ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v
právní věci žalobce V. Š., zastoupeného JUDr. Martinem Krumichem, advokátem se
sídlem v Kolíně, Politických vězňů č. 427, proti žalovanému Toyota Peugeot
Citroën Automobile Czech, s. r. o. se sídlem v Kolíně, Na Hradbách č. 126, IČO
26513528, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Srbem, advokátem se sídlem v Praze 5 -
Stodůlkách, Klausova č. 2541/15, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru,
vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 7 C 134/2011, o dovolání
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2014 č. j. 23
Co 68/2014-167, takto:
I. Dovolání žalovaného se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dopisem ze dne 29. 7. 2011 žalovaný sdělil žalobci, že mu dává výpověď z
pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, neboť žalobce
podle lékařského posudku ze dne 8. 7. 2011 vydaného zařízením závodní
preventivní péče Kardia s. r. o. „vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl
dlouhodobě způsobilost vykonávat dosavadní práci“.
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Kolíně dne 14. 10. 2011 domáhal,
aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu
zdůvodnil zejména tím, že žalovaný pochybil, když ho nepřevedl na jinou práci v
souladu s ustanovením § 41 odst. 1 písm. a) zákoníku práce „při současném
respektování“ ustanovení § 41 odst. 6 zákoníku práce a namísto toho mu dal
výpověď, že lékařský posudek společnosti Kardia s. r. o. ze dne 8. 7. 2011 je
neplatný z důvodu neurčitosti a že výpověď mu měla být dána podle ustanovení §
52 písm. d) zákoníku práce, neboť v době jejího podání trpěl nemocí z povolání.
Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 26. 9. 2012 č. j. 7 C 134/2011-79
doplněným usnesením ze dne 18. 10. 2012 č. j. 7 C 134/2011-86 žalobě vyhověl a
rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení
10.620,- Kč a České republice soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč, oboje „na
účet Okresního soudu v Kolíně“. Vycházel ze zjištění, že u žalobce, který byl
zaměstnán u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 23. 4. 2007 od 1. 5.
2007 jako operátor s místem výkonu práce provozovna zaměstnavatele Kolín –
Ovčáry na směně „A“ na pracovišti „welding“, byla provedena mimořádná
preventivní lékařská prohlídka, jejímž účelem bylo posouzení zdravotní
způsobilosti žalobce pro výkon pracovní činnosti „operátor/starší operátor“ na
pracovišti „welding, camping – výroba“, a že podle lékařského posudku o
zdravotní způsobilosti k práci společnosti Kardia, s. r. o. ze dne 8. 7. 2011,
který převzal téhož dne, žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost pro
práci ve výrobě v lisovně a svařovně. Dospěl k závěru, že lékařský posudek ze
dne 8. 7. 2011 není s ohledem na svůj obsah způsobilým předpokladem pro výpověď
z pracovního poměru, kterou dal žalovaný žalobci dopisem ze dne 29. 7. 2011,
neboť se žádným způsobem nevyjadřuje k tomu, zda zdravotní stav, pro který
žalobce pozbyl dlouhodobě způsobilost pro dosavadní práci, je v souvislosti s
pracovním úrazem nebo nemocí z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání.
Vzhledem k tomu, že z lékařského posudku nevyplývá, zda zdravotní stav žalobce
souvisí s pracovním úrazem, nemocí z povolání nebo ohrožení touto nemocí, anebo
zda „spočívá v onemocnění jiném“, soud prvního stupně shledal, že tento
lékařský posudek je neplatný, a že je proto neplatná i výpověď z pracovního
poměru daná žalobci dopisem žalovaného ze dne 29. 7. 2011.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 1. 2013 č. j.
23 Co 635/2012, 636/2012-106 zrušil rozsudek soudu prvního stupně „ve znění
doplňujícího usnesení“ a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Uvedl, že
soud prvního stupně se při rozhodování „držel dlouholeté ustálené
pracovněprávní praxe“, podle které byl rozhodujícím předpokladem pro uplatnění
výpovědního důvodu podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/1965 Sb.
(zákoník práce), ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2006, a od
1. 1. 2007 výpovědních důvodů podle ustanovení § 52 písm. d) a e) zákoníku
práce lékařský posudek vydaný zařízením závodní preventivní péče konstatující
dlouhodobou pracovní nezpůsobilost zaměstnance konat dosavadní práci, který,
byl-li vydán v souladu s právními předpisy, nepodléhal z hlediska svého obsahu
přezkoumání soudem a soud z něho vycházel, a že proto bylo z tohoto pohledu
zásadní, zda lékařský posudek splňuje všechny náležitosti, aby mohl být
považován za platný podklad pro uplatněný výpovědní důvod. S přihlédnutím k
rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2007 sp. zn. 4 Ads 81/2005 a
nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 11/08 dospěl k
závěru, že v řízení o neplatnost výpovědi z pracovního poměru z důvodů
uvedených v ustanoveních § 52 písm. d) a e) zákoníku práce je třeba na lékařské
posudky vydané poskytovateli pracovně lékařských služeb (dříve zařízeními
závodní preventivní péče) nahlížet jako na důkaz „pouze“ osvědčující, že ve
zdravotním stavu zaměstnance mohlo dojít ke změnám, které by mohly mít dopad na
jeho zdravotní způsobilost nadále vykonávat dosavadní práci, ale již nikoliv
jako na rozhodující skutečnost nepodléhající přezkumu v rámci řízení podle
ustanovení § 72 zákoníku práce. Odvolací soud shledal, že vzhledem k námitce
žalobce, že pozbyl zdravotní způsobilost v důsledku nemoci z povolání a nikoliv
z „obecných příčin“, je třeba zaměřit dokazování tímto směrem, neboť případná
souvislost zdravotní nezpůsobilosti žalobce k výkonu dosavadní práce s nemocí z
povolání by vylučovala použití výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm.
e) zákoníku práce. Uložil soudu prvního stupně, aby poučil žalovaného ve smyslu
ustanovení § 118a občanského soudního řádu, že předložený lékařský posudek k
prokázání naplnění uplatněného výpovědního důvodu nepostačuje, a aby případně i
bez návrhu stran zvážil nařízení znaleckého posudku k přezkoumání zdravotní
způsobilosti žalobce k výkonu práce podle pracovní smlouvy ke dni výpovědi z
pracovního poměru a toho, zda nebyla (již tehdy) důsledkem nemoci z povolání
nebo ohrožení touto nemocí.
Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 25. 11. 2013 č. j. 7 C 134/1011-142
zamítl žalobu a rozhodl, že žalovanému ani České republice se nepřiznává právo
na náhradu nákladů řízení. Doplnil dokazování znaleckým posudkem MUDr. Jana
Boháče, znalce v oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z
povolání a posudkové lékařství, ze dne 8. 8. 2013, ze kterého zjistil, že
důvodem ztráty způsobilosti žalobce k výkonu práce operátora bylo ke dni
výpovědi obecné onemocnění – chronický recidivující bolestivý syndrom bederní
páteře, které není nemocí z povolání ani ohrožením touto nemocí. Na základě
tohoto zjištění dospěl k závěru, že zdravotní nezpůsobilost žalobce k výkonu
práce podle pracovní smlouvy ze dne 23. 4. 2007 nebyla v době doručení výpovědi
z pracovního poměru důsledkem nemoci z povolání nebo ohrožení touto nemocí, a
že je proto výpověď žalovaného ze dne 29. 7. 2011 platným právním úkonem. K
námitce žalobce, že žalovaný byl povinen jej převést na jinou vhodnou práci
podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, soud prvního stupně
uvedl, že pokud takovou práci zaměstnavatel nemá, nemůže na ni zaměstnance
převést a postupuje podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 4. 2014 č. j. 23 Co
68/2014-167 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že „výpověď z
pracovního poměru daná žalovaným žalobci dne 29. 7. 2011, je neplatná“;
současně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů
řízení před soudem prvního stupně 28.453,15 Kč a na náhradě nákladů odvolacího
řízení 8.450,- Kč a České republice na soudním poplatku 4.000,- Kč, vše na
„účet Okresního soudu v Kolíně“. Uvedl, že soud prvního stupně se v dalším
řízení po zrušení svého předchozího rozhodnutí „držel pokynů“ odvolacího soudu
a že jeho závěr, že výpověď z pracovního poměru daná žalovaným žalobci dne 29.
7. 2011, je platným právním úkonem, odpovídal závaznému právnímu názoru
vyslovenému odvolacím soudem v jeho usnesení ze dne 29. 1. 2013, že však po
vydání tohoto rozhodnutí došlo k „dalšímu vývoji“ judikatury týkající se
předpokladů platnosti výpovědi z pracovního poměru z důvodu zdravotní
nezpůsobilosti zaměstnance k výkonu dosavadní práce ve smyslu ustanovení § 52
písm. d) a e) zákoníku práce. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
16. 12. 2013 sp. zn. 21 Cdo 224/2013 dospěl k závěru, že předmětná výpověď z
pracovního poměru je neplatná „již z formálních důvodů“, neboť lékařský posudek
ze dne 8. 7. 2011 není způsobilým podkladem pro výpověď z pracovního poměru
podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, protože výslovně neuvádí příčinu
zdravotní nezpůsobilosti žalobce k výkonu dosavadní práce.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že
správnost lékařského posudku ze dne 8. 7. 2011, který byl vydán zařízením
závodní preventivní péče, byl přijat postupem předepsaným pro lékařskou
posudkovou činnost pro účely pracovněprávních nebo obdobných vztahů a má
náležitosti předepsané obecně závazným právním předpisem včetně závěru o
dlouhodobé nezpůsobilosti žalobce konat dosavadní práci, byla potvrzena znalcem
ustanoveným soudem prvního stupně, který shodně se závěrem lékařského posudku
poskytovatele závodní preventivní péče zjistil, že v rozhodné době žalobce
netrpěl nemocí z povolání, ale jeho nezpůsobilost k dosavadní práci byla dána v
důsledku obecného onemocnění, a že proto žalovaný nemohl pochybit, když dal
žalobci výpověď podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, neboť „skutečným
a potvrzeným“ důvodem zdravotní nezpůsobilosti žalobce je zjištěné obecné
onemocnění. Dovolatel má za to, že podle obecně závazných právních předpisů
není povinnou součástí posudku o ztrátě způsobilosti negativní údaj o tom, zda
zdravotní stav žalobce souvisí s pracovním úrazem, onemocněním nemocí z
povolání nebo s ohrožením touto nemocí a že pokud lékařský posudek takový údaj
neobsahuje, implicitně se o onemocnění nemocí z povolání nebo o ohrožení touto
nemocí nejedná. Uvádí, že napadený rozsudek odvolacího soudu, založený na
odkazovaném judikátu, je případem „extrémní aplikace a interpretace právních
předpisů“, neboť aplikací nového, extenzivního výkladu vyhlášky o zdravotnické
dokumentaci by byla ukládána dodatečná povinnost, o které dovolatel v době
svého jednání nemohl rozumně předpokládat, že může být uložena, když tak obecně
závazný předpis nestanovil. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud změnil rozsudek
odvolacího soudu tak, že žaloba se zamítá, nebo aby rozsudek odvolacího soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení ve věci bylo
zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému
rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve
lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou
přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
V projednávané věci závisí napadený rozsudek odvolacího soudu mimo jiné na
vyřešení otázky hmotného práva, za jakých podmínek může dát zaměstnavatel
výpověď z pracovního poměru zaměstnanci podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku
práce. Protože tato právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
ve všech souvislostech vyřešena, je dovolání proti rozsudku odvolacího soudu
podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud
České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalovaného není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba posuzovat - vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá
určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, kterou mu dal žalovaný dopisem
ze dne 29. 7. 2011 – podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění
zákonů č. 585/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb. a č.
362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb. a zákonů č. 121/2008 Sb.,
č. 126/2008 Sb., č. 294/2008 Sb., č. 305/2008 Sb., č. 306/2008 Sb., č. 382/2008
Sb., č. 286/2009 Sb., č. 320/2009 Sb., č. 326/2009 Sb., č. 347/2010 Sb., č.
427/2010 Sb., č. 73/2011 Sb., č. 180/2011 Sb. a č. 185/2011 Sb., tedy podle
zákoníku práce ve znění účinném do 29. 12. 2011 (dále jen „zák. práce“).
Podle ustanovení § 52 písm. d) zák. práce může zaměstnavatel dát zaměstnanci
výpověď z pracovního poměru, nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku
vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného
správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci
pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí,
anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany
veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice.
Podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce může zaměstnavatel dát zaměstnanci
výpověď z pracovního poměru, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému
zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní
preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský
posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci.
Podle ustanovení § 50 odst. 4 zák. práce, dá-li zaměstnavatel zaměstnanci
výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo
možno zaměnit s jiným důvodem, jinak je výpověď neplatná; důvod výpovědi nesmí
být dodatečně měněn.
Platnost právních úkonů (včetně právních úkonů učiněných podle pracovněprávních
předpisů) je podle ustálené judikatury soudů (srov. například odůvodnění
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 1998 sp. zn. 2 Cdon 829/97, který byl
uveřejněn pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998)
třeba posuzovat k okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy byl právní úkon
učiněn (srov. § 18 zák. práce a § 34 a § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb.,
občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013). Tuto
zásadu soud uplatňuje i při posuzování platnosti výpovědi z pracovního poměru a
dalších právních úkonů směřujících k rozvázání pracovního poměru. Zkoumání
podmínek pro podání výpovědi z pracovního poměru se proto děje podle stavu v
době výpovědi, neboť její právní účinky nastávají okamžikem, kdy výpověď byla
doručena druhému účastníku; k tomuto okamžiku (tj. ke dni, k němuž ve smyslu
ustanovení § 334, § 335 a § 336 zák. práce byla výpověď z pracovního poměru
zaměstnanci doručena, popř. se považuje za doručenou) musí být též zjišťováno,
zda byly splněny všechny podmínky pro podání výpovědi.
Není-li zaměstnanec schopen pro svůj (nepříznivý) zdravotní stav dále konat
dosavadní práci, může mu zaměstnavatel dát - jak vyplývá z výše citovaných
ustanovení - výpověď z pracovního poměru buď podle ustanovení § 52 písm. d)
zák. práce, nesmí-li zaměstnanec dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz,
onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, nebo podle
ustanovení § 52 písm. e) zák. práce, nesmí-li zaměstnanec dále konat dosavadní
práci, protože pozbyl dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci. I
když v obou případech je důvodem pro rozvázání pracovního poměru výpovědí
zaměstnancův (nepříznivý) zdravotní stav, v důsledku kterého zaměstnanec nesmí
(není schopen) dále konat dosavadní práci, je třeba důsledně oba výpovědní
důvody odlišovat (a nezaměňovat je), neboť spočívají v rozdílných skutkových
okolnostech a spojují se s nimi (zčásti) odlišné právní následky.
K výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce smí
zaměstnavatel - jak vyplývá ze znění tohoto ustanovení - přistoupit, jen
jestliže zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, který nebyl způsoben
pracovním úrazem, nemocí z povolání nebo ohrožením nemocí z povolání, pozbyl
dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci a jen jestliže dlouhodobé
pozbytí způsobilosti konat dále dosavadní práci vzhledem ke zdravotnímu stavu
zaměstnance stanovil lékařský posudek vydaný zařízením závodní preventivní péče
nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává
(srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2011 sp. zn. 21 Cdo
2785/2010, který byl uveřejněn pod č. 34 v časopise Soudní judikatura, roč.
2012).
Lékařský posudek, který je zařízením závodní preventivní péče vydáván „pro
účely pracovněprávních nebo obdobných vztahů“, musí obsahovat - jak je zřejmé z
bodu 8 Přílohy č. 1 vyhlášky č. 385/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve
znění pozdějších předpisů, účinné do 31. 3. 2012 - identifikační údaje
posuzované osoby, zaměstnavatele, příslušného zdravotnického zařízení a lékaře,
který posudek vydal, účel vydání posudku, údaje o pracovním zařazení posuzované
osoby, druhu práce, režimu práce a zdravotních a bezpečnostních rizicích práce,
za kterých je vykonávána, a míře těchto rizik, označení nemoci z povolání
(jde-li o lékařský posudek ve věci nemoci z povolání), posudkový závěr, poučení
o možnosti podat návrh na přezkoumání posudku a datum vydání posudku; je-li
účelem posudku posouzení zdravotní způsobilosti, musí být z posudkového závěru
lékařského posudku zřejmé, zda posuzovaná osoba a) je zdravotně způsobilá, nebo
b) je zdravotně způsobilá s podmínkou (zdravotní způsobilostí s podmínkou se
rozumí například použití nezbytného zdravotnického prostředku posuzovanou
osobou nebo jiné omezení posuzované osoby kompenzující její zdravotní omezení;
v posudku se vždy tato podmínka vymezí), nebo c) je zdravotně nezpůsobilá,
anebo d) pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost.
Dává-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, protože
zaměstnanec nemůže vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dále konat dosavadní
práci, musí - jak vyplývá z ustanovení § 50 odst. 4 věty první zák. práce - ve
výpovědi skutkově vymezit výpovědní důvod uvedením takových (konkrétních)
skutečností, aby bylo nepochybné, zda důvodem výpovědi jsou okolnosti uvedené v
ustanovení § 52 písm. d) zák. práce, nebo zda zaměstnavatel přistoupil k
výpovědi z důvodu popsaného v ustanovení § 52 písm. e) zák. práce, jinak je
výpověď z pracovního poměru neplatná (srov. například odůvodnění rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012 sp. zn. 21 Cdo 4468/2010, který byl
uveřejněn pod č. 144 v časopise Soudní judikatura, roč. 2012, nebo rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2013 sp. zn. 21 Cdo 224/2013).
Odvolává-li se zaměstnavatel ve výpovědi z pracovního poměru na lékařský
posudek vydaný zařízením závodní preventivní péče nebo na rozhodnutí
příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, pak musí být
také v lékařském posudku (v rozhodnutí příslušného správního úřadu) výslovně
uvedeno nebo z něho (alespoň) musí bez pochybností vyplývat, co bylo příčinou
zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance dále konat dosavadní práci. Jestliže totiž
zaměstnavatel ve výpovědi z pracovního poměru musí - má-li být jeho výpověď z
pracovního poměru platným právním úkonem - při skutkovém vymezení výpovědního
důvodu vždy rozlišit, zda důvodem výpovědi je neschopnost zaměstnance konat
práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto
nemocí, anebo zda přistupuje k rozvázání pracovního poměru výpovědí, protože
zaměstnanec z jiných zdravotních důvodů (pro tzv. obecné onemocnění) pozbyl
dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci, je dáno již povahou věci,
že, zakládá-li se důvod výpovědi na lékařském posudku vydaném zařízením závodní
preventivní péče nebo na rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský
posudek přezkoumává, musí rozlišení toho, proč zaměstnanec není schopen dále
konat dosavadní práci [rozlišení důvodů výpovědi podle ustanovení § 52 písm. d)
a § 52 písm. e) zák. práce], vždy obsahovat lékařský posudek vydaný zařízením
závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který
lékařský posudek přezkoumává. Lékařský posudek vydaný zařízením závodní
preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský
posudek přezkoumává, jsou tedy způsobilým podkladem k rozvázání pracovního
poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. d) nebo § 52 písm. e) zák. práce,
jen jestliže je z nich jednoznačně patrno, co je příčinou nezpůsobilosti
zaměstnance dále konat dosavadní práci [zda jsou to okolnosti uvedené v
ustanovení § 52 písm. d), nebo v ustanovení § 52 písm. e) zák. práce]. To platí
bez ohledu na skutečnost, že právní úprava náležitostí lékařského posudku (v
rozporu se zákonem) s takovým rozlišováním v posudkovém závěru - jak vyplývá z
výše uvedeného – neuvažuje (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 16. 12. 2013 sp. zn. 21 Cdo 224/2013, rozsudku Nejvyššího soudu ze
dne 18. 1. 2013 sp. zn. 21 Cdo 492/2012 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne
4. 9. 2013 sp. zn. 21 Cdo 2669/2012).
Ze skutečnosti, že v lékařském posudku nejsou jako příčina toho, proč
zaměstnanec pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce,
uvedeny pracovní úraz, nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání, nelze
bez dalšího dovozovat, že zaměstnanec pozbyl tuto zdravotní způsobilost z
jiných („obecných“) příčin, a pomíjet tak požadavek na určitost závěrů
lékařského posudku (rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský
posudek přezkoumává) a na jejich přezkoumatelnost, neboť případný nedostatek
odborných závěrů o příčinách zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance k výkonu
dosavadní práce nebo jiná pochybení v obsahu lékařského posudku není možné bez
dalšího promítat ve prospěch výpovědního důvodu z hlediska jeho právních
následků pro zaměstnance nevýhodnějšího a využívat v „neprospěch zaměstnanců“
také to, že z lékařských posudků vždy není jednoznačně (bez dalšího) patrno,
zda u zaměstnance zjištěná zdravotní nezpůsobilost k dalšímu výkonu dosavadní
práce zakládá důvod k výpovědi podle ustanovení § 52 písm. d) zák. práce, nebo
zda je výpovědním důvodem podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce (srov.
například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2013 sp. zn. 21
Cdo 492/2012, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2013 sp. zn. 21 Cdo
224/2013 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2015 sp. zn. 21 Cdo
2866/2014).
Vzhledem k tomu, že zkoumání podmínek pro podání výpovědi z pracovního poměru
se děje – jak bylo uvedeno výše - podle stavu v době jejího doručení druhému
účastníku, zkoumají se k tomuto okamžiku též podklady k rozvázání pracovního
poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. d) nebo § 52 písm. e) zák. práce. Z
hlediska platnosti výpovědi podle těchto ustanovení je proto rozhodující, zda
lékařský posudek vydaný zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí
příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, z nichž je
jednoznačně patrno, co je příčinou nezpůsobilosti zaměstnance dále konat
dosavadní práci, tu jsou v době doručení výpovědi z pracovního poměru. K
lékařskému posudku nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který takový
posudek přezkoumává, vydaným až po doručení výpovědi, stejně jako ke znaleckému
posudku o příčině nezpůsobilosti zaměstnance dále konat dosavadní práci
vyžádanému soudem nebo předloženému některým z účastníků v řízení o neplatnost
výpovědi, proto nelze při posuzování její platnosti přihlížet.
Nejvyšší soud České republiky z uvedených důvodů dospěl k závěru, že výpověď z
pracovního poměru daná zaměstnavatelem zaměstnanci podle ustanovení § 52 písm.
e) zák. práce na podkladě lékařského posudku vydaného zařízením závodní
preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský
posudek přezkoumává, z nichž není jednoznačně patrno, co je příčinou
nezpůsobilosti zaměstnance dále konat dosavadní práci, je neplatná, i kdyby
bylo v řízení o její neplatnost dokazováním zjištěno, že touto příčinou není
pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání ani ohrožení touto nemocí.
V projednávané věci je v lékařském posudku o zdravotní způsobilosti k práci
vydaném zařízením závodní preventivní péče Kardia s. r. o. dne 8. 7. 2011
uvedeno, že žalobce „pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost“ k práci operátora
ve výrobě na pracovišti lisovna a svařovna. Protože z jeho obsahu není (v
rozporu se zákonem) jednoznačně patrno, co bylo příčinou dlouhodobé
nezpůsobilosti žalobce k výkonu dosavadní práce, není uvedený lékařský posudek
- jak vyplývá z výše uvedeného - způsobilým podkladem pro výpověď z pracovního
poměru podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce. Vzhledem k tomu, že ke
znaleckému posudku znalce v oboru zdravotnictví MUDr. Jana Boháče ze dne 8. 8.
2013, v němž tento znalec dospěl k závěru, že důvodem ztráty způsobilosti
žalobce k výkonu dosavadní práce bylo obecné onemocnění (chronický recidivující
bolestivý syndrom bederní páteře), nelze - jak rovněž vyplývá z výše uvedeného
- při posuzování platnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobci žalovaným
dne 29. 7. 2011 přihlížet, je závěr odvolacího soudu, že tato výpověď je
neplatná, v souladu se zákonem.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného
dovolacího důvodu správný. Protože nebylo zjištěno, že by byl postižen některou
z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a
b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky
dovolání žalovaného podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c
odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.
s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých
nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. února 2016
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu