Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) R. B., narozeného XY, bytem v XY, b) Z. B., narozeného XY, bytem ve XY, c) M. D., narozeného XY a M. D., narozené XY, obou bytem v XY, d) L. D., narozené XY, bytem v XY, e) M. D., narozené XY, bytem v XY, f) R. D., narozeného XY, bytem v XY a I. D., narozené XY, bytem v XY, g) L. D., narozeného XY a J. D., narozené XY, obou bytem v XY, h) D. F., narozené XY, bytem v XY, i) K. F., narozeného XY a E. F., narozené XY, obou bytem v XY, j) J. F., narozeného XY, bytem v XY, k) J. G., narozeného XY a A. G., narozené XY, obou bytem v XY, l) M. H., narozeného XY a Z. H., narozené XY, obou bytem v XY, m) L. H., narozené XY, bytem v XY, n) E. H., narozené XY, bytem v XY, o) R. K., narozeného XY, bytem v XY, p) J. H., narozeného XY a E. H., narozené XY, obou bytem v XY, q) E. H., narozeného XY, bytem v XY, r)
V. J., narozeného XY a J. J., narozené XY, obou bytem v XY, s) H. J., narozené XY, bytem v XY, t) M. J., narozeného XY a I. J., narozené XY, obou bytem v XY, u) M. K., narozeného XY a A. K., narozené XY, obou bytem v XY, v) J. K., narozeného XY, bytem v XY, w) E. S., narozené XY, bytem v XY, x) T. K., narozeného XY, bytem v XY, y) L. K., narozené XY, bytem v XY, z) E. K., narozené XY, bytem v XY, aa)
V. L., narozeného XY a L. L., narozené XY, obou bytem v XY, bb) L. L., narozeného XY a M. L., narozené XY, obou bytem v XY, cc)
I. L., narozené XY, bytem v XY, dd) J. L., narozeného XY a L. L., narozené XY, obou bytem ve XY, ee) L. M., narozené XY, bytem v XY, ff) H. M., narozené XY, bytem v XY, gg) R. M., narozeného XY a V. M., narozené XY, obou bytem v XY, hh)
V. M., narozené XY, bytem v XY, ii) P. M., narozeného XY, bytem v XY, jj) M. N., narozené XY, bytem v XY, kk) M. N., narozeného XY a J. N., narozené XY, obou bytem v XY, ll)
I. O., narozené XY, bytem v XY, mm) M. O., narozeného XY a D. O., narozené XY, obou bytem v XY, nn) P. P., narozeného XY a M. P., narozené XY, obou bytem v XY, oo)
V. P., narozené XY, bytem v XY, pp) R. P., narozeného XY a M. P., narozené XY, obou bytem v XY, qq) J. P., narozené XY, bytem v XY, rr) J. P., narozené XY, bytem v XY, ss) M. P., narozeného XY, bytem v XY, tt) J. P., narozené XY, bytem v XY, uu) J. R., narozeného XY a B. R., narozené XY, obou bytem v XY, vv) J. S., narozené XY, bytem v XY, ww) J. S., narozeného XY a M. S., narozené XY, bytem v XY, xx) J. S., narozeného XY, bytem v XY, yy) K. S., narozeného XY a D. S., narozené XY, obou bytem v XY, zz) L. Š., narozeného XY a B. Š., narozené XY, obou bytem v XY, aaa) D. T., narozené XY, bytem v XY, bbb) J. T., narozeného XY a M. T., narozené XY, obou bytem v XY, ccc) L. T., narozeného XY a R. T., narozené XY, obou bytem v XY, ddd) K. T., narozeného XY a I. T., narozené XY, obou bytem v XY, eee) J. V., narozeného XY a M. V., narozené XY, obou bytem v XY, fff) P. V., narozené XY, bytem v XY, ggg) S. V., narozené XY, bytem v XY, hhh)
V. V., narozeného XY, bytem v XY, iii) K. V., narozeného XY, bytem v XY, jjj) P.
V., narozené XY, bytem ve XY, kkk) Z. V., narozeného XY a L. V., narozené XY, obou bytem v XY, lll) M. V., narozeného XY a L. V., narozené XY, obou bytem v XY, mmm) P. V., narozeného XY, bytem v XY, nnn) J. Z., narozeného XY, bytem v XY, ooo) M. Z., narozeného XY, bytem v XY, ppp) J. Z., narozeného XY, bytem v XY a qqq) J. Z., narozeného XY, bytem v XY, zastoupených JUDr. Oldřichem Skalákem, advokátem se sídlem v Čáslavi, nám. Jana Žižky z Trocnova 79, proti žalovaným 1) J. F., narozené XY, bytem v XY, 2) J. K., narozenému XY, bytem v XY, 3) P. S., narozenému XY, bytem v XY a 4) L. P., narozené XY, bytem v XY, o zrušení podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 7 C 120/2011, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2013, č. j. 21 Co 64/2013-284, takto:
Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 11. 2012, č. j. 7 C 120/2011-209, zrušil podílové spoluvlastnictví žalobců a žalovaných k budově XY v ulici XY, část obce XY, obec XY, na pozemku stavební parcele XY, zastavěná plocha a nádvoří, k budově XY v ulici XY, část obce XY, obec XY, na pozemku stavební parcele XY, zastavěná plocha a nádvoří, k budově XY v ulici XY, část obce XY, obec XY, na pozemku stavební parcele XY, zastavěná plocha a nádvoří, k pozemku označenému jako stavební parcela XY, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, k pozemku označenému jako stavební parcela XY, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, k pozemku označenému jako stavební parcela XY, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných na LV XY pro obec a katastrální území XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY.
V budovách XY vymezil bytové jednotky podle ustanovení § 2 písm. g) a § 5 zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů ve znění pozdějších předpisů
(výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně vycházel z ustanovení § 142 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a podílové spoluvlastnictví účastníků řízení zrušil. Skutečnost, že na žalované jsou vedeny exekuce a žalovaní jsou omezeni ve svých právech nakládat se svým majetkem, nebrání rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, neboť na velikosti majetku účastníků se nic nemění. Podle soudu prvního stupně rozdělení na bytové jednotky v podstatě odráží reálný stav a velikost podílů spoluvlastníků zůstává zachována.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované 4) rozsudkem ze dne 6. 6. 2013, č. j. 21 Co 64/2013-284, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalovanému 3) P. S. zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu k žalovanému 3) (výrok II.), změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba na zrušení podílového spoluvlastnictví zamítá (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV.).
Odvolací soud své rozhodnutí opřel o úvahu, že dohoda uzavřená mezi účastníky dne 1. 9. 2011 o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vymezení jednotek v předmětných budovách a určení společných částí budov, představuje „jiné nakládání s majetkem“ tak, jak jej předpokládá ustanovení § 44a odst. 1 a § 47 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“). Existující dohoda o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví uzavřená mezi spoluvlastníky je podle § 142 odst. 1 obč. zák. překážkou pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví soudem. Vedle toho odvolací soud uzavřel, že žalobě na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nelze vyhovět, protože se řízení neúčastní všichni spoluvlastníci. Řízení proti žalovanému 3) bylo pro zpětvzetí zastaveno poté, co byl jeho podíl vydražen. Osoba, která nabyla spoluvlastnický podíl žalovaného 3) se však řízení neúčastní.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jež považují za přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř. Podle názoru dovolatelů má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, jelikož řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Za otázku doposud dovolacím soudem neřešenou považují, zda došlo ze strany žalovaných k nakládání s nemovitým majetkem ve smyslu ust. § 44a odst. 1 a § 47 odst. 4 exekučního řádu, zatíženým usnesením o nařízení exekuce na majetek žalovaných dlužníků. Namítají, že „v tomto případě nešlo o nakládání s majetkem dlužníků, který by byl předmětem jejich převodu na třetí osobu (tak jak to má zákon na mysli), ale naopak zhodnocení tohoto majetku, který lze v probíhajícím exekučním řízení lépe zpeněžit.“ Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřila žalovaná 4). Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné a navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se
vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek (na více závěrech), z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 3986/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3812/2015). V takovém případě není ani zapotřebí se zabývat správností důvodu, jenž naopak dovoláním napaden byl, neboť na celkový závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti uplatněného nároku to nemůže mít vliv (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 634/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 65/2018).
V posuzované věci odvolací soud zamítl žalobu ze dvou na sobě nezávislých důvodů:
1) Soud nemůže rozhodnout o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, neboť se na tom již účastníci dříve sami dohodli.
2) Rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví brání neúčast všech spoluvlastníků v řízení.
V dovolání žalobci napadají pouze první z výše uvedených závěrů odvolacího soudu; druhý závěr, na kterém odvolací soud založil své rozhodnutí, tedy že soud nemůže rozhodnout o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, jestliže se řízení neúčastní všichni spoluvlastníci, v dovolání nenapadají. Tento závěr, který sám o sobě postačuje k zamítnutí žaloby (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3152/2011), tak nemůže být podroben dovolacímu přezkumu. Dovolání proto není přípustné, a to bez ohledu na to, zda by snad další dovolací námitky mohly přípustnost dovolání založit. Dovolací soud je vzhledem k tomu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 11. 2018
Mgr. David Havlík předseda senátu