USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Mojmíra Putny v právní
věci žalobkyně V. P., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Karlem
Fořtlem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II.
č. 10/6, proti žalované Nemocnici České Budějovice, a. s. se sídlem v Českých
Budějovicích, B. Němcové č. 585/54, IČO 26068877, zastoupené Mgr. Jiřím
Jaruškem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Radniční č. 489/7a, o
neplatnost výpovědi a o 118 248 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 C 376/2013, o dovolání žalované proti
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. ledna 2020 č. j. 19
Co 1565/2019-523, takto:
Dovolání žalované se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
21. 1. 2020 č. j. 19 Co 1565/2019-523 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je
dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu [jeho závěr, že ve věci není
třeba vypracovávat další (revizní) znalecký posudek, neboť zjištěný skutkový
stav i odborné závěry znalců jsou dostatečné pro rozhodnutí sporu] je v souladu
s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná
právní otázka byla posouzena jinak. V projednávané věci bylo – jak vyplývá z předchozího rozsudku dovolacího soudu
v této věci ze dne 4. 5. 2016 č. j. 21 Cdo 4972/2015-186 – pro posouzení
platnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni dopisem žalované ze dne
29. 7. 2013 podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce významné, zda
žalobkyně vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyla dlouhodobě zdravotní
způsobilost k práci dětské sestry, kterou u žalované vykonávala před doručením
výpovědi. Vzhledem k tomu, že lékařský posudek ze dne 19. 6. 2013, na který se
odvolává výpověď a podle něhož žalobkyně „pozbyla dlouhodobě zdravotní
způsobilost k výkonu funkce zdravotní sestry“, není řádným lékařským posudkem,
soudy důvodně přistoupily ke zjišťování této rozhodné skutečnosti dokazováním
znaleckými posudky. Soud prvního stupně provedl důkaz celkem šesti znaleckými posudky. První dva z
nich jsou znalecké posudky Státního zdravotního ústavu ze dne 13. 9. 2013 a ze
dne 2. 10. 2015 zadané Krajským úřadem Jihočeského kraje za účelem přezkumu
lékařských posudků o zdravotní způsobilosti žalobkyně k dosavadní práci
vydaných žalovanou jako poskytovatelem zdravotních služeb. Tyto znalecké
posudky došly k závěru, že žalobkyně dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost k
práci, a to – jak uvádí druhý z posudků – z příčiny obecného onemocnění, kterým
je primární gonartróza zjištěná u obou kolen žalobkyně, která vylučuje výkon
práce se zvýšenými nároky na dolní končetiny. Soud prvního stupně vyhodnotil,
že posudky Státního zdravotního ústavu, které „neučinili odborníci z oboru
ortopedie, ale pracovního lékařství“, nejsou pro rozhodnutí v této věci
podstatné, neboť jejich závěry byly vyvráceny revizním znaleckým posudkem. Tento revizní znalecký posudek vypracoval na žádost Krajského úřadu Jihočeského
kraje k posudku Státního zdravotního ústavu ze dne 2. 10. 2015 MUDr. Milan
Richtr, CSc. (znalec v oboru zdravotnictví – ortopedie a traumatologie). MUDr.
Milan Richtr, CSc., jak uvedl soud prvního stupně, „dospěl k jednoznačným
závěrům, že žalobkyně ztratila schopnost konat dosavadní práci v přímé příčinné
souvislosti s pracovním úrazem ze dne 2. 9. 2011 a že existence určitého
chorobného stavu před úrazem nemůže tento závěr vyloučit a vyvolání chorobného
stavu žalobkyně bylo způsobeno tímto pracovním úrazem jako jednou z hlavních
příčin.“
Dále soud prvního stupně provedl dokazování znaleckými posudky MUDr. Jaroslava
Altschula a MUDr. Zdeňka Karkana. Tyto znalecké posudky byly vypracovány v
řízení vedeném u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 23 C
350/2013, v němž se řešila otázka, zda pracovní neschopnost žalobkyně v době od
19. 1. 2012 do 7. 6. 2013 byla důsledkem pracovního úrazu žalobkyně ze dne 2. 9. 2011, nebo jejího obecného onemocnění. MUDr. Jaroslav Altschul (znalec v
oboru zdravotnictví – ortopedie) uvedl, že léčba žalobkyně v „jasné“
souvislosti s úrazem 2. 9. 2011 skončila 31. 12. 2011. MUDr. Zdeněk Karkan
(znalec v oboru zdravotnictví – ortopedie a traumatologie) shledal, že
poškození kolena žalobkyně nebylo natolik závažné, aby „vyžadovalo takto
dlouhou pracovní neschopnost“. Soud prvního stupně posléze sám ustanovil v
tomto řízení znalcem MUDr. Libora Luňáčka, znalce v oboru zdravotnictví –
ortopedie a traumatologie pohybového aparátu, který dospěl k závěru, že
žalobkyně pozbyla zdravotní způsobilost konat dosavadní práci zdravotní sestry
na neonatologickém oddělení s režimem práce ve dvanáctihodinových směnách v
důsledku jejího pracovního úrazu ze dne 2. 9. 2011. Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu zastává názor, že soud nemůže
přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci
nemají odborné znalosti nebo je nemají v takové míře, aby mohli toto
přezkoumání odpovědně učinit. To samozřejmě neznamená, že je soud vázán
znaleckým posudkem a že jej musí bez dalšího převzít. Znalecký posudek je možné
dát přezkoumat jiným znalcem, státním orgánem, vědeckým ústavem, vysokou školou
nebo institucí specializovanou na znaleckou činnost (srov. § 127 odst. 2 a 3 o. s. ř.). Zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního
znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního
znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít
pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku. Tyto pochybnosti
mohou být vyvolány i předložením listinného důkazu – posudku znalce,
vypracovaného mimo řízení, nicméně bude vždy záležet na konkrétní situaci a na
úvaze soudu, zda (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) bude mít
pochybnosti za odstraněné. Nelze tedy stanovit pravidlo pro postup soudu v
případě rozporu mezi znaleckým posudkem a listinným důkazem
– posudkem jiného znalce vypracovaným mimo řízení (srov. např. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2020 sp. zn. 21 Cdo 3653/2019, rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012 sp. zn. 21 Cdo 4562/2010 nebo rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002 sp. zn. 25 Cdo 583/2001).
V projednávané věci soudy při zjišťování, zda žalobkyně vzhledem ke svému
zdravotnímu stavu pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k práci dětské
sestry, vycházely ze znaleckého posudku MUDr. Libora Luňáčka, znalce v oboru
zdravotnictví – ortopedie a traumatologie pohybového aparátu, který byl
ustanoven v tomto řízení, podle něhož žalobkyně pozbyla zdravotní způsobilost
konat dosavadní práci v důsledku svého pracovního úrazu ze dne 2. 9. 2011, a
nikoliv v důsledku obecného onemocnění. Zejména o tyto závěry [vedle zjištění
ze znaleckého posudku MUDr. Milana Richtra, CSc., vypracovaného pro účely
jiného (správního) řízení] opřely svůj právní závěr o neplatnosti výpovědi z
pracovního poměru dané žalobkyni žalovanou podle ustanovení § 52 písm. e)
zákoníku práce (k výpovědi z pracovního poměru podle tohoto ustanovení totiž
smí zaměstnavatel přistoupit, jen jestliže zaměstnanec pozbyl dlouhodobě
způsobilost konat dále dosavadní práci vzhledem ke svému zdravotnímu stavu,
který nebyl způsoben pracovním úrazem, nemocí z povolání nebo ohrožením nemocí
z povolání – srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2011 sp. zn. 21 Cdo 2785/2010, který byl uveřejněn pod č. 34 v časopise Soudní
judikatura, roč. 2012). Poukazuje-li dovolatelka na rozpory mezi znaleckým posudkem MUDr. Libora
Luňáčka a znaleckými posudky Státního zdravotního ústavu, které se týkají
příčiny pozbytí zdravotní způsobilosti žalobkyně k dosavadní práci (zda jsou
touto příčinou následky pracovního úrazu žalobkyně ze dne 2. 9. 2011, nebo její
obecné onemocnění – primární gonartróza), pak přehlíží, že k určení příčiny
nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně (zejména patologických změn na jejím
pravém kolenním kloubu), který vedl Státní zdravotní ústav k závěru, že
žalobkyně dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost k práci, bylo zapotřebí
odborných znalostí (srov. § 127 odst. 1 o. s. ř.) z oboru ortopedie, kterými
zpracovatelé posudků Státního zdravotního ústavu nedisponovali (z tohoto důvodu
byl ostatně znalecký posudek tohoto ústavu ze dne 2. 10. 2015 ve správním
řízení přezkoumáván znalcem v oboru zdravotnictví – ortopedie a traumatologie
MUDr. Milanem Richtrem, CSc., který dospěl ohledně příčiny ztráty zdravotní
způsobilosti žalobkyně k dosavadní práci ke stejnému závěru jako znalec ze
stejného oboru ustanovený v tomto řízení MUDr. Libor Luňáček). Pochybnosti o
správnosti znaleckého posudku MUDr. Libora Luňáčka nevyvolávají ani znalecké
posudky MUDr. Jaroslava Altschula a MUDr. Zdeňka Karkana, neboť tyto posudky
byly vypracovány v řízení vedeném u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod
sp. zn. 23 C 350/2013 za účelem vyřešení otázky, co bylo příčinou dočasné
pracovní neschopnosti žalobkyně v době od 19. 1. 2012 do 7. 6. 2013 (zda
pracovní úraz žalobkyně ze dne 2. 9. 2011, nebo její obecné onemocnění), a
nikoliv otázky, co bylo příčinou dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti
žalobkyně k dosavadní práci, která byla rozhodující v tomto řízení.
Dospěl-li odvolací soud za tohoto stavu k závěru, že ve věci není důvod
vypracovávat další (revizní) znalecký posudek, je tento jeho závěr zcela v
souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Dovolací soud nesouhlasí s názorem dovolatelky, že důvody rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 28. 1. 2020 sp. zn. 21 Cdo 3653/2019, kterým byly zrušeny rozsudky
soudů obou stupňů vydané v řízení vedeném u Okresního soudu v Českých
Budějovicích pod sp. zn. 23 C 350/2013 a věc byla vrácena soudu prvního stupně
k dalšímu řízení, lze „zcela vztáhnout“ i na tuto věc. V uvedeném rozsudku
dospěl Nejvyšší soud k závěru o nezbytnosti vypracování revizního znaleckého
posudku znalcem z oboru ortopedie ve spolupráci se znalcem z oboru pracovního
lékařství, neboť pro posouzení věci, v níž byl předmětem řízení nárok žalobkyně
na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu její dočasné pracovní neschopnosti v
době od 19. 1. 2012 do 7. 6. 2013, bylo významné, zda dočasná pracovní
neschopnost žalobkyně (a z ní vyplývající ztráta na výdělku) byla po celé
uvedené období způsobena následky pracovního úrazu ze dne 2. 9. 2011, nebo zda
(ne)byla po celé toto období nebo v jeho části způsobena jinými příčinami
(předchozími úrazy, následnými – s úrazem ze dne 2. 9. 2011 nesouvisícími –
lékařskými zákroky – např. operací levého kolenního kloubu žalobkyně dne 15. 6. 2012, která podle znaleckého posudku MUDr. Libora Luňáčka nesouvisela s
pracovním úrazem jejího pravého kolenního kloubu ze dne 2. 9. 2011). Tyto
okolnosti však nebyly podstatné pro rozhodnutí o této věci, v níž bylo třeba
určit příčinu dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti žalobkyně k dosavadní
práci, které bylo důvodem výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni žalovanou
podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce. Námitky, kterými žalovaná uplatnila jiný dovolací důvod než ten, který je –
jako jediný přípustný – uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a ze
kterých nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. [namítá-li nesprávné hodnocení důkazů (zejména znaleckých posudků) soudy
a vady řízení, které spatřuje v nesprávném postupu soudů při dokazování
znaleckými posudky a v nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku odvolacího
soudu], nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
sice – jsou-li vskutku dány – dovolací soud ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3
věty druhé o. s. ř. přihlíží, ale jen je-li dovolání přípustné; tento
předpoklad však v projednávané věci – jak vyplývá z výše uvedeného – splněn
není (nehledě k tomu, že rozsudek odvolacího soudu nelze ve smyslu ustálené
judikatury dovolacího soudu považovat za nepřezkoumatelný, neboť jeho
odůvodnění odpovídá požadavkům ustanovení § 157 odst. 1 a 2 o. s. ř. s
přihlédnutím k zásadně přezkumné povaze činnosti odvolacího soudu a je patrné,
že nebránilo dovolatelce v uplatnění jejích práv – srov. například rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013).
Protože dovolání žalované není – jak vyplývá z výše uvedeného – přípustné,
Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení
v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b,
§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.