21 Cdo 624/2023-300
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Malým v právní věci žalobce P. R., narozeného dne XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 427/18, IČO 00025429, o 600 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 69/2016, o žalobě pro zmatečnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. října 2017, č. j. 28 Co 327/2017-44, podané žalobcem, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Co 327/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. září 2020, č. j. 4 Co 168/2020-173, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2020, č. j. 28 Co 327/2017-158, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 5. 2017, č. j. 27 C 69/2016-35, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, č. j. 28 Co 327/2017-44, podal žalobce dne 26. 8. 2019 žalobu pro zmatečnost, v níž požádal o osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě pro zmatečnost; o této žádosti bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2019, č. j. 28 Co 327/2017-137 (potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2020, č. j. 4 Co 346/2019-149), tak, že se žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznává, neboť žalobce „nepředložil vyplněný a zaslaný mu tiskopis pro tyto účely“, a soud proto neměl „možnost objektivně posoudit důvodnost návrhu žalobce“.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 5. 2020, č. j. 28 Co 327/2017-158, řízení o žalobě pro zmatečnost „proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, č. j. 28 Co 327/2017-44,“ zastavil (výrok I) a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (výrok II) s odůvodněním, že žalobce nezaplatil soudní poplatek za řízení o žalobě pro zmatečnost ani po té, co k tomu byl vyzván usnesením soudu prvního stupně doručeným mu dne 16. 4. 2020. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21.
9. 2020, č. j. 4 Co 168/2020-173, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil, ve výroku II změnil tak, že se žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Proti tomuto usnesení odvolacího soudu a jím potvrzovanému usnesení soudu prvního stupně podal žalobce (nezastoupený advokátem) dovolání, v němž požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Podáním dovolání mu vznikla poplatková povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů]. Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 1. 2023, č. j. 28 Co 382/2018-292, vyzval žalobce k odstranění nedostatku povinného zastoupení ve smyslu ustanovení § 241 o. s. ř. a k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 4 000 Kč. Současně jej poučil, že nebudou-li uvedené podmínky splněny, soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce na uvedenou výzvu reagoval podáním ze dne 6. 2. 2023 tak, že znovu požádal o „osvobození od soudních poplatků pro celé řízení se zpětnou účinností včetně všech jeho dovolání a jiných návrhů žalobce a ustanovení zástupce pro všechna řízení o dovoláních žalobce“. Uvedl, že se jeho majetkové poměry – ode dne posledního rozhodnutí soudu, kterým byl osvobozen od soudních poplatků – nezměnily. Odkázal na rozhodnutí, v nichž mu bylo osvobození od soudních poplatků přiznáno a na „obsah písemného prohlášení žalobce z 12.
7. 2022 … k sp. zn. 14 C 265/2017 Obvodního soudu pro Prahu 2“.
Z obsahu spisu se podává (a dovolacímu soudu je i z jiné úřední činnosti známo), že žalobce po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně mimořádných opravných prostředků, opakovaně podává neodůvodněné námitky podjatosti soudců a žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (aniž by dokládal své majetkové poměry), přičemž tyto žádosti jsou soudy zamítány, nebo jsou řízení o těchto žádostech ve smyslu § 159a odst. 4 o.
s. ř. zastavována (dovolací soud zde odkazuje například na věci projednávané u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Cdo 3174/2019, sp. zn. 23 Cdo 144/2022, sp. zn. 30 Cdo 2425/2022, sp. zn. 22 Cdo 2705/2022 nebo sp. zn. 29 Cdo 365/2023, v poměrech projednávané věci potom uvedený postup žalobce vyplývá z přehledu uvedeného na č. l. 269 až 271 spisu). Zmíněné dlouhodobé a cílené jednání žalobce tak lze označit za obstrukční a sudičské (srov. mimo jiné např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III.
ÚS 480/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022). Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že žalobce procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobuje bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Jeho postup tak podle § 2 a § 6 o. s. ř.
nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.
6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020). Nejvyšší soud proto k žádostem žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, které žalobce blíže nezdůvodnil a ničím nedoložil (přestože si při podání těchto žádostí s ohledem na mnohá předchozí poučení a rozhodnutí soudů o jeho opakovaných žádostech o osvobození od soudních poplatků musel být vědom, že žadatel je povinen žádost o osvobození od soudních poplatků odůvodnit a věrohodným způsobem soudu doložit své majetkové poměry nebo jejich případné změny, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti), nepřihlížel a těmito žádostmi žalobce se nezabýval.
Protože dovolatel dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2023, č. j. 28 Co 382/2018-292, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 9. 2020, č. j. 4 Co 168/2020-173, podle ustanovení § 9 odst. 1 a § 3 odst.
3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem sloužícím k přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (srov. § 201 o. s. ř.). Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 243b o. s. ř. zastavil též řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2020, č. j. 28 Co 327/2017-158 (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné pod č. 45/2000 v časopise Soudní judikatura). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.