22 Cdo 2711/2018-627
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala
Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve
věci žalobkyně EGP Capital a. s., se sídlem v Praze 3, Pod Krejcárkem 975/2,
IČO: 29196841, zastoupené JUDr. Oldřichem Navrátilem, advokátem se sídlem v
Kyjově, Svatoborská 363/11, proti žalované FORNAX, spol. s r. o., se sídlem ve
Strážnici, Boženy Hrejsové 1258, IČO: 47907479, zastoupené JUDr. Pavlem
Holubem, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná 940/14, o vyklizení nemovitostí,
vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 7 C 1796/2004, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. února 2018, č. j. 38
Co 246/2015-600,
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. února 2018, č. j. 38 Co
246/2015-600, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Okresní soud v Hodoníně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27.
8. 2015, č. j. 7 C 1796/2004-507, zamítl žalobu, aby žalované byla uložena
povinnost vyklidit sklepní prostory, které jsou součástí domu na pozemku parc.
č., zapsané na LV pro obec S. a k. ú. S., u Katastrálního úřadu pro J. kraj,
Katastrálního pracoviště H., a to v části pod pozemkem parc. č., zapsaného na
LV pro obec S. a k. ú. S., u Katastrálního úřadu pro J. kraj, Katastrálního
pracoviště H., jak je vyznačeno ve znaleckém posudku soudní znalkyně Marie
Lankašové, ze dne 7. 10. 2002 (dále jen „předmětné sklepní prostory“) a
předmětné sklepní prostory předat žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku
(výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.). Mezi
účastníky bylo nesporné, že žalobkyně je od roku 1997 vlastnicí domu, pozemků
parc. č., žalovaná vlastnicí pozemku parc. č. a domu v k. ú. S. Pod pozemkem
žalobkyně parc. č., jakož i pod pozemkem žalovaného parc. č. se nachází nedílný
sklepní prostor, složený ze tří částí. Tyto sklepní prostory jsou prostorami
podzemními, nejsou vedeny na žádném listu vlastnictví, neexistuje k nim v
katastru nemovitostí žádný dokument týkající se historicky tohoto sklepa. Jediná obecná zmínka o něm se nachází v evidenci Národního památkového ústavu v
Brně. S ohledem na stanovisko znaleckého ústavu Znalci a odhadci – znalecký
ústav s. r. o. a na provedené jednání na místě samém dospěl soud k závěru, že
zdivo tvoří jediný nedílný celek s podzemní částí domu žalovaného, tj. tvoří
jeho základy. Svislá obvodová zeď lihovaru je totiž konstrukčně provázána s
nosnou konstrukcí sklepa pod ním se nacházející a nosné konstrukce (klenba
sklepa i obvodová zeď lihovaru) vznikly podle zjištěné cihelné vazby ve stejnou
dobu, přičemž použitý zdící materiál je shodný. Soud neměl důvod nevěřit
závěrům znaleckého ústavu (neboť u znalce se jedná o vysoce odbornou
specializaci), který zohlednil veškeré skutečnosti, jež směřovaly k uvedeným
závěrům na rozdíl od D., který žádné sondy v nemovitostech neprovedl. Byť
znalecký ústav nenazval své odborné vyjádření posudkem, jde o znalecký posudek,
neboť odborné vyjádření splňuje všechny náležitosti řádného znaleckého posudku,
a soud tedy neměl důvod provádět další znalecký posudek, který by byl formálně
nazván znaleckým posudkem. I ze stanoviska Z. B., vyplývá, že budova stojící na
pozemku parc. č. byla přímo postavena na klenbovém, z cihel zděném stropu v
prvním podzemním podlaží. Sondováním nebyly zjištěny samostatné základy stavby. Sklepní konstrukce je přímo provázána s obvodovou zdí domu, použitý materiál
cihly a vazba cihel jsou stejné, takže byly postaveny ve stejné době. Z
odborného vyjádření Znalci a odhadci – znalecký ústav s. r. o., z jednání na
místě samém, z provedených sond bylo jednoznačně prokázáno, že zdivo sklepního
prostoru tvoří nedílný celek s podzemní částí domu a nelze je žádným způsobem
oddělit. Fyzicky je totiž sklepní prostor součástí objektu nad ním, tedy
nemovitosti žalované a nelze ho vyjmout. Vzhledem k tomu soud žalobu na
vyklizení zamítl, aniž by se zabýval otázkou vydržení nemovitostí žalobkyní,
což v daném případě nepřicházelo ani do úvahy. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem
ze dne 15. 2. 2018, č. j. 38 Co 246/2015-600, rozsudek soudu prvního stupně ve
výrocích I. a III. potvrdil (výrok I.), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve
výroku II. (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok
III.). Odvolací soud si od společnosti Znalci a odhadci – znalecký ústav s. r. o. vyžádal znalecký posudek s tím, že lze využít výsledky dosavadního řízení.
Ze sdělení znaleckého ústavu však vyplynulo, že znalecký úkol není možné
splnit, neboť znalecký ústav nedisponuje adekvátním technickým zázemím k
provádění vyžádaných sond a tuto činnost není schopen pokrýt z vlastních
finančních zdrojů, nadto každá sonda je významným statickým zásahem do
konstrukce sklepa i do provozních prostor objektu žalovaného a znalec nemůže
nést odpovědnost za případné statické poškození konstrukcí vyvolané nadměrnou
sondáží. Strany následně byly vyzvány ke sdělení, zda považují sondáže za
dostatečné, načež žalobkyně zaslala stanovisko znalce F. D., který zpochybnil
předepsaný způsob sondáže. Následně byl soudu předložen „Oponentní znalecký
posudek“ uvedeného znalce, v němž poukazuje na řadu rozporů v uvedeném
znaleckém stanovisku znaleckého ústavu, které činí závěry nevěrohodnými a místy
i chybnými; jde v podstatě o polemiku se závěry učiněnými v dané věci znaleckým
ústavem. Podle žalovaného pak nebylo třeba stanovisko doplňovat. Soud prvního
stupně dospěl ke správnému závěru, vycházeje ze stanoviska znaleckého ústavu
„Znalci a odhadci – znalecký ústav s. r. o.“, zpracovaného čtyřmi odborníky,
když uzavřel, že zájmový objekt nad zkoumaným sklepem pod pozemkem parc. č. je
ve smyslu základové konstrukce nedílně uložen na klenbě sklepa, svislá obvodová
zeď je konstrukčně provázána s nosnou konstrukcí sklepa pod ním se
nacházejícím, použitý zdící materiál je shodný, k čemuž dospěl i autorizovaný
statik Z. B., který je podle vědomosti odvolacího soudu renomovaným odborníkem
a vysokoškolským pedagogem s rozsáhlou publikační činností, tudíž jde o
soudního znalce s vyšší odborností a jeho vyjádření má vyšší důkazní sílu než
odborné vyjádření, které bylo vyžádáno žalobkyní, nikoliv soudem. Vzhledem k
tomu soud nevyhověl návrhu na zpracování revizního znaleckého posudku, kdy bylo
žalobkyní poukazováno na skutečnost, že znalecký ústav zpracoval pouze
stanovisko znalce, nikoliv plnohodnotný znalecký posudek. Podle odvolacího
soudu by bylo nadbytečné dokazování doplňovat, neboť lze odborná stanoviska
znaleckého ústavu vzít za základ pro rozhodnutí ve věci. Poukazuje-li žalobkyně
na judikaturu dovolacího soudu, zejména rozsudek sp. zn. 28 Cdo 537/2010, je
třeba zdůraznit, že v projednávané věci bylo prokázáno, že sporná část sklepa
souvisí s domem žalovaného stavebně technicky (stejné zdivo), ale stavebně
nesouvisí se sklepy pod pozemky žalobkyně (kamenné renesanční sklepy a pozdější
cihlový sklep s žalovaným činěným předělem na vlastní hranici obou pozemků). Ač
by se podle judikatury dovolacího soudu podávalo, že v případě součásti věci
musí být kumulativně naplněny znaky funkční a fyzické spojitosti s věci hlavní,
bylo prokázáno, že funkční spojitost s věcí hlavní zde nebyla, neboť do sklepa
nebyl původně přístup z nemovitosti žalované, předchozí vlastník o existenci
sklepů ani nevěděl. Ovšem zásadní okolností je nezměnitelnost stavebně
technického spojení se sklepem žalobkyně a na druhé straně změnitelnost
funkčního určení sporné části sklepa, tj. jestli má sloužit věci hlavní
žalobkyně nebo žalované (viz rozsudek Nejvyššího soudu 22 Cdo 1964/2003).
Na
základě toho odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně rozhodl věcně
správně, pokud žalobu na vyklizení předmětných sklepních prostor v části pod
pozemkem žalované jako nedůvodnou zamítl, byť se nelze zcela ztotožnit s
formulací výroku I. rozsudku soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za
přípustné podle § 237 občanského soudního řádu. Žalobkyně se domáhala vyklizení
předmětných sklepních prostor nacházejících se pod nemovitostí žalované; tyto
prostory byly částí sklepních prostor žalobkyně a přístup k nim byl jen přes
nemovitosti žalobkyně, a to až do provedení stavebních úprav žalovanou, která
probourala klenbu sklepa a sklepní prostory předělila. V této souvislosti
pokládá podle ní doposud nevyřešenou právní otázku, zdali vlastník nemovitosti,
pod kterou se nachází zemní sklep, je oprávněn z vlastní vůle oddělit (byť pod
obvodem vlastnické hranice svého a sousedního pozemku) zemní sklep a vytvořit
situaci, kdy oddělená část sklepních prostor bude tvořit nově součást jeho
nemovité věci, a zbylá část sklepních prostor bude tvořit součást sousedního
pozemku, pod nímž se nachází. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že
předmětné sklepní prostory stavebně souvisí s domem žalované, naopak nesouvisí
se sklepy pod pozemkem žalobkyně, a že se ve shodě s judikaturou dovolacího
soudu jedná o součást věci hlavní (stavby žalované). Soudy obou stupňů se
nevypořádaly se všemi skutečnostmi a důkazy, které žalobkyně na podporu svého
nároku uplatnila. Odkazují-li soudy obou stupňů na závěry stanoviska znaleckého
ústavu Znalci a odhadci spol. s r. o., nemá taková listina žádnou důkazní sílu
a je vyvrácena znaleckým posudkem zpracovaným F. D. Odpověď na otázku, zdali
objekt žalované souvisí stavebně technicky se sklepními prostorami
nacházejícími se pod pozemkem žalované, má povahu vady řízení. Znalecký ústav
Znalci a odhadci spol. s r. o. nejenže nesplnil zadaný znalecký úkol, dovozené
závěry jsou procesně nepřípustné, oproti nim stojí závěry znaleckého posudku
D., které je zpochybňují, neboť byl prokázán opak, a to nejen vyhodnocením
sond, ale i řadou jiných důkazů. Nesouhlasí s tím, že by uvedenému znaleckému
ústavu byl zamezen přístup do sklepních prostor, pročež nemohl být zpracován
znalecký posudek. V tomto směru odkazuje na závěry obsažené v rozhodnutích
Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 671/2011 a 22 Cdo 4532/2010 a má za to, že za
daného stavu měl být zpracován revizní znalecký posudek. Navrhuje, aby dovolací
soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, eventuálně aby zrušil
rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a
aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“),
neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po tomto datu (srovnej článek II
bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.). Podle § 237 o. s. ř.
není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl
jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze
přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné,
dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2
písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§
242 odst. 3 o. s. ř.). Z hlediska procesní ekonomie se dovolací soud nejdříve zabýval námitkou, že
soud měl nechat vypracovat revizní znalecký posudek.
Dovolání je přípustné a zároveň i důvodné, neboť odvolací soud se odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce dokazování skutečností, k
nimž je třeba odborných znalostí. Podle § 125 o. s. ř. za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze
zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření
orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné
listiny, ohledání a výslech účastníků. Pokud není způsob provedení důkazu
předepsán, určí jej soud. Podle § 127 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je
třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo
je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud
znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval
písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo
výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným
posudkem znalce (odstavec 1). Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li
posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to
nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem
(odstavec 2) Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících
zvláštního vědeckého posouzení, může soud ustanovit k podání znaleckého posudku
nebo přezkoumání posudku podaného znalcem státní orgán, vědecký ústav, vysokou
školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost (odstavec 3). Podle § 127a o. s. ř. jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má
všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si
je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při
provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný
soudem. Soud umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký
posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi
potřebnými pro vypracování znaleckého posudku. V řízení tvrzené skutečnosti nemůže vzít soud zpravidla bez dalšího za
prokázané, nýbrž musí jejich pravdivost ověřit v procesu dokazování. K
prokázání tvrzených skutečností mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze
zjistit stav věci; jednotlivé provedené důkazy pak soud hodnotí samostatně a ve
vzájemné souvislosti v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. Ne vždy
však soudce disponuje potřebnými znalostmi, aby si mohl o věci učinit sám
náležitý úsudek, nýbrž se bude muset spolehnout na odborný úsudek třetí osoby,
která potřebnými znalostmi disponuje. V případech, kdy se otázka, která má být předmětem odborného posouzení, nejeví
jako složitá, může si soud vyžádat u orgánu veřejné moci odborné vyjádření
(srovnej § 127 odst. 1 o. s. ř.), popřípadě může vyjít z odborného vyjádření,
které mu předložil účastník řízení [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
28. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1619/99 (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy,
1999, č. 11, s. 362)].
Odborné vyjádření není znaleckým, ale listinným důkazem,
svou povahou se však znaleckému posudku blíží, pročež proti odbornému vyjádření
mohou účastníci vznést v podstatě všechny námitky, které by jim příslušely
proti znaleckému posudku [Ze zhodnocení praxe soudů při výkladu a aplikaci
ustanovení novely občanského soudního řádu (zákona č. 49/1973 Sb.), schváleného
usnesením pléna Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 16. 12. 1974, sp. zn. Plsf 2/74
(uveřejněného pod č. 1/1975 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)]. Jeví-li se závěry vyplývající z odborného vyjádření přesvědčivými a nejsou-li
zpochybňovány okolnostmi uváděnými účastníky řízení či dalšími provedenými
důkazy, může soud vyjít z tohoto vyjádření; v opačném případě by měl soud ve
shodě s § 127 odst. 1 větou druhou o. s. ř. ustanovit znalce a v závislosti na
okolnostech případu mu může uložit, aby vyhotovil písemně znalecký posudek. Znalecký posudek má přesně stanovené náležitosti. Podle § 13 vyhlášky
ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a
tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, v posudku uvede znalec popis
zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, souhrn skutečností, k nimž při úkonu
přihlížel (nález), a výčet otázek, na které má odpovědět, s odpověďmi na tyto
otázky (posudek) (odstavec 2). Písemný znalecký posudek musí být sešit,
jednotlivé strany očíslovány, sešívací šňůra připevněna k poslední straně
posudku a přetištěna znaleckou pečetí (odstavec 3). Na poslední straně
písemného posudku připojí znalec znaleckou doložku, která obsahuje označení
seznamu, v němž je znalec zapsán, označení oboru, v němž je oprávněn podávat
posudky, a číslo položky, pod kterou je úkon zapsán ve znaleckém deníku
(odstavec 4). Znalecký posudek hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., od
jiných se však tento důkaz liší tím, že odborné závěry v něm obsažené
nepodléhají hodnocení soudem podle zásad § 132 o. s. ř. Soud při hodnocení
znaleckého posudku musí zkoumat, zda provedený úkon byl učiněn řádně, tj. zda
znalec dodržel soudem uložené zadání (zodpověděl na otázky, resp. zadání soudu
k předmětu znaleckého úkonu s určitě a srozumitelně vyloženým závěrem, který má
oporu v podkladových materiálech, netrpí rozpory atd.). Zjistí-li soud, že
znalec zcela nesplnil úkol, který soud vymezil ve svém opatření, případně
nesplnil jej vůbec, nebo nedostatečným způsobem, nynější právní úprava (na
rozdíl od dřívější úpravy) postup soudu pro tento případ upřesnila a v § 127
odst. 2 o. s. ř. mu stanovila povinnost požádat znalce o vysvětlení. Dospěje-li
soud k závěru o negativním výsledku tohoto vysvětlení, nechá zpracovat revizní
znalecký posudek. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání,
logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy.
Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry
posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo
přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry
posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění
znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Důkaz znaleckým
posudkem sice soud hodnotí jako každý jiný důkaz, nemůže však přezkoumávat
věcnou správnost odborných závěrů [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001 (uveřejněný pod č. C 1 186 v Souboru civilních
rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“), či
ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3450/2007 (uveřejněný pod č. 7 649–7 652 v
Souboru)]. Obdobně jako s posudkem vyžádaným soudem se zachází též se znaleckým posudkem,
který předložila strana sporu ve shodě s § 127a o. s. ř., pokud obsahuje
všechny zákonem požadované náležitosti a doložku znalce o tom, že si je vědom
následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku [srovnej rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013 (uveřejněný pod č. 38/2014
ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)]. Promítnuto do poměrů této věci pochybil již soud prvního stupně. Ten sice
správně připustil, aby některá ze stran předložila v řízení vyjádření odborníka
(experta) v dané oblasti, případně vyjádření znalce, které není znaleckým
posudkem (zde znalecké stanovisko), aby se vyjádřili k povaze sklepních prostor
a k jejich odlišení od stavby ve vlastnictví žalované. S takovým vyjádřením je
však možné zacházet toliko jako s listinným důkazem; pokud tedy vyjádření
předložené jednou ze stran je relevantně zpochybňováno druhou stranou sporu či
jinými provedenými listinnými důkazy, bylo namístě přistoupit k ustanovení
znalce a případně mu uložit, aby vyhotovil písemný znalecký posudek. Platí
přitom, že znalec je povinen splnit zadání (znalecký úkol) a vyhotovit znalecký
posudek se všemi formálními náležitostmi; nelze si toliko vystačit se
„znaleckým stanoviskem“, které je sice podobně strukturováno jako znalecký
posudek, ovšem není k němu přiložena doložka znalce; takové znalecké stanovisko
nelze v žádném případě považovat za „materiální“ znalecký posudek. Soud prvního stupně uvedl, že „i když v daném případě znalec Znalci a odhadci
– znalecký ústav s. r. o. nenazval své odborné vyjádření posudkem, jde o
znalecký posudek, neboť toto odborné vyjádření splňuje všechny náležitosti
řádného znaleckého posudku a soud tedy neměl důvod provádět další znalecký
posudek, který by byl nazván znaleckým posudkem a tento název by byl jen
formálním názvem“. S tím nelze souhlasit. Jestliže soud prvního stupně měl za to, že jsou u
„znaleckého stanoviska“ splněny veškeré náležitosti stanovené pro „znalecký
posudek“, bylo namístě se znalce zeptat, proč zvolil jinou než zákonem
předpokládanou terminologii, zdali jde o omyl, nebo zda se o znalecký posudek
ve skutečnosti nejedná. To je velmi podstatné pro zjištění, zda se jedná (má
jednat) o znalecký posudek ve smyslu § 127 o. s. ř., popř. § 127a o. s.
ř., či
nikoliv. Od toho se odvíjí odpovědnost znalce za (ne)splnění znaleckého úkolu,
vymezení přípustné obrany účastníků řízení, jakož i podoba soudního přezkumu
tohoto „znaleckého stanoviska“. Kdyby se totiž jednalo o znalecký posudek ve
smyslu § 127 o. s. ř., má soud v případě pochybností vyslechnout znalce a
pokusit se nedostatky posudku odstranit, případně nechat vyhotovit revizní
znalecký posudek; v případě stanoviska, které není znaleckým posudkem, takový
postup do úvahy nepřichází. Na uvedeném by ničeho nemohla změnit ani skutečnost, že znalec nebyl schopen
znalecký posudek vyhotovit pro nesoučinnost některé strany sporu. Stranám sporu
lze ve shodě s § 127 odst. 4 o. s. ř. uložit povinnost součinnosti se znalcem. Splnění této povinnosti lze vymáhat ukládáním pořádkových opatření, konkrétně
předvedení (§ 52 o. s. ř.) či pořádkových pokut (§ 53 o. s. ř.) – [rozsudek
Nejvyššího soudu SSR ze dne 31. 5. 1972, sp. zn. 1 Cz 56/72 (uveřejněný pod č. 29/1973 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), či ze zprávy o
úrovni znaleckého dokazování u soudů a státních notářství, Cpj 161/79
občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu České socialistické republiky,
schválené usnesením pléna Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980, sp. zn. Pls
3/80 (uveřejněné pod č. 1/1981 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek,
rozh. obč.)]. Bezdůvodné odepření povinnosti součinnosti lze rovněž zohlednit v
rámci volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.). S ohledem na uvedené lze uzavřít, že soud prvního stupně zatížil řízení vadou,
která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; ačkoliv tuto vadu
bylo lze odstranit v rámci odvolacího řízení, odvolací soud ji i přes počáteční
snahu neodstranil. Odvolací soud uvedl, že jelikož společnost Znalci a odhadci – znalecký ústav s. r. o. nemohla před soudem prvního stupně zpracovat plnohodnotný znalecký
posudek, nýbrž pouze stanovisko znalce, neboť nebyla vpuštěna do domu žalobkyně
pro „nenabytí usnesení o ustanovení znalce právní moci a pro neuvědomění
žalobkyně“, vyžádal si soud od tohoto subjektu znalecký posudek s tím, že může
využít výsledky dosavadního řízení. Uvedená společnost pak sdělila, že není
možné znalecký úkol splnit, neboť nedisponuje adekvátním technickým zázemím k
provádění vyžádaných sond a tuto činnost není ani schopna pokrýt z vlastních
finančních zdrojů, kdy každá sonda je významným statickým zásahem do konstrukce
vlastního sklepa i do provozních prostor žalované a kdy společnost nemůže nést
odpovědnost za případné statické poškození konstrukcí vyvolané nadměrnou
sondáží vyžadovanou soudem nebo stranami sporu, přičemž s ohledem na dříve
provedené šetření nevidí důvod nebo nutnost již dříve provedený rozsah sondáže
rozšiřovat. Na základě toho odvolací soud vyzval strany k sdělení, zda považují
stávající rozsah sondáže za nedostatečný. Žalobkyně se vyjádřila
prostřednictvím F.
D., podle něhož předepisující způsob sondáže je
kontraproduktivní, vrty jsou velmi obtížně proveditelné, náklady neúměrně
vysoké, těžko takto půjde učinit jednoznačný závěr; při neexistenci dokumentace
nelze předvídat, jaký je stav konstrukcí a podloží v zabudované části stavby. Posléze předložila žalobkyně odvolacímu soudu listinu „Oponentní znalecký
posudek“ F. D., z něhož se podává, že jde o oponentní posouzení Stanoviska
znalce ze dne 19. 1. 2012 a 5. 11. 2012, kdy se uvádí, že byla zjištěna celá
řada rozporů, která činí závěry nevěrohodnými a místy i chybnými, k tomuto
„oponentnímu znaleckému posudku“ přiložil uvedený znalec též znaleckou doložku
(důkaz tímto „oponentním znaleckým posudkem“ byl následně při jednání
odvolacího soudu proveden). Žalovaná sdělila, že není třeba stanovisko
znaleckého ústavu nijak doplňovat. Odvolací soud od vyhotovení znaleckého
posudku nakonec upustil. Odvolacímu soudu lze stejně jako soudu prvního stupně vytknout, že způsobem
odpovídajícím zákonu neprovedl dokazování týkající se povahy předmětných
sklepních prostor a jejich vztahu k budově žalované. Byť odvolací soud správně
nařídil vyhotovit znalecký posudek, kterým by byla uvedená otázka zjištěna, od
tohoto znaleckého posudku upustil. V této souvislosti měl soud třeba i za
součinnosti znalce zjistit, zdali lze tvrzené skutečnosti znalecky prokázat,
zdali lze zvolit jinou metodu, zdali je možné vyhotovit znalecký posudek na
základě současného obsahu spisu, případně se mohl dotázat jiného znalce či
znaleckého ústavu, zdali znalecký posudek oni vyhotovit dokáží. Rovněž případné
náklady na znalecké dokazování je možné řešit zákonem předvídaným způsobem, a
sice prostřednictvím zálohy na dokazování podle § 141 o. s. ř. Dále je třeba zdůraznit, že žalobkyně předložila odvolacímu soudu listinu
„Oponentní znalecký posudek“ F. D.; tento odvolacím soudem k důkazu provedený
znalecký posudek (na rozdíl od „znaleckých stanovisek“) obsahoval doložku
uvedeného znalce, pročež se nabízelo zvážit, zdali tento znalecký posudek
splňuje i další zákonem požadované náležitosti a lze jej tak považovat za
znalecký posudek předložený soudu účastníkem řízení v souladu s § 127a o. s. ř. I kdyby však dovolací soud pominul výše uvedené vady, nelze souhlasit ani s
tím, jak odvolací soud odůvodnil závěr o skutkovém stavu. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, které
vycházely ze Stanoviska znalce ze dne 19. 1. 2012, doplněného dne 27. 9. 2012,
podaného subjektem Znalci a odhadci – znalecký ústav s. r. o., zpracovaného
čtyřmi odborníky, když uzavřel, že zájmový objekt nad zkoumaným sklepem pod
parcelou č. k. ú. S., je ve smyslu základové konstrukce nedílně uložen na
klenbě sklepa, svislá obvodová zeď je konstrukčně provázána s nosnou konstrukcí
sklepa pod ním se nacházejícím, použitý zdící materiál je shodný, a k tomuto
závěru dospěl i autorizovaný statik Z. B., který je znalcem z oboru
stavebnictví – stavby obytné a průmyslové, a je autorizovaným inženýrem pro
statiku a dynamiku staveb.
Jde přitom, jak je odvolacímu soudu známo, o
renomovaného odborníka a vysokoškolského pedagoga s rozsáhlou publikační
činností, tudíž podle názoru odvolacího soudu jde o soudního znalce s vyšší
odborností, a jeho vyjádření má vyšší důkazní sílu, než odborné vyjádření,
které bylo vyžádáno žalobcem, nikoliv soudem. Z výše uvedených důvodů nevyhověl
odvolací soud návrhu na zpracování revizního znaleckého posudku, kdy bylo
žalobkyní poukazováno na skutečnost, že znalecký ústav zpracoval pouze
stanovisko znalce, nikoliv plnohodnotný znalecký posudek. Odvolací soud měl za
to, že v tomto případě by bylo nadbytečné dokazování doplňovat, kdy – jak je
výše uvedeno – lze odborná stanoviska znaleckého ústavu a jeho závěry vzít za
základ pro rozhodnutí v této věci. Pomine-li dovolací soud výše uvedené, tedy výhrady ke znaleckému stanovisku,
jakož i skutečnost, že žalobkyně předložila odvolacímu soudu oponentní znalecký
posudek, který by mohl být považován za znalecký posudek ve smyslu § 127a o. s. ř., nelze považovat odůvodnění odvolacího soudu za vyhovující § 157 odst. 2 o. s. ř., především za vypořádávající se se vším, co vyšlo v řízení najevo, a za
přesvědčivé [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22
Cdo 4532/2010 (uveřejněné pod č. C 9 339–9 341 v Souboru)]. Ačkoliv žalobkyně
vyjádřila řadu argumentů, jimiž závěry „znaleckého stanoviska“ zpochybňovala,
odvolací soud se s nimi nijak konkrétně věcně nevypořádal, toliko obecně uvedl,
že upřednostnil závěry znaleckého stanoviska, které měl potvrdit i autorizovaný
statik. Odhlédne-li dovolací soud od toho, že žádná z uvedených osob nenese
trestní odpovědnost za nesprávnost svých stanovisek ve smyslu § 346 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, neboť se o znalecké
posudky nejedná, nelze považovat za logicky odůvodněný závěr, že stanovisko
vícero osob, popřípadě stanovisko renomovaného odborníka a vysokoškolského
pedagoga s publikační činností je bez dalšího správné. Názor, že vyjádření
takového odborníka má vyšší důkazní sílu než odborné vyjádření vyžádané
účastníkem řízení, je pak zcela rozporný se současnou zákonnou úpravou, která
naopak předpokládá, že všechny důkazy mají zásadně stejnou důkazní sílu a soud
je nucen se s nimi vypořádat v rámci volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.). To platí tím spíše, jestliže by žalobkyně předložila posudek s možnými
náležitostmi § 127a o. s. ř. Pro úplnost dovolací soud dodává, že nelze souhlasit se žalobkyní s tím, že by
měl být s ohledem na jí uplatněné námitky vyhotoven v tomto konkrétním případě
revizní znalecký posudek. Není tomu tak však proto, že by její námitky byly
irelevantní a soudy by se jimi nemusely zabývat, ale proto, že doposud nebyl v
řízení proveden řádný znalecký posudek, pročež z logiky věci nemůže být revizní
znalecký posudek vyhotoven. Rovněž odvolací soud tedy zatížil své rozhodnutí vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci a námitka nesprávného posouzení otázky
procesního práva byla proto uplatněna zcela právem.
V dalším řízení bude odvolací soud důsledně postupovat – co do zjišťování
skutkového stavu – podle § 127, resp. § 127a o. s. ř. a z hlediska vypořádání
se s námitkami žalobkyně způsobem vyplývajícím z § 157 odst. 2 o. s. ř. Konkrétně by si pak odvolací soud měl nejprve vyjasnit, zdali disponuje
znaleckým posudkem vyhotoveným na výzvu soudu nebo předloženým účastníkem
řízení ve shodě s § 127a o. s. ř., který splňuje všechny formální a obsahové
náležitosti na něj kladené. Pokud by takový znalecký posudek nebyl doposud
vyhotoven, nabízí se jej nechat vyhotovit, bude-li vyhotovení možné, neboť
„znalecká stanoviska“ se s ohledem na výhrady žalobkyně nejeví jako
postačující. Pokud by již takový znalecký posudek vyhotoven byl, je třeba
zkoumat, zdali jeho závěry a odůvodnění jsou přesvědčivé a nejsou náležitě
zpochybněny; v opačném případě by totiž bylo nezbytné nařídit vyhotovení
revizního znaleckého posudku. S ohledem na řádně neprovedené dokazování a v důsledku toho dostatečně
nezjištěný skutkový stav, který je v daném případě pro právní posouzení věci
stěžejní, se dovolací soud blíže nezabýval povahou sklepních prostor, tedy
zdali se jedná o samostatnou věc v právním slova smyslu, o součást věci jiné či
o jiný výjimečný, zcela specifický případ [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 17. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4949/2008 (uveřejněný pod č. 9 674 v Souboru)];
žádnou z uvedených variant dovolací soud nijak nepředjímá. Jelikož rozsudek odvolacího soudu ve výroku I. spočívá ve smyslu § 241a odst. 1
o. s. ř. na nesprávném právním posouzení věci, dovolací soud podle § 243e odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek v tomto rozsahu, jakož i v závislých výrocích II. a III., jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, zrušil a věc mu vrátil
podle § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. k dalšímu řízení. Odvolací soud je
vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§ 243g odst. 1 věta první,
část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne odvolací
soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 in fine o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.