USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce P. O., zastoupeného JUDr. Tomášem Šetinou, advokátem se sídlem v Brně, Florianova č. 440/17, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra v Praze 7, Nad Štolou č. 936/3, o omluvu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 18 C 171/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2023, č. j. 30 Co 329/2023-65, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2023, č. j. 30 Co 329/2023-65, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu je (v závěru, že žalobou uplatněné nároky na poskytnutí a zveřejnění omluvy jsou nároky satisfakčními, které podléhají ve smyslu § 612 občanského zákoníku promlčení) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Judikatura dovolacího soudu dospěla k závěru, že účelem přiměřeného zadostiučinění (satisfakce), které představuje prostředek právní ochrany zaměstnance, došlo-li k porušení práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení nebo k diskriminaci, je přiměřeně, tj. s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu v co nejúčinnější míře vyvážit a zmírnit nepříznivé následky tohoto porušení (diskriminace) na straně zaměstnance.
Přiměřené zadostiučinění může spočívat například v omluvě zaměstnavatele zaměstnanci, do jehož práv bylo zasaženo, učiněné vhodným (přiměřeným) způsobem a formou, nebo v jiném projevu zaměstnavatele vůči zaměstnanci, v němž dá zaměstnavatel najevo, že uznává, že jeho jednáním došlo k porušení práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení nebo k diskriminaci zaměstnance (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4429/2013, který byl uveřejněn pod č. 116/2015 v časopise Soudní judikatura, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.
3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2124/2015, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2770/2019). K povaze omluvy dále srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3322/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, uveřejněný pod č. 52/2012 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2387/2012, uveřejněný pod č. 72/2013 Sb. rozh. obč., odst. 25 odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 1.
6. 2010, sp. zn. I. ÚS 904/08, odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3384/2020 [jejichž závěry o satisfakční povaze omluvy jako formy morálního zadostiučinění – byť byly přijaty ve vztahu k právní úpravě obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinném do 31. 12. 2013, a v zákoně č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č.
358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – lze (přiměřeně) aplikovat rovněž na poměry projednávané věci], nebo z recentních rozhodnutí rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1638/2020, a z nich vyplývající právní závěr, že omluva je uznávaným satisfakčním právním prostředkem ke zmírnění následků dotčení osobnostních práv fyzické osoby a že její přiznání záleží vždy na posouzení obsahu i formy příslušné omluvy, stejně jako okolností, za nichž byla učiněna. Namítá-li dovolatel, že právním hodnocením odvolacího soudu mu je „upřena efektivní možnost domoci se ochrany osobnosti po promlčení satisfakčního nároku“, pak přehlíží, že možnost uplatnit u soudu právo na omluvu, jíž se domáhal, měl po celou délku promlčecí lhůty. V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, v němž
odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, a proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 10. 2024
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu