21 Cdo 1669/2021
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka, v exekuční
věci oprávněné Hypoteční banky, a. s., se sídlem v Praze 5 – Radlicích,
Radlická č. 333/150, IČO 13584324, proti povinným 1) P. K., narozenému XY a 2)
J. K., narozené XY, obou bytem XY, obou zastoupeným JUDr. Věrou Ottlovou,
advokátkou se sídlem v Benešově, Tyršova č. 1902, za účasti vydražitelky J. R.,
narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem
v Kladně, Huťská č. 1383, pro 1.968.070,- Kč s příslušenstvím, vedené u
soudního exekutora JUDr. Milana Makariuse, Exekutorský úřad Praha – západ, se
sídlem v Praze 5, Plzeňská č. 276/298, pod sp. zn. 156 EX 438/16, o dovolání
vydražitelky proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. února 2021, sp.
zn. 20 Co 307/2020, takto:
Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k
dalšímu řízení.
Soudní exekutor JUDr. Milan Makarius, Exekutorský úřad Praha – západ,
prostřednictvím zastupujícího soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského (dále
též jen „soudní exekutor“), na základě pověření Okresního soudu Praha – východ
ze dne 2. 5. 2016, č. j. 29 EXE 926/2016-15, usnesením ze dne 8. 9. 2020, č. j. 156 EX 438/16-152 (ve znění opravného usnesení ze dne 10. 9. 2020, č. j. 156 EX
438/16-155), udělil vydražitelce J. R. příklep na vydražených nemovitostech, a
to: pozemku – parc. St. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří, součástí pozemku je
stavba XY č. p. XY, bydlení, pozemku - parc. St. č. XY, zastavěná plocha a
nádvoří, součástí pozemku je stavba bez č. p./č. e., jiná st., pozemku – parc. St. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří, součástí pozemku je stavba bez č. p./č. e., jiná st., zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální
pracoviště XY, pro obec XY, katastrální území XY, na listu vlastnictví č. XY
spolu se součástmi a příslušenstvím, za nejvyšší podání 3.099.833,- Kč (výrok
I.), a současně stanovil lhůtu k zaplacení doplatku nejvyššího podání ve výši
2.959.833,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení, když na
nejvyšší podání 3.099.833,- Kč byla započtena vydražitelkou složená jistota ve
výši 140.000,-Kč (výrok II.). V odůvodnění tohoto rozhodnutí soudní exekutor
uvedl, že při dražbě předmětných nemovitostí dne 8. 9. 2020 učinila
vydražitelka nejvyšší podání, že tato vydražitelka splňuje veškeré zákonem
stanovené podmínky pro udělení příklepu, proto jí udělil příklep. K odvolání vydražitelky Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26. 2 2021, sp. zn. 20 Co 307/2020, usnesení soudního exekutora změnil jen tak, že vydražené
nemovité věci, na které se uděluje příklep, jsou v podílovém spoluvlastnictví
povinných, každého ve výši id. ? spoluvlastnického podílu; jinak ho potvrdil. Dovodil, že soudní exekutor v dražební vyhlášce označil nemovité věci, které
byly předmětem dražby, v souladu s jejich označením v katastru nemovitostí,
popis nemovitých věcí dražební vyhláška neobsahuje, avšak spolu s dražební
vyhláškou soudní exekutor zveřejnil znalecký posudek, který byl podkladem pro
určení ceny, a 14 fotografických snímků předmětu dražby a blízkého okolí. Znalecký posudek obsahuje popis nemovitých věcí, včetně údajů o tom, že k nim
není zajištěn přístup a příjezd, který je možný jen přes pozemek parc. č. XY, a
není právně zajištěno vedení inženýrských sítí přes uvedený pozemek. Skutečnosti, které vydražitelka namítá, tedy přesah verandy (v patře domu) a
komína (u vedlejší stavby) do pozemku parc. č. XY, který předmětné nemovitosti
obklopuje, zjevně nebyly běžným šetřením na místě samém zjistitelné, a jelikož
o nich soudní exekutor nevěděl, nemohl o těchto skutečnostech zveřejnit
příslušné informace. Vydražitelka ve skutečnosti namítá, že dodatečně zjistila
(další) „vady“ na vydražených nemovitostech, o kterých před dražbou nebyla
informována, ale soudní exekutor o uvedených vadách nevěděl, nemohl tedy o nich
budoucí nabyvatele informovat a uvedené „vady“ jdou proto k tíži vydražitelky.
Podle odvolacího soudu soudní exekutor zveřejněním znaleckého posudku a
fotografií spolu s dražební vyhláškou poskytl kompletní a jemu známý popis a
informace o nemovitých věcech, které byly předmětem dražby, včetně zjištěných
právních vad, a za tohoto stavu nelze spatřovat žádnou nezákonnost v postupu
soudního exekutora, která by odůvodňovala neudělení příklepu. Námitka
vydražitelky o zpochybnění zákonnosti udělení příklepu z důvodu nezveřejnění
úplné informace o nemovitých věcech se ve skutečnosti týkala neposkytnutí
informací o dalších „vadách“, o kterých nemohl soudní exekutor před dražbou
informovat, protože o nich nevěděl, v takovém postupu ale nelze spatřovat
žádnou nezákonnost. Odvolací soud dále dospěl k závěru, že nařízení a provedení
dražby nemovitostí jako celku, namísto dražby spoluvlastnických podílů bylo
sice formálně nesprávné, avšak nemá příčinnou souvislost s udělením příklepu. Podílové spoluvlastnictví nic nemění na existenci nemovitostí jako celku a
společným prodejem obou spoluvlastnických podílů, každého ve výši id. ?,
získává nabyvatel do svého výlučného vlastnictví nemovitost jako celek. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu (jako celku) podala vydražitelka
dovolání. Uvedla, že po provedení dražby zjistila, že faktický stav vydražených
nemovitostí neodpovídá jejich popisu dle dražební vyhlášky. Před provedením
dražby byly vydražitelce předloženy listiny, v nichž byl předmět dražby
(nemovitosti) vymezen jako jeden funkční celek s upozorněním na právně
nezajištěný přístup a příjezd, spolu s právně nezajištěným vedením a údržbou
inženýrských sítí, vedených na cizích pozemcích, jiné vady nebyly uvedeny. Vydražitelka však zjistila, že terasa, která je součástí RD na pozemku parc. č. st. XY, a komín, který je součástí stavby bez č. p./ č. e. na pozemku parc č. st. XY, fakticky leží na sousedním pozemku parc. č. XY zahrada, jejímž
vlastníkem je 3. osoba, a který nebyl předmětem dražby. Části nemovitostí tak
leží na cizím pozemku, což nebylo vydražitelce z podkladů dražby známo. Při
řešení otázky, „zda dražební vyhláška obsahovala výroky, které byly v rozporu
se zákonem nebo faktickým stavem“, se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu, když dovodil, že „soudní exekutor nemá
žádnou odpovědnost za údaje, které uvede v dražební vyhlášce, a že jde k tíži
vydražitele, pokud se na vydražených nemovitostech nějaké další vady vyskytnou,
neboť účast v dražbě je jeho riziko“. Takový názor je ale v rozporu s usnesením
NS sp. zn. 20 Cdo 2840/2017 ze dne 1. 9. 2017, neboť je to právě soudní
exekutor, kdo nese odpovědnost za údaje uvedené v dražební vyhlášce a kdo
definuje předmět dražby. Jestliže jsou údaje nesprávné (neodpovídají faktickému
stavu), pak jsou taková dražební vyhláška a navazující úkony soudního exekutora
nezákonné. Vzhledem k tomu, že zákon neumožňuje podat proti usnesení o dražební
vyhlášce odvolání, lze se proti její nezákonnosti bránit výlučně v rámci
odvolání proti usnesení o příklepu.
Za porušení zákona se považuje i to, že
dražební vyhláška obsahovala výroky, které byly v rozporu s faktickým stavem
dražené věci (viz usnesení NS sp. zn. 20 Cdo 2840/2017 ze dne 1. 9. 2017). Vydražitelka nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, že se jedná o vady, které
nebylo možné šetřením na místě samém zjistit, případně že jde o vady skryté,
vydražitelka se domáhá nezákonnosti napadeného usnesení o příklepu (dražební
vyhlášky), neboť jde o jediný možný zákonný postup nápravy. Navrhla, aby
dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu
řízení. Současně vydražitelka požádala o odklad vykonatelnosti a právní moci
napadeného usnesení, neboť povinnost uhradit soudnímu exekutorovi peněžitou
částku podle usnesení o příklepu představuje nepřiměřený zásah do majetkových
práv vydražitelky. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po
zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno
oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). V projednávané věci závisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu (mimo jiné) na
vyřešení právní otázky, jaké skutečnosti jsou rozhodné pro posouzení, zda jsou
důvody podle ustanovení § 336k odst. 4 o. s. ř. pro neudělení příklepu
dražiteli, který učinil nejvyšší podání. Protože dílem tato právní otázka dosud
nebyla v rozhodování dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena a dílem
se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu, je dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení
§ 237 o. s. ř. přípustné. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud
České republiky dospěl k závěru, že dovolání vydražitelky je opodstatněné. Podle ustanovení § 336k odst. 4 věty první o. s. ř. odvolací soud usnesení o
příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým
vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep
udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby
došlo k porušení zákona.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu za porušení zákona při nařízení
dražebního jednání se považují (mimo jiné) vydání dražební vyhlášky před právní
mocí usnesení o výsledné ceně, nedodržení třicetidenní lhůty k nařízení
dražebního jednání (§ 336d odst. 2 o. s. ř.), nevyvěšení dražební vyhlášky na
úřední desce, případně to, že dražební vyhláška neobsahovala všechny výroky
předepsané zákonem, nebo obsahovala výroky, které byly v rozporu se zákonem
nebo faktickým stavem, avšak jen tehdy, když nepříznivé důsledky „výroků v
rozporu se zákonem“ nebylo možno odstranit jinak, tedy jestliže takový výrok v
rozporu se zákonem vedl či mohl vést k tomu, že odvolatel neuplatnil do
zahájení dražebního jednání svá práva (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. 20 Cdo 668/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4883/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2006,
sp. zn. 20 Cdo 2345/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4790/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2010, sp. zn. 20
Cdo 5060/2008 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo
1465/2014, uveřejněné pod č. 111 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek,
roč. 2014). Konkrétní porušení zákona při nařízení dražebního jednání nebo při
provedení dražby musí být v příčinné souvislosti s udělením příklepu
vydražiteli, tedy k příklepu by nedošlo, pokud by se soud takových porušení v
dané věci vyvaroval (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 26 Cdo 587/2015). Z uvedeného přehledu vyplývá, že judikatura stabilně (při aplikaci ustanovení §
336k odst. 4 o. s. ř.) tenduje ke zvýšené ochraně dražitelů, potažmo
vydražitele, proti takovým pochybením exekutora, která jsou objektivně
způsobilá zapříčinit, že průběh a výsledek dražebního jednání nesplňují
požadavek transparentnosti dražby, požadavek rovného přístupu účastníků dražby
(dražebníků) k dražbě, že fakticky dojde ke zvýhodnění určité skupiny osob ve
vlastní exekuci zúčastněných oproti skupině jiné [typicky – v souvislosti s
pochybením ve vyhotovení popisné části nemovitosti v dražební vyhlášce – je
ovlivněno jednání dražitelů, kteří by (pokud by k pochybení nedošlo) již
„další“ vyšší podání neučinili, popř. by se dražby vůbec nezúčastnili, a tím
došlo k ovlivnění výše dosaženého podání], apod. (srovnej též závěry usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2840/2017). V posuzované věci vydražitelka tvrdila „přesah verandy (v patře domu) a komína
(u vedlejší stavby) do pozemku parc. č. XY, který předmětné nemovitosti
obklopuje“; tedy „právní vady“ dražených nemovitostí. Odvolací soud k této
námitce uvedl, že „… (závady) zjevně nebyly běžným šetřením na místě samém
zjistitelné, a jelikož o nich soudní exekutor nevěděl, nemohl o těchto
skutečnostech zveřejnit příslušné informace.
Vydražitelka ve skutečnosti
namítá, že dodatečně zjistila (další) vady na vydražených nemovitostech, o
kterých před dražbou nebyla informována, ale soudní exekutor o uvedených vadách
nevěděl, nemohl tedy o nich budoucí nabyvatele informovat a uvedené vady jdou
proto k tíži vydražitelky…“. Dovolací soud nemíní polemizovat se závěrem odvolacího soudu, že „…závady
nebyly běžně zjistitelné…“, neboť uvedený závěr je pro posouzení věci
bezpředmětný [ke „zjistitelnosti“ právně významných vad dražené věci srov. odůvodnění již zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2840/2017, a zde vyslovený právní závěr, že (při zjištění zcela zjevné a
evidentní vady, resp. evidentního rozporu popisu dražené věci v dražební
vyhlášce oproti skutečnému stavu) „…je (sice) věcí každého dražitele získat si
dostatek podkladů k zodpovědnému rozhodnutí pro účast v dražbě…, avšak odvolací
soud opomněl, že takovýmto podkladem je nepochybně právě dražební vyhláška, ve
které má být uveden dostatečně podrobný (a pravdivý) popis dražené věci…“]. Prostřednictvím argumentu a maiori ad minus je tak nutno dospět k závěru, že
„nezjistitelnost“ namítané vady je pro každého dražitele situací ještě horší,
než existence vady evidentní a (prima facie) zjistitelné. Avšak, jak již bylo
uvedeno, „zjistitelnost“ vady nepředstavuje (pro posouzení oprávněnosti námitek
vydražitele) kategorii určující; významné je jen a pouze, zda jde o vadu, která
objektivně je způsobilá ovlivnit rozhodování dražitele o účasti na dražbě,
resp. (vydražitele) o učinění nejvyššího podání právě v takové výši, v jaké
bylo učiněno. Uvedené je nezbytné posuzovat vždy ve vztahu ke konkrétním
zjištěným poměrům posuzované dražby. V posuzované věci byly namítány vady za situace zjištění dalších „vad“ (spíše
komplikací pro bezproblémové užívání dražené nemovitosti) – není zajištěn
přístup a příjezd, který je možný jen přes pozemek parc. č. XY, a není právně
zajištěno vedení inženýrských sítí přes uvedený pozemek. V takové situaci není
pochyb o tom, že i kdyby zjištění dalších „vad“ (komplikací) – posuzovaných
izolovaně – samo o sobě nemuselo rozhodování (vy)dražitele ovlivnit [k otázce
tzv. přestavku srov. ustanovení § 1087 o. z., k jeho výkladu potom např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4572/2015, který
byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem
103/2018, které však nejsou uplatnitelné k řešení tzv. „prostorového
přestavku“ (jenž je považován za tzv. imisi) – problém „verandy v patře domu“],
ve spojení s vadami v dražební vyhlášce zjištěnými, by již tyto další vady
znamenaly taková negativa, která by ovlivnila úvahy (každého) potencionálního
dražitele se dražby zúčastnit, resp. vydražitele učinit takové podání, které se
nakonec stalo podáním nejvyšším (a byl mu udělen příklep). S ohledem na to, že odvolací soud výše uvedené skutečnosti vůbec nezkoumal,
spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s.
ř.) Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu (dosavadní
výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout), napadené usnesení bez jednání (§
243a odst. 1 věta první o. s. ř.) zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř. ve spojení s
ustanovením § 243f odst. 4 o. s. ř.) a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k
dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.), ve kterém odvolací soud
přezkoumá tvrzení dovolatelky o skutečném stavu dražených nemovitých věcí,
jakož i to, zda případné porušení zákona při nařízení dražebního jednání bylo v
příčinné souvislosti s udělením příklepu vydražiteli. Vzhledem k tomu dovolací soud již nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad
právní moci a vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu, neboť
uvedený návrh byl tímto vydaným kasačním rozhodnutím konzumován. Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst.
1 věta první o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě
nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.),
případně o nich rozhodne soudní exekutor ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex.
ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu