Nejvyšší soud Usnesení občanské

20 Cdo 954/2018

ze dne 2018-04-11
ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.954.2018.1

rla Svobody, Ph.D. v

exekuční věci oprávněné SLAVIA CAPITAL Group, a.s., se sídlem v Bratislavě,

Mostová č. 2, identifikační číslo osoby 31403387, zastoupené JUDr. Janem

Rudolfem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na příkopě č. 583/15, proti povinnému

I. B., pro 230 830,66 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3

pod sp. zn. 36 EXE 43177/2011, o dovolání povinného proti usnesení Městského

soudu v Praze ze dne 31. října 2017, č. j. 30 Co 401/2017-88, takto:

Dovolání povinného se odmítá.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

K odvolání povinného Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. října 2017, č.

j. 30 Co 401/2017-88, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 9.

srpna 2017, č. j. 36 EXE 43177/2011-63, který zamítl návrh povinného na

zastavení exekuce nařízené usnesením Obvodního soudu ze dne 14. května 2011, č.

j. 36 EXE 43177/2011-19. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel,

že nebyly splněny podmínky pro zastavení exekuce ve smyslu ustanovení § 268

odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném

do 31. prosince 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a

část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) - dále též jen „o. s. ř.“,

neboť dohledávání majetku povinného dosud nebylo ukončeno, a návrh na zastavení

exekuce z důvodu nemajetnosti povinného je tak předčasný.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, ve kterém namítá, že

odvolací soud i soud prvního stupně se odchýlili od ustálené rozhodovací praxe

dovolacího soudu, neboť rozhodly toliko na podkladě paušálního tvrzení o věku

povinného, aniž požadovaly od soudního exekutora jakékoli informace o zjištěném

majetku, přičemž probíhající exekuce nezajistila ani po letech žádný

postižitelný majetek a vyžádaná zpráva od soudního exekutora neposkytovala

dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného. Dovolatel navrhl, aby

dovolací soud změnil napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak, že se exekuce

zastavuje, případně aby rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu

prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,

občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. část první,

čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č.

293/2013 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť postup

obecných soudů při posouzení důvodnosti návrhu povinného na zastavení exekuce

na základě ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., tj. kdy průběh exekuce

ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho

nákladů, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v (srov.

například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sp. zn. 20 Cdo

3442/2011, ze dne 27. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008, ze dne 26. března

2008, sp. zn. 20 Cdo 5293/2007, ze dne 17. června 2015, sp. zn. 26 Cdo

3156/2014, ze dne 25. května 2016, sp. zn. 20 Cdo 1491/2016, či ze dne 31.

října 2012, sp. zn. 30 Cdo 4051/2011), a není ani důvod, aby odpovídající

právní otázka byla posouzena jinak (srov. § 237 o. s. ř.).

Nejvyšší soud ve výše uvedené judikatuře opakovaně uvedl, že podá-li povinný

řádný návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud se

jím musí zabývat a pro tento účel si vyžádá zprávu exekutora pověřeného

provedením exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota,

jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce.

Teprve na základě takového vyjádření může soud náležitě posoudit, zda důvod k

zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je či není dán; exekuci

pak lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku

povinného není žádný majetek zjištěn, eventuálně jeho hodnota ke krytí nákladů

exekuce nepostačuje. Rozhodne-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle § 268

odst. 1 písm. e) o. s. ř., aniž si od soudního exekutora vyžádá zprávu o

majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu, je jeho právní posouzení neúplné

a tudíž i nesprávné.

Stejný závěr platí i v situaci, pokud takto vyžádaná zpráva soudního exekutora

neposkytuje dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného. Jinými

slovy, zpráva exekutora o majetkových poměrech povinného musí vyhovovat – z

hlediska jejího obsahu – základním materiálním náležitostem, na základě kterých

lze teprve, s ohledem na kautely řádného a spravedlivého řízení, vyvodit

adekvátní závěr o důvodnosti zastavení prováděné exekuce. Tak je tomu zejména v

případě, kdy sám exekutor soudu sdělí, že doposud nevyčerpal veškeré možné

úkony vedoucí k vymožení vymáhané pohledávky.

V posuzovaném případě bylo soudu poskytnuto vyjádření soudního exekutora ze dne

8. srpna 2017 (č. l. 67 spisu), podle kterého povinný dosud ničeho neuhradil,

nebyl zjištěn žádný majetek povinného a soudní exekutor provádí pravidelné

lustrace majetku povinného a to minimálně v půlročních intervalech. S ohledem

na věk povinného lze předpokládat, že bude výdělečně činný a bude schopen

dlužnou pohledávku uhradit.

Ačkoli lze danou zprávu považovat za obsahově i informačně relativně stručnou,

přesto výše zmíněným materiálním požadavkům zásadně vyhovuje; ostatně soudy

posoudily návrh povinného na zastavení exekuce jako předčasný proto, že soudní

exekutor dosud nedokončil prověřování majetkových poměrů povinného a nevyčerpal

všechny možnosti způsobu provedení exekuce, a lze tak pro futuro očekávat

upřesnění aktuálních i budoucích majetkových poměrů povinného. Lze přisvědčit

tvrzení dovolatele, že ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. nelze bez

dalšího vykládat tak, že osoba ve věku osoby výdělečné činné nemá šanci se

úspěšně domáhat zastavení exekuce z důvodu citovaného ustanovení, a že exekuci

nelze vést „napořád“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sp.

zn. 26 Cdo 807/2015, a ze dne 22. března 2017, sp. zn. 20 Cdo 5551/2016), ale s

přihlédnutím k dostatečným možnostem pracovních příležitostí na trhu práce (což

je dovolacímu soudu známo z veřejně dostupných informací) je na soudním

exekutorovi, aby průběžně majetek povinného zjišťoval. Teprve v případě, že by

ani v blízké budoucnosti nebylo možné očekávat vymožení alespoň části

pohledávky oprávněné, bude namístě stav nedobytnosti pohledávky promítnout do

zastavení exekuce.

Dovolatel se proto mýlí, domnívá-li se, že obecné soudy postupovaly v rozporu s

ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, neboť v posuzovaném případě

postupovaly zcela v souladu s jejími závěry, jestliže dospěly k závěru, že

důvod k zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zde

(nyní) nebyl dán.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a

násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /

exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 4. 2018

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu