U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy, v právní
věci žalobce Stavebního bytového družstva Frýdlant nad Ostravicí se sídlem ve
Frýdlantu nad Ostravicí, Janáčkova č. 1238, IČO 00035394, zastoupeného Mgr.
Pavlou Běčákovou, advokátkou se sídlem v Ostravě Moravské Ostravě, Vítkovická
č. 3083/1, proti žalované B. Š., zastoupené Mgr. et Mgr. Simonou Pavlicovou,
advokátkou se sídlem ve Frýdku - Místku, Foerstrova č. 712, o vyklizení
družstevního bytu, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozsudku
Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 5. prosince 2007, č. j. 16 C
69/95-304, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. září 2008, č. j. 42
Co 138/2008-379, a o žalobě na obnovu řízení podané žalovanou proti usnesení
Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 16. 11. 2012, č. j. 19 C
163/2010-125, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 19 C
163/2010, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
30. října 2014, č. j. 8 Co 836/2014-281, proti usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 18. prosince 2014, č. j. 8 Co 930/2014-290, a proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. prosince 2014, č. j. 8 Co 931/2014-293,
I. Dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.
prosince 2014, č. j. 8 Co 930/2014-290, se odmítá.
II. Dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.
prosince 2014, č. j. 8 Co 931/2014-293, se odmítá.
III. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. října 2014, č. j. 8 Co
836/2014-281, a usnesení Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 18. září
2014, č. j. 19 C 163/2010-272, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve
Frýdku - Místku k dalšímu řízení.
3. podlaží domu ve F. n O. do 15 dnů od zajištění přístřeší“, a rozhodl o
náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dovolání žalované podané proti
tomuto rozsudku krajského soudu Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 8. 2011, č.
j. 26 Cdo 1441/2009-440, zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 5. 12. 2007, č. j. 16
C 69/95-304, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2008, č. j. 42
Co 138/2008-379, podala žalovaná (v řízení o žalobě pro zmatečnost a o žalobě
na obnovu řízení si účastníci - jak je dále uvedeno - zachovávají stejné
procesní postavení jako v původním řízení) u Okresního soudu ve Frýdku – Místku
dne 10. 11. 2010 žalobu pro zmatečnost (doplněnou podáními ze dne 16. 12. 2011,
14. 5. 2012 a 12. 7. 2012) a současně požádala o osvobození od soudních
poplatků, protože nemá finanční prostředky, a o ustanovení zástupce pro toto
řízení z řad advokátů s odůvodněním, že jde o „právně složitou a životně
důležitou věc“ a ona „paragrafům nerozumí a neumí se účinně bránit ani neví,
jak se taková žaloba píše a co by měla obsahovat“.
Okresní soud ve Frýdku – Místku usnesením ze dne 23. 11. 2011, č. j. 19 C
163/2010-31, žalované B. Š. přiznal osvobození od soudních poplatků v plném
rozsahu a rozhodl, že se jí ustanovuje k ochraně jejích zájmů v této věci
zástupce JUDr. Tomáš Mikulík Hamele, Ph.D., advokát se sídlem ve „Frýdku –
Místku, Ostravská č. 1555“.
Okresní soud ve Frýdku – Místku – poté, co usnesením ze dne 17. 5. 2012, č. j.
19 C 163/2010-72, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9.
2012, č. j. 8 Co 659/2012-119, rozhodl, že návrhu žalované na odklad
vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 5. 12. 2007,
č. j. 16 C 69/95-304, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2008,
č. j. 42 Co 138/2008-379, se nevyhovuje - usnesením ze dne 16. 11. 2012, č. j.
19 C 163/2010-125, rozhodl, že „I. Podání žalobkyně ze dne 10. 11. 2010
doručené téhož dne Okresnímu soudu ve Frýdku - Místku, ve znění doplnění ze dne
16. 12. 2011, ze dne 14. 5. 2012 a ze dne 12. 7. 2012, se jako podání, kterým
se zahajuje řízení (žaloba pro zmatečnost) podle § 43 odst. 2 občanského
soudního řádu z důvodů neodstranění vad podání žalovanou (tj. nedoplnění
tvrzení k tomu, kdy se žalovaná dozvěděla o důvodech zmatečnosti k posouzení
toho, zda tato žaloba byla či nebyla podána včas) ve stanovené lhůtě přes výzvu
a poučení soudu, odmítá, neboť v řízení nelze pro tento nedostatek (tj. absenci
potřebných údajů k posouzení včasnosti či opožděnosti podání žaloby o
zmatečnost) pokračovat“, že „II. Podle § 146 odst. 3 občanského soudního řádu
je žalovaná povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám jeho
právní zástupkyně Mgr. Pavly Běčákové částku 8.600,- Kč (z toho 8.000,- Kč jako
odměna za právní zastoupení dle § 10 odst. 2 vyhl. č. 484/2000 Sb. a 2x 300,-
Kč jako režijní paušál dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) do třÍ dnů od
právní moci tohoto rozhodnutí“, že „III. Podle § 140 odst. 2 občanského
soudního řádu JUDr. Tomáši Mikulíkovi Hamelemu, Ph.D., advokátovi se sídlem Pod
Štandlem 2218, Frýdek – Místek, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za
zastupování žalované ve výši 100%, jak bude stanovena po právní moci tohoto
rozhodnutí v samostatném usnesení, které budou zaplaceny státem z rozpočtových
prostředků soudu, prostřednictvím účtárny Okresního soudu ve Frýdku – Místku po
právní moci usnesení, kterým bude stanovena jejich výše“ a že „IV. Podle § 148
odst. 1 občanského soudního řádu Česká republika nemá proti účastníkům právo na
náhradu nákladů řízení“. Toto usnesení podle potvrzení ve spise nabylo právní
moci dne 6. 12. 2012.
Podáními ze dne 21. 12. 2012 (doručenými Okresnímu soudu ve Frýdku – Místku
téhož dne) žalovaná požádala o prominutí zmeškání lhůty k odvolání proti
usnesení Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 16. 11. 2012, č. j. 19 C
163/2010-125, podala odvolání proti tomuto usnesení a zároveň požádala o změnu
advokáta JUDr. Tomáše Mikulíka Hameleho, který jí byl soudem ustanoven k
ochraně jejích zájmů.
Okresní soud ve Frýdku – Místku usnesením ze dne 7. 1. 2013, č. j. 19 C
163/2010-134, rozhodl, že „nepromíjí žalované zmeškání lhůty k podání odvolání
proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 16. 11. 2012, č. j. 19
C 163/2010-125“. Vycházeje z toho, že předmětné usnesení bylo doručeno do
datové schránky zástupce žalované dne 20. 11. 2012, že posledním dnem odvolací
lhůty byl den 5. 12. 2012 a že žalovaná podala odvolání až dne 21. 12. 2012 a
současně téhož dne požádala o prominutí zmeškání lhůty, dospěl k závěru, že
„nebyly splněny podmínky dané ustanovením § 58 odst. 1 o. s. ř., neboť nebyly
shledány takové důvody, které by odůvodňovaly prominutí zmeškání lhůty“; za
omluvitelný důvod nelze považovat „nedostatečnou komunikaci mezi ustanoveným
zástupcem žalované a jí samotnou“.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. 4. 2013, č. j. 8
Co 284/2013-156, usnesení okresního soudu potvrdil. Dospěl shodně se soudem
prvního stupně k závěru, že nejsou splněny podmínky dané ustanovením § 58 odst.
1 o. s. ř., neboť žalovaná neprokázala důvody, které by odůvodňovaly prominutí
zmeškání lhůty. Dovolání žalované proti tomuto usnesení odvolacího soudu
Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 17. 12. 2013, č. j. 21 Cdo
3495/2013-229, jako nepřípustné odmítl.
Okresní soud ve Frýdku – Místku usnesením ze dne 31. 1. 2013, č. j. 19 C
163/2010-148, rozhodl, že „zrušuje ustanovení JUDr. Tomáše Mikulíka Hamele, Ph.
D., advokáta se sídlem ve Frýdku – Místku, Pod Štandlem 2218, jako zástupce z
řad advokátů pro žalovanou, které bylo stanoveno usnesením Okresního soudu ve
Frýdku – Místku ze dne 23. 11. 2011, č. j. 19 C 163/2010-31“, a že „nově
ustanovuje žalované B. Š. k ochraně jejích zájmů v této věci zástupce z řad
advokátů v osobě Mgr. Petra Poločka, advokáta se sídlem Novodvorská 667, Frýdek
– Místek“. K tomuto opatření přistoupil s ohledem na žalovanou tvrzené narušení
důvěry, k němuž došlo mezi ní a soudem ustanoveným zástupcem.
Podáním ze dne 2. 5. 2013 (doručeným Okresnímu soudu ve Frýdku – Místku dne 3.
5. 2013) ustanovený zástupce žalované advokát Mgr. Petr Poloček požádal o
zrušení ustanovení advokáta podle § 20 odst. 2 zákona č. 85/1996 S., o
advokacii s odůvodněním, že s ohledem na chování žalované při osobním jednání
dne 30. 4. 2013 došlo k narušení nezbytné důvěry mezi advokátem a klientem.
Okresní soud ve Frýdku – Místku usnesením ze dne 16. 5. 2013, č. j. 19 C
163/2010-167, rozhodl, že se „zrušuje ustanovení Mgr. Petra Poločka, advokáta
se sídlem Novodvorská 667, Frýdek – Místek, jako zástupce z řad advokátů pro
žalobkyni, které bylo stanoveno usnesením Okresního soudu ve Frýdku – Místku
usnesením ze dne 31. 1. 2013, č. j. 19 C 163/2010-148.
Podáním ze dne 11. 7. 2013 (doručeným Okresnímu soudu ve Frýdku – Místku dne
12. 7. 2013) podala žalovaná žalobu na obnovu řízení proti usnesení Okresního
soudu ve Frýdku – Místku ze dne 16. 11. 2012, č. j. 19 C 163/2010-125. Zároveň
požádala o osvobození od soudních poplatků, protože nemá finanční prostředky, a
o ustanovení zástupce k ochraně jejích zájmů ve věci žaloby na obnovu řízení s
odůvodněním, že jde o „právně složitou věc“ a ona „paragrafům nerozumí ani
neví, jak se taková žaloba píše a co by měla obsahovat“.
Okresní soud ve Frýdku – Místku usnesením ze dne 28. 3. 2014, č. j. 19 C
163/2010-248, rozhodl, že „žádostem žalované B. Š. o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobě na obnovu
řízení se nevyhovuje“. Vycházel z toho, že žalovaná napadá žalobou na obnovu
řízení usnesení Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 16. 11. 2012, č. j.
19 C 163/2010-125, jímž bylo podání žalobkyně, kterým se zahajuje řízení
(žaloba pro zmatečnost), postupem podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř.
odmítnuto, že tedy napadá rozhodnutí, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé, a
proto žalobě na obnovu řízení nemůže být z tohoto důvodu vyhověno. Dospěl k
závěru, že ze strany žalované jde o zcela zřejmě bezúspěšné uplatňování práva
ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., a proto jí nelze přiznat
osvobození od soudních poplatků.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 12. 2014, č. j.
8 Co 930/2014-290, usnesení okresního soudu potvrdil a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Okresní soud ve Frýdku – Místku usnesením ze dne 28. 4. 2014, č. j. 19 C
163/2010-252, rozhodl, že „I. Podle § 208 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do
31. 12. 2013 se odvolání žalované podané proti rozhodnutí Okresního soudu ve
Frýdku – Místku ze dne 16. 11. 2012, č. j. 19 C 163/2010-125, pro opožděnost
odmítá, když žalobkyni nebylo prominuto zmeškání lhůty k podání tohoto
odvolání“, a že „II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího
řízení“.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 12. 2014, č. j.
8 Co 931/2014-293, usnesení okresního soudu potvrdil a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Podáním ze dne 30. 5. 2014 (doručeným Okresnímu soudu ve Frýdku – Místku dne 2.
6. 2014 současně s odvoláním proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku – Místku
ze dne 28. 4. 2014, č. j. 19 C 163/2010-252) žalovaná požádala o ustanovení
zástupce (neboť jde o právně složitou věc), který by její odvolání v souladu s
právními předpisy doplnil, protože ona „paragrafům nerozumí a neumí se účinně
bránit“.
Okresní soud ve Frýdku - Místku usnesením ze dne 18. 9. 2014, č. j. 19 C
163/2010-272, rozhodl, že „návrhu žalované (B. Š.) na ustanovení zástupce z řad
advokátů v žalobě o zmatečnost se nevyhovuje“. Po zhodnocení osobních,
majetkových a výdělkových poměrů žalované soud prvního stupně dovodil, že
„poměry žalované odůvodňují osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení
o žalobě pro zmatečnost zcela a ve smyslu ust. § 138 odst. 1 o. s. ř.“ (když
vycházel z toho, že žalovaná je nemajetná a že jejím jediným příjmem je
starobní důchod ve výši 7.311,- Kč), že se však „nejedná o případ, kdy ochrana
zájmů účastníka vyžaduje nezbytně ustanovení zástupce“. Zdůrazňuje, že podání
žalované „vždy obsahují odkazy na jednotlivá zákonná ustanovení občanského
soudního řádu, dokonce na judikaturu Nejvyššího soudu, zmiňuje a vyjadřuje se i
k otázce pravomoci soudu“ a že „z vyjádření žalované je zřejmé, že se ve věci
orientuje“; nenastala tedy situace, že by žalovaná mohla utrpět újmu na svých
právech. Zmínil také poučovací povinnost soudu a skutečnost, že žalovaná „je
schopna na výzvy soudu reagovat, doplňovat tvrzení a označit důkazy“.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 10. 2014, č. j.
8 Co 836/2014-281, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud –
poté, co rovněž dovodil, že žalovaná s ohledem na majetkové, sociální a osobní
poměry splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu
ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. - dospěl shodně se soudem prvního stupně k
závěru, že v projednávané věci „ustanovení zástupce žalované nevyžaduje ochrana
jejích zájmů“, neboť „je schopna, a to případně po zákonném poučení ze strany
okresního soudu se hájit v tomto řízení“; odkázal přitom na nález Ústavního
soudu sp. zn. I ÚS 684/05. Zdůraznil, že z podání žalované je zřejmé, že
„reaguje na výzvy ze strany okresního soudu, orientuje se v právní
problematice, kdy ve svých podáních odkazuje na konkrétní ustanovení právních
předpisů a na platnou judikaturu Nejvyššího soudu“. Podle názoru odvolacího
soudu nelze přehlédnout ani tu skutečnost, že v tomto řízení byli žalované na
její žádost ustanoveni celkem tři zástupci z řad advokátů, přičemž ve dvou
případech došlo ke zrušení zastoupení z důvodů uvedených v ustanovení § 20
odst. 1 zákona o advokacii, a to pro chování žalované.
Podáním ze dne 20. 1. 2015 (doručeným Okresnímu soudu ve Frýdku – Místku téhož
dne) napadla žalovaná usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2014,
č. j. 8 Co 836/2014-281, dovoláním a současně požádala o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Žalovaná podala dovolání také proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne
18. 12. 2014, č. j. 8 Co 930/2014-290, a proti usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 18. 12. 2014, č. j. 8 Co 931/2014-293.
Okresní soud ve Frýdku – Místku usnesením ze dne 18. 2. 2015, č. j. 19 C
163/2010-311, žalované přiznal osvobození od soudních poplatků v řízení o
žalobě pro zmatečnost pro dovolací řízení zcela a rozhodl, že žalované se
ustanovuje v řízení o žalobě pro zmatečnost pro dovolací řízení zástupce Mgr.
Simona Pavlicová, advokátka se sídlem Frýdek - Místek, Foersterova č. 712.
Dospěl k závěru, že v daném případě poměry žalované odůvodňují osvobození od
soudních poplatků v dovolacím řízení a že je splněna i podmínka pro ustanovení
zástupce z řad advokátů uvedená v ustanovení § 30 odst. 2 o. s. ř.; žalovaná
jako dovolatelka, která nemá právnické vzdělání, musí být v dovolacím řízení
zastoupena advokátem nebo notářem (§ 241 odst. 1 a 4. a. s. ř.).
Okresní soud ve Frýdku – Místku usnesením ze dne 25. 3. 2015, č. j. 19 C
163/2010-325, přiznal žalované B. Š. osvobození od soudních poplatků zcela v
řízení o žalobě na obnovu řízení pro dovolací řízení proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2014, č. j. 8 Co 930/2014-290, a rozhodl, že
žalované B. Š. se ustanovuje v řízení o žalobě na obnovu řízení pro dovolací
řízení proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2014, č. j. 8 Co
930/2014-290, zástupce Mgr. Simona Pavlicová, advokátka se sídlem Frýdek -
Místek, Foerstrova č. 712.
Okresní soud ve Frýdku – Místku znovu usnesením ze dne 27. 3. 2015, č. j. 19 C
163/2010-327, přiznal žalované B. Š. osvobození od soudních poplatků zcela v
řízení o žalobě pro zmatečnost pro dovolací řízení proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2014, č. j. 8 Co 931/2014-293, a rozhodl, že
žalované B. Š. se ustanovuje v řízení o žalobě pro zmatečnost pro dovolací
řízení proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2014, č. j. 8 Co
931/2014-293, zástupce Mgr. Simona Pavlicová, advokátka se sídlem Frýdek -
Místek, Foerstrova č. 712.
V dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2014, č. j.
8 Co 836/2014-281, sepsaném soudem jí ustanovenou zástupkyní, žalovaná namítá,
že odvolací soud nesprávně posoudil její návrh na ustanovení zástupce z řad
advokátů v řízení o žalobě pro zmatečnost, a to v situaci, ve které je zjevné,
že dovolatelka se bez právní pomoci neobejde a její finanční situace jí
neumožňuje potřebné právní služby objednat a zaplatit. Poukazuje na to, že „z
obsahu velmi rozsáhlého a nepřehledného spisu zcela jednoznačně vyplývá, že se
jedná o věc po skutkové a právní stránce složitou“ a že „pro ochranu práv a
oprávněných zájmů dovolatelky je zapotřebí zástupce z řad advokátů“.
Skutečnost, že dovolatelka „odkazuje na ustanovení občanského soudního řádu“,
sama o sobě neznamená, že věci po právní a skutkové stránce rozumí a že se v ní
orientuje, ale jde pouze o mechanický opis bez hlubších znalostí, které jsou v
jejím případě zapotřebí. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu
a soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil „věcně příslušnému soudu“ k
dalšímu řízení, případně aby rozhodnutí odvolacího soudu změnil podle
ustanovení § 243d o. s. ř. tak, že návrhu dovolatelky na ustanovení zástupce z
řad advokátů v řízení o žalobě pro zmatečnost se vyhovuje.
V dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2014, č. j.
8 Co 930/2014-290, žalovaná namítá, že žije v hmotné nouzi a že soudy jí měly
přiznat právo na bezplatnou právní pomoc, když navíc se jedná o věc skutkově a
právně složitou. Kromě toho „žalobou na obnovu řízení napadá rozhodnutí
okresního soudu ze dne 7. 1. 2013, č. j. 19 C 163/2010, a rozhodnutí krajského
soudu ze dne 2. 4. 2013, č.j. 8 Co 284/2013-156“, tedy jiná rozhodnutí, než
tvrdí prvoinstanční i druhoisnstanční soud a napadá tedy rozhodnutí ve věci
samé. Proto tato žaloba na obnovu řízení je přípustná “. Navrhla, aby dovolací
soud zrušil usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně a aby věc
vrátil „věcně příslušnému soudu“ k dalšímu řízení, případně aby rozhodnutí
odvolacího soudu změnil podle ustanovení § 243d o. s. ř. tak, že žádostem
dovolatelky o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad
advokátů v řízení o žalobě na obnovu řízení se vyhovuje.
V dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2014, č. j.
8 Co 931/2014-293, žalovaná namítá, že odvolací soud si pro závěr o včasnosti
odvolání proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 16. 11. 2012,
č. j. 19 C 163/2010-125, „neopatřil dostatek podkladů“, nesouhlasí ani s
rozhodnutím okresního soudu ze dne 7. 1. 2013, č. j. 19 C 163/2010-134, jímž jí
nebylo prominuto zmeškání lhůty k podání odvolání. Vytýká soudům, že před
odmítnutím žaloby pro zmatečnost nenařídily ve věci jednání, že nebyla soudem
prvního stupně správně poučena o následcích nečinnosti či neodstranění vad
podání, a dovozuje, že žaloba pro zmatečnost byla podána včas. Dále namítá, že
v původním řízení, vedeném pod sp. zn. 16 C 65/95, rozhodovali jak v řízení
před okresním soudem, tak v řízení před odvolacím soudem vyloučení soudci a že
Okresní soud ve Frýdku – Místku nebyl ani soudem věcně příslušným, neboť věcně
příslušným byl krajský soud s působností ve věcech obchodních podle ustanovení
§ 9 odst. 3 o. s. ř. Konečně vznáší výhrady proti žalobou pro zmatečnost
napadeným rozsudkům z hlediska jejich věcné správnosti. Navrhla, aby dovolací
soud zrušil usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně a aby věc
vrátil „věcně příslušnému soudu“ k dalšímu řízení, případně aby rozhodnutí
odvolacího soudu změnil podle ustanovení § 243d o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede
dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocným usnesením
odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné
lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání
proti jednotlivým rozhodnutím.
Dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2014,
č. j. 8 Co 930/2014-290, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve
Frýdku – Místku ze dne 28. 3. 2014, č. j. 19 C 163/2010-248, jímž bylo
rozhodnuto, že „žádostem žalované B. Š. o osvobození od soudních poplatků a
ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobě na obnovu řízení se
nevyhovuje“, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí
odvolacího soudu [závěr o tom, že žalobou na obnovu řízení napadené usnesení
Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 11. 2012, č. j. 19 C 163/2010-125,
o odmítnutí podání žalované ze dne 10. 11. 2010 ve znění „doplnění ze dne 16.
12. 2011, ze dne 14. 5. 2012 a ze dne 12. 7. 2012“ jako podání, kterým se
zahajuje řízení (žaloba pro zmatečnost) podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř.
z důvodů neodstranění vad podání, není rozhodnutím ve věci samé, a proto proti
němu není žaloba na obnovu řízení přípustná, a že na straně žalované jde za
této situace o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138
odst. 1 o. s. ř.] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu
(k výkladu pojmu „věc sama“ srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne
28. srpna 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné pod č. 88/1997 v časopise
Soudní judikatura; k otázce, kdy jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve
smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67/2014 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla
posouzena jinak.
Tvrzením žalované v dovolání, že žalobou na obnovu řízení napadla jiná
rozhodnutí (a to usnesení Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 7. 1. 2013,
č. j. 19 C 163/2010-134, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4.
2013, č.j. 8 Co 284/2013-156), se dovolací soud nemohl zabývat, neboť s touto
námitkou přichází dovolatelka poprvé v dovolání (§ 241a odst. 6 o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2014, č. j. 8 Co 930/2014-290, podle ustanovení
§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s.
ř. odmítl také dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze
dne 18. 12. 2014, č. j. 8 Co 931/2014-293, kterým bylo potvrzeno usnesení
Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 28. 4. 2014, č. j. 19 C 163/2010-252,
jímž soud podle ustanovení § 208 odst. 1 o. s. ř. odmítl odvolání žalované
podané proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 16. 11. 2012,
č. j. 19 C 1863/2010-125, pro opožděnost; dovolání proti tomuto usnesení není
přípustné, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž je
přípustná žaloba pro zmatečnost [§ 238 odst. 1 písm. f), § 229 odst. 4 o. s.
ř.].
Přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu, že
dovolání je (za určitých podmínek) přípustné, udělené v závěru písemného
vyhotovení tohoto usnesení odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod č. 51/2003 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek).
Po zjištění, že dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.
10. 2014, č. j. 8 Co 836/2014-281, je přípustné podle ustanovení § 237 o. s.
ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva
[výkladu a aplikace ustanovení § 30 o. s. ř. (§ 138 odst. 1 o. s. ř.)], při
jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu, dovolací soud přezkoumal napadené usnesení ve smyslu
ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s.
ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalované je opodstatněné.
Účastníky řízení o žalobě pro zmatečnost (i o žalobě na obnovu řízení) jsou -
jak vyplývá z povahy této žaloby jakožto mimořádného opravného prostředku - ti,
kdo byli účastníky původního řízení, v němž bylo vydáno žalobou napadené
rozhodnutí, popřípadě jejich právní nástupci z důvodu universální nebo
singulární sukcese (žalobu pro zmatečnost může podat jen účastník původního
řízení, popřípadě jeho právní nástupce, přičemž také ostatní účastníci řízení
nemohou být osobami odlišnými od účastníků řízení, proti nimž žaloba pro
zmatečnost směřuje, popřípadě jejich právních nástupců); uvedenému odpovídá, že
zákon (srov. § 232 odst. 1 o. s. ř.) ani nepožaduje, aby žaloba pro zmatečnost
obsahovala označení účastníků řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
23. listopadu 2010, sp. zn. 21 Cdo 4629/2009, uveřejněné pod č. 15/2012 v
časopise Soudní judikatura, nebo v obdobné věci usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 23. října 2003, sp. zn. 29 Odo 558/2001, uveřejněné pod č. 43/2004 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek). Definice účastníků je tedy u žaloby pro
zmatečnost (u žaloby na obnovu řízení) dána ustanovením § 94 odst. 2 o. s. ř.
Účastníci řízení si také v řízení o tomto opravném prostředku zachovávají
stejné procesní postavení, jaké měli v původním řízení.
Vzhledem k tomu, že soudy (Okresní soud ve Frýdku – Místku a Krajský soud v
Ostravě) v řízení o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení procesní
postavení účastníků zaměnily (přestože na stejné pochybení byly upozorněny již
v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013, č. j. 21 Cdo 3495/2013-229,
vydaném v řízení o žalobě pro zmatečnost vedeném u Okresního soudu ve Frýdku –
Místku pod sp. zn. 19 C 163/2010), nezbylo dovolacímu soudu, než nesprávné
označení účastníků v záhlaví rozhodnutí opravit; účastníci jsou označováni tak,
jak vyplývá ze záhlaví tohoto usnesení.
Podle ustanovení § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby
byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na
jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O
tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
Podle ustanovení § 30 odst. 2 o. s. ř. vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka
nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení
advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci
1 zástupce z řad advokátů.
Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat
účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to jeho
poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění
práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze
výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé
řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o
osvobození se však nevracejí.
Podle ustanovení § 138 odst. 3 o. s. ř. byl-li účastníku osvobozenému od
soudních poplatků ustanoven zástupce, vztahuje se osvobození v rozsahu, v jakém
bylo přiznáno, i na hotové výdaje zástupce a na odměnu za zastupování.
V posuzované věci dospěl odvolací soud ve svém rozhodnutí o žádosti žalované o
ustanovení zástupce z řad advokátů podle ustanovení § 30 o. s. ř. shodně se
soudem prvního stupně k závěru, že žalovaná s ohledem na majetkové, sociální a
osobní poměry splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu
ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., ale že v projednávané věci „ustanovení
zástupce žalované nevyžaduje ochrana jejích zájmů“, neboť „je schopna, a to
případně po zákonném poučení ze strany okresního soudu se hájit v tomto
řízení“. S tímto závěrem odvolacího soudu dovolací soud nesouhlasí.
Jestliže Okresní soud ve Frýdku - Místku dospěl v usnesení ze dne ze dne 18. 2.
2015, č. j. 19 C 163/2010-311, a opakovaně v usnesení ze dne 27. 3. 2015, č. j.
19 C 163/2010-327, k závěru (kterým je i dovolací soud ve smyslu ustanovení §
243b, § 167 odst. 1 a § 159a odst. 4 o. s. ř. vázán), že poměry žalované
(spočívající v její tíživé majetkové a finanční situaci) odůvodňují v řízení o
žalobě pro zmatečnost její osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení,
a jestliže rozhodl, že žalované se ustanovuje v řízení o žalobě pro zmatečnost
pro dovolací řízení zástupce Mgr. Simona Pavlicová, advokátka se sídlem ve
Frýdku - Místku, Foerstrova č. 712, neměl - při nezměněném skutkovém základu
ohledně poměrů žalované – k tomuto rozhodnutí přistoupit teprve až pro účely
dovolacího řízení. Nelze totiž dost dobře akceptovat úvahu, že - při
nezměněných poměrech žalované - její poměry odůvodňují ustanovení zástupce z
řad advokátů ve smyslu ustanovení § 30 o. s. ř. pro dovolací řízení, avšak
neodůvodňovaly takový postup pro řízení předcházející. Hlediska pro rozhodnutí
o ustanovení zástupce z řad advokátů účastníku podle ustanovení § 30 o. s. ř.
jsou totiž (při nezměněných poměrech účastníka) stejná (shodná) pro řízení před
soudem prvního stupně, pro odvolací řízení i pro dovolací řízení (obdobně srov.
právní názory vyslovené v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2011,
sp. zn. 21 Cdo 1093/2010, ze 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013,
uveřejněném pod č. 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 12.
června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1928/2014, ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. 26
Cdo 3287/2014, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. září 2015, sp. zn. 21
Cdo 2802/2015).
Za správný nelze považovat ani názor odvolacího soudu, že žalovaná „je schopna
se hájit v tomto řízení“, když „reaguje na výzvy ze strany okresního soudu,
orientuje se v právní problematice, kdy ve svých podáních odkazuje na konkrétní
ustanovení právních předpisů a na platnou judikaturu Nejvyššího soudu“. Zda
ochrana zájmů účastníka, který nemá právnické vzdělání, vyžaduje ustanovení
zástupce z řad advokátů, musí soud posoudit vždy v poměrech konkrétní věci,
přičemž jen okolnost, že účastník sám podá žalobu, reaguje na výzvy soudu,
podává vyjádření a snaží se v řízení chránit své zájmy, neznamená, že ochrana
jeho zájmů ustanovení zástupce nevyžaduje (srov. Čl. 37 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod, podle kterého má každý právo na právní pomoc v řízení
před soudy od počátku řízení). Ochrana zájmů účastníka řízení bude vyžadovat
ustanovení zástupce z řad advokátů zejména v případech, kdy nepůjde o zřejmě
bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (srov. § 138 odst. 1 o. s. ř.).
Otázkou, kdy jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, se zabýval Nejvyšší
soud např. v již citovaném usnesení ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo
987/2013.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu (usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2014, č. j. 8 Co 836/2014-281) není správné;
protože nejsou podmínky pro jeho změnu, Nejvyšší soud je zrušil (§ 243e odst. 1
o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno toto rozhodnutí
odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně (usnesení Okresního
soudu ve Frýdku – Místku ze dne 18. 9. 2014, č. j. 19 C 163/2010-272), zrušil
dovolací soud i toto usnesení a věc vrátil Okresnímu soudu ve Frýdku – Místku k
dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro odvolací soud i soud prvního
stupně závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů
nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§
226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s.
ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. listopadu 2015
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu