžních prostředků poskytnutých na základě první smlouvy o půjčce a pohledávky 2 000 000 Kč, která odpovídala nevráceným peněžním prostředkům poskytnutých na základě druhé smlouvy o půjčce.
V nalézacím řízení soudy přiznaly oprávněnému pouze nárok vzniklý z druhé smlouvy o půjčce, když rozhodly, že povinná je povinna zaplatit oprávněnému 2 000 000 Kč s příslušenstvím, ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Rozsudek se stal vykonatelným dne 22. června 2021. Následující den se povinná e-mailem dotázala oprávněného na platební údaje k zaplacení přisouzeného dluhu ve výši 2 000 000 Kč s příslušenstvím. Oprávněný poté sdělil povinné číslo bankovního účtu, načež mu dne 28. června 2021 povinná na uvedený účet zaslala dvě platby ve výši 1 000 000 Kč a 2 000 000 Kč a dne 29.
června 2021 ještě platbu ve výši 205 515 Kč. Variabilním symbolem bylo vždy identifikační číslo povinné. Odvolací soud dospěl ke stejnému závěru jako soud prvního stupně, a sice že uvedenými třemi platbami povinná hradila oprávněnému nárok pravomocně přiznaný v nalézacím řízení. Povinná sice výslovně neuvedla, na který z mnoha dluhů plní, ale tento úmysl projevila tím, že se nejprve poté, kdy se rozsudek nalézacího soudu stal vykonatelným, dotázala na číslo účtu, na který má přisouzený dluh plnit, a ihned po sdělení požadované informace oprávněným na daný účet plnila, a to ve výši přiznané jistiny 2 000 000 Kč a úroku z prodlení 1 205 515 Kč. Pouze z důvodu nesprávného výpočtu úroku z prodlení zůstala poté v řízení neuhrazena částka 1 323 Kč. Oprávněný tak nemohl mít pochybnost o tom, na jaký dluh povinná plní.
Následně v průběhu exekuce povinná uhradila ještě částku 1 100 Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, neboť napadené rozhodnutí podle něj závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popř. která nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Oprávněný však v dovolání výslovně žádnou otázku, kterou by se měl dovolací soud zabývat, neuvedl. Oprávněný zopakoval svou předchozí argumentaci, že podle jeho názoru povinná neuvedla (a oprávněný tak ani nemohl poznat), na který dluh má v úmyslu plnit, a proto musel oprávněný postupovat podle ustanovení § 1932 a 1933 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a došlé platby započíst na jiný (starší a již promlčený) dluh povinné, k čemuž odkázal na několik rozhodnutí Nejvyššího soudu (Rc 13/90, 20 Cdo 1291/2003, 29 Odo 511/2004, 21 Cdo 326/2004, 20 Cdo 2302/2006, 29 Odo 1283/2006 a 23 Cdo 663/2015).
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud zamítl návrhy povinné na zastavení exekuce, popř. aby rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc jim vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Ačkoliv dovolatel uvádí, že důvodem dovolání je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, z obsahu dovolání takové skutečnosti nelze dovodit. Podstata dovolacích námitek spočívá ve zpochybnění skutkových závěrů napadeného rozhodnutí. Dovolatel se zejména snaží vzbudit dojem, že povinná neurčila, na který dluh byly uvedené platby plněny. Polemika se skutkovými závěry odvolacího soudu však přípustnost dovolání bez dalšího založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). I při odhlédnutí od skutečnosti, že dovolání neobsahuje konkrétně vymezenou dovolací otázku, se dovolací soud neztotožňuje ani s dovolatelem namítaným odchýlením od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Část v dovolání citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu se totiž oproti nyní řešené věci týká situace, kdy dlužník neurčil, na který dluh plní, a zbývající část citované judikatury je naopak s rozhodnutím odvolacího soudu zcela v souladu. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání oprávněného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 3. 2024
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu