USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněných 1) nezletilého P. C., P., a 2) nezletilého D. C., bytem tamtéž, oba zastoupeni matkou A. C., bytem tamtéž, zastoupenou JUDr. Vladimírou Smetanovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 682/20, pro řízení o zastavení exekuce byly nezletilé děti zastoupeny kolizním opatrovníkem Úřadem Městské části Praha 13, proti povinnému Z. C., R., zastoupenému JUDr. Ing. Miroslavem Noskem, advokátem se sídlem v Táboře, Havlíčkova č. 690/11, pro dlužné výživné pro oprávněného 1) ve výši 74 100 Kč a pro oprávněného 2) ve výši 47 600 Kč, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 9 EXE 360/2013, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře ze dne 15. září 2017, č. j. 15 Co 279/2017-534, takto:
Dovolání povinného se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře usnesením ze dne 15. září 2017, č. j. 15 Co 279/2017-534, potvrdil usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 4. dubna 2017, č. j. 9 EXE 360/2013-484, jímž byl zamítnut návrh povinného na částečné zastavení exekuce co do částky 100 000 Kč (výrok I.) a jímž byla povinnému uložena povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v Táboře náklady svědečného (výrok II.).
Právní úprava (ne)přípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“) se s účinností tohoto zákona přesunula z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (podle kterého dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do § 30 z. ř. s. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015). Vzhledem k tomu, že v posuzované věci jde o řízení o výkon rozhodnutí ve věcech výživného, upravené v části druhé hlavě páté (§ 511 a násl. z. ř. s.) tohoto zákona, a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v ustanovení § 30 z. ř. s., dovolání není přípustné (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015, ze dne 1. září 2016, sp. zn. 20 Cdo 2888/2016, nebo ze dne 7. listopadu 2017, sp. zn. 20 Cdo 4947/2017); Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 4. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu