21 Cdo 1492/2025-747
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Miroslavem Hromadou, Ph.D., v exekuční věci oprávněného Apston Capital Ltd. se sídlem v Dublinu 2, 4th Floor, Hanover Building, Windmill Lane, Irsko, reg. č. 408579, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, proti povinným 1) J. H., a 2) J. H., o žalobě na obnovu řízení podané povinnými proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. srpna 2021, č. j. 6 Cmo 195/2021-470, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 25 Co 458/2012, o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. prosince 2022, č. j. 6 Cmo 66/2022-543, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 11. 2021, č. j. 25 Co 458/2012 -508, přerušil řízení o žalobě na obnovu řízení proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 8. 2021, č. j. 6 Cmo 195/2021-470, do rozhodnutí o dovolání povinných proti stejnému usnesení (výrok I), zamítl návrh povinných na odklad vykonatelnosti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 8. 2021, č. j. 6 Cmo 195/2021-470, (výrok II) a vyzval povinné, aby si pro podání dovolání v této věci zvolili zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podali řádné dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 8. 2021, č. j. 6 Cmo 195/2021-470, s tím, že v případě nesplnění tohoto pokynu do 15 dnů od doručení tohoto usnesení soud dovolací řízení zastaví (výrok III).
2. K odvolání povinných Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 12. 2022, č. j. 6 Cmo 66/2022-543, usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I a II potvrdil (výrok I rozhodnutí odvolacího soudu) a odvolání povinných ze dne 23. 12. 2021 proti výroku III tohoto usnesení odmítl (výrok II rozhodnutí odvolacího soudu).
3. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání.
4. Podáním dovolání vznikla dovolatelům povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)].
5. Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 6. 2025, č. j. 21 Cdo 1492/2025-714, které bylo povinným doručeno dne 4. 7. 2025, vyzval povinné, aby do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatili soudní poplatek za dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2022, č. j. 6 Cmo 66/2022-543, a zároveň povinné poučil, že nebude-li soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno.
6. Podáním datovaným dnem 26. 6. 2025 povinní požádali o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro toto dovolací řízení.
7. Povinní nesplňují předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce pro dovolací řízení stanovené v § 138 odst. 1 o. s. ř., neboť v projednávané věci jde z jejich strany o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (k otázce, kdy jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67/2014 Sb. rozh. obč.).
8. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení § 138 odst.1 o. s. ř. o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná (shodná) hlediska. Je-li tedy například již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno (a představuje-li tedy žaloba zřejmě bezúspěšné uplatňování práva), jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím řízení a v dovolacím řízení, aniž by tu bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; nedává dobrý procesní smysl úvaha, že předmětem odvolacího nebo dovolacího řízení je (v nemeritorních otázkách) řádně uplatněné právo žalobcem, je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno (srov. například odůvodnění již zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013).
9. Jak vyplynulo z obsahu spisu, toto řízení je jedním z mnoha, která vyvolali povinní svými (opakujícími se) žalobami „o zmatečnost a na obnovu řízení“ a která se „vygenerovala“ z exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D., pod sp. zn. 067 EX 7351/08; v tomto exekučním řízení Krajský soud v Hradci Králové (mimo jiné) usnesením ze dne 21. 11. 2012, č. j. 25 Co 458/2012-97, potvrdil usnesení uvedeného soudního exekutora ze dne 27. 1. 2012, č. j. 067 EX 7351/08-362, jímž bylo rozhodnuto o ceně nemovitostí povinných pro účely dražby. Ve vztahu k tomuto usnesení zaslali povinní soudnímu exekutorovi podání datované dnem 31. 12. 2012, v němž uvedli, že podávají „žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost“ mimo jiné i proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, a právě o toto řízení se původně jedná. V souvislosti s tímto řízením byla vydána celá řada rozhodnutí, která reagovala na další „žaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost“, opakované (bezdůvodné) návrhy na osvobození od povinnosti platit soudní poplatek apod. Přitom však z obsahu spisu vyplývá (srovnej přípis soudního exekutora Krajskému soudu v Hradci Králové ke sp. zn. 25 Co 455/2012 ze dne 26. 8. 2015, založený na č. l. 99 spisu, a přípisy Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 12. 2015, zaslané povinným a založené na č. l. 94 a 95 spisu), že předmětná exekuce (tedy exekuce vedená soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D., pod sp. zn. 067 EX 7351/08) byla ukončena úplným vymožením a prodej nemovitostí povinných nebyl realizován, neboť exekuce byla provedena výhradně prodejem cenných papírů povinného.
10. Dovolacímu soudu je dále z úřední činnosti známo, že povinní po zahájení řízení podávají mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně opravných prostředků nepřípustných, opakovaně podávají neodůvodněné námitky podjatosti soudců a žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Zmíněné dlouhodobé a cílené jednání povinných tak lze označit za obstrukční (srov. mimo jiné např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022).
11. Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že povinní procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívají svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobují bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Jejich postup tak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020).
12. Protože dovolatelé přes poučení o následcích jejich nečinnosti soudní poplatek za dovolání nezaplatili ani poté, co k tomu byli dovolacím soudem vyzváni, dovolací soud řízení o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2022, č. j. 6 Cmo 66/2022-543, podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil.
13. Právní mocí usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku poplatková povinnost zaniká (§ 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích).
14. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatelé spolu s dovoláním vznesli námitku podjatosti soudců senátu Vrchního soudu v Praze, který rozhodoval o jejich odvolání, JUDr. Stanislava Bernarda, JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka. Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že soudcům vytýkají jejich postup v řízení o projednávané věci (napadené usnesení vulgárně označují za „právní zmetek“), vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího takovou námitku podjatosti jednak jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), jednak jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2025, sp. zn. 21 Cdo 280/2025).
15. Podáním datovaným dnem 26. 6. 2025 a dále podáním datovaným dnem 21. 7. 2025 dovolatelé v návaznosti na informaci ze dne 19. 6. 2025 o složení senátu, který je podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu příslušný o dovolání v této věci rozhodnout, vznesli také námitku podjatosti soudců senátu 21 Cdo Nejvyššího soudu v této informaci uvedených, tj. Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka. Námitku odůvodnili tím, že „se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, když bylo a je objekt. a nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly/jsou vědomě páchány a kryty velmi závažné zločiny“. Podání dovolatelů neobsahuje žádná tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených osob, tj. konkrétní tvrzení o jejich poměru k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Z obsahu spisu se nadto podává, že dovolatelé takto nekonkretizované námitky podjatosti podávají v řízení opakovaně. Nejvyšší soud proto i tuto vznesenou námitku podjatosti považuje za zjevné zneužití tohoto procesního institutu (§ 2 o. s. ř.), a proto ani k této námitce nepřihlížel.
16. Dovolání povinných obsahovalo rovněž návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání, již samostatným výrokem nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2025
Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D. předseda senátu