21 Cdo 3887/2019-523
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní
věci žalobce J. K., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Zdeňkem
Kubicou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční č. 655/1, proti žalovaným 1)
JUDr. Václavu Kulhavému, narozenému dne XY, správci konkursní podstaty úpadce
J. K., se sídlem XY, 2) NAXOS a. s. se sídlem v Praze 5 – Smíchov, Holečkova
č. 103/31, IČO 26445867, zastoupené Mgr. Terezou Hamplovou, advokátkou se
sídlem v Praze 5 – Smíchov, Holečkova č. 103/31, o vyslovení neplatnosti
veřejné dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 194/2016,
o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. února
2018, č. j. 17 Co 350/2017 -383, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů
dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2018, č. j. 17 Co 350/2017 -383, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., podle
nějž není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak. Dovolání neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. [může-li být
dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci),
je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek
považuje za splněné, přičemž musí být z dovolání zřejmé, který z předpokladů
přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění
dovolatele splněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní
judikatura, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo
2488/2013)]. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení
otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým
vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku
hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se
řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již uvedené
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Má-li
být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky
hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud
nebyla řešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo
procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem; má-li být
dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka
rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen
tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v
jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn.
29 Cdo 3032/2013);
způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím
soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze
kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v
napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění
dovolatele) dovolací soud odchýlit a alespoň stručně uvedení, pro jaké důvody
by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak. Žalobce, v kontextu shora uvedeného rozboru, nepředkládá dovolacímu soudu k
řešení žádnou otázku, která by zakládala přípustnost dovolání. Ostatně, pro rozhodnutí stěžejní závěr odvolacího soudu, že úpadce není aktivně
věcně legitimován k podání žaloby na určení neplatnosti veřejné dobrovolné
dražby podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 20/2000 Sb., o veřejných
dražbách, je-li navrhovatelem dražby správce konkursní podstaty, je v souladu s
ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. závěry rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 15. 2. 2008, sp. zn. 21 Cdo 718/2007, nebo rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 777/2006, který byl uveřejněn v
časopise Soudní judikatura z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva
pod publikačním číslem 25/2007). Namítá-li žalobce pouze, že „odvolací soud ve věci rozhodl, aniž by mu před tím
umožnil nahlédnout do spisu“, pak uvedenou námitku dovolací soud může posoudit
jako tzv. jinou vadu řízení, ke které lze přihlížet pouze tehdy, je-li dovolání
přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Tvrzení žalobce o uvedeném
procesním pochybení nezahrnuje žádnou odvolacím soudem řešenou otázku
procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř.,
přípustnost dovolání tudíž založit nemůže, i kdyby se odvolací soud vytýkaného
pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014,
ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1254/2014, a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 32
Cdo 1145/2015). Dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné podle
ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., protože směřuje proti rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.