21 Cdo 2964/2021-305
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní
věci žalobkyně R. J., narozené dne XY, bytem ve XY, zastoupené JUDr. Irenou
Valíčkovou, MBA, advokátkou se sídlem v Brně, náměstí Svobody č. 87/18, proti
žalované MAHLE Behr Ostrava s.r.o. se sídlem v Mošnově, Průmyslová č. 368, IČO
27775763, zastoupené Mgr. Pavlem Pokorným, advokátem se sídlem ve Všenorech,
Květoslava Mašity č. 317, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru,
vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 6 C 363/2017, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. května 2021, č.
j. 16 Co 79/2021-278, takto:
I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku krajského soudu v části, ve které
bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, se odmítá.
II. Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v
Ostravě k dalšímu řízení.
1. Dopisem ze dne 30. 8. 2017, který žalobkyně převzala téhož dne,
žalovaná sdělila žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle § 52
písm. e) zákoníku práce, neboť podle lékařského posudku MUDr. Tibora Vicsápiho
ze dne 24. 8. 2017 dlouhodobě ztratila způsobilost vykonávat dosavadní práci.
2. Žalobkyně se žalobou podanou dne 22. 12. 2017 domáhala, aby bylo
určeno, že uvedené rozvázání pracovního poměru výpovědí je neplatné. Žalobu
zdůvodnila zejména tím, že u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy ze
dne 15. 2. 2010 jako výrobní dělník, že lékařský posudek neobsahuje zdůvodnění
toho, co je příčinou její údajné nezpůsobilosti konat dosavadní práci a není to
specifikováno ani ve výpovědi. Není tedy zřejmé, z jakých důvodů je žalobkyně
dlouhodobě nezpůsobilá k výkonu dané práce, a je proto možno zaměnit výpovědní
důvody dle § 52 písm. d) a písm. e) zákoníku práce. Žalobkyně se podrobila
vyšetření a byl jí vydán lékařský posudek o uznání nemoci z povolání, a to dne
4. 12. 2017, z něhož vyplývá, že u žalobkyně byla shledána nemoc z povolání.
3. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba zamítnuta. Uvedla, že žalobkyně na
základě mimořádné prohlídky vzhledem ke zdravotnímu stavu pozbyla dlouhodobě
zdravotní způsobilost vykonávat dosavadní práci a že je zcela v pořádku, je-li
v lékařském posudku uvedena pouze dlouhodobá ztráta pracovní způsobilosti, aniž
by v posudku musela být uvedena konkrétní diagnóza a popis zdravotního stavu.
Důvod výpovědi byl zcela jasně a srozumitelně ve výpovědi vyjádřen s odkazem na
zákonné ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce.
4. Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 20. 1. 2021, č. j. 6 C
363/2017-252, žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne
30. 8. 2017 zamítl (výrok I.), a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit
žalované na náhradě nákladů řízení 57.980,- Kč k rukám advokáta Mgr. Pavla
Pokorného (výrok II.) a že žalobkyně je povinna zaplatit České republice na
nákladech řízení částku 31.670,- Kč (výrok III.). Dovodil, že po vyhotovení
lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci dne 24. 8. 2017 MUDr.
Tiborem Vicsápim rozvázala žalovaná s žalobkyní pracovní poměr výpovědí podle §
52 písm. e) zákoníku práce, a to pro dlouhodobou zdravotní nezpůsobilost, že
dne 4. 12. 2017 byla žalobkyni uznána nemoc z povolání ke dni 4. 9. 2017,
žalobkyni byl rovněž vydán posudek o invaliditě se vznikem invalidity ke dni
24. 7. 2017, a to z důvodu asthma bronchiale, syndrom karpálního tunelu a stav
po dekompresi nervu mediánu vpravo. Ze znaleckých posudků MUDr. Marty Kotasové
a MUDr. Jana Boháče dospěl k závěru, že žalobkyně ke dni 30. 8. 2017 nebyla
schopna vykonávat práci výrobního dělníka (práce operátorky výroby na
pracovišti paint flux a na vstřikovně plastů) pro nemoci obecné povahy, a to
postižení pravé horní končetiny – syndrom karpálního tunelu vpravo a průduškové
astma. Nemoc z povolání u ní byla zjištěna až 4. 9. 2017. Soud prvního stupně
uzavřel, že ke dni doručení výpovědi z pracovního poměru (30. 8. 2017)
žalobkyně nebyla prokazatelně schopna pro obecné choroby vykonávat dosavadní
práci, a výpověď jí byla dána v souladu s právními předpisy.
5. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 5.
2021, č. j. 16 Co 79/2021-278, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé
potvrdil (výrok I.), ve výroku II. a III. ho změnil tak, že žalované a České
republice se právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně
nepřiznává (výrok II.), a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na
náhradě nákladů odvolacího řízení 5.000,- Kč k rukám advokáta Mgr. Pavla
Pokorného (výrok III.). Odvolací soud z doplněného dokazování zjistil, že
žalobkyně byla dne 12. 5. 2017 vyšetřena ve Fakultní nemocnici v Ostravě se
závěrem, že trpí na středně těžké asthma bronchiale, které vzniklo v roce 2013
akutní atakou dušnosti a kašle na pracovišti, a že Krajská hygienická stanice
Moravskoslezského kraje k žádosti Fakultní nemocnice v Ostravě svolala jednání
k ověření podmínek výkonu práce v provozovně žalované dne 27. 7. 2017. Dovodil,
že vymezení výpovědního důvodu je dostatečné s ohledem na odkaz na ustanovení §
52 písm. e) zákoníku práce ve výpovědi, konstatování dlouhodobé zdravotní
nezpůsobilosti a odkaz na lékařský posudek MUDr. Tibora Vicsápiho ze dne 24. 8.
2017. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně nebyla ke dni 30. 8. 2017 schopna
pracovat jako operátor výroby na pracovišti vstřikovna plastů pro obecná
onemocnění (postižení pravé horní končetiny a průduškové astma), že dne 4. 12.
2017 byl vydán lékařský posudek o uznání nemoci z povolání žalobkyně – asthma
bronchiale středně těžké, s datem zjištění nemoci ke dni 4. 9. 2017. Dospěl k
závěru, že v posuzované věci bylo datum zjištění nemoci z povolání určeno v
lékařském posudku na 4. 9. 2017, že tyto závěry jsou v souladu se znaleckým
posudkem MUDr. Jana Boháče, který rozlišoval obecné onemocnění – průduškové
astma a chorobu z povolání – průduškové astma alergické vyvolané kontaktem s
fluxem s tím, že tyto dvě choroby se nevylučují. Zdravotní potíže žalobkyně v
souvislosti s prací nebyly podle znalce způsobeny prachem z pracovního
prostředí, ale pouze stykem s látkou flux, což bylo prokázáno právě až 4. 9.
2017. Protože nebylo prokázáno, že by u žalobkyně byla k okamžiku výpovědi
zjištěna nemoc z povolání, nezabýval se již odvolací soud otázkou, zda v
případě souběhu pracovní nezpůsobilosti jak pro obecné onemocnění, tak pro
nemoc z povolání, má přednost výpověď podle § 52 písm. d) zákoníku práce. Má-li
žalobkyně za to, že jí v důsledku protiprávního jednání žalované vznikla újma
související s pozdním zjištěním nemoci z povolání, je třeba případnou reparaci
této újmy řešit podle ustanovení o odpovědnosti za škodu.
6. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, a to
výslovně proti výrokům I. a III. Namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil
otázky hmotného práva, „k jakému okamžiku vzniká nemoc z povolání“, zda „je
zaměstnavatel povinen vyčkat ukončení šetření zaměstnance o nemoci z povolání
při důvodném podezření, že u zaměstnance nemoc z povolání vznikla“, zda „je
zaměstnanec chráněn proti výpovědi v době, kdy probíhá šetření o uznání nemoci
z povolání, pokud již ošetřující lékař odeslal zaměstnance k poskytovateli, u
něhož na základě odborného vyšetření vzniklo důvodné podezření na nemoc z
povolání (je zakázáno, aby za této situace zaměstnavatel k výpovědi
přistoupil)“, a „je zaměstnavatel povinen při souběhu výpovědních důvodů
přistoupit k výpovědi z důvodu, který je pro zaměstnance příznivější“, které
nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, a otázku „požadavku na
uvedení ve výpovědi těch skutečností, v nichž účastník spatřuje naplnění
zákonného důvodu tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se
výpověď dává“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe
dovolacího soudu. Dovolatelka je přesvědčena, že skutečným důvodem výpovědi,
kterou jí žalovaná dala dne 30. 8. 2017, byla nemoc z povolání, která se u ní
projevila. Žalobkyně podstoupila lékařské vyšetření pouhé čtyři dny poté, co jí
žalovaná dala výpověď, v té době již probíhalo několikaměsíční šetření, zda
nemoc z povolání u žalobkyně vznikla. Ze znaleckých posudků vyplývá, že nemoc z
povolání u ní vznikla mnohem dříve, než k 4. 9. 2017. Žalovaná byla seznámena s
tím, že u žalobkyně je dáno podezření na onemocnění nemocí z povolání, a to
nejpozději v okamžiku, kdy dne 27. 7. 2017 na jejím pracovišti proběhl odběr
vzorků látek, se kterými žalobkyně přicházela do styku. V okamžiku, kdy u
zaměstnavatele dochází k odběru potřebných vzorků, je již proces zjišťování
nemoci z povolání v pokročilé fázi. V dané situaci (kdy je šetření ohledně
zjišťování nemoci z povolání v pokročilé fázi, kdy může nemoc z povolání u
zaměstnance již existovat) má být za použití analogie legis (§ 53 zákoníku
práce) zaměstnanec chráněn prostřednictvím institutu ochranné doby, a to od
okamžiku, kdy je lékařem konstatováno důvodné podezření na nemoc z povolání. To
až do doby, kdy bude vydán posudek o (ne)zjištění nemoci z povolání. Nemá-li
být ochrana zaměstnanci poskytnuta podle § 53 zákoníku práce za použití
analogie, je na místě zaměstnancovo postavení chránit dle zásady zvláštní
zákonné ochrany postavení zaměstnance podle § 1a písm. a) zákoníku práce
jakožto slabší strany. V řízení bylo prokázáno, že na straně žalobkyně bylo
přítomno i obecné onemocnění, pro které dlouhodobě ztratila zdravotní
způsobilost, pak byl ve věci dán souběh výpovědních důvodů, jak pro nemoc z
povolání, tak pro obecné onemocnění. V takovém případě má zaměstnavatel
přistoupit k výpovědi z důvodu, který je pro zaměstnance výhodnější – výpověď
pro nemoc z povolání.
Dále namítla, že důvod výpovědi nebyl dostatečně skutkově
vymezen, proto na základě nejasného projevu vůle žalované je možno zaměnit
výpovědní důvody dle § 52 písm. d) a písm. e) zákoníku práce. Skutkové vymezení
výpovědního důvodu musí být natolik podrobné, aby nevyvolávalo pochybnosti
(zejména z pohledu jeho určitosti nebo srozumitelnosti), jaký důvod byl za
účelem rozvázání pracovního poměru výpovědí uplatněn. Domnívá se, že výpověď je
neurčitá a proto neplatná. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu
v napadených výrocích I. a III. zrušil a aby věc vrátil v tomto rozsahu k
dalšímu řízení.
7. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud odmítl dovolání žalobkyně jako
nedůvodné.
8. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského
soudního řádu) projednal dovolání žalobkyně podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Po
zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno
oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst.
1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
9. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
10. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je
dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
11. Z obsahu dovolání vyplývá, že žalobkyně napadla rozsudek odvolacího
soudu „ve výroku I. a III.“ (tedy i ve výroku o náhradě nákladů odvolacího
řízení); dovolací soud z části dovolání (jak bylo specifikováno ve výroku
tohoto rozsudku) podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, protože
směřuje proti výroku, proti němuž není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm.
h) o. s. ř.].
12. Přípustnost dovolání nezakládá námitka nedostatečného skutkového
vymezení výpovědního důvodu ve výpovědi ze dne 30. 8. 2017 [námitka formulovaná
pod písm. D) obsahu dovolání], neboť namítaná otázka byla odvolacím soudem
vyřešena v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Dovolací soud
dovodil, že ode dne 1. 4. 2012 (na rozdíl od předešlé právní úpravy)
zaměstnavatel může platně přistoupit k výpovědi podle ustanovení § 52 písm. e)
zákoníku práce, i když nemá k dispozici řádné posouzení zdravotního stavu
zaměstnance lékařem, musí však v průběhu řízení prokázat, že zaměstnanec
skutečně vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní
způsobilost. Nelze proto jen z toho, že lékařský posudek, na který se
zaměstnavatel odvolává ve výpovědi, náležitě nerozlišuje, zda důvod výpovědi
spočívá v neschopnosti zaměstnance konat práci pro pracovní úraz, onemocnění
nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo v jeho neschopnosti
konat práci pro tzv. obecné onemocnění, dovozovat, že výpověď z pracovního
poměru daná zaměstnanci podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce je
neplatná z důvodu její neurčitosti, jestliže z obsahu (textu) samotné výpovědi
je zřejmé, v čem spočívá její důvod (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne
31. 10. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3825/2018; tyto závěry byly aprobovány i ve vztahu
k posouzení výpovědi v naprosto totožném znění jako v této věci v usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. 21 Cdo 3829/2020).
13. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, „zda je zaměstnavatel
povinen při souběhu výpovědních důvodů přistoupit k výpovědi z důvodu, který je
pro zaměstnance příznivější“ [námitka formulovaná pod písm. E) obsahu
dovolání], neboť na skutkovém zjištění o „souběhu výpovědních důvodů“ není
rozhodnutí odvolacího soudu založeno [odvolací soud neshledal, že by ke dni
doručení výpovědi žalobkyni byly zjištěny takové skutkové okolnosti, které by
zakládaly výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce].
14. Rozhodnutí odvolacího soudu však bezprostředně závisí na vyřešení
otázky hmotného práva, formulované dovolatelkou obsahově pod body A) až C)
obsahu dovolání, a to otázky významu stanovení data „zjištění nemoci z
povolání“ v posudku o zdravotní způsobilosti zaměstnance pro účely zjištění
splnění podmínek pro rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení §
52 písm. d) zákoníku práce, která nebyla doposud v rozhodovací praxi dovolacího
soudu ve všech souvislostech vyřešena, a proto je dovolání přípustné.
15. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242
o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.),
Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání je ve věci samé
důvodné.
16. Z hlediska skutkového stavu bylo zjištěno, že žalobkyně pracovala u
žalované na podkladě pracovní smlouvy ze dne 15. 2. 2010 jako výrobní dělník,
že dne 24. 8. 2017 vydal MUDr. Tibor Vicsápi lékařský posudek o zdravotní
způsobilosti k práci s výsledkem, že žalobkyně na základě mimořádné prohlídky
vzhledem ke zdravotnímu stavu pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost, že dne
30. 8. 2017 žalovaná rozvázala s žalobkyní pracovní poměr výpovědí z důvodu
ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, že dne 4. 12. 2017 vypracovala MUDr.
Zdeňka Hejduková (oddělení pracovního a preventivního lékařství Fakultní
nemocnice Ostrava) lékařský posudek o uznání nemoci z povolání (asthma
bronchiale středně těžká), kdy datum zjištění nemoci z povolání bylo stanoveno
na den 4. 9. 2017. Ze znaleckého posudku MUDr. Jana Boháče vyplynulo, že
žalobkyně byla dne 29. 8. 2017 vyšetřena na oddělení pracovního a preventivního
lékařství Fakultní nemocnice Ostrava, kdy byl proveden „bronchoprovokační test“
s prachem z pracovního prostředí (4 hodiny) s výsledkem „test negativní“, dále
měla být žalobkyně vyšetřena na témže pracovišti s výsledkem „expozice fluxu v
laboratorních podmínkách“, test hodnocen jako pozitivní. Podle znalce
„zdravotní potíže v souvislosti s prací tedy nebyly způsobeny prachem z
pracovního prostředí, ale pouze stykem s látkou Flux, což bylo prokázáno až 4.
9. 2017“.
17. Projednávanou věc je třeba i v současné době – vzhledem k tomu, že
výpověď z pracovního poměru byla žalobkyni předána dne 30. 8. 2017 – posuzovat
podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 29. 9. 2017,
tj. přede dnem, než nabyl účinnosti zákon č. 292/2017 Sb., kterým se mění zákon
č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, a zákon
č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák.
práce“), zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „ZoSZS“), a podle vyhlášky č. 104/2012 Sb., o
stanovení bližších požadavků na postup při posuzování a uznávání nemocí z
povolání a okruh osob, kterým se předává lékařský posudek o nemoci z povolání,
podmínky, za nichž nemoc nelze nadále uznat za nemoc z povolání, a náležitosti
lékařského posudku (vyhláška o posuzování nemocí z povolání), dále jen
„vyhláška“.
18. Podle ustanovení § 52 zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci
výpověď jen z těchto důvodů:
d) nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem
pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který
lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz,
onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na
pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví
nejvyšší přípustné expozice,
e) pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského
posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí
příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě
zdravotní způsobilost.
Podle ustanovení § 4 písm. c) bod 1. vyhlášky posudek o nemoci z povolání
obsahuje datum zjištění nemoci, kterým je den vyšetření, při kterém bylo poprvé
prokázáno onemocnění uznané později za nemoc z povolání, a to ve stupni
závažnosti poruchy, pokud je stanoven nařízením vlády.
19. Je správný závěr odvolacího soudu, že otázku splnění podmínek
platnosti výpovědi z pracovního poměru je třeba zkoumat ke dni účinnosti této
výpovědi, tedy ke dni jejího doručení, neboť platnost právních jednání (včetně
právních jednání učiněných podle pracovněprávních předpisů) je třeba posuzovat
k okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy bylo právní jednání učiněno. Tuto
zásadu soud uplatňuje i při posuzování platnosti právních jednání směřujících k
rozvázání pracovního poměru (dohody, výpovědi, okamžitého zrušení, zrušení ve
zkušební době) [srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.
2. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1573/2004, uveřejněného v časopise Soudní judikatura
pod publikačním číslem 59/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 1997,
sp. zn. 2 Cdon 829/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek
pod publikačním číslem 54/1998, nebo rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne
28. 12. 1986, sp. zn. 1 Cz 34/86, uveřejněný v Bulletinu Nejvyššího soudu ČSR
pod č. 28, roč. 1987].
20. V rozsudku ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2785/2010, který byl
uveřejněn v časopise Soudní judikatura pod publikačním číslem 34/2012, Nejvyšší
soud dospěl (mimo jiné) k závěru, že k výpovědi z pracovního poměru podle
ustanovení § 52 písm. e) zák. práce smí zaměstnavatel – jak vyplývá z jeho
znění – přistoupit, jen jestliže zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu
stavu, který nebyl způsoben pracovním úrazem, nemocí z povolání nebo ohrožením
nemocí z povolání, pozbyl dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci. Z
uvedeného tak vyplývá, že výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. e) zák.
práce je naplněn jen tehdy, jestliže nezpůsobilost zaměstnance pro svůj
nepříznivý zdravotní stav konat dosavadní práci není následkem pracovního úrazu
nebo nemoci z povolání, popř. ohrožení nemocí z povolání.
21. V rozsudku ze dne 29. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1804/2015, který byl
uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem
42/2017, dovolací soud vyslovil závěr, že při zkoumání, zda byl naplněn
výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zák. práce, může soud v řízení o určení
neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí vycházet (jen) z lékařského
posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb (z rozhodnutí
příslušného správního orgánu, které lékařský posudek přezkoumává) pouze tehdy,
má-li všechny stanovené náležitosti a jestliže za řízení nevznikly žádné
pochybnosti o jejich správnosti. V případě, že lékařský posudek (rozhodnutí
příslušného orgánu, který lékařský posudek přezkoumává) nebude obsahovat
všechny náležitosti nebo bude neurčitý či nesrozumitelný anebo že z postojů
zaměstnance nebo zaměstnavatele nebo z jiných důvodů se objeví potřeba (znovu a
náležitě) objasnit zaměstnancův zdravotní stav a příčiny jeho poškození, je
třeba v příslušném soudním řízení otázku, zda zaměstnanec pozbyl vzhledem ke
svému zdravotnímu stavu dlouhodobě zdravotní způsobilost, vyřešit (postavit
najisto) dokazováním, provedeným zejména prostřednictvím znaleckých posudků.
Uvedené současně znamená, že výpověď zaměstnavatele z pracovního poměru daná
zaměstnanci podle § 52 písm. e) zákoníku práce není neplatným pracovněprávním
úkonem jen proto, že zaměstnavatel přistoupil k výpovědi pro dlouhodobou
zdravotní nezpůsobilost zaměstnance, aniž by měl rozvázání pracovního poměru
podložené (řádným a účinným) lékařským posudkem, popřípadě rozhodnutím
správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává; uplatní-li zaměstnanec
žalobou u soudu neplatnost takového rozvázání pracovního poměru (§ 72 zák.
práce), soud může shledat výpověď neplatnou, jen jestliže zaměstnavatel
dokazováním (zejména znaleckými posudky) neprokáže, že zaměstnanec vzhledem ke
svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost. Ode dne 1. 4.
2012 (na rozdíl od předešlé právní úpravy) zaměstnavatel může platně přistoupit
k výpovědi podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce, i když nemá k dispozici
řádné posouzení zdravotního stavu zaměstnance lékařem, musí však v průběhu
řízení prokázat, že zaměstnanec skutečně vzhledem ke svému zdravotnímu stavu
pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost. Nelze proto jen z toho, že lékařský
posudek, na který se zaměstnavatel odvolává ve výpovědi, náležitě nerozlišuje,
zda důvod výpovědi spočívá v neschopnosti zaměstnance konat práci pro pracovní
úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo v jeho
neschopnosti konat práci pro tzv. obecné onemocnění, dovozovat, že výpověď z
pracovního poměru daná zaměstnanci podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce je
neplatná z důvodu její neurčitosti, jestliže z obsahu (textu) samotné výpovědi
je – tak jako tomu bylo v projednávané věci – zřejmé, v čem spočívá její důvod
(srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 21 Cdo
3825/2018).
22. Z uvedeného vyplývá, že pro platnost výpovědi z pracovního poměru
podle ustanovení § 52 písm. e) [popř. písm. d)] zák. práce je určující
objektivní zjištění, že zaměstnanec nebyl ke dni doručení výpovědi z pracovního
poměru schopen z příčiny dlouhodobé pracovní nezpůsobilosti [z důvodu obecného
onemocnění (pro výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce) nebo
z důvodu následků pracovního úrazu či nemoci z povolání nebo ohrožení touto
nemocí (pro výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. d) zák. práce)] výkonu
práce podle pracovní smlouvy, a to bez ohledu na závěry lékařského posudku,
který byl k doložení existence výpovědního důvodu zaměstnavatelem použit, anebo
(dokonce) bez ohledu na závěry rozhodnutí, vydaného v přezkumném řízení podle
ustanovení § 46 ZoSZS nebo ustanovení § 47 ZoSZS.
23. Byť z ustanovení § 4 písm. c) vyhlášky vyplývá, že (obligatorní)
náležitostí lékařského posudku o uznání nemoci z povolání je i datum zjištění
nemoci, kterým je den vyšetření, při kterém bylo poprvé prokázáno onemocnění
uznané později za nemoc z povolání (jak tomu bylo ostatně i v této věci), není
jeho uvedení pro závěr o (ne)existenci výpovědního důvodu podle ustanovení § 52
písm. d) zák. práce v době předcházející tomuto datu určující. Toto ustanovení
vyhlášky stanoví jen jednu z více obsahových náležitostí lékařského posudku
[srov. též ustanovení § 65 písm. e) ZoSZS], jejíž uvedení neznamená, že by se
soud nemohl zabývat tím, zda zaměstnanec nemocí z povolání trpěl i v době před
takto formálně uvedeným datem jejího zjištění.
24. V této věci odvolací soud vyšel sice správně (a v souladu se shora
citovanou judikaturou) ze závěrů znaleckých posudků, které se k přednesené
otázce vyjadřovaly, avšak přehlédl, že zejména znalec MUDr. Jan Boháč činí pro
odvolací soud stěžejní závěr o významu zjištění (uznání) nemoci z povolání jako
závěr právní (srov. str. 19 in fine posudku č. 463/44/2019); převzetí takového
závěru bez dalšího soudem je nepřípustné (srovnej např. odůvodnění rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 24 Cdo 3404/2018). Znalec se však z
odborného hlediska k problematice, zda žalobkyně skutečně již ke dni doručení
výpovědi trpěla nemocí z povolání (asthma bronchiale středně těžká), vyjadřoval
u jednání soudu prvního stupně, kde uvedl, že „…v případě, že by bylo provedeno
měření dříve, byla by samozřejmě alergie zjištěna dříve a dříve by byla dána i
nemoc z povolání…“, resp. Že „…ke změně zdravotního stavu za tyto čtyři dny
[tedy mezi 30. 8. 2017 a 4. 9. 2017 (pozn. dovolacího soudu)]…podle dokumentace
nedošlo…“ (srov. protokol o jednání před soudem prvního stupně ze dne 30. 9.
2020, číslo listu 213), což ostatně koresponduje s odbornými závěry oponentního
znaleckého posudku znalce MUDr. Jiřího Chaloupky č. 34/2019 ze dne 23. 4. 2019
(číslo listu 124 a násl. spisu). K těmto odborným vyjádřením však odvolací soud
při úvaze, zda žalobkyně ke dni doručení výpovědi nemocí z povolání trpěla, a
zda nebyla schopna pro dlouhodobou pracovní nezpůsobilost z této příčiny
vykonávat práci podle pracovní smlouvy, nepřihlédl, vycházeje z nesprávného
výkladu významu data zjištění nemoci z povolání ve smyslu ustanovení § 4 písm.
c) vyhlášky jako určující skutečnosti pro účely posouzení existence výpovědního
důvodu podle ustanovení § 52 písm. d) zák. práce.
25. Z postupu Fakultní nemocnice Ostrava, jakožto poskytovatele
pracovnělékařských služeb, při vydání posudku o nemoci z povolání (srov.
ustanovení § 61 a násl. ZoSZS) je zřejmé, že předmětem posouzení bylo zkoumání
vlivu různých látek na zdravotní stav žalobkyně – při vyšetření dne 29. 8. 2017
(tedy ještě před doručením výpovědi z pracovního poměru žalobkyni) byl zkoumán
vliv prachu z pracovního prostředí na zdravotní stav žalobkyně (s výsledkem
negativním), a teprve při vyšetření dne 4. 9. 2017 (po doručení výpovědi z
pracovního poměru žalobkyni) bylo provedeno vyšetření na vliv fluoxu při přímém
kontaktu na zdravotní stav žalobkyně (tedy vyšetření pro stanovení skutečné
příčiny – z hlediska podmínek vzniku nemoci z povolání - zdravotních potíží
žalobkyně určující). Za uvedené situace sice nelze nic vytknout závěru
zdravotního posudku Fakultní nemocnice Ostrava, že poprvé byly podmínky
existence nemoci z povolání u žalobkyně zaznamenány až vyšetřením dne 4. 9.
2017 [a tedy z pohledu ustanovení § 4 písm. c) vyhlášky je třeba považovat za
datum zjištění nemocí z povolání toto datum], avšak při zjištění, že při
opačném pořadí provedení testů by byl závěr o datu zjištění nemocí z povolání
taktéž opačný (tedy nemoc z povolání by byla zjištěna již 29. 8. 2017), nelze
tento (byť formálně správný) závěr pro účely posouzení, zda žalobkyně ke dni
doručení výpovědi trpěla či nikoliv nemocí z povolání, která byla příčinou
dlouhodobé pracovní nezpůsobilosti žalobkyně, akceptovat.
26. Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný.
Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání
(v části směřující do výroku o věci samé), pro zamítnutí dovolání a ani pro
změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky tento rozsudek
(včetně akcesorických výroků o nákladech řízení) zrušil (§ 243e odst. 1 o. s.
ř.) a věc podle ustanovení § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. vrátil krajskému
soudu k dalšímu řízení.
27. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém
rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a
dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a §
243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 5. 2022
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu