22 Cdo 3862/2023-351
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, IČO 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 210 000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 35 Co 38/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 11. 2021, č. j. 42 C 87/2016-193, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2022, č. j. 35 Co 38/2022-207, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 11. 2021, č. j. 42 C 87/2016-193 se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2022, č. j. 35 Co 38/2022-207 se odmítá. III. Návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2022, č. j. 35 Co 38/2022-207, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobou pro zmatečnost žalobce brojí proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 9. 2018, č. j. 42 C 87/2016-55, a Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2018, č. j. 35 Co 397/2018-64, jimiž žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení, a dále proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 5. 2021, č. j. 42 C 87/2016-130, a Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2021, č. j. 35 Co 262/2020 -152, jimiž žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a současně jimi byla zamítnuta jeho žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 23. 11. 2021, č. j. 42 Co 87/2016-193, nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě pro zmatečnost, neboť soud tuto žalobu vyhodnotil jako zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále též jen „o. s. ř.“).
3. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 17. 2. 2022, č. j. 35 Co 38/2022-207, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
4. Usnesení soudu prvního stupně i odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, aniž by byl zastoupen advokátem nebo doložil své právnické vzdělání. Požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta Mgr. Tomáše Marka jeho zástupcem. Uvedl, že se jeho poměry od doby, kdy mu Městský soud v
Praze ustanovil tohoto advokáta zástupcem v jiných řízeních, nezměnily. Právní posouzení soudů považuje za svévolnou, protiústavní a záměrně protiprávní aplikaci procesních i hmotněprávních předpisů. Namítá také porušení jeho základních a ústavně garantovaných práv na přístup k soudu. Navrhl zrušení obou napadených rozhodnutí i odložení jejich právní moci a vykonatelnosti.
5. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a judikaturu na něj navazující, včetně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 851/2021, přijatého ve věci téhož dovolatele).
6. Podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
7. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu v části, v níž odvolací soud potvrdil výrok I usnesení soudu prvního stupně (kterým soud prvního stupně zastavil řízení o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků), není objektivně přípustné podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř.
8. Proto dovolací soud v tomto rozsahu dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, aniž se v souladu s § 241b odst. 2 částí věty za středníkem o. s. ř. zabýval splněním podmínky povinného zastoupení dovolatele.
9. Dovolatel rovněž nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací soud je vědom, že zastavení dovolacího řízení (resp. odmítnutí dovolání) zásadně předchází výzva k zaplacení soudního poplatku, případně zastavení řízení pro nezaplacení poplatku, v intencích projednávané věci k zaplacení soudního poplatku dovolatele znovu nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Žalobce tak dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků.
10. Nejvyššímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných, žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021, ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2424/2022, nebo ze dne 14. 8. 2023, sp. zn. 25 Cdo 2036/2023).
11. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle § 41 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016). O žádostech dovolatele o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (z řad advokátů) podle § 30 a § 138 o. s. ř. bylo soudy v souvislosti s jednotlivými podáními dovolatele již mnohokrát rozhodováno, včetně nyní posuzované věci. Dovolatel pak v souvislosti s nyní projednávaným dovoláním nijak nedoložil své majetkové poměry, respektive jejich změnu, jež by osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení § 138 o. s. ř. odůvodňovala.
12. O odkladu právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení § 243 o. s. ř. nelze uvažovat, je-li zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy Nejvyšší soud bez zbytečných odkladů po předložení věci dovolací řízení zastavil, nerozhodoval již samostatně o návrhu žalobce na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4987/2017, uveřejněné pod číslem 47/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3041/2018).
V souladu s § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 5. 2024
Mgr. David Havlík předseda senátu