U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Jiřího Doležílka v exekuční
věci oprávněné AR Development s.r.o. se sídlem v Brně, Veselá č. 5, IČO
27702413, zastoupené Mgr. Jaroslavem Marténkem, advokátem se sídlem v
Bratčicích č. 137, proti povinnému J. K., zastoupenému JUDr. Petrem Hlaváčem,
advokátem se sídlem ve Slušovicích, Padělky č. 553, pro 1.210.000,- Kč a
smluvní pokutu, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 13 EXE 1766/2012,
o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně
ze dne 20. června 2013, č. j. 58 Co 90/2013-92, takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 20. června
2013, č. j. 58 Co 90/2013-92, se mění takto:
Usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. října 2012, č. j. 13 EXE
1766/2012-16, se mění tak, že návrh oprávněné na nařízení exekuce podle
notářského zápisu zn. NZ 481/2011, N 542/2011 sepsaného dne 21. 4. 2011 JUDr.
Ing. Jiřím Lorenčíkem, notářským kandidátem, ustanoveným Notářskou komorou v
Brně, zástupcem JUDr. Lubomíra Miky, notářem se sídlem v Brně, k vymožení
povinnosti zaplatit oprávněné částku 1.210.000,- Kč, smluvní pokutu 0,1 % denně
z částky 1.210.000,- Kč od 23. 5. 2011 do zaplacení a náklady exekuce, jejichž
výši určí soudní exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, se zamítá.
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému na náhradě nákladů odvolacího
řízení částku 7.800,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám
JUDr. Petra Hlaváče, advokáta se sídlem ve Slušovicích, Padělky č. 553.
III. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 15.600,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám
JUDr. Petra Hlaváče, advokáta se sídlem ve Slušovicích, Padělky č. 553.
IV. Oprávněná je povinna zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. Lubomíru
Zálešákovi, Exekutorský úřad Brno - venkov, se sídlem v Brně, Cornovova č. 45,
náklady exekuce ve výši 7.865,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Na návrh oprávněné Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 23. 10. 2012, č. j.
13 EXE 1766/2012-16, nařídil podle notářského zápisu zn. NZ 481/2011, N
542/2011 sepsaného dne 21. 4. 2011 JUDr. Ing. Jiřím Lorenčíkem, notářským
kandidátem, ustanoveným Notářskou komorou v Brně, zástupcem JUDr. Lubomíra
Míky, notáře se sídlem v Brně (dále jen „notářský zápis“) k vymožení povinnosti
zaplatit oprávněné částku 1.210.000,- Kč, smluvní pokutu 0,1 % denně z částky
1.210.000,- Kč od 23. 5. 2011 do zaplacení a náklady exekuce, jejichž výši určí
soudní exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, exekuci na majetek
povinného, a provedením exekuce pověřil JUDr. Lubomíra Zálešáka, soudního
exekutora, Exekutorský úřad Brno - venkov.
K odvolání povinného a manželky povinného Krajský soud v Brně – pobočka ve
Zlíně unesením ze dne 20. 6. 2013, č. j. 58 Co 90/2013-92, usnesení soudu I.
stupně potvrdil. Dospěl mimo jiné k závěru, že notářský kandidát sepsal
notářský zápis coby zástupce notáře podle ustanovení § 24 odst. 1 zákona č.
358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších
předpisů (dále též „notářský řád“), k jeho sepsání proto nepotřeboval zvláštní
písemné pověření. V notářském zápisu je nezaměnitelným způsobem identifikována
osoba, která se zavázala k plnění podle tohoto notářského zápisu, stejně jako
osoba oprávněná z notářského zápisu, uvedeno prohlášení povinné osoby o svolení
k vykonatelnosti a určitě vymezen předmět a doba plnění pro ručitele
(povinného), když tato nemusí být v notářském zápisu určena konkrétním datem.
„Požadavkům materiální vykonatelnosti vyhovuje, jestliže v exekučním titulu je
vyjádřena takovým časovým údajem, jímž lze dobu plnění nepochybně zjistit“.
Neurčitě není vymezena ani výše a doba plnění u smluvní pokuty stanovená v čl.
IV. notářského zápisu. U smluvní pokuty vzniklé v budoucnu totiž stačí vyčíslit
pevnou sazbu z každé jistiny za každý den prodlení s tím, že se povinný zaváže
takto vzniklou smluvní pokutu platit vždy jednou měsíčně do posledního dne
každého kalendářního měsíce. K otázce rozsahu plnění ručitele odvolací soud
odkázal na čl. V. notářského zápisu, v němž „se povinný coby ručitel zavázal
splnit na výzvu oprávněné dluh povinné osoby (dlužníka), pokud jím splněn
nebude. Zavázal se tedy k plnění v rozsahu, v němž závazek nesplní dlužník,
nejvýše 1.210.000,- Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky“. V
notářském zápisu nechybí uvedení konkrétních povinností, s jejichž
vykonatelností povinný projevil souhlas. Notářský zápis vyhovuje zákonným
kritériím. Dále uvedl, že povinnost dlužníka a ručitele (zde povinného) není
solidární, oprávněná tak může přistoupit k vymáhání pohledávky po dlužníku i
ručiteli (zde povinném) současně, resp. po kterémkoliv z nich, neboť v
notářském zápisu mezi oprávněnou a povinným nebyla dohodnuta žádná vzájemná
povinnost spočívající v povinnosti prokázat ručiteli, že dlužník přes výzvu
věřitele (oprávněné) svou povinnost nesplnil. Na splnění podmínky, jíž bylo
poskytnutí úvěru, ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o
soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších
zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „ex. řád“), nebylo vázáno
ani uznání dluhu dlužníkem.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Namítá, že odvolací soud
nesprávně právně posoudil otázku, zda povinnost povinného k peněžitému plnění,
kterou mu ukládá notářský zápis, je vázána na splnění podmínky či vzájemné
povinnosti oprávněné, či nikoliv, ve smyslu ustanovení § 43 ex. řádu, když tuto
právní normu na danou věci neaplikoval a dospěl k závěru, že notářský zápis
neváže povinnost dovolatele na splnění žádných podmínek, ani na splnění
vzájemné povinnosti oprávněné. Nesprávně rovněž posoudil i otázku, týkající se
vykonatelnosti notářského zápisu, spočívající v tom, zda k sepisu notářského
zápisu, který sepsal notářský kandidát jako zástupce notáře, se vyžaduje
písemné pověření notáře a zda toto musí být součástí notářského zápisu,
popřípadě postačí zmocnění obsažené v jiné listině, které však musí být při
nařízení exekuce doloženo. K sepsání notářského zápisu totiž podle ustanovení §
71b odst. 1 notářského řádu notářský kandidát musí mít písemné pověření, které
je nezbytnou zákonnou podmínkou toho, aby vůbec šlo o notářský zápis pořízený v
rámci činnosti notáře. Dále namítá nesprávné právní posouzení otázky materiální
vykonatelnosti notářského zápisu, v němž podle dovolatele mimo jiné absentuje
shodné prohlášení účastníků o náležitostech notářského zápisu. V notářském
zápisu dále není přesně, určitě a srozumitelně vymezena doba plnění
ručitelského závazku. Za neurčité dovolatel považuje i určení výše smluvní
pokuty, doby jejího plnění a vymezení splatnosti smluvní pokuty. „Nesprávně, se
dle názoru povinného, vypořádal odvolací soud i s otázkou, že souhlas (svolení)
povinného k vykonatelnosti notářského zápisu, který se nevztahuje ke konkrétně
vymezeným povinnostem z notářského zápisu, nezpůsobuje materiální
nevykonatelnost notářského zápisu“. Z notářského zápisu není zřejmé, k jakým
konkrétním povinnostem se, ať už dlužník, tak ručitel (povinný), zavázal. „Za
situace, kdy je povinen v notářském zápisu současně obligační dlužník i
ručitel, popř. více ručitelů, jakožto osoba od osobního dlužníka odlišná, měla
by být v notářském zápisu, a potažmo tak v rozhodnutí soudu o nařízení exekuce,
vyjádřena akcesorita ručitelského závazku, což se v praxi děje použitím
formulace, že „plněním jednoho z povinných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění
povinnost druhého povinného“. Uvedené však v notářském zápisu chybí, což podle
dovolatele brání tomu, aby podle tohoto notářského zápisu byla proti povinnému
jako ručiteli nařízena exekuce. Navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího
soudu a usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. 10.2012, č. j. 13 EXE
1766/2012-16, zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím,
že o náhradě nákladů řízení včetně nákladů odvolacího řízení soud rozhodne v
novém rozhodnutí o věci.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání
projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do
31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou
(účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že
jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o.
s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s.
ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru,
že dovolání v otázce posouzení materiální vykonatelnosti notářského zápisu ve
vztahu k závazku ručitele je opodstatněné.
Podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. d) ex. řádu je exekučním titulem notářský
zápis se svolením k vykonatelnosti jen, jestliže splňuje formální náležitosti
stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech uvedené zejména v
ustanovení § 62 a násl. notářského řádu, obsahuje dohodu osoby oprávněné ze
závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v
níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačeny právní
důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění), doba plnění
(přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění
poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k
vykonatelnosti (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp.
zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
Dohoda oprávněné a povinné osoby, obsažená v notářském zápise se svolením k
vykonatelnosti, nemá hmotněprávní povahu. Jde o jednu z náležitostí, kterou
musí notářský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahovat, aby byl ve smyslu §
40 odst. 1 písm. d) ex. řádu nebo § 274 písm. e) o. s. ř. z materiálního
hlediska vykonatelný. Dohoda oprávněné a povinné osoby tedy sama o sobě nemá za
následek vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností účastníků právního
vztahu. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti má jen formální charakter a
není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka
o existenci dluhu v době jeho sepsání, neboť obsahuje takové náležitosti, které
jsou potřebné k tomu, aby byl jako titul pro exekuci nebo soudní výkon
rozhodnutí vykonatelný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sp.
zn. 20 Cdo 3334/2012).
V posuzované věci se povinný jako ručitel společně s dalším ručitelem D. M.,
každý sám za sebe, v notářském zápisu zavázal celý předmět plnění
(představující dlužnou částku ve výši 1.210.000,- Kč, tvořenou dlužnou jistinou
úvěru ve výši 1.170.000,- Kč, úrokem z úvěru ve výši 22.000,- Kč a odměnou za
poskytnutí úvěru ve výši 18.000,- Kč, smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z
dlužné částky ode dne prodlení se zaplacením dlužné částky až do zaplacení,
která je splatná vždy jednou měsíčně do posledního kalendářního dne toho
kterého měsíce, počínaje měsícem, v němž nastalo prodlení s tím, že nejpozději
je dlužník povinen tuto platit za den zaplacení dlužné částky, přičemž smluvní
pokuta za měsíc, v němž byla dlužná částka zaplacena, je též splatná poslední
kalendářní den tohoto měsíce) zaplatit osobě oprávněné do deseti dnů ode dne,
kdy jim bude doručeno písemné oznámení (výzva) osoby oprávněné o tom, aby
splnili svůj ručitelský závazek, když osoba povinná (dlužník), svůj dluh
nezaplatí řádně a včas, ačkoliv byla k tomu písemně vyzvána; a prohlásil, že
svoluje „k vykonatelnosti tohoto notářského zápisu podle § 274 písmena e)
občanského soudního řádu, to znamená, že může být nařízen a proveden výkon
rozhodnutí (exekuce), a aby byl tento notářský zápis exekučním titulem, pokud
svou povinnost nesplním řádně a včas“.
V této věci se povinný zavázal zaplatit oprávněné dluh do deseti dnů ode dne,
kdy mu bude doručeno písemné oznámení o tom, aby splnil svůj ručitelský závazek
„když osoba povinná – dlužník, svůj dluh nezaplatila řádně a včas“. Lze
přisvědčit závěrům odvolacího soudu, že ve vztahu k povinnému byly doba i
splatnost plnění v notářském zápisu vymezeny určitě a v souladu s ustálenou
judikaturou, přičemž tyto nebyly vázány na splnění vzájemné povinnosti
oprávněné osoby (k tomu srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.
2. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3334/2012). V souladu s ustálenou rozhodovací praxí
dovolacího soudu byly dovolacím soudem rovněž vyřešeny i další dovolatelem v
odvolání namítané otázky (k otázce materiální vykonatelnosti ujednání o smluvní
pokutě obsažené v notářském zápisu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 24. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2737/2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 17. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3288/2006; k otázce formální vykonatelnosti
notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti jako exekučního titulu pak
například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo
3288/2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 20 Cdo
4888/2008), otázka potřebnosti pověření k sepsání notářského zápisu notářským
kandidátem, stanoveným notářskou komorou zástupcem notáře, u kterého je v
pracovním poměru, pak vyplývá ze samotné dikce zákona (srov. ustanovení § 24
odst. 1 notářského řádu).
Uvedené ale neplatí pro vymezení rozsahu předmětu plnění. Notářský zápis nelze
považovat za materiálně nevykonatelný jen proto, že povinnost k dělitelnému
plnění v něm byla uložena více dlužníkům, aniž by notářský zápis stanovil, má-
li být dlužníky plněno solidárně či děleně (a jakými podíly); uplatní se
zásada, že povinní jsou povinni plnit stejným dílem (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1587/2004). Shora citované pravidlo
však nelze aplikovat na posuzovaný vztah ručitelů a dlužníka, neboť ručitelský
závazek není solidárním závazkem, ani děleným plněním, z něhož by nebylo jasné,
jakým poměrem mají povinné osoby plnit. V notářském zápisu je proto nutné
vyjádřit povinnost povinného (ručitele) splnit dluh takovým způsobem, aby toto
odpovídalo akcesorickému vztahu dlužníka a ručitele, stejně jako vztahu těchto
dvou osob vůči věřiteli (oprávněné osobě), tzn. například formulací, že
„plněním jednoho zaniká v rozsahu jeho plnění povinnost druhého“ (srov.
stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 1974, sp. zn. Cpjf 62/73,
uveřejněné pod číslem 2/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo
odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. 29 NSCR
63/2011, uveřejněné pod číslem 34/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jestliže notářský zápis obsahuje pouze částečné vymezení rozsahu předmětu
plnění ve vztahu mezi ručiteli navzájem („každý sám za sebe“), nikoliv však
mezi ručiteli a dlužníkem, nelze považovat takové vymezení rozsahu předmětu
plnění za určité a předmětný notářský zápis vůči ručiteli za materiálně
vykonatelný; jinak řečeno, exekuční titul není materiálně vykonatelný, jestliže
neobsahuje při vymezení ručitelského závazku, v jakém rozsahu zaniká povinnost
k plnění po splatnosti dluhu ručiteli při splnění (i částečném) dluhu dlužníkem
(a naopak); z uvedeného důvodu nelze na majetek povinného podle notářského
zápisu nařídit exekuci.
Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není v otázce materiální
vykonatelnosti správné, neboť spočívá na chybném právním posouzení věci, a
protože na základě dosavadních výsledků řízení je možné o věci rozhodnout,
Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243d písm.
b) o. s. ř. změnil tak, že usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 23. 10.
2012, č. j. 13 EXE 1766/2012-16, se mění tak, že se návrh oprávněné na nařízení
exekuce podle notářského zápisu zn. NZ 481/2011, N 542/2011 sepsaného dne 21.
4. 2011 JUDr. Ing. Jiřím Lorenčíkem, notářským kandidátem, ustanoveným
Notářskou komorou v Brně, zástupcem JUDr. Lubomíra Miky, notářem se sídlem v
Brně, k vymožení povinnosti zaplatit oprávněné částku 1.210.000,- Kč, smluvní
pokutu 0,1 % denně z částky 1.210.000,- Kč od 23. 5. 2011 do zaplacení a
náklady exekuce, jejichž výši určí soudní exekutor v příkazu k úhradě nákladů
exekuce, zamítá.
O náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle
ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.,
neboť povinný byl v dovolacím řízení plně úspěšný a oprávněná je proto povinna
nahradit mu náklady potřebné k účelnému uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů odvolacího i dovolacího řízení dovolací
soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených
paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2
část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady
nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti
případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení
zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty
první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších
předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení
v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č.
116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této
situace určil pro účely náhrady nákladů odvolacího řízení paušální sazbu odměny
pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané
věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem částkou ve
výši 7.500,- Kč. Pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení pak určil paušální
sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem
projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté
advokátem částkou ve výši 15.000,- Kč. Kromě těchto paušálních sazeb odměny
advokáta vznikly povinnému náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů
ve výši 900,- Kč (za tři úkony právní služby, z toho 1 v rámci odvolacího
řízení a 2 v řízení dovolacím, srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve
znění pozdějších předpisů). Oprávněná je povinna náhradu nákladů odvolacího a
dovolacího řízení v celkové výši 23.400,- Kč povinnému zaplatit k rukám
advokáta, který povinného v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.),
do 3 dnů od právní moci usnesení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů exekuce bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty
první o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 87 a násl. ex. řádu, neboť oprávněná
zavinila zamítnutí návrhu na nařízení exekuce. Oprávněná je proto povinna
zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. Lubomíru Zálešákovi, Exekutorský úřad Brno
- venkov, náklady exekuce skládající se z paušální odměny ve výši 3.000,- Kč (§
11 odst. 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o
odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění
odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, dále jen „vyhláška č. 330/2001
Sb.“) a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 3.500,- Kč (§ 13 odst. 1
vyhlášky č. 330/2001 Sb.). Vzhledem k tomu, že soudní exekutor osvědčil, že je
plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům exekuce rovněž náhrada za daň
z přidané hodnoty ve výši 1.365,- Kč (§ 90 odst. 1 ex. řádu). Oprávněná je
povinna náklady exekuce v celkové výši 7.865,- Kč zaplatit k rukám soudního
exekutora JUDr. Lubomíra Zálešáka, Exekutorský úřad Brno – venkov, do 3 dnů od
právní moci tohoto usnesení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. září 2014
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu