22 Cdo 1152/2025-323
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně I. V., zastoupené Mgr. Soňou Žourkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Malická 1576/11, proti žalovaným 1) V. V. a 2) V. V., o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 39 C 331/2022, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 12. 2024, č. j. 13 Co 551/2024-282, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Návrh žalovaného 1) na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 12. 2024, č. j. 13 Co 551/2024-282, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud Plzeň-město (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 1. 2024, č. j. 39 C 331/2022-248, určil, „že pozemek parc. č. XY, jehož součástí je stavba dosud nezkolaudovaného rodinného domu, a stavba tohoto dosud nezkolaudovaného domu, kdy vlastnické právo k pozemku je zapsáno na LV č. XY pro obec XY, katastrální území XY u Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY, jsou součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů I. V. a V. V., když manželství zaniklo rozsudkem Okresního soudu Plzeň-
město ze dne 20. 10. 2016, č.j. 23 C 135/2016 – 24“ (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
2. Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) k odvolání obou žalovaných rozsudkem ze dne 10. 12. 2024, č. j. 13 Co 551/2024-282, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 1) (dále i „dovolatel“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Má za to, že odvolací soud posoudil (shodně se soudem prvního stupně) jinak, než jsou řešeny v judikatuře dovolacího soudu, následující právní otázky: a) „Je přípustné, aby v rozporu s principem materiální publicity zápisu v katastru nemovitostí soud v řízení o určení vlastnického práva po převodu spoluvlastnického podílu jedním z bývalých manželů jinému subjektu posoudil jako předběžnou otázku vlastnictví nemovitostí za situace, když zápis v katastru nemovitostí nesvědčí o tom, že předmětná nemovitost je součástí SJM a v rámci řízení o vypořádání zaniklého SJM bývalých manželů nebyla ve lhůtě dané ust. § 741 občanského zákoníku podána samostatná žaloba o určení, že předmětná nemovitost je součástí zaniklého nevypořádaného SJM, tedy v této lhůtě nebyla učiněna žádná námitka proti principu materiální publicity, naopak v řízení o vypořádání zaniklého SJM byl samotnou žalobkyní režim k nemovitosti rozporován?“ b) „Je přípustné, aby soud, a to v rozporu s principem materiální publicity zápisu v katastru nemovitostí, nerespektoval tento zápis a na základě posouzení předběžné otázky vyhodnotil, že posuzované nemovitosti jsou součástí SJM bývalých manželů, a to v rozporu se stávajícím zápisem v katastru nemovitostí za situace, kdy do tří let od rozvodu manželství nebyl zápis v katastru nemovitostí rozporován a nebyla podána v této lhůtě žaloba na určení, že předmětná nemovitost je součástí zaniklého nevypořádaného SJM?“ c) „Může soud po uplynutí lhůty dle ust. § 741 občanského zákoníku rozhodovat o určení, že nemovitost je v zaniklém nevypořádaném SJM bývalých manželů, tedy za situace, kdy nastaly účinky zákonné domněnky vypořádání, čemuž fakticky odpovídal zapsaný stav v katastru nemovitostí v době uzavření předmětné darovací smlouvy?“
4. Má za to, že nejsou-li nemovitosti zapsány jako součást zaniklého společného jmění manželů (dále jen „SJM“), soud nemůže řešit majetkový režim jako předběžnou otázku v řízení o vypořádání SJM, neboť taková otázka je řešitelná jen v samostatném řízení, které však měla iniciovat žalobkyně v tříleté lhůtě podle § 741 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), a namítat v něm (a prokazovat) nesprávnost zápisu v katastru nemovitostí, který jí nesvědčí (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3245/2017, sp. zn. 22 Cdo 3234/2018 a sp. zn. 24 Cdo 538/2019).
5. S odkazem na § 984 odst. 1 větu první a § 985 o. z. zdůrazňuje princip materiální publicity a uvádí, že jelikož žalobkyně nepodala do 9. 12. 2019 samostatnou žalobu na určení, že pozemek je součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů [žalobkyně a žalovaného 2)], mohla se po tomto datu toliko žalobou na určení domáhat, že pozemek je v jejím podílovém spoluvlastnictví s druhým žalovaným, když tento stav nastal již 10. 12. 2019. Taková žaloba by ale byla bezpředmětná, když zápis v katastru nemovitostí odpovídal tomuto stavu. Došlo-li za této situace dne 27. 4. 2022 k uzavření darovací smlouvy mezi prvním a druhým žalovaným, jejímž předmětem byl spoluvlastnický podíl druhého žalovaného, jednalo se o nabytí vlastnického práva od vlastníka, tedy o převod řádný a odvolací soud věc nesprávně posoudil.
6. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu a případně i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Navrhuje dále odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu.
7. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. III. Přípustnost dovolání
8. Dovolání není přípustné.
9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 11. Z obsahu dovolání lze dovodit, že dovolatel považuje dovolání za přípustné, neboť odvolací soud vyřešil právní otázky, které dovolatel formuluje, v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, konkrétně s rozhodnutími, která dovolatel označuje. 12. Dovolatel vymezil celkem tři právní otázky. V nich odvolacímu soudu vytýká, že postupoval v rozporu s principem materiální publicity zápisů do veřejných seznamů podle § 984 odst. 1 o. z., když určil, že pozemek je součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů žalobkyně a druhého žalovaného, dále odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně posoudil otázku, zda měla žalobkyně ve lhůtě podle § 741 o. z. podat samostatnou žalobu na určení, že pozemek je součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů žalobkyně a druhého žalovaného, a také otázku, zda může soud po uplynutí lhůty podle § 741 občanského zákoníku rozhodovat o určení, že nemovitost je v zaniklém, dosud nevypořádaném SJM bývalých manželů. 13. K námitce, že odvolací soud postupoval v rozporu s principem materiální publicity zápisů do veřejných seznamů podle § 984 odst. 1 o. z.: 14. § 984 odst. 1 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis. 15. Důvodem, proč tato námitka, kterou dovolatel uplatnil v prvních dvou právních otázkách, nezakládá přípustnost dovolání je, že jednou z podmínek, které občanský zákoník v § 984 odst. 1 stanoví, je úplatnost právního jednání. Mezi úplatná právní jednání přitom zpravidla nepatří darovací smlouva. V posuzované věci první žalovaný nabyl spoluvlastnický podíl k pozemku na základě darovací smlouvy od žalovaného 2), aniž přitom tvrdil, že z jiného důvodu bylo toto jednání úplatné. 16. K otázce, zda měla žalobkyně ve lhůtě podle § 741 o. z. podat samostatnou žalobu na určení, že pozemek je součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů žalobkyně a druhého žalovaného: 17. Ani tato otázka přípustnost dovolání nezakládá. Odvolací soud při jejím řešení postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. 18. V rozsudku ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3245/2017, (uveřejněném pod č. 1/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní) Nejvyšší soud uzavřel, že je-li v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitosti evidován jen jeden z (bývalých) manželů a druhý tvrdí, že věc je předmětem zaniklého, avšak doposud nevypořádaného SJM, může se domáhat určení, že nemovitost je v zaniklém a doposud nevypořádaném SJM. Pokud v průběhu řízení nastanou účinky zákonné domněnky vypořádání (§ 741 o. z., § 150 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), bude třeba žalobu změnit na určení, že věc je v podílovém spoluvlastnictví účastníků. Tento závěr byl následně potvrzen např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, či rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3234/2018. V usnesení ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1542/2019, pak Nejvyšší soud jednoznačně konstatoval, že je-li v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitosti evidován jen jeden z manželů a druhý tvrdí, že věc je předmětem zaniklého, avšak nevypořádaného společného jmění manželů, může se domáhat určení, že nemovitost je v zaniklém a doposud nevypořádaném společném jmění manželů. Naléhavý právní zájem na takovém určení trvá až do vypořádání společného jmění manželů. K tomu Nejvyšší soud dodává, že tím spíše je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, jestliže je v katastru nemovitostí jako vlastník zapsána třetí osoba odlišná od manželů (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 22 Cdo 916/2024). 19. V rozsudku ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3245/2017, Nejvyšší soud dodal, že právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 22 Cdo 506/2008, týkající se pominutí naléhavého právního zájmu na určení vlastnictví nemovitosti v zaniklém, avšak doposud nevypořádaném SJM účastníků, lze-li spornou otázku společného vlastnictví řešit jako otázku předběžnou v rámci řízení o vypořádání SJM, již není pro nemovitosti evidované v katastru nemovitostí použitelný. 20. Možnost domoci se určení, že nemovitost je součástí SJM, samostatnou žalobou, však nebrání tomu, aby bylo jako předběžná otázka v řízení o vypořádání SJM posouzeno, zda nemovitost navržená k vypořádání jako součást SJM skutečně SJM účastníků tvoří. I v poměrech úpravy zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je uplatnitelný závěr dovolacího soudu plynoucí z jeho rozsudku ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 22 Cdo 506/2008, ve kterém se uvádí, že v řízení o vypořádání SJM soud nejprve řeší (musí řešit) jako předběžnou otázku, zda majetkové hodnoty, které účastníci učinili předmětem řízení, skutečně do jejich SJM patří. 21. Podání samostatné žaloby na určení, jejímž výsledkem bude vyřešení vlastnických poměrů mezi osobou, jíž svědčí stav zápisu v katastru nemovitostí, a osobami, které svůj vlastnický, (případně spoluvlastnický) vztah tvrdí, je jen (další) možností, kterou účastníci řízení o vypořádání SJM (případně podílového spoluvlastnictví) mají. 22. Pro vyřešení projednávané věci je podstatné, že u Okresního soudu Plzeň – město je již od 5. 12. 2019 vedeno pod sp. zn. 39 C 264/2019 řízení o vypořádání SJM žalobkyně a druhého žalovaného, ve kterém (i zde v postavení žalobkyně) učinila žalobkyně předmětem vypořádání zaniklého a dosud nevypořádaného SJM žalobkyně a druhého žalovaného stejný pozemek, který však byl v době podání žaloby v katastru nemovitostí evidován jako podílové spoluvlastnictví žalobkyně a druhého žalovaného. Soud přitom v tomto řízení posuzoval otázku vlastnického práva k pozemku jako otázku předběžnou a vyšel ze zjištění, že pozemek koupili účastníci řízení za trvání manželství v roce 2004 a žaloba na byla podána před uplynutím tříleté lhůty od rozvodu manželství podle § 741 o. z. Soud proto považoval pozemek za součást SJM žalobkyně a druhého žalovaného, a jako takový ho hodlal vypořádat. V nyní posuzované se žalobkyně žalobou podanou dne 1. 11. 2022 domáhá určení, že pozemek parc. č. XY v k. ú. XY (dále jen „pozemek“), je ve společném jmění žalobkyně a druhého žalovaného za situace, kdy v katastru nemovitostí je jako spoluvlastník evidována třetí osoba – první žalovaný. První žalovaný (též „dovolatel“) získal spoluvlastnický podíl k pozemku od žalovaného 2) na základě darovací smlouvy, kterou spolu uzavřeli dne 27. 4. 2022. 23. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně chtěla v řízení o vypořádání SJM žalobkyně a druhého žalovaného dosáhnout věcně právní deklaraci k pozemku, který měl být k datu rozvodu jejich manželství v SJM, v katastru nemovitostí byl ale evidován jako jejich podílové spoluvlastnictví. V takovém případě nemusela ve lhůtě tří let od zániku manželství podávat samostatnou žalobu na určení, že pozemek je součástí zaniklého a dosud nevypořádaného SJM žalobkyně a druhého žalovaného, neboť soud mohl tuto skutečnost posoudit v řízení o vypořádání SJM jako otázku předběžnou, což také učinil. 24. K otázce, zda může soud po uplynutí lhůty podle § 741 občanského zákoníku rozhodovat o určení, že nemovitost je v zaniklém, dosud nevypořádaném SJM bývalých manželů: 25. Ani tato otázka nezakládá přípustnost dovolání, neboť odvolací soud při jejím posouzení akceptoval shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu. 26. V nyní posuzované věci bylo nesporné (a dovolatel to v dovolání nenapadá), že žalobkyně učinila v řízení o vypořádání SJM žalobkyně a druhého žalovaného předmětem vypořádání mimo jiné i pozemek a že tak učinila před tím, než nastala zákonná domněnka vypořádání (§ 741 o. z., § 150 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb.). Za této situace, kdy dosud nebyla naplněna zákonná podmínka vypořádání SJM, neboť řízení o vypořádání SJM nebylo skončeno, mohl soud rozhodnout (i v jiném řízení) o tom, že pozemek je v zaniklém, dosud nevypořádaném SJM bývalých manželů žalobkyně a druhého žalovaného (k souběžnému vedení obou řízení viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 22 Cdo 916/2024). IV. Závěr a náklady řízení 27. Dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 28. Vzhledem k tomu, že dovolání nebylo shledáno přípustným, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh žalovaného 1) na odklad právní moci napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017), a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (dostupný na nalus.usoud.cz)]. 29. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 9. 2025
Mgr. David Havlík předseda senátu