21 Cdo 2746/2024
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné OJGAR, s. r. o. se sídlem v Praze 5, Křížová č. 1018/6, IČO 27404498, zastoupené JUDr. Jiřím Vodičkou, advokátem se sídlem v Praze 5, Drtinova č. 557/10, proti povinným 1) B. M. L., zastoupené Mgr. Markem Procházkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova č. 26/2, a 2) J. L., zastoupenému Mgr. Petrem Niplem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 449/11, o určení ceny nemovitostí, vedené u soudního exekutora JUDr. Ivo Luhana, Exekutorský úřad Praha 1, zastupujícího soudního exekutora JUDr. Milana Makaria, Exekutorský úřad Praha – západ, pod sp. zn. 156 EX 3504/13 , o dovolání povinné 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. července 2024, č. j. 20 Co 202/2024-334, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 3. 7. 2024, č. j. 20 Co 202/2024-334, Krajský soud v Praze potvrdil usnesení soudního exekutora ze dne 19. 3. 2024, č. j. 156 EX 3504/13-302, kterým soudní exekutor rozhodl o ceně nemovitostí, a to parcely č. XY o výměře XY, jejíž součástí je stavba byt. domu č. p. XY, stojící na pozemku p. č. XY, vše v k. ú. XY (výrok I), příslušenství těchto nemovitostí tvoří inženýrské sítě, a to přípojky elektřiny, přípojky vodovodu, přípojky kanalizace a přípojky plynu (výrok II), určil výslednou cenu těchto nemovitostí včetně příslušenství částkou 147 081 000 Kč (výrok III), určil, že věcná břemena, výměnky, nájemní, pachtovní či předkupní práva, která prodejem nezaniknou, nebyly zjištěny (výrok IV), a určil, že nejsou známa nájemní práva, pachtovní práva a věcná břemena, o kterých by mělo být rozhodnuto, že zaniknou (výrok V).
Dospěl k závěru, že znalecký posudek, včetně vyjádření znalce, je dostatečný, srozumitelný a přesvědčivý podklad pro určení výsledné ceny nemovitostí pro účely dražby. Znalec provedl ohledání nemovitých věcí, jím zvolené realizované porovnávací vzorky mají své opodstatnění (jde o nemovitosti na XY a XY, u nichž byl realizován prodej), srozumitelně se vyjádřil ke kladným i záporným stránkám oceňovaných nemovitostí.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná 1) dovolání. Přípustnost i důvodnost dovolání spatřuje v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázek procesního práva, a to: [1] Lze vadu v podobě nepřezkoumatelného usnesení soudního exekutora o ceně, které má podklad v nepřezkoumatelně nebo zjevně chybně vypracovaném znaleckém posudku ustanoveného znalce, zhojit pouze dodatečně vypracovaným písemným vyjádřením ustanoveného znalce? [2] Může soud ve věci rozhodnout, aniž by vyslechl znalce, a to v situaci, kdy povinný vznáší proti závěrům znalce uvedeným ve znaleckém posudku podstatné a odůvodněné výhrady, jejichž vyjasnění je pro rozhodnutí podstatné?
3. Dovolatelka má za to, že při řešení obou otázek se odvolací soud odchýlil od závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2023, sp. zn. 20 Cdo 1325/2023. Navrhla, aby bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Navrhla odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného usnesení.
4. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl.
5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání povinné 1) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
6. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
7. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
8. Dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (ve vztahu k řešení dovolatelkou vytknuté stěžejní otázky hodnocení znaleckého posudku pro určení výsledné ceny dražených nemovitostí) v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod (dovolatelka jej netvrdí), aby uvedená otázka byla řešena jinak.
9. Judikatura Nejvyššího soudu dospěla k závěru, že při hodnocení znaleckého posudku, tedy i znaleckého posudku při oceňování nemovitých věcí v exekučním řízení [§ 336 odst. 1 o. s. ř., § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů], obecně platí, že soud musí mimo jiné zkoumat, zda znalec splnil úkol, který mu byl vymezen; zjistí-li soud, že znalec tento úkol nesplnil vůbec nebo nedostatečným způsobem, nebo má-li soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se i ke správnosti již podaného posudku; hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení; soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znaleckého posudku, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.
3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3043/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 73/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2965/2015), v usnesení o určení ceny nemovité věci (§ 336a o. s. ř.) se pak soud musí vypořádat s námitkami a připomínkami k odhadu nemovité věci a musí uvést všechny rozhodující okolnosti, ke kterým přihlédl při určení odhadní ceny [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3043/2013, a v něm vyjádřený právní závěr, že obvyklou cenou se rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění, přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby, okolnostmi, majícími vliv na obvyklou cenu, které musí být zváženy, jsou především místo, kde nemovitost leží, úroveň cen obvykle dosahovaných při prodeji srovnatelných nemovitostí, ale také účel, pro který je cena zjišťována.
Účelem ocenění nemovitosti ve smyslu ustanovení § 66 odst. 5 (nyní § 66 odst. 8 – pozn. dovolacího soudu) exekučního řádu ve spojení s ustanoveními § 336 a 336a o. s. ř. není stanovení ceny, za kterou bude věc v exekučním (vykonávacím) řízení prodána, nýbrž pouze určení východiska pro stanovení nejnižšího podání (nemovitost se při výkonu rozhodnutí prodává za nejvyšší podání, a kolik toto podání bude činit, se ukáže až v samotné dražbě – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1478/2013, ze dne 17.
8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1083/2005, či ze dne 30.
9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 511/2014)]. Současně platí, že znalcem použitá metodika zpracování znaleckého posudku souvisí s věcnou správností odborných závěrů posudku, které soud přezkoumávat nemůže (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, uveřejněný pod č. 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
10. Z recentních rozhodnutí lze připomenout závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2024, sp. zn. 21 Cdo 3816/2023, v němž byla řešena takřka totožná problematika, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. 20 Cdo 804/2024.
11. V projednávané věci se odvolací soud velmi podrobně zabýval obsahem znaleckého posudku ve vztahu k určení obecné ceny z hledisek, která vyplývají ze závěrů shora citované judikatury (srov. body 22 až 27 obsahu odůvodnění usnesení odvolacího soudu), znalec se ke všem námitkám povinných zcela konkrétně a jednoznačně vyjádřil, a to jak v řízení před soudním exekutorem (srov. bod 4 odůvodnění usnesení odvolacího soudu), tak velmi obsáhle i v odvolacím řízení (bod 7 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Odvolací soud se též obsáhle a srozumitelně vyjádřil k námitkám povinné 1); dovolatelka pouze opakuje výhrady, které byly již vzneseny a s nimiž se odvolací soud vypořádal; jeho právní závěry jsou zcela v souladu se shora uvedenými judikatorními závěry a postup odvolacího soudu netrpí ani formálními nedostatky, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
12. Jde tak o situaci odlišnou od stavu v dovolatelkou odkazované věci (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2023, sp. zn. 20 Cdo 1325/2023), v níž se odvolací soud s námitkami tamní povinné vůbec nevypořádal (na rozdíl od věci této); odkaz povinné 1) na uvedené usnesení přípustnost dovolání nezakládá.
13. Závěr o přípustnosti dovolání nemohou založit námitky dovolatelky o tom, že „soud měl vyslechnout znalce, případně nechat znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem“, neboť uvedené námitky nejsou dovolacím důvodem (způsobilým založit přípustnost dovolání) podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., ale mohly by (kdyby byly důvodné) představovat jen tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř.; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.
14. Odvolací soud se v napadeném usnesení, jak již bylo uvedeno, dotčeným znaleckým posudkem a jeho dodatkem zabýval, jím provedené hodnocení uvedeného důkazu není v žádné zjevné kolizi s procesními zásadami (viz § 132 o. s. ř.) a rovněž nevykazuje známky svévole či extrémního postupu soudu v rovině porušení ústavněprávních principů. Určení ceny nemovité věci v exekučních poměrech sleduje specifický účel, jímž je zásadně vytvoření zatím jen předpokládaného parametru pro nejnižší podání v dražbě (viz § 336e odst. 1 ve spojení s § 336b odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), přičemž teprve dražební výsledek bude v daném místě a čase tržním ukazatelem ceny věci (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 606/2018), což na straně druhé neznamená, že určená cena ve smyslu § 336a odst. 1 o. s. ř. nemusí mít reálný, v první řadě skutkový, základ, což v posuzované věci bylo respektováno (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 20 Cdo 2018/2021).
15. K dovolatelkou namítané nepřezkoumatelnosti usnesení exekutora je třeba uvést, že judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Usnesení soudního exekutora, ani odvolacího soudu, vydaná v projednávané věci nelze považovat za nepřezkoumatelná, neboť jejich odůvodnění má všechny náležitosti uvedené v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., které je třeba ve vztahu k usnesení odvolacího soudu podle § 211 o. s. ř. použít přiměřeně s přihlédnutím k zásadně přezkumné povaze činnosti soudu v odvolacím řízení, a je patrné, že nebránilo dovolatelce v uplatnění jejích práv.
16. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné 1) podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
17. Povinná 1) v dovolání navrhla odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného usnesení. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický; uvedené závěry lze vztáhnout i na návrh na odklad právní moci. Návrhem dovolatelky na odklad vykonatelnosti a právní moci se proto Nejvyšší soud nezabýval.
18. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 11. 2024
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu