21 Cdo 44/2026-110
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D.,
v právní věci zástavní věřitelky AUTOBEDY s. r. o. se sídlem Ostravě,
Serafinova č. 692/2, IČO 63319454, zastoupené JUDr. Radimem Miketou, advokátem
se sídlem v Ostravě, Slezské Ostravě, Jaklovecká č. 1249/18, a zástavní
dlužnice A. S., zastoupené JUDr. Radimem Kubicou, MBA, advokátem se sídlem ve
Frýdku-Místku, Ó. Lysohorského č. 702, o nařízení soudního prodeje zástavy,
vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 8 C 346/2024, o dovolání
zástavní dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. září
2025, č. j. 8 Co 147/2025-83, takto:
Dovolání zástavní dlužnice se odmítá.
1. Usnesením ze dne 24. 9. 2025, č. j. 8 Co 147/2025-83, Krajský soud v
Ostravě potvrdil usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 5. 2025, č.
j. 8 C 346/2024-44, jímž tento soud nařídil prodej zástavy ve výroku usnesení
specifikované k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky za dlužníkem Stolárna
na statku s. r. o., IČO 07021763, plynoucí ze smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 12.
2022, skládající se z jistiny ve výši 7 000 000 Kč, úroků ve výši 10 % p. a. z
částky 7 000 000 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 12,75
% p. a. z částky 7 000 000 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení. Ztotožnil se se
závěrem soudu prvního stupně, že zástavní věřitelka doložila všechny
skutečnosti významné pro nařízení soudního prodeje zástavy.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podala zástavní dlužnice dovolání.
Uvedla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, „zda
lze pro účely nařízení soudního prodeje zástavy považovat zajištěnou pohledávku
za dostatečně osvědčenou, pokud byla předložena pouze písemná smlouva o
zápůjčce“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu. Namítla, že smlouva o zápůjčce má reálnou povahu, vznik
zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu
zápůjčky, zástavní věřitelka však v řízeních před obecnými soudy předložila
toliko písemnou smlouvu o zápůjčce. Skutečnost, že k odevzdání předmětu
zápůjčky došlo, zástavní věřitel netvrdil ani nedoložil. Navrhla, aby dovolací
soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
3. Zástavní věřitelka ve vyjádření navrhla, aby dovolací soud dovolání
odmítl.
4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského
soudního řádu) projednal dovolání zástavní dlužnice podle zákona č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo
podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §
240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je
dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
7. Dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (ve
vztahu k řešení dovolatelkou vytknuté otázky) v souladu s ustálenou judikaturou
dovolacího soudu a není důvod (dovolatelka jej netvrdí), aby uvedená otázka
byla řešena jinak.
8. Protože řízení o soudním prodeji zástavy bylo zahájeno návrhem
podaným u soudu po 31. 12. 2013, postupuje se v něm podle zákona č. 292/2013
Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).
9. Judikatura Nejvyššího soudu k problematice rozsahu zjišťovaných
skutečností a jejich verifikace v první fází řízení o soudním prodeji zástavy
(tedy řízení podle § 353a a násl. z. ř. s.) je stabilně jednotná v
následujících závěrech.
10. To, že soud v řízení o soudním prodeji zástavy zkoumá pouze
skutečnosti uvedené v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s. a že pro
nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, neznamená, že by při
soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že
by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít
v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje
zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) prodejem
zástavy [bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí (exekuce) zástavním
věřitelem podán], a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu
rozhodnutí nebo exekuce (srov. například § 268 odst. 3 o. s. ř. a § 55
exekučního řádu) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu
rozhodnutí podle ustanovení § 267 o. s. ř.; právem, které nepřipouští výkon
rozhodnutí prodejem zástavy, se rozumí jakékoliv právo, v důsledku kterého k
prodávané zástavě nevzniklo (nemohlo platně vzniknout) zástavní právo (srov.
právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn.
21 Cdo 1467/2004, uveřejněném pod číslem 37/2005 Sb. rozh. obč., nebo v
odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo
1520/2009, uveřejněného pod číslem 67/2011 Sb. rozh. obč.).
11. Z recentních rozhodnutí lze odkázat na závěry, které učinil Nejvyšší
soud v usnesení ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 21 Cdo 974/2019, na odůvodnění
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. 21 Cdo 829/2022, nebo na
odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2024, sp. zn. 21 Cdo
3915/2023.
12. Uvedené neznamená, že by nebylo možno uvést (a doložit) skutečnosti,
z nichž vyplývá, že okruh v řízení podle § 353a a násl. z. ř. s. posuzovaných
skutečností není možno ani osvědčit prostě proto, že objektivně neexistují
[typicky půjde například o případ, kdy např. neplatnost zástavní smlouvy
vyplývá již z jejího obsahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8.
2016, sp. zn. 21 Cdo 4421/2015)]. Obecněji lze formulovat závěry výše uvedeného
usnesení tak, že je-li skutečnost, že zajištěná pohledávka zanikla splněním,
započtením nebo z jiného důvodu, skutečnost, že zástavní smlouva je neplatná,
nebo skutečnost, že zajištěná pohledávka i zástavní pohledávka (zástavní právo)
jsou promlčeny, zřejmá (evidentní, nevzbuzující pochybnosti) již z obsahu spisu
tak, že ji nelze věrohodně zpochybnit tvrzeními účastníků, pročež nevyžaduje
další dokazování, pak k ní může soud přihlédnout již při rozhodování o návrhu
na nařízení prodeje zástavy podle § 358 odst. 1 z. ř. s. (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 29 Cdo 1252/2021, a usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2023, sp. zn. 21 Cdo 447/2023).
13. Dovolatelka při formulování námitky (snažící se navodit situaci
popsanou v předchozím odstavci) přehlíží, že k doložení skutečností nezbytných
pro kladné rozhodnutí o nařízení soudního prodeje zástavy zástavní věřitelka
předložila taktéž zástavní smlouvu ze dne 2. 1. 2023, kterou zástavní dlužnice
podepsala (její podpis na uvedené listině není sporný), a jejímž obsahem je
mimo jiné prohlášení, že „zápůjčka byla již poskytnuta“ (viz bod I obsahu
zmíněné zástavní smlouvy).
14. Za této situace lze mít všechny náležitosti smlouvy o zápůjčce
(včetně poskytnutí předmětu zápůjčky) za osvědčené [k tomu srovnej ustanovení §
565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a k
jeho výkladu potom odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2024, sp.
zn. 21 Cdo 1761/2024, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2023, sp.
zn. 21 Cdo 1304/2023 (ústavní stížnost proti tomuto rozsudku byla odmítnuta
usnesením Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2024, sp. zn. III. ÚS 2823/23)].
15. Nejvyšší soud proto dovolání zástavní dlužnice podle ustanovení §
243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
16. O povinnosti k náhradě nákladů řízení před dovolacím soudem nebylo
rozhodováno s ohledem na závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 19.
4. 2007, sp. zn. II. ÚS 114/06, podle nichž je porušením práva na soudní
ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a principu rovnosti
účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), je-li v
řízení o soudním prodeji zástavy současně s vyhovujícím výrokem o nařízení
prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem
spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě
rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno
najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu (srov.
též nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. III. ÚS 68/16).
17. Dovolatelka v dovolání navrhla odklad vykonatelnosti usnesení
odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III.
ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání
či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani
návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího
soudu, protože jde o návrh akcesorický. Návrhem dovolatelky na odklad
vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 2. 2026
JUDr. Marek Cigánek
předseda senátu